75 C 125/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 73 616 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 73 616 Kč se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 73 616 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce (zjevně myšleno jednatel žalobkyně) byl účastníkem dopravní nehody, při které bylo poškozeno vozidlo žalobkyně r.z. [anonymizováno]. Viník dopravní nehody měl uzavřeno zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla u žalované. Žalovaná pojistnou událost zaregistrovala pod [číslo]. Žalobce byl nucen si po dobu opravy vozidla, která probíhala v termínu od 19. 6. 2019 do 2. 7. 2019 zapůjčit náhradní vozidlo. Za půjčení náhradního vozidla mu byla vystavena faktura ze dne 1.9.2019 na částku 73 616 Kč, kterou uhradil. Náhradu škody za zapůjčení náhradního vozidla uplatnil u žalované, která ji však odmítla proplatit.

2. Žalovaná výslovně potvrdila veškerá skutková žalobní tvrzení, s uplatněným nárokem však nesouhlasila z několika důvodů. Žalovaná především vznesla námitku promlčení, kterou odůvodnila tím, že k pojistné události došlo již 29.10.2018, žaloba však byla u soudu podána až 17. 6. 2022. Dále uvedla, že dle jejího zjištění mělo náhradní vozidlo dne 12. 6. 2019 pojistnou událost, zřejmě tedy nebylo provozuschopné a jako takové nemohlo plnit funkci náhradního vozidla. Konečně namítla nepřiměřenost nákladů za zapůjčení náhradního vozidla, a to jak z hlediska délky půjčení, tak denní sazby půjčovného.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 15. 5. 2023, k němuž se žalobce bez omluvy nedostavil, ačkoliv jeho zástupci bylo předvolání doručeno již dne 27. 3. 2023. Žalovaná se k jednání dostavila a setrvala zde na svém stanovisku.

4. Na tomto jednání soud provedl následující důkazy: Zápis k poškození motorového vozidla tovární značky Audi A8, [registrační značka], číslo pojistné události [číslo], jako poškozený pojištěný je uveden žalobce. Prohlídka provedena dne 8.11.2018 Daňový doklad – faktura [číslo] na celkovou částku 192 207 Kč za opravu na vozidle Audi A8 [registrační značka], vystaveno dne 16.12.2019, splatnost 30.12.2019 s přílohou kalkulace ceny Nájemní smlouva k náhradnímu vozidlu [registrační značka], kde je jako nájemce označen: [příjmení] [jméno] – [právnická osoba], denní sazba 4 390 Kč, na smlouvě je nevyplněná kolonka v níž má být označeno číslo pojistné události Daňový doklad [číslo] za přistavení, odvezení a zapůjčení náhradního vozidla [registrační značka] v období od 19.6.2019 do 2.7.2019, celkem fakturována částka 73 616 Kč E-mail odeslaný [jméno] [příjmení] od žalované s textem: Vážený pane, potvrzujeme, že jsme přijali dokumenty ke škodní události [číslo], které jste vložil dne 17.2.2020 Předžalobní upomínka ze dne 25.3.2022 adresovaná žalované s textem: Škodní událost [číslo] – Vážení, dne 17.2.2020 jsem Vám doložil všechny požadované dokumenty ke škodní události. Předmětem je způsobená škoda na vozidle a na nákladech za nájem náhradního vozidla. Vzniklou škodu jste však k dnešnímu dni neuhradili. Žádám Vás tímto o úhradu vzniklé škody 219 688,76 Kč. Reakce žalované na předžalobní upomínku, ve které žalovaná žalobci sděluje, že nároku na výplatu pojistného plnění nelze vyhovět z důvodu promlčení. Detail škodní události k náhradnímu vozidlu, z nějž vyplývá, že pro náhradní vozidlo [registrační značka] byla hlášena škodní událost [číslo], k níž mělo dojít dne 12.6.2019 5. Z nesporných tvrzení účastníků a výše zmíněných provedených důkazů soud zjistil, že skutkové okolnosti odpovídají žalobním tvrzením, jak jsou shrnuty v prvním odstavci tohoto rozsudku, tedy že u pojištěného vozidla Audi A8, [registrační značka] došlo dne 29. 10. 2018 k pojistné události evidované žalovanou pod [číslo] s tím, že žalobce dne 17. 2. 2020 k této škodní události uplatnil mimojiné nárok nárok na proplacení ceny za půjčení náhradního vozidla v období od 19.6.2019 do 2.7.2019 s odůvodněním, že toto vozidlo potřeboval, neboť jeho havarované vozidlo bylo v předmětné době v opravě. Dále vzal soud za prokázané, že ohledně náhradního vozidla došlo pět dní před tvrzeným zapůjčením k pojistné události.

6. Z dalších důkazů soud nezjistil nic podstatného, proto je v tomto rozsudku nezmiňuje.

7. Soud z důvodu procesní ekonomiky zamítl provedení důkazu znaleckým posudkem, který by měl určit, zda doba opravy od 19. 6. 2019 do 2. 7. 2019 odpovídá poškození havarovaného vozidla a denní sazba za půjčovné náhradního vozidla je přiměřená.

8. Po právní stránce soud vyhodnotil věc takto:

9. Žalobce se v tomto řízení domáhá náhrady škody vyplývající z objektivní odpovědnosti provozovatele předmětného vozidla, kdy nárok byl uplatněn vůči pojišťovně, tedy žalované. K nehodě došlo dne 29. 10. 2018. Nejpozději tímto dnem tak bylo žalobci zřejmé, že došlo ke škodě, i kdo ji způsobil a je tak osobou povinnou k náhradě škody. Ohledně nároku na náhradu škody spočívající v nájemném za náhradní vozidlo soud konstatuje, že náhradní vozidlo mělo být dle tvrzení žalobce zapůjčeno po dobu opravy havarovaného vozidla ve dnech 19. 6. 2019 až 2. 7. 2019, tedy až osm měsíců po nehodě. Zarážející je rovněž to, že oprava měla být žalobci vyfakturována až dokladem vystaveným o půl roku později (tedy dne 16. 12. 2019) a splatným až dne 30. 12. 2019. Z nájemní smlouvy o půjčení náhradního vozidla přitom nikterak nevyplývá souvislost se škodní událostí, při níž došlo k poškození žalobcova vozidla. Tato smlouva obsahuje kolonku k označení pojistné události, která však není vyplněna. Na žádném místě není uvedeno, že se vozidlo RZ 7 [příjmení] [číslo] půjčuje jako náhradní právě za havarované vozidlo žalobcovo. Předmětná listina tak nedokládá, že zapůjčení vozidla [registrační značka] mělo s nehodou žalobce, ke které došlo o osm měsíců dříve, jakoukoliv souvislost. Tyto pochybnosti jsou pak prohloubeny tím, že oprava havarovaného vozidla byla fakturována až půl roku poté, přičemž ani z toho dokladu nevyplývá, že oprava měla probíhat v době půjčení náhradního vozidla, tedy 19. 6. 2019 až 2. 7. 2019. Soud prvního stupně tak měl v úmyslu na prvním jednání žalobce poučit dle §118a odst. 1 a 3 o.s.ř. o tom, že je povinen dotvrdit a doložit, že k opravě havarovaného vozidla došlo v tvrzeném období 19. 6. 2019 až 2. 7. 2019 a že půjčení náhradního vozidla RZ 7 [příjmení] [příjmení] [číslo] bylo nezbytné právě z důvodu prováděné opravy. Žalobce se však na jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl v předvolání řádně poučen, že veškerá tvrzení je nutno sdělit a důkazy předložit právě do skončení tohoto prvního jednání a soud tak nemohl poučovací povinnost realizovat. Z daného důvodu tak má soud za to, že žalobce neunesl ve věci břemeno tvrzení a břemeno důkazní a soudu nezbylo než žalobu zamítnout.

10. Žalovaná vznesla rovněž námitku promlčení, přičemž soud dospěl k závěru, že žalovanou vznesená námitka promlčení je důvodná a žalobu by bylo na místě zamítnout i v případě, že by žalobce doložil, že k opravě došlo skutečně až půl roku po nehodě a v této době tak žalobci vznikly náklady na půjčení náhradního vozidla.

11. Při posouzení námitky promlčení vycházel soud z níže uvedených ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu.

12. Podle ust. § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Podle ust. § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

14. Podle § 619 odst. 1 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 téhož ustanovení právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

15. Podle § 620 odst. 1 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Z hlediska počátku běhu promlčecí lhůty na náhradu škody je tedy rozhodná vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Je na poškozeném, vůči kterému z nich, popřípadě zda vůči oběma zároveň, svůj nárok uplatní.

16. Podle § 626 o. z., u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

17. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 tohoto ustanovení majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

18. Podle ust. § 635 odst. 2 o. z., se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmu, na kterou se pojištění vztahuje.

19. Podle ust. § 605 odst. 2 o.z. konec lhůty nebo doby určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá skutečnost, od níž se lhůta nebo doba počítá. Není-li takový den v posledním měsíci, připadne konec lhůty nebo doby na poslední den měsíce.

20. Soud prvního stupně vycházel z těchto závěrů vyslovených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019, doplněné rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 4303/2019, které aproboval Ústavní soud v rozhodnutí III.ÚS 2305/21 a od nichž neměl soud 1. stupně důvod se odchýlit:„ Soudní praxe i právní teorie promlčením rozumí marné uplynutí doby stanovené v zákoně pro vykonání práva; znamená výrazné oslabení subjektivního práva oprávněného účastníka, neboť promlčením sice jeho nárok nezaniká, nemůže však být soudem přiznán, jestliže povinný před soudem čelí uplatněnému právu námitkou promlčení. Nárok oprávněného účastníka trvá i nadále, stává se však prostřednictvím soudu nevymahatelným. U práva na pojistné plnění stanoví § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Účelem § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v § 2761 o. z. (srov. TÉGL a WEINHOLD in: MELZER, F. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § [číslo] a související společná a přechodná ustanovení. [obec]: Leges, 2014, s. [číslo] ISBN [tel. číslo] [číslo]). Slovo„ nejpozději“ v § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v § 626 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. [příjmení] a [příjmení] in: [příjmení], F. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § [číslo] a související společná a přechodná ustanovení. [obec]: Leges, 2014, s. [číslo] ISBN [tel. číslo] [číslo]). Je přitom irelevantní, zda se právo na náhradu škody promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě (§ 619 a § 620 ve spojení s § 629 o. z.) nebo v promlčecí lhůtě objektivní (§ 636 odst. 1 o. z.).

21. Soud vychází z toho, že nárok na proplacení náhradního vozidla se obecně začíná promlčovat ode dne jeho vrácení, kdy je zřejmé, jak dlouho bylo vozidlo půjčeno a za jakou denní sazbu, v konkrétním případě tedy dle tvrzení žalobce až 2. 7. 2019. Soud má však za to, že toto pravidlo nelze v konkrétním případě uplatnit z důvodu značné prodlevy mezi nehodou a tvrzeným půjčením náhradního vozidla, neboť aprobováním takového postupu by dle názoru soudu došlo k vyprázdnění smyslu institutu promlčení, kterým je jednak stimulovat subjekty k včasnému vykonání subjektivních občanských práv (uplatnění nezaplacené pohledávky u soudu), jednak čelit tomu, aby dlužníci nebyli ohledně svých povinností vystaveni po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku (tzv. vynutitelnosti ze strany soudů). Tím promlčení v souladu s požadavkem právní jistoty brání existenci dlouhotrvajících občanských subjektivních práv a jim odpovídajících povinností (viz III. ÚS 21/02). Soud tak má za to, že bylo na žalobci, aby opravu svého havarovaného vozidla provedl v rozumné době od nehody a v této době pak uplatnil nárok na půjčení náhradního vozidla. Pokud žalobce s touto opravou vyčkával více než půl roku (což však v řízení prokázáno nebylo) a listiny k předmětnému nároku žalované předal až dne 17. 2. 2020 (tedy více než rok a čtvrt po škodní události), působil by tím nepřiměřené natahování promlčecí lhůty a tedy i nejistoty žalované ohledně jejích práv a povinností, přičemž takovému postupu dle názoru soudu nelze poskytnout právní ochranu. Pokud tedy žalobce uplatnil svůj nárok u soudu dne 17. 6. 2022, což je více než tři a půl roku od škodní události, shledal soud vznesenou námitku promlčení za důvodnou.

22. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a jeho nárok by i v opačném řízení promlčen, soud se z důvodu procesní ekonomiky již nezabýval dalšími námitkami žalované a rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení o zamítnutí žaloby.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.