75 C 164/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Novotnou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 680 000 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 680 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 907 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 700 000 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 680 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 113 130,98 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 680 000 Kč s příslušenstvím na podkladě tvrzení, že žalovaná u žalobkyně objednala dodávku následujícího zboží: Realy Tech Sars-Cov-2 Antigen Rapid Test balení po pěti kusech v množství 10 000 ks za cenu 279 000 Kč celkem, Realy Tech Sars-Cov-2 Antigen Rapid Test balení po jednom kusu v množství 2 000 ks za cenu 70 000 Kč celkem, Realy Tech Antigen Rapid Test Device balení po pěti kusech v množství 20 000 ks za cenu 558 000 Kč celkem, veškeré zboží žalobkyně vyfakturovala fakturou [číslo] ze dne [datum], splatnou [datum]. Žalobkyně žalované zboží řádně dodala, žalovaná jej převzala, uhradila však pouze dne [datum] částku 207 000 Kč a dne [datum] částku 20 000 Kč, zbylou částku žalovaná neuhradila ani po četných urgencích. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne [datum].

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] prohlásila za nesporná tvrzení žalobkyně uvedená v článku I a II žaloby týkající se okolností, za nichž si žalovaná objednala zboží včetně jednotlivých úhrad. Mezi stranami tak nebylo sporné, že žalobkyně si u žalované objednala zboží za 907 000, toto zboží odebrala, zavázala se jej zaplatit do dne [datum], avšak uhradila pouze dne [datum] částku 207 000 Kč a dne [datum] částku 20 000 Kč. Bránila se pouze tím, že před podáním žaloby mezi sebou strany jednaly o možnosti uzavřít dohodu o uznání dluhu a dohodu o splátkách, která byla uzavřena v ústní formě tak, že splatnost všech žalobou uplatněných pohledávek byla odložena do [datum]. Jelikož podle uzavřené dohody o prodloužení splatnosti má tak splatnost žalovaných nároků nastat až k [datum], navrhla zamítnutí žaloby pro předčasnost.

3. Soud prvního stupně při jednání dne [datum] provedl dokazování dodacím listem ze dne [datum] s razítky a podpisy obou účastnic, z nějž zjistil, že žalobkyně žalované dodala zboží, jak uvedeno v žalobě a převzetí bylo potvrzeno žalovanou. Z faktury [číslo] soud zjistil, že žalobkyně žalované dodané zboží vyfakturovala s tím, že splatnost částky 907 000 Kč nastala dne [datum]. Z výpisů na účtu ČSOB soud zjistil, že žalovaná na dlužnou částku uhradila dne [datum] 207 000 Kč a dne [datum] částku 20 000 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalované prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum]. V předžalobní upomínce žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky včetně příslušenství, které odvozovala ode dne stanoveného fakturou ([datum]) se zohledněním provedení částečných plateb, a to do deseti dnů od doručení upomínky. Z provedeného dokazování a shodných tvrzení stran tak soud dospěl k závěru, že skutkový stav odpovídá žalobním tvrzením o tom, že žalovaná u žalobkyně objednala zboží za sjednanou cenu 907 000 Kč, zboží převzala a byla povinna zaplatit za ně kupní cenu ve výši 907 000 Kč, z níž uhradila pouze 227 000 Kč.

4. Soud se tedy v řízení zabýval obranou žalované o odložení splatnosti doplatku ceny za zboží. Při svém rozhodování byl veden těmito úvahami:

5. Žalobkyně od samého počátku zcela konzistentně, kategoricky a věrohodně tvrdila, že sice s žalovanou o úhradě dluhu aktivně jednala, nikdy však neměla v úmyslu posunout jeho splatnost. Účelem jednání bylo výlučně přimět žalovanou k úhradě s tím, že jednatelé žalované přislíbili, že i v případě částečné úhrady posečkají s podáním žaloby, což však není totéž jako dohoda o posunutí splatnosti dluhu, jejímž zákonným důsledkem by byl i zánik nároku na úrok z prodlení, o nějž se žalobkyně rozhodně nechtěla nechat připravit. Žalobkyně v písemném vyjádření i přednesu u soudu zdůraznila, že v podnikatelském styku nepřijímá rizika za jiné subjekty, ani není poskytovatelem bezúročných půjček jiným obchodním společnostem. Poté, co žalobkyně neuspěla s opakovanými návrhy řešení celé věci, nezbylo jí, než uplatnit svůj nárok u soudu. Na ústním jednání dne [datum] pak právní zástupce žalobkyně doplnil, že od klienta (žalobkyně) obdržel pokyn, aby pro lživé tvrzení žalované, že došlo k posunutí splatnosti dluhu, vypracoval trestní oznámení. Své tvrzení žalobkyně doložila místopřísežnými prohlášeními jednatele žalobkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] opatřenými ověřeným podpisem (jedno prohlášení jednatel vydal za sebe, jedno za společnost), tato prohlášení soud provedl k důkazu.

6. Žalovaná setrvala na tvrzení, že se účastnice řízení ústně dohodly na posunutí splatnosti do [datum]. Při jednání dne [datum] právní zástupce žalované do protokolu uvedl, že k dohodě o posunutí splatnosti dle jeho informací mělo dojít na základě třech setkání v provozovně žalované v [obec] na [obec], jichž se účastnil jednatel žalované, prvních dvou schůzek se účastnil jeden z jednatelů žalobce, poslední schůzky pak oba jednatelé. Uvedl, že pokud v žalobě tvrdil, že dohoda o posunutí splatnosti byla za žalobce uzavřena odpovědným pracovníkem žalobkyně, jednalo se o nepřesnost, vzniklou tím, že jednatel žalované není právník a nevěděl, že jednal přímo s jednatelem/ jednateli žalobkyně. Doplnil, že k těmto schůzkám mělo dojít v březnu a dubnu 2022 a výsledkem bylo odložení splatnosti doplatku ceny za zboží do [datum]. K dotazu soudu, proč byla splatnost posunuta o více než rok doplnil, že se jednalo o datum, kdy již žalovaná měla utržit zisk ze všech roušek a respirátorů a toto datum se tedy jevilo jako„ bezpečné“.

7. Soud prvního stupně po posouzení provedených důkazů uvedených v bodě 4 a 5 tohoto rozsudku (a po právním zhodnocení uvedeném v bodě 5 svého rozsudku ze dne [datum], na nějž odkazuje) dospěl k závěru, že se žalobkyni podařilo unést břemeno tvrzení a břemeno důkazní, návrh na provedení účastnického výslechu jednatelů účastnic jako nadbytečný zamítl a žalobě rozsudkem ze dne [datum] v plném rozsahu vyhověl.

8. K odvolání žalované však Městský soud usnesením č.j. 28 Co 188/2023 ze dne 9. října 2023 rozsudek označený v bodě 7 tohoto rozsudku zrušil a vrátil věc k dalšímu řízení s tímto odůvodněním:„ Důvodem k tomu, aby soud odmítl provedení účastníkem navrženého důkazu, je vztah nabízeného důkazu k projednávané věci. Může jít například o to, že navržený důkaz nemůže žádným způsobem přispět k objasnění skutkového stavu věci, že jeho provedení by bylo nadbytečné, jelikož skutkový stav byl již úplně zjištěn dříve provedenými důkazy, nebo že jde o důkaz potřebný pro rozhodnutí (ačkoliv může osvětlit skutkový stav věci) se zřetelem k soudem zaujatému právnímu názoru. Důvodem k odmítnutí důkazu však nemůže být jeho nevěrohodnost. Závěr o věrohodnosti důkazu je totiž již součástí jeho hodnocení ve smyslu § 132 o. s. ř., přičemž nelze regulérně hodnotit důkaz, kterým soud neprovedl dokazování (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 582/01). Jestliže v projednávané věci soud prvního stupně vyhodnotil účastnické výpovědi jednatelů obou společností za nadbytečné proto, že za dané situace, kdy jeden by uváděl, že dohoda o posunutí splatnosti dluhu byla uzavřena a druhý by uváděl, že tomu tak nebylo, přitom není pochyb o tom, že by strany setrvaly na svých stanoviscích, hodnotil tak tyto důkazy, aniž by je provedl. Závěr o věrohodnosti důkazu tak nemůže obstát. Protože rozsudek soudu prvního stupně není - jak vyplývá z výše uvedeného - správný a protože nejsou podmínky ani pro doplnění dokazování, pro potvrzení a ani pro změnu rozsudku, odvolací soud pro nedostatečné odůvodnění zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.“ 9. Po vrácení věci soud 1. stupně byl soud veden závěry vyjádřenými ve zrušovacím usnesení Městského soudu a svými níže uvedenými úvahami postupoval takto:

10. Mezi stranami nebylo sporné, že žalovaná zaplatila smluvenou cenu za zboží jen částečně a je povinna doplatek kupní ceny žalobkyni uhradit. Sporná byla pouze splatnost dluhu, kterou žalobkyně tvrdila ke dni [datum] a žalovaná ke dni [datum].

11. Vzhledem k tomu, že daná doba v průběhu odvolacího řízení uplynula, soud prvního stupně dne [datum] písemně vyzval obě strany ke sdělení, zda byl dluh v mezidobí uhrazen. Na tuto výzvu žalobkyně odpověděla, že jí žalovaná ničeho neuhradila a zopakovala své argumenty o účelovosti jednání žalované. Žalovaná na výzvu soudu vůbec nezareagovala, přestože jí byla doručena.

12. Soud ve věci nařídil jednání na [datum]. K jednání se dostavili oba jednatelé žalobkyně a její právní zástupce. Za žalovanou před soudem jednal pan [jméno] [příjmení].

13. Právnímu zástupci žalované bylo předvolání doručeno dne [datum], svou účast u jednání omluvil, aniž by důvod neúčasti jakkoliv vysvětlil, či požadoval odročení jednání.

14. Předvolání bylo nad to doručeno i samotné žalované, a to k rukám jejího jediného jednatele (a společníka) [jméno] [příjmení], který převzetí předvolání stvrdil podpisem dne [datum]. Doručování proběhlo v souladu s § 50a odst. 2 o.s.ř., dle kterého platí, že za osoby uvedené v § 46b písm. e), k ), m) a n) (tedy i právnické osoby) jsou oprávněny písemnost přijmout osoby uvedené v § 21 až 21b – tedy v první řadě statutární orgán. Doručené předvolání splňovalo všechny požadavky stanovené v §51 odst. 2) o.s.ř., tedy označení věci označením soudu, spisové značky a obou účastníků řízení, předmět úkonu (žalobní nárok), místo i dobu zahájení úkonu a důvod předvolání (včetně povinnosti předvolaného). Přes to se žalovaná k jednání soudu bez omluvy nedostavila a jednání tak proběhlo v její nepřítomnosti.

15. Při jednání soud provedl výslech obou jednatelů žalobkyně, a to nejdříve pana [jméno] [příjmení], z nějž zjistil následující:„ Žalobkyně v době koronaviru dodala žalované zboží uvedené v žalobě, a to v hodnotě kolem 900 000 Kč. Žalovaná však toto zboží nezaplatila a musela být urgována. Až na základě urgence zaplatila nejdříve částku 207 000 Kč, poté opět nic. Až na další výzvu žalovaná zaplatila dalších 20 000 Kč, poté však jednatel žalované přestal brát telefony a byl zcela nekontaktní. Proto ho museli jednatelé žalobkyně dále a opakovaně kontaktovat a uhánět. Došlo ke třem schůzkám, kde jednatel žalované uváděl, že nemůže zboží hradit z důvodu finanční tísně. Jednatelé žalobkyně jej však stále vyzývali, ať zaplatí. Zpočátku byli trpěliví, nicméně následně mu sdělili, že věc bude muset být předána soudu. Na to jednatel žalované sdělil, že je mu to jedno, ať jej klidně žalují. Jednatel žalobkyně dále kategoricky popřel, že by mezi žalobkyní a žalovanou kdykoliv bylo jednáno o odložení splatnosti dluhu, či ponížení dlužného příslušenství. Nic takového žalobkyně žalované nenavrhla ani to neměla v úmyslu, kdyby takto žalobkyně podnikala, byla by dávno v bankrotu. Zdůraznil, že žalovaná jednala nekorektně, když se odmlčela a dělala tzv.„ mrtvého brouka“, věc se nesnažila řešit, neprojevila snahu hradit, přičemž nemorální přístup žalované byl potvrzen i v tomto řízení, kde přislibovala úhradu do [datum], kterou však rovněž neprovedla a v současnosti je již zcela nekontaktní. K dotazu právního zástupce žalobkyně pak jednatel žalobkyně doplnil, že mezi stranami nikdy nedošlo ani ke sjednání splátkového kalendáře, v podstatě se stále opakovala situace, kdy žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě, k ničemu to však nevedlo, neboť jednatel žalované se stále jen vytáčel a ničeho neuhradil, peníze nyní dluží již více než rok a půl, což žalobkyni působí finanční problémy.

16. Dále soud vyslechl i druhého jednatele žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. I ten shodně vypověděl, že žalobkyně žalované prodala zboží specifikované v žalobě (to je za cenu cca 900 000 Kč). Cena nebyla zaplacena v době splatnosti, žalobkyně žalovanou tedy musela urgovat, a to zpočátku telefonicky. Na základě těchto urgencí zaplatila žalovaná dvě splátky tak, jak jsou uvedeny v žalobě tj. 207 000 Kč a 20 000 Kč, pak opět nic. Na to následně jednatelé žalobkyně jednateli žalované opětovně volali, a viděli se i osobně. Na těchto schůzkách se snažili jednatele žalované přimět k tomu, aby žalovaná dluh zaplatila. Nikdy však z jejich strany nepadla nabídka - a žalovaný ostatně ani nepožadoval - aby mu byl dluh jakkoliv snížen, pokud jej začne hradit. V současné době je již dlouhodobě nedostupný, nejeví žádnou snahu svůj dluh zaplatit.

17. Dle §154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Žalobkyně se žalovanou učinily v řízení před vyhlášením prvního rozsudku soudu 1. stupně nesporným, že žalovaná z ceny za zboží v celkové výši 907 000 Kč uhradila pouze 227 000 Kč. Toto pak zcela odpovídá i závěrům z provedených listinných důkazů. Žalobkyně nejdříve písemně a následně při jednání dne [datum] uvedla, že žalovaná na tuto částku ničeho neuhradila, žalovaná se k písemnému dotazu soudu nevyjádřila. Soud tak vzal za doložené, že ani ke dni [datum] vyhlášení rozsudku dlužná částka uhrazena nebyla. Původní splatnost nastala dle nesporných tvrzení stran v souladu s vystavenou fakturou dne [datum], dle tvrzení žalované byla posunuta na [datum]. Dle tvrzení obou stran tak splatnost dluhu nastala přede dnem [datum], kdy soud prvního stupně vyhlásil svůj druhý rozsudek. Vzhledem k tomu, že strany shodně uvedly, že žalovaná dluží žalované částku 608 000 Kč, která byla splatná před vyhlášením rozsudku, nemohl soud ohledně jistiny vynést jiný výrok, než uložení povinnosti žalované dlužnou jistinu žalobkyni uhradit (výrok I tohoto rozsudku).

18. Soud se přesto otázkou splatnosti musel dále zabývat, neboť žalobkyně žalobou požadovala i úhradu úroku z prodlení, na nějž vzniká nárok dnem následujícím po splatnosti dluhu.

19. Žalobkyně tvrdila, že splatnost ceny za zboží nastala v souladu s vystavenou fakturou dne [datum]. Toto tvrzení žalovaná učinila nesporným ve svém vyjádření ze dne [datum]. Soud tak z nesporného tvrzení stran vyšel jako z vlastního skutkového zjištění a dospěl k tomu, že původně byla splatnost celé částky 907 000 Kč sjednána dnem [datum].

20. Žalobkyně od počátku kategoricky odmítala, že by poskytla žalované jakoukoliv úlevu ve formě posunutí splatnosti dluhu. Tato její tvrzení byla zcela konzistentní a odpovídala listinným důkazům – a to zejména předžalobní upomínce, z níž je zřejmé, že žalobkyně od žalované požadovala uhradit dlužnou částku včetně příslušenství stanoveného dle vystavené faktury. O žádném odložení splatnosti se v upomínce nezmiňuje, a to ani ve formě návrhu – naopak zcela jasně uvádí, že nebude-li částka zaplacena, bude pohledávku vymáhat i s veškerým dlužným příslušenstvím.

21. Soud tvrzení žalobkyně považoval za zcela důvěryhodná a doložená již při vyhlášení prvního rozsudku. Ve svém názoru se utvrdil i v rámci následujícího vývoje řízení, v němž provedl výslechy jednatelů žalované, kteří shodně uvedli, že s žalovanou (prostřednictvím jejího jediného jednatele a společníka) o úhradě dluhu telefonicky i ústně jednali, jednatel žalované byl problematicky kontaktní, nicméně dlužnou platbu přisliboval uhradit, k realizaci úhrady však nepřistoupil. Oba jednatelé razantně popřeli, že by došlo k jakékoliv dohodě o posunutí splatnosti dluhu a zcela věrohodně vyjádřili svou frustraci z toho, že je žalovaná již dlouhodobě nekontaktní.

22. Tvrzení jednatelů soud dal do souvislosti s jednáním žalované v tomto řízení, z nějž rovněž prozařuje nezájem věc řešit. Žalovaná je sporadická i v kontaktu se soudem, když na písemný dotaz ze dne [datum] (téhož dne doručený) vůbec nereagovala a k nařízenému jednání se právní zástupce ani statutární orgán nedostavili, přestože oběma bylo předvolání doručeno více než 10 dní před jednáním do vlastních rukou, a to nikoliv fikcí - prokazatelně se o něm tedy včas dozvěděli.

23. Obranu žalované, že došlo k dohodě o posunutí splatnosti dluhu na den [datum] tak soud vyhodnotil jako účelovou.

24. Žalovaná k tvrzené dohodě o posunutí splatnosti dluhu v prvním písemném podání uvedla, že tato byla uzavřena ústně mezi jednatelem žalované a odpovědným pracovníkem žalobkyně. Při jednání dne [datum] toto tvrzení opravila tak, že ke sjednání dohody došlo na třech schůzkách přičemž dohoda byla sjednána mezi jednatelem žalované a oběma jednateli žalobkyně. Rozpor odůvodnila tím, že jednatel žalované není právník a nevěděl tedy, že jedná přímo s jednateli žalobkyně.

25. Žalovaná k uvedenému tvrzení navrhla provedení důkazu pouze výslechem jednatelů, neboť dohoda o posunutí splatnosti měla být uzavřena ústně (ačkoliv původní splatnost byla stanovena písemně a její odložení by mělo být provedeno ve stejné formě).

26. K tvrzené ústní dohodě o posunutí splatnosti dluhu soud provedl důkaz předžalobní upomínkou a výslechy jednatelů žalobkyně, přičemž z těchto důkazů, když je posoudil každý zvlášť i ve vzájemné souvislosti, vzal za dostatečně doložené, že žalobkyně po celou dobu požadovala úhradu dluhu dle splatnosti stanovené ve faktuře, změnu splatnosti vůbec nepřipouštěla do úvahy, a to i z toho důvodu, že se nechtěla připravit o úrok z prodlení.

27. Závěr o účelovosti obrany žalované pak podporuje i fakt, že žalovaná neuhradila dlužnou částku ani po datu [datum], do kdy měla být splatnost odložena – s tím, že dle jejího vlastního tvrzení na jednání dne [datum] se mělo jednat o„ bezpečné datum“, do kterého její finanční tíseň měla pominout.

28. Soud tak uzavírá, že i po doplněném dokazování opětovně dospěl ke stejnému závěru, tedy že žalovaná je povinna žalobkyni uhradit doplatek ceny ve výši 680 000 Kč, a to včetně příslušenství tak, jak je požadováno žalobou. Povinnost k úhradě jistiny dluhu je mezi stranami nesporná (neboť obě strany se shodují v tom, že žalovaná žalobkyni doplatek ceny za zboží neuhradila a splatnost nastala přede dnem vyhlášení tohoto rozsudku), ohledně příslušenství se žalobkyni podařilo žalobou uplatněný nárok listinnými důkazy i výpověďmi jednatelů beze zbytku prokázat.

29. S ohledem na shora uvedené soud považoval výslech jednatele žalované za nadbytečný, neboť skutkový stav je již dostatečně prokázán, a z důvodu procesní ekonomiky jej neprovedl.

30. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

31. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Úroky z prodlení byly přiznány v souladu se žalobním požadavkem z aktuální výše dluhu po provedení částečných úhrad ve výši 207 000 Kč dne [datum] a 20 000 Kč dne [datum].

32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 113 130,98 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 34 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 680 000 Kč sestávající z částky 11 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 510 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 11 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 11 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., z částky 11 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 11 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. a z částky 11 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a cestovní náhrada v celkové výši 5 400,98 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 700,49 Kč za 250 ujetých km v částce 1 900,49 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,83 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 700,49 Kč za 250 ujetých km v částce 1 900,49 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,83 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 800 Kč podle § 14 a. t.