75 C 286/2022
č. j. 75 C 286/2022-23
V PLATNOSTICitované zákony (10)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 176 § 177 § 178
- České národní rady o soudních poplatcích, 549/1991 Sb. — § 11
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 11 § 9 § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1003 § 1008
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní anonymizováno Janou Špotovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o: žaloba z rušené držby
I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalované povinnost zdržet se rušení držby žalobkyně do doby, než bude podanou petitorní žalobou prokázáno a ve výrokové části rozhodnutí výslovně určeno její vlastnické právo k nemovitosti: bytové jednotky [číslo] o rozloze 157,21 m2, nacházející se v šestém nadzemním podlaží, pátém patře, nemovité věci – pozemku parcelní [číslo] na kterém se nachází stavba č. p [číslo], jež se stala součástí pozemku parcelní [číslo] zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], k.ú. [příjmení] město; a aby soud uložil žalované, aby se jako vypuditel zdržela dalšího vypuzení a obnovila původní stav ve lhůtě 3 dnů od vydání rozhodnutí soudu, se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 4 356 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalované.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá vydání rozhodnutí, které je specifikováno ve výrokové části pod bodem I. Svou žalobu odůvodnila tím, že je vlastníkem bytové jednotky v [ulice] ulici [adresa] 00 [obec], [číslo] o rozloze 157,21 m2, nacházející se v šestém nadzemním podlaží (páté patro) nacházející se v nemovité věci – pozemku parcelní [číslo] na kterém se nachází stavba č. p [číslo], jež se stala součástí pozemku parcelní [číslo] zapsané na listu vlastnictví [anonymizováno] u Katastrálního úřadu pro hl. m. [část Prahy], k.ú. [příjmení] město, která je od [datum] ve vlastnictví a užívání žalobkyně na základě přechodu práva ze zákona. V katastru nemovitostí je dnes jako vlastník zapsán žalovaný deklaratorním zápisem vkladu na základě zápisu přeměny obchodní společnosti do obchodního rejstříku. Protože žalovaný nemovitost nabyl od nevlastníka, snaží se nahradit absenci nabývacího (petitorního) titulu k žalované nemovitosti žalováním třetích osob skutečných nájemců a držitelů bytů na základě řádně uzavřených nájemních smluv. Prostředkem je zneužití práva v rozporu s jeho účelem. Žalovaný ruší držbu žalobce tím, že žaluje jednotlivé třetí osoby (jiné nájemníky) na vyklizení, kteří se již v uvedené nemovitosti nezdržují, místo toho, aby usiloval o nastolení právní jistoty určovací žalobou vůči vlastníkovi. Vypuzením žalobce z oprávněné držby se tak lstí snaží obejít zákon a uplatnit svoje domnělé, resp. tvrzené právo proti skutečnému vlastníkovi. Rušení držby u předmětné bytové jednotky bylo zahájeno [datum], dosud trvá a je zde nebezpečí z prodlení, kdy titul proti třetí osobě, která není držitelem, resp. se již ani v uvedené nemovitosti nezdržuje, bude žalovaným zneužit proti žalobci jako podkladový titul na vyklizení a rušení držby ke škodě žalobce. Podle vyjádření zaměstnanců exekutor bude po skončení vánočních svátků v rušení držby pokračovat. A to vše i přesto, že titul, který zjevně není v době rozhodování o návrhu na nařízení exekuce vůči žalobci účinný, nemůže být obecně způsobilým titulem (chybí druhá strana, tj. povinný), na jehož podkladě by mohla být nařízena (a prováděna) exekuce. Povinný svoji povinnost uloženou mu soudem již dobrovolně splnil. Z chování žalovaného i v jiných podobných případech a v jiných nemovitostech lze předvídat strategii žalovaného i postup vůči žalobci.
2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že se předně dovolává prekluze žalobcova nároku. Jestliže žalobce uvádí, že žalovaný ruší držbu od [datum], není toto tvrzení pravdivé, neboť žalovaný zahájil kroky k vyklizení předmětného bytu v roce 2018. Žalobce není vlastníkem předmětného bytu, vlastníkem bytu je žalovaný. Žalovaný podal žalobu na vyklizení proti panu [jméno] [příjmení], [datum narození], k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, sp. zn. 24 C 31/2019. V rámci tohoto řízení žalovaný zjistil, že [jméno] [příjmení] uzavřel nájemní smlouvu dne [datum] se [právnická osoba], [anonymizováno]. Na základě předávacího protokolu k bytu byl Byt údajně předán [právnická osoba], [anonymizováno]. ke dni [datum] Nájemní smlouva ze dne [datum] byla smlouvou absolutně neplatnou, neboť [právnická osoba], [anonymizováno]. není vlastníkem nemovitosti a nebyla jím ani ke dni uzavření nájemní smlouvy. Žalovaný proto vyzval výzvou ze dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], insolvenčního správce dlužníka [právnická osoba], tj. osobu s dispozičním oprávněním dlužníka [právnická osoba], neboť [právnická osoba] je v konkurzu, k vyklizení bytu a k náhradě škody. Žalovaný od insolvenčního správce obdržel reakci ze dne [datum], v které insolvenční správce uvedl, že předmětná nemovitost není zapsána v majetkové podstatě dlužníka [právnická osoba], neboť insolvenční správce nezjistil žádný jeho vlastnický titul, insolvenční správce nezjistil, zda dlužník [právnická osoba] užívá jakékoliv prostory v předmětné nemovitosti ani že by dlužník [právnická osoba] měl v předmětné nemovitosti jakýkoliv majetek. S ohledem na výše obdržené sdělení od insolvenčního správce žalovaný v pozici žalobce zahájil řízení na vyklizení bytu proti [anonymizováno] [jméno] [příjmení], když na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2022, č. j. 27 C 372/2021-61, který nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti ve výroku I. dne [datum] a vykonatelnosti ve výroku II. dne [datum], bylo rozhodnuto, že je povinen byt vyklidit do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byt neoprávněně pronajímá a pobírá nájemné, proto žalovaný podal trestní oznámení dne [datum] s uplatněním nároku na náhradu škody, které je vedeno u Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] ZN [číslo]. S ohledem na výše uvedené, žalobce není ve sporu aktivně legitimován, neboť je v konkurzu a osobou s dispozičním oprávněním dlužníka [právnická osoba] je [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. I pokud by byl žalobce oprávněn podat žalobu a byl oprávněným držitelem bytu, tak žalovaný jej vyzval k vyklizení na základě výzvy ze dne [datum], tj. od tohoto data by se odvíjela prekluzivní lhůta dle ust. § 1008 občanského zákoníku, která by skončila nejpozději v říjnu roku 2022. Na podporu svých tvrzení žalovaná se svým vyjádřením doložila plánek šestého nadzemního podlaží předmětné nemovitosti, nájemní smlouvu ze dne [datum], předávací protokol včetně faktury [číslo] trestní oznámení ze dne [datum], rozšíření trestního oznámení ze dne [datum], stížnost proti usnesení policejního orgánu č.j. KRPA-262619-43/TČ-2021-001191-1-RP ze dne 10. 11. 2022 včetně doručenky, výzvu k vyklizení adresovanou [jméno] [příjmení] ze dne [datum] včetně dodejky, výzvu k vyklizení nemovitosti ze dne [datum] adresovanou [právnická osoba] k rukám insolvenčního správce [anonymizováno] [jméno] [příjmení], včetně doručenky, reakci insolvenčního správce ze dne [datum], výzvu k vyklizení nemovitosti ze dne [datum] adresovanou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 15. 3. 2022, č. j. 27 C 372/2021-61, výpis z katastru nemovitostí - list vlastnictví [číslo] pro obec Praha, k.ú. [obec], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2013, č.j. 5 Cm 40/2010-241, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 6. 2014, č.j. 11 Cmo 4/2014-335 a výpis z obchodního rejstříku žalovaného.
3. Žalobkyně ve své replice k vyjádření žalované uvedla, že vlastnické právo žalobkyně nabyla nejpozději k [datum] na základě institutu mimořádného vydržení, neboť pozemek držela po dobu pro mimořádné vydržení stanovenou. Vlastnické právo přechází na nabyvatele ze zákona uplynutím vydržecí doby a nemusí být předmětem intabulace v katastru nemovitostí. Žalobkyně má předmětný byt v držení nepřetržitě od roku 1993. K namítané prekluzi žalobkyně uvedla, že žalovaný vznikl k [datum], takže žádné kroky dělat nemohl. Tvrzení, že žalovaný podal žalobu na vyklizení proti panu [příjmení]. [příjmení] s tím, že měl uzavřenu nájemní smlouvu ze dne [datum], je dle žalobkyně nesmyslné. Procesní předchůdce žalovaného byl zapsán do evidence katastru nemovitostí na základě vkladu s deklaratorními (nikoli konstitutivními) účinky až [datum]. Stejně tak tvrzení, že ke dni [datum] byl byt předán [právnická osoba] [anonymizováno] zastoupené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], prokazuje držbu [právnická osoba] [anonymizováno] v roce 2017 ke dni sepisu nájemní smlouvy. [právnická osoba] je v konkurzu a nejen byt, ale celá nemovitost není předmětem soupisu majetku v konkurzní podstatě. [právnická osoba] se tak stal úpadcem s dispozičním oprávněním k tomuto majetku společnosti. Odkaz na rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1, č. j. 27 C 72/2021–61, je dle žalobkyně bezpředmětný, je nevykonatelný, protože směřuje proti fyzické osobě, která nemovitost byt [číslo] nedržela, ani neužívala, a proto jej také nemůže vyklidit. Uvedený rozsudek č.j. 5 Cm 40/2010-241 potvrzený odvolacím soudem čj. 11 Cmo 4/2014-335 se stal bezpředmětným, protože nic neřešil. Ke dni rozhodnutí odvolacího soudu již platila nová právní úprava. Chyběl naléhavý právní zájem žalobce, protože věc nebyla řešena komplexně, z pohledu nedělitelnosti vkladu. Navíc ani původně žalovaný [právnická osoba], ani jeho„ právní“ nástupce [právnická osoba] nebyly zapsáni ani ke dni podání žaloby, ani ke dni rozhodnutí soudu v evidenci katastru nemovitostí, procesně chyběl druhý žalovaný. Na žádného žalovaného nemohlo přejít vlastnické právo přímým zápisem na základě zápisu přeměny do obchodního rejstříku. Nezapsaní nevlastníci do evidence katastru nemovitostí nemohli být druhou stranou sporu, ani proti nim nemohla směřovat žaloba o určení vlastnického práva k předmětné nemovitosti. Citované trestní úkony a žalovaným předložené listiny svědčí o skutečnosti, že podané trestní oznámení bylo odloženo.
4. Podle ust. § 177 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.
5. Podle ust. § 178 o. s. ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.
6. Podle ust. § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.
7. O návrhu žalobkyně soud rozhodoval dle ust. § 176 a násl. o. s. ř., když z žaloby je zřejmé, že se žalobkyně domáhá ochrany rušené držby. Ve smyslu ust. § 177 odst. 1 o. s. ř. proto žalobkyně musí soudu prokázat, že měla poslední držbu k uvedené nemovitosti a že její držba byla svémocně rušena. Žalobkyně v žalobě neoznačila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, se svým vyjádřením doručeným soudu dne [datum] potom doložila pouze výpis z katastru nemovitostí prokazující stav evidovaný k datu [datum], z něhož vyplývá, že jako vlastník předmětné nemovitosti je k tomuto datu zapsána žalovaná (resp. její právní předchůdce), dále listinu ze dne [datum] týkající se trestního řízení a blíže neoznačené grafické znázornění. Z předložených důkazů nevyplývá, že by poslední držbu vykonávala žalobkyně. Aniž by se však soud dále zabýval otázkou, kdo vykonával poslední držbu, dospěl k závěru, že žalobu je namístě zamítnout již z důvodu, že v žalobkyní tvrzeném jednání žalované nelze spatřovat svémocné rušení držby. Žalobkyně uvedla, že žalovaná ruší držbu tím, že žaluje na vyklizení jednotlivé třetí osoby, které se již v uvedené nemovitosti nezdržují, místo toho, aby usilovala o nastolení právní jistoty určovací žalobou vůči vlastníkovi. Dle žalobkyně se žalovaná snaží nahradit absenci nabývacího titulu k žalované nemovitosti žalováním třetích osob skutečných nájemců a držitelů bytů na základě řádně uzavřených nájemních smluv. Dále žalobkyně uvádí, že titul proti třetí osobě, která není držitelem, resp. se již ani v uvedené nemovitosti nezdržuje, bude žalovanou zneužit proti žalobkyni jako podkladový titul na vyklizení a rušení držby ke škodě žalobkyně. Domáhání se soudní ochrany spočívající v podávání žalob ani případný následný výkon pravomocných soudních rozhodnutí však nelze považovat za svémocné rušení držby. Žalovaná je oprávněna domáhat se u soudu ochrany svých práv a v případě vykonatelného soudního rozhodnutí podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci). V takovém jednání žalované není možné spatřovat rušení držby. Ostatně žalobkyně ani blíže nespecifikuje, jak konkrétně žalovaná držbu ruší, není zřejmé, jaké konkrétní kroky žalovaná činí a ani z žalobního petitu nevyplývá, jakého konkrétního rušení by se žalovaná měla dle návrhu žalobkyně zdržet. Žalobkyně přitom v žalobě ani neuvádí, od čeho odvíjí tvrzený začátek rušení držby dne [datum], s ohledem na to nelze ani posoudit, zda již neuplynula prekluzivní lhůta podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, kdy navíc z listin doložených žalovanou vyplývá, že žalovaná činila kroky spočívající v podávání žalob a zasílání výzev k vyklizení předmětné nemovitosti již před tímto datem.
8. S ohledem na výše uvedené soud návrh žalobkyně výrokem I. tohoto usnesení zamítl.
9. O náhradě nákladů řízení bylo výrokem II. tohoto usnesení rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, žalobkyně je proto povinna nahradit žalované náklady řízení představované náklady zastoupení advokátem. Náklady zastoupení sestávají z mimosmluvní odměny za 2 úkony právní služby po 1 500 Kč dle § 7, § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za úkony podle § 11 odst. 1 písm. a), d) AT (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě) a 2 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 AT, a DPH ve výši 756 Kč, celkem 4 356 Kč.
10. O povinnosti žalobkyně zaplatit soudní poplatek rozhodováno nebylo, neboť žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. n) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, od poplatku osvobozena.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.