76 C 118/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 15 959 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 240 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku ve výši 10 719 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z částky 6 256,61 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, spolu s úrokem ve výši 28% ročně z částky 6 256,61 Kč od 18.3.2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši kapitalizovaným částkou 346,28 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 16. 6. 2022 domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit jí částku ve výši 15 959 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o poskytnutí úvěru [číslo] kterou právní předchůdkyně žalobkyně (společnost [právnická osoba], sídlem [adresa]. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr poplatek ve výši 6 099 Kč. Žalované byla poskytnuta zápůjčka, na kterou hradila dne 12. 11. 2019 760 Kč a dne 24. 2. 2020 1 000 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 6 256,61 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 4 002,39 Kč, smluvní pokuta ve výši 3 500 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 346,28 kč a sankční poplatky ve výši 2 200 Kč. Dne 28. 1. 2022 došlo k uzavření smlouvy o postoupení předmětné pohledávky mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], sídlem [adresa]. Žalobkyně požaduje příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku.

2. Žalovaná se prostřednictvím jí ustanoveného opatrovníka k žalobě vyjádřila tak, že navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že není prokázáno, že by žalovaná byla schopna splácet úvěr, nevypořádala se tak řádně s povinností posoudit úvěruschopnost.

3. Žádostí o spotřebitelský úvěr, Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 5. 11. 2019 a Standardní informacemi o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že předmětem smlouvy byl závazek [právnická osoba], poskytnout žalované úvěru ve výši 7 000 Kč, roční úroková sazba ve výši 28 % a týdenní splátka ve výši 163 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek ve výši 3 759, pojistné 2 340 Kč Smlouva byla sjednána s obchodním zástupcem [právnická osoba], [celé jméno svědka], ten také prověřoval úvěruschopnost. Termín splatnosti týdenní splátky byl sjednán ke konci splátkového období počínaje dnem uzavření smlouvy. Žalovaná vyplnila v dotazníku, že je svobodná, má základní vzdělání, je nájemníkem, není majitelkou auta a nevyživuje žádné osoby, je nezaměstnaná. Pravidelný měsíční příjem uvedla 8 320 Kč a další čisté příjmy ve výši 35 000 Kč, odhadované měsíční výdaje uvedla ve výši 4 000 Kč.

4. Dle tvrzení žalobkyně a sjetiny z programu žalobkyně má soud za prokázané, že žalobkyně uhradila dne 12. 11. 2019 částku ve výši 760 Kč a dne 24. 2. 2020 částku ve výši 1 000 Kč.

5. Přílohou [číslo] smlouvy ze dne 30. 4. 2021 má soud za prokázané, že jejím obsahem jsou úvěrové podmínky – rámcové smlouvy o platebních službách.

6. Výpis z centrální evidence exekucí má soud za prokázané, že ke dni 23. 1. 2023 není pod rodným číslem žalované evidován žádný záznam o exekuci.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla mezi postupitelem společností [právnická osoba] a žalobkyní, postupníkem, postoupena. O tom byla žalovaná informována oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022.

8. Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že žalobkyně žalované sdělila, že v důsledku jejího prodlení s úhradou závazků plynoucích z úvěru ji tímto žalobkyně vyzývá ke splacení všech dlužných částek.

9. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 20. 5. 2022, včetně potvrzení podání, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

10. Soud vyslechl také obchodního zástupce [právnická osoba], [celé jméno svědka], ten vypověděl, že k žalované si nevybavuje ničeho, ohledně způsobu uzavírání úvěrových smluv pak uvedl, že smlouvu uzavíral s klienty vždy u nich doma a dokládali mu své příjmy. Nejprve bylo nutné, aby mu doložili platný doklad, potom také příjmy v době, kdy se smlouva uzavírala, za poslední tři měsíce. Kopie těchto listin se pořizovali až pokud částka přesahovala 50 000 Kč. Ohledně výdajů pak uvedl, že ty ověřil nahlédnutím do nájemní smlouvy a dále co mu řekli například jako výdaj za energii, pokud bylo více členů domácnosti, tak výdaje rozpočítali. U žalované si pak nevybavil, co mu bylo předloženo. Ohledně dalších příjmů, které klienti uváděli, soudu sdělil, že tato položka se neověřuje, tato částka pak v posuzování úvěruschopnosti nemá téměř žádnou roli.

11. Soud proto učinil tento závěr o skutkovém stavu:

12. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne 5. 11. 2019 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Obsahem závazku byla povinnost právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované úvěr ve výši 7 000 Kč a tomu odpovídající povinnost žalované úvěr řádně a včas splácet, spolu s poplatky a pojištěním. Žalovaná celkem načerpala částku 7 000 Kč a celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 1 760 Kč. Protože žalovaná řádně a včas úvěr nesplácela, přistoupila právní předchůdkyně žalobkyně k výzvě k vrácení celé dlužné částky a následně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022. Žalovaná však svou povinnost ze smlouvy nesplnila, když dlužnou částku žalobkyni nezaplatila.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

14. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanského zákoníku“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

16. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

19. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou, jakožto spotřebitelem, smlouvu o úvěru a soud se nejprve zabýval otázkou platnosti tohoto právního jednání. Žalobkyně v řízení tvrdila, že příjmovou a výdajovou stránku žalované k posouzení její úvěruschopnosti řádně prověřila a toto doložila soudu listinou – žádost o spotřebitelský úvěr, výpisem z exekucí ke dni 23. 1. 2023 a výslechem obchodního zástupce pana [celé jméno svědka]. Nicméně soud má za to, že se tak stalo ve smyslu dikce a judikatury mezi spotřebiteli a podnikateli nedostatečně. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit. Věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. V daném případě nebyla výdajová stránka údajů, které žalovaná uvedla, nikterak ze strany žalobkyně ověřena, respektive toto ověření nebylo soudu nijak doloženo. Svědek uvedl, že neměl povinnosti dělat kopie z žadatelů předložených listin, pokud byla zápůjčka nižší než 50 000 Kč, nadto další uvedené příjmy, které byly v tomto případě ve výrazném nepoměru (35 000 Kč) neprověřoval nikterak, neboť toto neměl být pro posouzení úvěruschopnosti podstatný údaj.

21. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovanou jakkoli ověřovala, když údaje uvedené v žádosti o úvěr, nejsou jakkoliv doloženy.

22. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně neprověřila, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou dle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - [číslo] OPR-Finance proti GK)

23. Z tohoto důvodu soud skutkovou stránku věci posoudil po stránce právní dle zásad o bezdůvodném obohacení pro absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

25. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Bezdůvodné obohacení žalované soud vyčíslil částkou 5 240 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla (7 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaná uhradila (1 760 Kč).

26. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobkyni zaplatit částku ve výši 5 240 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, čímž soud též určil splatnost. Pokud soud právní titul pro požadovaný zbývající nárok žalobkyně neshledal, resp. zde pro posouzení nároku žalobkyně dle právní úpravy bezdůvodného obohacení není, žalobu v této části jako nedůvodnou ve výroku II. tohoto rozsudku postupem podle § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. zamítl, a to i pokud jde o úroky z prodlení, neboť soud má na zřeteli, že ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Tím je vyčerpán celý předmět řízení.

27. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla v řízení úspěch pouze částečný a náhrada nákladů řízení by dle výsledku poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, náležela žalované. Té však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).

28. Výrok IV. a V. o náhradě nákladů státu se opírá o ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Státu vznikly náklady na svědečném, o jehož výši bude rozhodnuto samostatným usnesením a dále náklady na odměnu opatrovníkovi, který byl usnesením zdejšího soudu ze dne 1. 1. 2022, č.j.: 76 C 118/2022-37, ustanoven opatrovníkem žalované, jejíž pobyt se soudu nepodařilo vypátrat a o jehož odměně bude rovněž rozhodnuto samostatným usnesením. Jelikož žalobkyně měla ve věci částečný úspěch z 32,8%, soud jí tedy uložil povinnost uhradit náklady státu z 67,2%, a žalované, která byla z 32,8 % neúspěšná soud uložil povinnost uhradit část nákladů státu na svědečném právě v tomto poměru. Konkrétní výše nákladů státu, která náleží jednotlivým stranám k náhradě, a to v podobě odměny ustanoveného opatrovníka a svědečného, bude stanovena samostatným usnesením. Žalobkyně přitom není povinna k náhradě nákladů státu za odměnu poskytnutou jí ustanovenému opatrovníkovi.