75 C 89/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Žanetou Hoblíkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 69 066 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 34 533 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky, jdoucím od 25.3.2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34 533 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 25.3.2021 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit částku 69 066 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky jdoucím od 25. 3. 2021 do zaplacení. Nejprve tvrdila, že dne 22. 10. 2020 uzavřela s žalovanou smlouvu o zájezdu [číslo] jejímž obsahem byl zejména závazek žalované poskytnout žalobkyni zájezd do hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] v destinaci [anonymizována dvě slova], v termínu od 17. 3. 2021 do 24. 3. 2021, a závazek žalobkyně uhradit žalované sjednanou cenu v celkové výši 74 046 Kč, z toho částka 69 066 Kč tvořila cenu zájezdu a částka 4 980 Kč tvořila cenu cestovního pojištění (dále také jako„ Smlouva“). Žalobkyně celkovou cenu zájezdu uhradila částečně prostřednictvím„ Poukazu na zájezd [číslo]“ v hodnotě 69 480 Kč a částečně platbou ze dne 24. 10. 2020 ve výši 4 566 Kč, celkem tedy 74 046 Kč. Dále tvrdila, že poukaz na zájezd [číslo] v hodnotě 69 480 Kč byl žalobkyni vydán žalovanou z důvodu odstoupení od smlouvy o zájezdu [číslo] ze dne 16. 8. 2019, kdy žalovaná tento poukaz akceptovala. Dne 9. 2. 2021 bylo žalobkyni ze strany žalované oznámeno, že z důvodu překážek na straně žalované není možné realizovat zájezd, který je předmětem Smlouvy ze dne 22. 10. 2020. Následně došlo mezi žalobkyní a žalovanou ke změně Smlouvy dle ust. § 2531 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy nově byl sjednán závazek poskytnout ubytování v hotelu [příjmení] [příjmení] [jméno] [anonymizována dvě slova] v destinaci [anonymizována dvě slova], a to ve stejném termínu 17.3.2021 až 24.3.2021. Vzhledem ke skutečnosti, že v cílové destinaci zájezdu nebo v jeho bezprostředním okolí se v době konání zájezdu šířila nákaza koronaviru SARS-CoV-2, která způsobuje onemocnění Covid-19, žalobkyně v době před zahájením zájezdu platně odstoupila od výše uvedené smlouvy o zájezdu dle ust. § 2535 občanského zákoníku. Žalobkyně se opakovaně pokoušela odstoupit od Smlouvy z důvodu dle § 2535 občanského zákoníku formou e-mailové zprávy. Žalobkyně naposledy odeslala žalované odstoupení od smlouvy z důvodu dle § 2535 občanského zákoníku dne 9. 3. 2021, a to jak v elektronické podobě, tak v podobě listinné, které bylo žalované doručeno dne 10. 3. 2021. Žalovaná zaslala žalobkyni odkaz na formulář pro odstoupení od Smlouvy. Pod tímto odkazem se ale nacházel formulář pro odstoupení od Smlouvy dle ustanovení § 2533 odst. 1 občanského zákoníku. K 8. 3. 2021, bylo v [anonymizováno] zaznamenáno celkem 187 000 případů nákazy koronavirem SARS-CoV-2, z toho celkem 10 995 úmrtí jako následek nemoci Covid-19. Dle informací z webu Ministerstva zahraničních věcí ČR zveřejněných dne 1. 2. 2021 přímo velvyslanectvím České republiky v Káhiře:„ MZV ČR doporučuje cestovat do [anonymizováno] pouze v nezbytných případech, mezi něž nepatří cestování za účelem turistiky. Upozorňujeme, že [anonymizováno] spadá do kategorie zemí s velmi vysokým rizikem nákazy." Dále žalobkyně ve věci argumentovala výkladovým stanoviskem Evropské komise a Ministerstva pro místní rozvoj. Usnesením vlády České republiky [číslo] 2021 Sb. byl v termínu 27. 2. 2021 až 11. 4. 2021 v České republice vyhlášen nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru /označovaný jako SARS CoV-2/ na území České republiky. Žalobkyně měla za to, že pokud by zájezd absolvovala, jednala by v rozporu s generální prevenční povinností. V případě, že by se žalobkyně nakazila nemocí Covid-19 v cílové destinaci zájezdu, byla by významným rizikem pro lidské zdraví také zdravotní péče v [anonymizováno], která nemusí dosahovat takové úrovně jako zdravotní péče poskytovaná na území České republiky. Významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení měla dle žalobkyně také skutečnost, že v cílové destinaci bylo nutné dodržovat mnoho omezujících opatření ze strany místních úřadů, které podstatně zasahovali do výsledné podoby zájezdu. Riziko nákazy bylo navíc i při cestování letadlem, příp. autobusem. Z výše uvedených důvodů měla žalobkyně za to, že byl dán důvod odstoupení od Smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku, a že má nárok na vrácení celé ceny za zájezd. Žalobkyně žalovanou vyzvala předžalobní výzvou ze dne 21. 4. 2021 k plnění, avšak k dobrovolné úhradě nedošlo.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. V rámci písemného vyjádření k žalobě ze dne 2. 9. 2021 namítala, že nebyly splněny podmínky pro odstoupení od Smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku. Vyhlášení nouzového stavu v ČR nemůže být důvodem pro odstoupení od smlouvy podle § 2535 občanského zákoníku. Ten navíc trval od 5. 10. 2020 do 11. 4. 2021. Vyhlášení nouzového stavu se navíc vztahovalo k ČR a ne k místu určení zájezdu. Současně aktuální opatření obsahovalo výjimky z cest mimo okres. Ačkoliv byla ke dni uzavření Smlouvy v ČR situace značně kritická, přesto se žalobkyně dobrovolně rozhodla Smlouvu uzavřít. K 9. 2. 2021 žalobkyně navíc akceptovala návrh na změnu Smlouvy, kdy dobrovolně opětovně zvolila destinaci [anonymizováno]. Vzhledem k tomu, že se situace v ČR ani v [anonymizováno] od uzavření Smlouvy výrazně nezměnila a informace byly veřejně dostupné, nelze dojít k závěru, že by žalobkyní tvrzené skutečnosti nebyly předvídatelné. Relevantní informace měla navíc žalovaná na svých webových stránkách a před uzavřením Smlouvy je posílala žalobkyni. Opatření v [anonymizováno] byla již ke dni zakoupení zájezdu a ta navíc sloužila právě k bezpečnosti cestujících. Nedoporučení cestovat do [anonymizováno] bylo na stránkách MZV už v době uzavření Smlouvy. Subjektivní pocit pak nemůže být důvodem pro odstoupení podle § 2535 občanského zákoníku. Odstoupením žalobkyně od Smlouvy podle § 2533 občanského zákoníku by vznikl nárok na odstupné dle [číslo] VSP. Žalobkyní zakoupený zájezd se navíc objektivně mohl konat, a také se konal. Protože žalobkyně odstoupila od Smlouvy podle § [číslo], žalovaná má nárok na úhradu odstupného proti nároku žalobkyně na vrácení ceny za zájezd. V podání ze dne 2. 9. 2021 ani na prvním jednání ve věci konaném dne 13. 5. 2022 však neuvedla, jaká by měla být konkrétní výše odstupného.

3. Na jednání konaném dne 13. 5. 2022 účastníci učinili nesporným, že cena za zájezd byla plně uhrazena.

4. Žalovaná na jednání konaném dne 13. 5. 2022 upozorňovala na to, že poukaz, který žalobkyně akceptovala z důvodu odstoupení od smlouvy o zájezdu [číslo] ze dne 16. 8. 2019, a kterým byla částečně hrazena cena za zájezd dle cestovní smlouvy uzavřené dne 22. 10. 2020, mohl být použit k úhradě nového zájezdu s návratem nejpozději k 31. 10. 2021. Současně uváděla, že předmětné poukazy mohly být prodlouženy.

5. Žalobkyně na prvním jednání ve věci uvedla, že čl. 6 VOP je ujednáním nepřiměřeným.

6. Vzhledem k tomu, že žalovaná do doby prvního jednání ve věci netvrdila ani neprokazovala konkrétní výši odstupného, na které by měla nárok v případě odstoupení od Smlouvy podle § 2533 občanského zákoníku, soud žalované na tomto jednání poskytl poučení podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř., aby žalovaná tvrdila a prokazovala konkrétní výši požadovaného odstupného, o kterou se měly snížit platby, které žalobkyně zaplatila za zájezd s ohledem na znění odst. [číslo] VOP, a aby tvrdila a prokazovala konkrétní výši jí skutečně vzniklých nákladů, resp. finanční ztráty, která jí vznikla odstoupením od smlouvy ze strany žalobkyně.

7. Na to žalovaná ve lhůtě k tomu soudem poskytnuté reagovala tak, že v souvislosti se Smlouvou eviduje nejméně náklady na leteckou přepravu ve výši 54 000 Kč a náklady na ubytování vč. stravování a služby v destinaci ve výši 982,32 USD (tj. 22 627 Kč přepočteno k datu 10. 3. 2021). Současně uvedla, že již cena za zájezd byla žalobkyni poskytnuta se slevou. Šlo o zájezd tzv.„ first minute“. Dále uvedla, že s ohledem na dobu odstoupení od smlouvy a situaci s COVID 19 již nebyl možný přeprodej zájezdu. Proto, že měla za to, že žalobkyně od Smlouvy odstoupila dne 10. 3. 2021, tj. 7 dní před plánovaným zahájením, rozhodla se vůči žalobkyni uplatnit sjednané odstupné ve výši 80% ceny zájezdu ve výši 55 252,80 Kč. Proklientsky nežádala odstupné ve výši skutečně vzniklých nákladů.

8. Na to reagovala žalobkyně podáním ze dne 3. 10. 2022 tím, že upřesnila žalobní tvrzení v tom směru, že žalobkyně od Smlouvy odstoupila již emailem ze dne 27. 2. 2021, tedy 18 dní před konáním zájezdu. V souladu s ust. 6 VOP by odstupné mělo činit 50% z celkové ceny zájezdu. Uvedla, že přesto má za to, že tato výše je nepřiměřená, a že přiměřeným odstupným by mělo být 25 - 30% ceny [obec]. Dále v tomto podání namítla nepřiměřenost celého čl. 6 VOP a uvedla, že tento článek je pro slabší stranu zvlášť nevýhodný, aniž je k tomu rozumný důvod.

9. V závěrečné řeči žalovaná uvedla, že žalobkyně od Smlouvy odstoupila podle § 2533 občanského zákoníku dne 10. 3. 2021 a nikoliv 27. 2. 2021. V souladu s všeobecnými obchodními podmínkami nelze odstoupit e-mailem.

10. Skutková zjištění soudu jsou pak uvedena níže:

11. Z informací Velvyslanectví ČR v [anonymizováno] k 11.10.2020 vyplývá, že k tomuto dni byly na webových stránkách ministerstva zahraničních věcí zveřejněny informace o situaci v [anonymizováno]. Je zde uvedeno, že [anonymizováno] se počínaje 1. 7. 2020 otevřel mezinárodní turistice a byly obnoveny komerční lety. Situace v zemi má v souvislosti s COVID 19 dynamický vývoj, sanitární opatření, která budou v nejbližších dnech a měsících přijímána, lze předpovídat jen s obtížemi. MZV doporučuje cestovat do [anonymizováno] pouze v nezbytných případech. Počínaje 1. 9. 2020 mění [anonymizováno] nařízením premiéra režim vstupu pro všechny příchozí na území země. Nově je na všech místech vstupu zavedena povinnost předložit při příjezdu do země negativní výsledek PCR testu ne starší 72 hodin. PCR test je nově vyžadován i v letovisku [anonymizováno]. V případě v [anonymizováno] zjištěného pozitivního výsledku budou možnosti Velvyslanectví ČR v [anonymizováno], s ohledem na pomoc směrem k nakaženému, velmi omezené. Úřad nemůže garantovat, jak bude s pozitivně zjištěným občanem nakládáno. Každý cestující musí vyplnit prohlášení cestovatele s osobními údaji, které následně odevzdá při příletu do [anonymizováno]. Po příletu na letiště v [anonymizováno] bude všem cestovatelům změřena teplota. Je nezbytné vést v patrnosti, že onemocnění COVID 19 standardní cestovní pojištění nepokrývá. Léčba v soukromých nemocnicích přitom může přijít na 15 000 Kč/den. Nakaženou osobu nelze repatriovat běžným letem a nelze ovlivnit její umístění do [anonymizováno] karantény či do nemocnice.

12. Dne 21. 10. 2020 posílala žalovaná žalobkyni informaci o rezervaci zájezdu s tím, že je platná do následujícího dne. V případě, že bude chtít žalobkyně rezervaci závazně potvrdit, má se ozvat. V e-mailu je uvedena sleva 10%, jsou zasílány odkazy s informacemi ohledně pojištění a dále odkaz na aktuální bezpečnostní opatření v [anonymizováno] na webových stránkách žalované (email z 21.10.2020).

13. Dne 22. 10. 2020 žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o zájezdu, na základě které měla žalovaná žalobkyni a dalším osobám uvedeným ve smlouvě ([jméno] [anonymizováno], [jméno] [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) poskytnout zájezd v termínu 17. 3. 2021 - 24. 3. 2021, a to v hotelu [právnická osoba] [anonymizována tři slova] v [anonymizována dvě slova]. Celková k úhradě byla 74 046 Kč, z toho 4 980 Kč byla cena za pojištění. Samotná cena za zájezd tedy činila po slevě - 7 674 Kč celkem 69 066 Kč. Součástí služeb bylo vyšetření na COVID-19 zdarma (smlouva o zájezdu).

14. Ve všeobecných smluvních podmínek [anonymizována dvě slova] je uvedeno: 6.

1. Zákazník je oprávněn kdykoliv před uskutečněním zájezdu od smlouvy odstoupit a zájezd zrušit. Odstoupení od smlouvy musí být provedeno písemnou formou. Pro určení doby odstoupení od smlouvy je rozhodující datum doručení odstoupení od smlouvy na adresu [anonymizována dvě slova], která je uvedena v záhlaví smlouvy. Odstoupení od smlouvy musí být vždy podepsáno osobou, která jako zákazník platně uzavřela smlouvu. Odstoupí-li zákazník z jiného důvodu, než je porušení povinnosti [anonymizována dvě slova] nebo z důvodu dle ustanovení § 2531 a 2535 OZ, je povinen uhradit [anonymizována dvě slova] odstupné. Za úhradu odstupného je odpovědná osoba, která uzavřela smlouvu. Odstupné se stanoví dle zásad přiměřenosti ke dni doručení písemného odstoupení od smlouvy [anonymizována dvě slova] a zákazník má právo seznámit se s jeho výší před vlastním odstoupením. 6.

2. Výše odstupného za odstoupení zákazníka od smlouvy se určí podle podmínek uvedených v odst. [číslo] VSP a [číslo] VSP. Do níže uvedených časových období není započítáván den odletu, respektive den záhajení čerpání služeb zájezdu. [číslo]. V případech neuvedených v odst. [číslo] VSP vzniká [anonymizována dvě slova] za výše uvedených podmínek nárok na odstupné ve výši na straně [anonymizována dvě slova] skutečně vzniklých nákladů, nejméně však: ……. v případě odstoupení od smlouvy [číslo] dní (včetně) před zahájením čerpání služeb uvedených ve smlouvě: 50 % z Celkové ceny zájezdu (bez příplatku za připojištění); v případě odstoupení od smlouvy [číslo] dní (včetně) před zahájením čerpání služeb uvedených ve smlouvě: 80 % z Celkové ceny zájezdu (bez příplatku za připojištění); 6.

3. V případě uhrazení byť jen části ceny zájezdu je [anonymizována dvě slova] oprávněna si vzniklý nárok na odstupné započíst oproti nároku cestujícího/zákazníka na vrácení této již uhrazené částky. Plnění, která nejsou dotčena odstoupením od smlouvy, nebudou předmětem vypořádání v souvislosti s odstoupení od smlouvy ([anonymizováno] apod.). 6.

7. Uhradí-li zákazník byť jen část ceny zájezdu poukázkami, šeky nebo jinými obdobnými ceninami, a vznikne-li [anonymizována dvě slova] při odstoupení od smlouvy po započtení případného odstupného povinnost vrátit zákazníkovi plnění od něj převzaté nebo jeho část, vrátí [anonymizována dvě slova] zákazníkovi primárně poukázky, šeky atd. od zákazníka převzaté, bude-li to objektivně ze strany [anonymizována dvě slova] možné zejména s ohledem na výši částky, kterou bude [anonymizována dvě slova] povinna vracet. [číslo]. Doručování: Pro doručování zákazníkovi je rozhodující adresa uvedená v platné smlouvě, jakoukoli změnu adresy je přitom zákazník povinen [anonymizována dvě slova] bezodkladně písemně oznámit. Nebyl-li zákazník zastižen při doručení poštou, oznámení se uloží a zákazník se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se zákazník o uložení nedozvěděl. Doručovací adresou [anonymizována dvě slova] pro doručování jakýchkoliv písemností ze strany zákazníka je [příjmení] [příjmení], [ulice a číslo], [obec a číslo], PSČ [PSČ].

15. Nebylo pak sporu o tom, že celá cena za zájezd ve výši 69 066 Kč, plus současně cena za pojištění ve výši 4 980 Kč byla žalobkyní uhrazena, a to mimo jiné formou uplatnění poukazu, který žalobkyně přijala po odstoupení od smlouvy o zájezdu [číslo] ze dne 16. 8. 2019 (srov. také poukaz na zájezd, email ze dne 8.4.2020, potvrzení o provedení platby ze dne 24.10.2020, potvrzení transakce platební kartou ze dne 19.8.2019, potvrzení o provedení platby ze dne 15.1.2020).

16. Z poukazu na zájezd současně vyplývá, že ten se svou nominální hodnotou ve výši 69 480 Kč mohl být použit k platbě jakéhokoliv zájezdu z nabídky žalobkyně s návratem nejpozději do 31. 10. 2021.

17. Žalobkyně k 9. 2. 2021 akceptovala změnu místa pobytu, a to na hotel [právnická osoba] v [anonymizována dvě slova] (potvrzení objednávky [číslo]).

18. Z emailu ze dne 27.2.2021 vyplývá, že žalobkyně jej adresovala na e-mail [email] a uvedla v něm následující:„ Dobrý den, žádám vás laskavě s ohledem na doporučení Ministerstva zahraničních věcí ČR o zrušení zájezdu č. viz výše. Jsem si plně vědoma obtížnosti současné situace ve všech rovinách. Jako zdravotník pracující v nemocnici vnímám i mnoho dalších aspektů nouzového stavu, hrozby zhoršování pandemie a tvrdých opatření. Také chápu, že nechcete jen tak rušit zájezdy. Bohužel, riziko zdravotních komplikací našeho zájezdu je vysoké a stejně tak pravděpodobné je, že mi zaměstnavatel neumožní čerpat v přetížené nemocnici dovolenou. Proto vás ještě jednou ve vší úctě žádám o zrušení zájezdu a vypořádání formou voucheru nebo vrácení peněz. Velmi děkuji za brzké vyřízení. S pozdravem, [celé jméno žalobkyně]“ 19. Z emailové komunikace z 1.3.2021 vyplývá, že na tento e-mail bylo reagováno panem [jméno] [příjmení] jménem [anonymizována dvě slova] tak, že uvedl, že v případě, že žalobkyně požaduje odstoupení od smlouvy, má kontaktovat prodejce zájezdu, v tomto případě kontaktování [pobočka], preferovaně emailovou formou. Téhož dne žalobkyně e-mail přeposílala dále, přičemž uváděla své tel. č. Na to bylo téhož dne reagováno e-mailem z adresy [email]. Z emailu paní [příjmení] z 1. 3. 2021 14:57 vyplývá, že ta uvádí, že k dnešku jí odstupné vychází na 50%, zítra by se obávala, že už by to bylo 80% celkové ceny zájezdu.

20. Z emailu ze dne 2.3.2021 vyplývá, že žalobkyně opakovaně kontakovala žalovanou, s tím, že žádala o vrácení peněz, neboť měla za to, že plánovaný zájezd do [anonymizováno] je riskantní za dané epidemiologické situace.

21. Žalobkyni byl dne 9. 3. 2021 zaslán z e-mailové adresy [email] odkaz na formulář pro odstoupení od smlouvy podle § 2533 odst. 1 zákona 89/2012 Sb. Je na něm připraveno políčko potvrzuji odstoupení od smlouvy a dále je zde políčko PŘEJÍT K POTVRZENÍ ODSTOUPENÍ (email z 9.3.2021, formulář odstoupení od smlouvy o zájezdu).

22. Vůli vyjádřit od smlouvy o zájezdu projevila žalobkyně následně dopisem označeným jako odstoupení od smlouvy o zájezdu dle ust. § 2535 občanského zákoníku ze dne 8. 3. 2021, ve kterém odkázala na počty případů nákazy v [anonymizováno], dále na informace na webu Ministerstva zahraničních věcí ČR zveřejněných dne 1. 2. 2021 velvyslanectvím České republiky v [anonymizováno], kde cituje, že MZV ČR doporučuje cestovat do [anonymizováno] pouze v nezbytných případech, mezi něž nepatří cestování za účelem turistiky. Bylo upozorňováno na to, že [anonymizováno] spadá do kategorie zemí s velmi vysokým rizikem. Tento dopis byl zasílán žalované na adresu sídla, kde byl dne 10. 3. 2021 převzat žalovanou (odstoupení od smlouvy od zájezdu dle ust. § 2535 obč. zákoníku ze dne 8.3.2021, vč. podacího lístku a dodejky).

23. Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky z titulu odstoupení žalobkyně od smlouvy o zájezdu ze dne 22. 10. 2020 podle § 2535 občanského zákoníku (předžalobní výzva ze dne 20.4.2021, vč. pošt. pod. archu).

24. Z dopisu Ministerstva zahraničních věcí ze dne 22.12.2021 vyplývá, že v únoru a v březnu 2021 byl [anonymizováno] částečně otevřen mezinárodní turistice, již od července 2020 byly v provozu komerční lety, byla otevřena část hotelů, stravovací a dopravní služby nebyly významně omezeny. Na všech místech vstupu do země byl vyžadován negativní PCR test ne starší 75 hodin. Každý cestující musel vyplnit prohlášení cestovatele s osobními údaji. A odevzdat jej při vstupu do [anonymizováno], při kterém byla rovněž každému změřena teplota. [ulice] karanténa uplatňována nebyla, v případě pozitivního výsledku testu po příletu do [anonymizováno] nebo před odletem do ČR však musela být daná osoba umístěna do hotelového karanténního pokoje.

25. Z usnesení Vlády ČR ze dne 26.2.2021 [číslo] vyplývá, že dne 27. 2. 2021 byl na dobu 30 dnů vyhlášen pro území České republiky nouzový stav z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru. Z usnesení Vlády ČR ze dne 26.3.2021 [číslo] vyplývá, že nouzový stav byl prodloužen.

26. Z usnesení Vlády ČR ze dne 26.2.2021 [číslo] o přijetí krizového opatření vyplývá, že vláda ČR zakázala všem osobám opustit území okresu na jehož území mají trvalý pobyt nebo bydliště. V čl. II. byly stanoveny výjimky z tohoto zákazu (mj. cesta za účelem vycestování z České republiky, cesta do zaměstnání etc.).

27. Z informací o počtu nakažených a úmrtí v [anonymizováno] v podobě grafů a tabulky vyplývá, že od března 2020 do listopadu 2021 měl počet nakažených v [anonymizováno] stoupající tendenci. K 19. 10. 2020 bylo v [anonymizováno] evidováno 105 424 nakažených, k 8. 2. 2021 - 173 813 nakažených, k 8. 3. -190 924 nakažených, k 18. 10. 2021 - 324 619 nakažených.

28. Z faktury [číslo] vyplývá, že tato byla vystavena žalované za pobyt v hotelu [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [jméno] konaném v období 17. 3. 2021 - 27. 3. 2021.

29. Z faktury [číslo] vyplývá, že společnost [právnická osoba] vystavila žalované dne 17. 3. 2021 daňový doklad za letenky [anonymizováno] č. letu QS [číslo] dne 17. 3. 2021 s tím, že cena byla zaplacena zálohou.

30. Z faktury [číslo] vyplývá, že společnost [právnická osoba] vystavila žalované dne 24. 3. 2021 daňový doklad za letenky [anonymizována dvě slova] č. letu QS [číslo] dne 24. 3. 2021 s tím, že cena byla zaplacena zálohou.

31. Emailem ze dne 10.3.2021 byly žalobkyni žalovanou posílány aktuální informace o zájezdu a situaci v [anonymizováno].

32. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 29.9.2022 (předloženo po 1. jednání ve věci v návaznosti na výzvu soudu podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř.) vyplývá, že [právnická osoba] prohlásila, že na základě přepravní smlouvy uzavřené mezi ní jako dopravcem a společností [právnická osoba] coby objednatelem, společnost [právnická osoba] uhradila cenu za přepravní služby vč. všech příplatků a poplatků na lety uskutečněné dne 17. 3. 2021 (let QS [číslo] z [obec] do [anonymizováno]) a dne 24. 3. 2021 (let QS [číslo] z [anonymizováno] do [obec]) za paní [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobkyně], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] celkem ve výši 54 000 Kč.

33. Z potvrzení o výdajích [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 21. 6. 2021 (předloženo po 1. jednání ve věci v návaznosti na výzvu soudu podle § 118 odst. 1 a 3 o.s.ř.) vyplývá, že [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] („ Společnost“), [anonymizováno] je zástupcem hotelu [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] a poskytovatelem tzv. služeb DMC (správa destinací) v destinaci [anonymizováno]. Společnost potvrzuje, že při plnění cestovní smlouvy uzavřené mezi paní [celé jméno žalobkyně] („ Klientka“) a společností [právnická osoba] v souvislosti s ubytováním v hotelu v období 17. 3. 2021 - 24. 3. 2021 vynaložila [anonymizována dvě slova] výdaje - 922,32 USD za ubytování a služby ze strany hotelu a 60 USD za služby DMC ze strany Společnosti. Klientka poskytnuté služby nevyužila z důvodů, které neležely na straně [anonymizováno] ani Společnosti.

34. Další důkazní návrhy, kterými jsou listinné důkazní návrhy žalované označené na jednání konaném dne 13. 5. 2021 a dále důkazní návrhy žalobkyně původní smlouvou ze dne 16.8.2019 a dále práva spotřebitelů v oblasti zájezdů od Ministerstva pro místní rozvoj a výkladové stanovisko Evropské komise soud pro nadbytečnost zamítl, neboť shora uvedenými důkazy byl skutkový stav zjištěn v míře dostatečné pro vydání rozhodnutí. Nad to soud poukazuje na skutečnost, že soud není vázán stanovisky mimosoudních orgánů, když je vázán toliko zákonem (§ 79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., zákon o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).

35. Soud však připustil důkazní návrhy žalobkyně označené v podání ze dne 3. 10. 2021, a to emailem ze dne 27. 2. 2021, emailovou komunikací z 1. 3. 2021 a emailem ze dne 2. 3. 2021, ač žalovaná proti tomu na druhém jednání ve věci brojila, a to proto, že šlo o důkazy, které žalobkyně navrhla poté, co byla žalovaná vyzvána k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. Ač žalovaná měla proti provedení těchto důkazů námitky, má soud za to, že šlo o důkazy, na které se vztahovala výjimka z koncentrace řízení podle § 118b odst. 1 o.s.ř., a to právě proto, že tyto reagovaly na poučení žalované podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. učiněné na prvním jednání ve věci, které soud činil proto, že žalovaná sice v obecné rovině uváděla, že v případě odstoupení žalobkyně od Smlouvy podle § 2533 občanského zákoníku, by měla mít právo na odstupné, avšak nijak do doby prvního jednání netvrdila ani neprokazovala jeho konkrétní výši. Konkrétní částku, kterou žalovaná žádala na odstupném, ta označila právě až v podání učiněném po prvním jednání v návaznosti na výzvu soudu. Žalobkyně nepochybně shora uvedenými důkazy brojila proti nově a v reakci na poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedené konkrétní výši odstupného, o které by se nárok žalobkyně na vrácení ceny za zájezd měl snížit v případě odstoupení od smlouvy o [obec] podle § 2533 občanského zákoníku. Nad to soud poukazuje na skutečnost, že žalobkyně již v rámci písemného vyhotovení žaloby poukazovala na to, že žalobkyně se opakovaně pokoušela odstoupit od Smlouvy formou e-mailové zprávy a až poté odeslala žalované odstoupení od smlouvy ze dne 9. 3. 2021, které bylo žalované doručeno 10. 3. 2021. Další žalobkyní označené důkazy v podání ze dne 3. 10. 2022 však již byly nadbytečné, a proto je soud neprováděl.

36. Právní posouzení soudu je následující:

37. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně a žalovaná spolu dne 22. 10. 2020 uzavřely smlouvu o zájezdu podle § 2521 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jako„ OZ“) s místem zájezdu v [anonymizována dvě slova], v hotelu [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno]. Nebylo sporu ani o tom, že k tomu došlo poté, co žalobkyně se žalovanou již v minulosti uzavřely jinou smlouvu o zájezdu. Tou se však soud nezabýval, neboť nebylo sporu o tom, že předchozí smlouva o zájezdu byla ukončena odstoupením od smlouvy. Smlouva o zájezdu uzavřená dne 22. 10. 2020 byla proto samostatným právním titulem. <i>38. Podle § 570 odst. 1 OZ právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.</i> <i>39. Podle § 562 odst. 1 OZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> 40. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně od smlouvy o zájezdu uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 22. 10. 2020 odstoupila na základě e-mailu ze dne 27. 2. 2021. Písemná forma vyžadovaná všeobecnými obchodními podmínkami byla tímto e-mailem zachována, neboť nebylo prokázáno (a ostatně to žalovaná ani netvrdila), že by měla pochybnosti o tom, zda tento e-mail poslala žalobkyně. Skutečnost, že e-mailová forma byla pro odstoupení od smlouvy dostačující, vyplývá z emailu pana [jméno] [příjmení], zaměstnance žalované, který v e-mailu ze dne 1. 3. 2021 uvedl, že je preferovaná emailová forma, a že se v této preferované e-mailové formě má žalobkyně obrátit na pobočku v [příjmení], což žalobkyně téhož dne učinila a hned 1. 3. 2021 bylo jabloneckou pobočkou žalované reagováno, kdy k tomuto dni příslušná zaměstnankyně žalované uvedla, že k tomuto dni jí odstupné vychází na 50%, zítra by se obávala, že už by to bylo 80% celkové ceny zájezdu. O tom, že žalobkyně netrvala na tom, aby odstoupení od cestovních smluv bylo doručováno dopisem do jejího sídla lze dovodit i z emailu z 9.3.2021 a formuláře odstoupení od smlouvy o zájezdu, z nichž vyplývá, že prostřednictvím žalovanou zasílaného formuláře bylo možné odstoupit od cestovní smlouvy elektronicky na webových stránkách žalované (bylo - li na formuláři políčko PŘEJÍT K POTVRZENÍ ODSTOUPENÍ, nepochybně muselo jít o formulář internetový, v rámci kterého mělo dojít k odstoupení od smlouvy prostřednictvím prokliku na toto políčko). Rozhodné ve věci tedy je, že projev vůle žalobkyně zaslaný e-mailem žalované, jímž žalobkyně jakožto právní laik a spotřebitel zcela srozumitelně vyjádřila vůli, že nechce zájezd absolvovat a z jakých důvodů, žalované ve smyslu § 570 odst. 1 OZ došel a ta věděla, kým byl projev vůle učiněn a z jakých důvodů. Takové jednání právně nevzdělaného spotřebitele nelze za okolností daného případu právně posoudit jinak než jako platné odstoupení od smlouvy. <i>41. Podle § 2531 OZ, Změna závazku ze smlouvy, Pořadatel může změnit závazek ze smlouvy, a) vyhradil-li si toto právo ve smlouvě, b) jde-li o nepodstatnou změnu a c) oznámí-li zákazníkovi v textové podobě jasným a srozumitelným způsobem údaje o změně (odst. 1). Navrhne-li pořadatel v souladu s § [číslo] zvýšení ceny zájezdu o více než osm procent, může zákazník návrh přijmout nebo může odstoupit od smlouvy ve lhůtě podle smlouvy, aniž by musel hradit odstupné za předčasné ukončení závazku. Lhůta pro odstoupení nesmí být kratší než pět dnů a musí skončit před zahájením zájezdu. Neodstoupí-li zákazník od smlouvy v určené lhůtě, platí, že se změnou ceny zájezdu souhlasí. Obdobně se postupuje i v případě, že vnější okolnosti nutí pořadatele podstatně změnit některou z hlavních náležitostí zájezdu uvedených v § [číslo] nebo nemůže-li pořadatel splnit zvláštní požadavky zákazníka, které přijal podle § [číslo] odst. 1 písm. h). (odst. 2). Pořadatel oznámí zákazníkovi společně s předložením návrhu na změnu závazku podle odstavce 2 jasným, srozumitelným a zřetelným způsobem a bez zbytečného odkladu informace zaznamenané v textové podobě, a to a) dopad navrhovaných změn na cenu zájezdu, b) lhůtu, v níž může zákazník odstoupit od smlouvy, c) důsledky pro zákazníka, neodstoupí-li včas od smlouvy, a d) údaje o případném náhradním zájezdu a jeho ceně. (odst. 3). Náležitosti zájezdu uvedené v § [číslo] a § [číslo] písm. b) až d) a f) mohou být měněny pouze s výslovným souhlasem zákazníka. (odst. 4). Jestliže se v důsledku změny závazku ze smlouvy v souladu s odstavcem 2 sníží jakost nebo náklady zájezdu, má zákazník právo na přiměřenou slevu. (odst. 5).</i> <i>42. Podle § 2527 písm. a) OZ, Pořadatel v potvrzení o zájezdu uvede a) místo určení cesty nebo pobytu, trasu a délku pobytu včetně termínů a, je-li součástí ubytování, i počet nocí…</i> 43. V řízení pak nebylo sporu o tom, že k 9. 2. 2021 došlo ke změně zájezdu, v důsledku kterého v návaznosti na výslovně udělený souhlas žalobkyně došlo ve smyslu § 2531 OZ ve spojení s § 2527a OZ ke změně hotelu, v němž se měl zájezd konat, tedy ke změně místa určení zájezdu.

44. Ve věci pak bylo sporné to, podle jakého zákonného ustanovení došlo k odstoupení od Smlouvy ze strany žalobkyně. <i>45. Podle § 2535 OZ, Zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu. V takovém případě má zákazník právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd, nemá však právo na náhradu škody.</i> <i>46. Podle § 2533 OZ, Zákazník může před zahájením zájezdu od smlouvy odstoupit vždy, avšak pořadatel jen tehdy, byl-li zájezd zrušen, anebo porušil-li zákazník svou povinnost (odst. 1). Je-li ujednáno odstupné, musí být jeho výše přiměřená. Přiměřenost odstupného se odvíjí od doby mezi okamžikem odstoupení od smlouvy a okamžikem zahájení zájezdu s ohledem na očekávané úspory nákladů a na příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Není-li ujednáno odstupné, odpovídá jeho výše ceně zájezdu snížené o úspory nákladů a o příjmy z náhradního využití služeb cestovního ruchu. Na žádost zákazníka pořadatel výši odstupného odůvodní. (odst. 2).</i> 47. Po provedeném dokazování pak soud dospěl k závěru, že na základě e-mailu žalobkyně ze dne 27. 2. 2021 došlo k odstoupení od Smlouvy nikoliv podle § 2535 OZ, ale podle § 2533 OZ. Je tomu tak proto, že v řízení nebylo prokázáno, že by v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které by měly významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu a bylo naplněno teleologickým výkladem vyžadované kritérium nepředvídatelnosti. Je obecně známou skutečností, že od března 2020 vypukla celosvětová pandemie nemoci COVID 19, na kterou vlády různých zemí včetně ČR i [anonymizováno] reagovaly průběžně různými opatřeními. V řízení však bylo prokázáno, že zájezd se přesto v termínu 17. 3. 2021 - 24. 3. 2021 konat mohl a také se konal. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že by zájezd mohl být znehodnocen zdravotními opatřeními, tak ale s touto skutečností musela být žalobkyně srozuměna již při uzavírání předmětné Smlouvy. Srozuměna musela být současně i s tím, že zdravotní péče v [anonymizováno] jakožto v africké zemi v případě onemocnění nemusí být dostačující. V řízení bylo prokázáno, že k 11. 10. 2020 byly na webových stránkách MZV zveřejněny informace o tom, že situace v [anonymizováno] má dynamický vývoj, nová sanitární opatření lze předvídat jen s obtížemi a nelze garantovat, jak by s nemocným občanem ČR bylo v [anonymizováno] nakládáno a MZV proto doporučovala cestovat do této destinace pouze v nezbytných případech. Současně bylo prokázáno, že i žalovaná před uzavřením Smlouvy zasílala žalobkyni odkaz na aktuální situaci v [anonymizováno]. Pokud se žalobkyně přesto dobrovolně rozhodla v době celosvětové pandemie cestovat do africké země, nelze důsledky takového rozhodnutí klást výlučně k tíži žalované za situace, kdy žalobkyně nakonec od Smlouvy odstoupila právě kvůli situaci ohledně nemoci COVID 19. Žalobkyně navíc 9. 2. 2021 vyjádřila výslovný souhlas se změnou hotelu, avšak ve stejné zemi a destinaci ([anonymizována dvě slova]), z čehož lze dovodit, že ještě v té době neměla s destinací a s tehdejší situací problém.

48. Jiný závěr nemůže přivodit ani skutečnost, že na základě usnesení vlády z 26.2.2021 byl na území ČR vyhlášen nouzový stav, a že byl stanoven zákaz opuštění okresu. Předmětná opatření vlády se vztahovala toliko k situaci v ČR a navíc ze zákazu pohybu existovaly výjimky, a to zejména výjimka umožňující vycestování z ČR. Nad to na právní jednání žalobkyně a žalované je třeba hledět optikou § 1 odst. 1 věty druhé OZ, který stanoví, že:„ Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného.“ Jinými slovy, uzavřela - li žalobkyně dobrovolně v době pandemie COVID 19 dne 22. 10. 2020 smlouvu o zájezdu na zájezd do africké země, ačkoliv již v té době české orgány poukazovaly na rizika s takovou cestou spojená, a proto bylo doporučováno do takové destinace cestovat jen v nezbytných případech, nemůže takovou situaci v rovině práva občanského právně zhojit sám o sobě zásah práva veřejného v podobě vydání vládních opatření. Žalobkyně se stejně jako v letadle mohla nemocí COVID 19 nakazit v městské hromadné dopravě či v práci.

49. Soud si je vědom toho, že v posuzované věci byla situace specifičtější v tom, že žalobkyně na úhradu tohoto zájezdu dle Smlouvy použila poukaz z předchozího zájezdu, kdy od předchozí smlouvy bylo odstoupeno. Přesto má však soud za to, že tato skutečnost není způsobilá přivodit jiné rozhodnutí. V dané věci byl totiž posuzován samostatný právní titul, tedy smlouva o zájezdu z 22. 10. 2020 (který nebyl novací, neboť předchozí smlouva zanikla odstoupením). V řízení bylo současně prokázáno, že poukaz mohl být použit na zakoupení zájezdu s návratem do 31. 10. 2021. Žalobkyně tedy v říjnu 2020 nebyla pod tlakem, že by jí poukaz propadl, pokud by jej rychle neuplatnila. Navíc žalobkyně jej mohla uplatnit na bezpečnější destinaci.

50. Soud tak uzavírá, že jelikož nebyly naplněny důvody pro odstoupení od Smlouvy podle § 2535 OZ, je třeba konstatovat, že žalobkyně odstoupila od smlouvy podle § 2533 OZ.

51. Žalovaná v řízení poukazovala na ust. 6.

7. VOP, které stanoví, že uhradí-li zákazník byť jen část ceny zájezdu poukázkami, šeky nebo jinými obdobnými ceninami, a vznikne-li [anonymizována dvě slova] při odstoupení od smlouvy po započtení případného odstupného povinnost vrátit zákazníkovi plnění od něj převzaté nebo jeho část, vrátí [anonymizována dvě slova] zákazníkovi primárně poukázky, šeky atd. od zákazníka převzaté, bude-li to objektivně ze strany [anonymizována dvě slova] možné zejména s ohledem na výši částky, kterou bude [anonymizována dvě slova] povinna vracet. Žalobkyně k tomu namítla, že takové ustanovení je nepřiměřené, čímž poukázala na § 1815 OZ, který stanoví, že:„ K nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.“ Soud se ztotožnil s námitkou žalobkyně o nepřiměřenosti takového smluvního ujednání, a to proto, že spotřebitel by byl v důsledku takového ujednání„ nucen“ neustále a dokola setrvávat v jakémsi„ quasi vztahu“ s jednou a tou samou cestovní kanceláří a tím byl nucen využívat pouze jejích služeb i v případě, že by od smlouvy řádně odstoupil. Akceptování takové situace pak nelze po spotřebiteli spravedlivě požadovat. Protože je takové ustanovení vůči spotřebiteli nepřiměřeně přísné, soud k němu nepřihlížel. <i>52. Podle § 2536a OZ, Při odstoupení od smlouvy pořadatel vrátí bez zbytečného odkladu, nejpozději do čtrnácti dnů po ukončení závazku ze smlouvy, veškeré platby uhrazené zákazníkem nebo v jeho prospěch za zájezd, v případech stanovených tímto zákonem pak snížené o odstupné za předčasné ukončení závazku ze smlouvy.</i> 53. Z § [číslo] a z § 2536a OZ je třeba dovodit, že nejpozději do 14 dnů ode dne odstoupení žalobkyně od Smlouvy, měla žalovaná povinnost vrátit žalobkyni veškeré uhrazené platby snížené o sjednané odstupné, které však muselo být přiměřené.

54. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobkyně od Smlouvy odstoupila 18 dní před začátkem zájezdu. Již v té době musela žalovaná vynaložit za žalobkyni a další osoby, v jejichž prospěch byla Smlouva uzavřena, náklady svým dodavatelům. V řízení pak bylo prokázáno, že za letenky žalovaná uhradila 54 000 Kč a za hotel 922,32 USD a 60 USD. Žalovaná tvrdila, že s ohledem na dobu odstoupení od Smlouvy a situaci s COVID 19 již nebyl možný přeprodej zájezdu, což koresponduje s tím, že předmětná vládní opatření v ČR byla vydána dne 26. 2. 2021 a potencionální noví klienti se jich mohli zaleknout stejně tak, jako žalobkyně, která však již ve smluvním vztahu se žalovanou na základě vlastní vůle byla. Soud má tak za to, že s ohledem na kritéria předvídaná § 2533 OZ je sjednané 50% odstupné přiměřené okolnostem daného případu.

55. Námitky žalobkyně o tom, že je nepřiměřený a nepředvídatelný celý čl. 6 VOP neshledal soud důvodnými. Soud má naopak za to, že jeho ustanovení týkající se odstupného jsou přehledná a srozumitelná. Vzhledem k tomu, že cestovní kancelář za klienta vždy předem musí vynaložit nějaké náklady, nemůže být ani překvapující, že musí mít sjednáno odstupné pro případ, kdy zákazník na poslední chvíli zájezd odřekne, neboť jinak by jí hrozily vysoké majetkové ztráty a její podnikatelská činnost by se jí nevyplatila. O to předvídatelnější jsou taková ustanovení právě v době pandemie COVID 19. O přiměřenosti takových ujednání svědčí i to, že výše odstupného je vázaná na to, jak dlouho před zájezdem klient od smlouvy odstoupí.

56. Soud tak uzavírá, že žalobkyně 18 dní před začátkem zájezdu odstoupila od Smlouvy podle § 2533 OZ, když pro odstoupení od Smlouvy podle § [číslo] nebyly splněny podmínky, a proto podle tohoto ustanovení ve spojení s odst. [číslo] VOP a ust. § 2536a OZ vznikla žalované povinnost nejpozději do 14 dnů od odstoupení od smlouvy vrátit žalobkyni veškeré uhrazené platby snížené o sjednané odstupné ve výši 50% z ceny zájezdu, a proto soud o věci samé rozhodl tak, tak je patrné z výroku I. a II. rozsudku. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení z přiznané částky pak vyplývá z § 1970 OZ.

57. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 OZ, když poměr úspěchu a neúspěchu každé ze stran byl shodný.