76 C 123/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl soudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobců: a) Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno b) Jméno zainteresované osoby 1/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno oba zastoupeni advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 , Anonymizováno proti žalované: Anonymizováno zahraniční osoba registrovaná pod č. Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/1 pro zaplacení 1 200 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců částku 600 EUR spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 9,75 % ročně z částky 600 EUR od 4.4.2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců náhradu nákladů řízení v částce 17 592,38 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobců.

III. Žalobce a) a žalobce b) jsou každý povinen doplatit soudní poplatek za podání návrhu na zahájení řízení na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výši 188,50 Kč.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 29. 3. 2022 domáhali po žalované zaplacení každému částku 600 EUR z titulu náhrady škody, která měla žalobcům vzniknout tím, že žalovaná jako její smluvní partner a rovněž provozující dopravce jejího letu nesplnila svou smluvní povinnost přepravit žalobce do místa určení včas, když došlo ke zpoždění na letu operovanou žalovanou č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, z letiště , Anonymizováno, na letiště , Anonymizováno, s odletem z , jméno FO, , jméno FO, dne 29. 3. 2019 v délce více než 3 hodiny. Délka zpoždění činila 5 h a 46 min, let měl délku 8 336 km. Žalobkyni tak vznikl nárok na finanční kompenzaci na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále také jen jako „Nařízení“). V návaznosti na výše uvedené zpoždění letu, Nařízení a rozsudek SD ze dne 19. listopadu 2009 C-402/07 a C-432/07 a skutečnost, že se nejedná o mimořádnou okolnost dle čl. 5 odst. 3 Nařízení, spadá nárok pod ustanovení článku 7 odst. c) Nařízení a žalobcům vznikl každému nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR. Nárok žalobci nejprve postoupili společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která jej vůči žalované uplatnila dne 2. 4. 2019 zasláním výzvy k úhradě kompenzace. Žalované byla právní zástupkyní žalobkyně dne 12. 3. 2022 zaslána předžalobní výzva, k úhradě však předmětné kompenzace však dosud nedošlo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Učinila nesporným, že byli žalobci účastníky předmětného letu z Istanbulu do Kuala Lumpur dne 29. 3. 2019. S ohledem na to, že se domnívala, že žalobci neprokazují zpoždění letu k tomuto neuvedla ničeho.

3. V prvé řadě soud s ohledem na cizí prvek v tomto řízení (žalovaná je zahraničním subjektem) konstatuje, že dovodil svou pravomoc (mezinárodní příslušnost), a to s ohledem na sídlo organizační složky žalované v České republice v obvodu zdejšího soudu (čl. 7 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění).

4. Rozhodným právem pro posouzení uplatněného nároku je nad rámec hmotněprávní úpravy obsažené přímo v nařízení č. 261/2004 dle článku 12 písm. d), tedy zejména pro otázku promlčení, právo české (viz soudem prvního stupně zmíněné rozhodnutí ESD C-139/11). Otázka promlčení nároku není Nařízením č. 261/2004 upravena. Dle rozhodnutí SDEU ve věci C-139/11 lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 Nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že při neexistenci unijní právní úpravy přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu upravit procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, pokud tyto podmínky dodrží zásady rovnocennosti a efektivity.

5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění, nesporných tvrzení stran a takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti (skutkový stav): Žalobci se účastnili letu č. , Anonymizováno, na trase z letiště , jméno FO, do , Anonymizováno, a následně do , Anonymizováno, , dne 29. 3. 2019, přičemž let opožděn s příletem do cílové destinace, a to o více než 3 hodiny, celkem 5:46 hodin zpoždění (informace o letu). Let byl ve vzdálenosti více než 3 500 km (sjetina z internetové stránky ohledně vzdálenosti letu). Žalobci vyzvali žalovanou k zaplacení náhrady ve výši 600 EUR předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2022 prostřednictvím své právní zástupkyně (předžalobní výzva, email ze dne 12. 3. 2022). Žalobci pohledávku, která je předmětem žaloby postoupili společnosti , Anonymizováno, Limited (formulář o postoupení 20. 6. 2020, žádost o úhradu kompenzace z 2. 4. 2019). Nárok žalobců byl prostřednictvím společnosti u žalované uplatněn nejpozději k 2. 4. 2019, prostřednictvím právní zástupkyně pak opakovaně prostřednictvím emailové komunikace s žalovanou (žádost o úhradu kompenzace, emailová komunikace).

6. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, při svém rozhodování z nich nevycházel, proto se jimi dále nezabývá.

7. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: S ohledem na skutková zjištění je zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě podle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“),8. Podle ust. § 2550 obč. zák. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

9. Podle ust. § 2553 obč. zák. (1) jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. (2) Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. (3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

10. Podle ust. § 2578 občanského zákoníku: Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

11. Podle ust. § 2894 odst. 1 obč. zák. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

12. Podle ust. § 2913 odst. 1 obč. zák. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 věta první citovaného ustanovení platí, že povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli.

13. Podle ust. § 440 obč. zák (1) Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. (2) Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

14. Podle článku 1 odstavce 1. písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen „Nařízení“) toto nařízení stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže je jejich let zpožděn.

15. Podle článku 2 Nařízení se pro účely tohoto nařízení a) „leteckým dopravcem“ rozumí podnik zabývající se leteckou dopravou s platnou provozní licencí; b) „provozujícím leteckým dopravcem" rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím; f) „letenkou“ rozumí platný doklad opravňující k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem; g) "rezervací" rozumí skutečnost, že cestující má letenku nebo jiný důkaz, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována; l) „zrušením" rozumí neuskutečnění letu, který byl dříve plánován a na který bylo rezervováno alespoň jedno místo.

16. Podle článku 3 odstavce 1 Nařízení se toto nařízení vztahuje: a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva; b) na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství. Podle článku 3 odstavce 2 Nařízení se odstavec 1 použije pod podmínkou, že cestující: a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, - jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo, jestliže není uveden čas, nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu; nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.

17. Podle článku 3 odstavce 5 Nařízení se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

18. Podle článku 5 odst. 1 Nařízení v případě zrušení letu: a) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8; b) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc stanovená v čl. 9 odst. 1 písm. b) a c); c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

19. Podle článku 7 odstavce 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

20. Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

21. Podle bodu 14 preambule Nařízení stejně jako podle Montrealské úmluvy by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce.

22. Podle bodu 15 preambule Nařízení za vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2021, č.j. 25 Cdo 2932/2020). Za vznik mimořádných okolností by měl být považován „případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení“ (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 2782/14).

23. Dle rozsudku Soudního dvora ze dne 23. října 2012 ve věci E. Nelson a další proti Deutsche Lufthansa AG a TUI Travel plc a další proti Civil Aviation Authority spojené pod C-581/10 a C-629/10 se v článku 38. stanoví, že „Aby se tato nerovnost odstranila, je třeba vykládat nařízení (ES) č. 261/2004 v tom smyslu, že cestujícím, jejichž let byl významně zpožděn, může svědčit právo na stejnou náhradu škody jako cestujícím, jejichž let byl zrušen, tj. na náhradu škody stanovenou v čl. 5 odst. 1 písm. c) bodu iii) tohoto nařízení.“ Pojem „významné zpoždění“ je spojen s nárokem na odškodnění, které vzniká mimo jiné za podmínky, že zpoždění činilo minimálně 2 hodiny. Dále z rozsudku SDEU ze dne 19. 9. 2009 ve věci STURGEON (C-402/07 Sturgeon v. Condor a C-432/07 Bock v. Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času.

24. Ohledně jednání společnosti , Anonymizováno, za žalobce soud dospěl k závěru, že není podstatné, zda byla či nebyla smlouva o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2019 platná. Žalobci výslovně potvrdili, že projevili vůli, aby za ně , Anonymizováno, uplatnila u žalované nárok na odškodnění; v textu výzvy k plnění je rovněž sděleno, že je činěna za žalobce.

25. Žalovaná nenamítala včasnost uplatnění nároku, soud se tak tímto nezabýval, avšak namítala, že nárok nebyl uplatněný řádně, když společnost , Anonymizováno, vyzvala k doložení plné moci žalobců, a ta tak neučinila. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak plná moc nemusí být součástí písemného vyhotovení právního úkonu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2857/2007). I kdyby pak neexistovala platná smlouva o zastoupení, tak podle ustálené judikatury platí, že činí-li zmocněnec právní úkony jménem osoby, ačkoliv neexistuje platná smlouva o zastoupení, jedná se o nezmocněné jednatelství a v takovém případě je zastoupení (zde žalobkyně) vázán právním jednáním zástupce, pokud toto jednání dodatečně schválí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2013 sp. zn. 22 Cdo 1087/2012). Žalobci nezpochybňují, že měli v úmyslu se prostřednictvím , Anonymizováno, domoci na žalované náhrady za zpožděný let, ale zároveň ve svých dalších úkonech (předžalobní výzva, žaloba), se nadále výzvy učiněné prostřednictvím , Anonymizováno, dovolávají. Byť tedy učinění výzvy , Anonymizováno, za žalobce mohlo být jednáním osoby neoprávněné jednat za ně ve smyslu § 440 odst. 1 věta druhá obč. zák., tak soud soud dospěl k závěru, že z dalšího jednání žalobců je evidentní, že by nastaly účinky schválení tohoto jednání (k závěru, že dodatečné schválení jednání může být učiněno i konkludentně, dospěl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017). Ať už tedy v důsledku existence platná smlouva o zastupování existovala, nebo v důsledku dodatečného schválení (ratihabice) jsou žalobci učiněným jednáním , Anonymizováno, (uplatněním nároku na náhradu škody u žalované) vázáni, a toto uplatnění nároku tak má i vůči žalované účinky ex tunc (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2886/2019 ze dne 2. 6. 2020).

26. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobci v tomto řízení důvodně uplatnili nárok na náhradu škody za zpoždění (zrušení) letu dle čl. 5 a 7 Nařízení, a nejpozději dne 2. 4. 2019 splnili rovněž podmínku včasného uplatnění tohoto nároku u žalované. Žaloba je zcela důvodná a v plném rozsahu jí soud vyhověl, jak ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalobci měli platnou rezervaci na let , jméno FO, – , Anonymizováno, – , Anonymizováno, , číslo letu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který uskutečnil dne 29. 3. 2019 a byl na příletu do cílové destinace o více než 3 hodiny opožděn, přičemž let byl vzdálen více než 3 500 km. Soud měl žalobci předložené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzených skutečností o zpoždění letu, nadto žalovaná soudu nedoložila nic, z čeho by vyplývalo, že let zpožděn nebyl.

27. Soud má tedy za zcela prokázané, že žalobcům tak vznikl vůči žalované nárok na náhradu škody (kompenzaci) za zpožděný let ve výši 600 EUR. Aktivní věcná legitimace žalobců vychází z jejich právního postavení (dotčeného) cestujícího ve smyslu shora citovaných ustanovení Nařízení, jehož let byl zpožděn. Žalovaná přitom netvrdila žádní mimořádné okolnosti, pro něž došlo k významnému zpoždění let, a nic takového ani v řízení nevyšlo najevo. Soud proto žalobě vyhověl. Nárok na požadované příslušenství v podobě úroku z prodlení má oporu v ust. § 1970 obč. zák., a jeho výše v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že přiznal žalobcům, jenž byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 17 505,48 Kč. Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku ve výši 800 Kč pro každého z žalobců a nákladů zastoupení advokátem. Soud vycházel při stanovení nákladů zastoupení advokátem z tarifní hodnoty 600 EUR (tj. 15 480 Kč), kdy odměna za jeden úkon právní služby pro jednoho z žalobců činí dle § 6 a § 7 vyhl. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, částku 1 740 Kč. Dle ust. § 12 odst. 4 advokátního tarifu je odměna, při zastupování dvou nebo více osob, snížena o 20%. Výsledná odměna za jeden úkon právní služby pro 2 žalobce tak činí částku 2 784 Kč. Soud žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení za 9 úkonů právní služby a paušální náhradu výdajů dle § 13 advokátního tarifu v částce 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh na zahájení řízení, jednání dne 21. 11. 2022, vyjádření ze dne 21. 12. 2022, jednání dne 25. 4. 2023, podání ze dne 2. 5. 2023, vyjádření k odvolání ze dne 14. 11. 2023 a jednání dne 23. 4. 2024) a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 756 Kč ve výši 5 828,76 Kč. Celkové náklady tak činí pro každého z žalobců 17 592,38 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobci byli v řízení zastoupeni advokátem, uložil soud ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. celkovou částku náhrady nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. Dále soud uložil žalobcům povinnost doplatit soudní poplatek, když tento činí s ohledem na skutečnost, že EPR nebyl ve věci vydán, dle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., pro každého z žalobkyň částku ve výši 800 Kč a žalobci uhradili každý pouze částku ve výši 611,50 Kč. Soud tak uložil každému z žalobců uhradit 188,50 Kč jako doplatek soudního poplatku.

30. Lhůty k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.