76 C 139/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 , Anonymizováno . sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 , 779 00 Olomouc proti žalované: Anonymizováno zahraniční osoba Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/1 pro zaplacení 600 EUR s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 600 EUR spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z částky 600 EUR od 24. 7. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 320 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 27. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 600 EUR z titulu náhrady škody, která měla žalobkyni vzniknout tím, že žalovaná jako její smluvní partner a rovněž provozující dopravce jejího letu nesplnila svou smluvní povinnost přepravit žalobkyni do místa určení včas, když došlo ke zpoždění na letu operovanou žalovanou č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, z letiště , Anonymizováno, na letiště , jméno FO, , Anonymizováno, dne 27. 6. 2019 v délce více než 3 hodiny. Žalobkyni tak vznikl nárok na finanční kompenzaci na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále také jen jako „Nařízení“). V návaznosti na výše uvedené zpoždění letu, Nařízení a rozsudek SD ze dne 19. listopadu 2009 C-402/07 a C-432/07 a skutečnost, že se nejedná o mimořádnou okolnost dle čl. 5 odst. 3 Nařízení, spadá nárok pod ustanovení článku 7 odst. c) Nařízení a žalobkyni vznikl nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR. Nárok žalobkyně nejprve postoupila společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která jej vůči žalované uplatnila dne 23. 7. 2019 zasláním výzvy k úhradě kompenzace. Žalované byla právní zástupkyní žalobkyně dne 13. 4. 2021 zaslána předžalobní výzva, k úhradě však předmětné kompenzace však dosud nedošlo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že postoupení pohledávky na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, považuje za neplatné, formulář o postoupení neobsahuje specifikaci pohledávky, formulář je podepsán žalobkyní zřejmě přenosem jejího podpisu do počítače, navíc podpis postupníka chybí. Uplatnění nároku rovněž není podepsáno, nevyplývá z něj, na koho byl adresován, chybí jakýkoliv důkaz o jeho odeslání. Žalovaná má za to, že žalobkyně neuplatnila svůj nárok v zákonné 6měsíční lhůtě a vznesla tak námitku promlčení.

3. K poučení soudu pak žalobkyně doplnila, že předmětný let započal jako let. Č. , Anonymizováno, dne 26. 6. 2019 z letiště , jméno FO, , , jméno FO, na letiště , Anonymizováno, . Plánovaný odlet v 1:45 hod ráno dne 27. 6. 2019 z letiště Havalimani, Istanbul se fakticky uskutečnil 11:45 hod a přílet na letiště , jméno FO, , , Anonymizováno, , bylo fakticky v 17:09 hod, namísto 8:05 hod, tedy zpoždění 9 hodin a 9 minut. Vzdálenost mezi letišti činí 9 980 km. Kromě komunikace prostřednictvím kontaktního formuláře dne 23. 7. 2019 notifikovala žalobkyně žalovanou s žádostí o náhradu škody také emailem dne 28. 7. 2019 a 26. 8. 2019, tedy v promlčecí lhůtě.

4. V prvé řadě soud s ohledem na cizí prvek v tomto řízení (žalovaná je zahraničním subjektem) konstatuje, že dovodil svou pravomoc (mezinárodní příslušnost), a to s ohledem na sídlo organizační složky žalované v České republice v obvodu zdejšího soudu (čl. 7 odst. 5 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění).

5. Rozhodným právem pro posouzení uplatněného nároku je nad rámec hmotněprávní úpravy obsažené přímo v nařízení č. 261/2004 dle článku 12 písm. d), tedy zejména pro otázku promlčení, právo české (viz soudem prvního stupně zmíněné rozhodnutí ESD C-139/11). Otázka promlčení nároku není Nařízením č. 261/2004 upravena. Dle rozhodnutí SDEU ve věci C-139/11 lhůtu, ve které musí být podány žaloby, jejichž předmětem je získání náhrady škody podle článků 5 a 7 Nařízení, stanoví pravidla každého členského státu, která upravují promlčecí lhůty vztahující se na podání žaloby. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že při neexistenci unijní právní úpravy přísluší vnitrostátnímu právnímu řádu každého členského státu upravit procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, pokud tyto podmínky dodrží zásady rovnocennosti a efektivity.

6. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění, nesporných tvrzení stran a takto zjistil a vzal za prokázané tyto skutečnosti (skutkový stav): Žalobkyně měla platnou rezervaci na let na trase z letiště , jméno FO, do , Anonymizováno, a následně do , jméno FO, , Anonymizováno, , číslo letu , Anonymizováno, dne 27. 6. 2019 s plánovaným časem odletu ve 1:45 hodin z Istanbulu a plánovaným časem příletu do , Anonymizováno, v 8:05 hodin téhož dne, přičemž let se uskutečnil až v 11:45 hod a přílet do destinace byl opožděn, když byl v 17:14 hod, a to o více než 3 hodiny (rezervace, informace o letu ze stránky flightstats.com, snímek obrazovky letu). Let byl ve vzdálenosti více než 3 500 km. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení náhrady ve výši 600 EUR předžalobní výzvou ze dne 8. 4. 2021 prostřednictvím své právní zástupkyně (doručenka). Žalobkyně pohledávku, která je předmětem žaloby postoupila společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, (formulář o postoupení 19. 7. 2019, žádost o úhradu kompenzace z 23. 7. 2019). Nárok žalobkyně byl prostřednictvím společnosti u žalované uplatněn nejpozději k 26. 8. 2019, jak vyplývá z emailové komunikace mezi , Anonymizováno, a žalovanou, která uvádí, že obdržela zprávu od žalobkyně a informuje společnost , Anonymizováno, , nechť sdělí žalobkyni, ať kontaktuje pro uplatnění nároku žalovanou, a žádá o doložení plné moci a kopii pasu (emailová komunikace).

7. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, při svém rozhodování z nich nevycházel, proto se jimi dále nezabývá.

8. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem: S ohledem na skutková zjištění je zřejmé, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o přepravě podle ust. § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“),9. Podle ust. § 2550 obč. zák. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

10. Podle ust. § 2553 obč. zák. (1) jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. (2) Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. (3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

11. Podle ust. § 2578 občanského zákoníku: Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

12. Podle ust. § 2894 odst. 1 obč. zák. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

13. Podle ust. § 2913 odst. 1 obč. zák. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Podle odst. 2 věta první citovaného ustanovení platí, že povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli.

14. Podle ust. § 440 obč. zák (1) Překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. (2) Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

15. Podle článku 1 odstavce 1. písm. c) Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen „Nařízení“) toto nařízení stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže je jejich let zpožděn.

16. Podle článku 2 Nařízení se pro účely tohoto nařízení a) „leteckým dopravcem“ rozumí podnik zabývající se leteckou dopravou s platnou provozní licencí; b) „provozujícím leteckým dopravcem" rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím; f) „letenkou“ rozumí platný doklad opravňující k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem; g) "rezervací" rozumí skutečnost, že cestující má letenku nebo jiný důkaz, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována; l) „zrušením" rozumí neuskutečnění letu, který byl dříve plánován a na který bylo rezervováno alespoň jedno místo.

17. Podle článku 3 odstavce 1 Nařízení se toto nařízení vztahuje: a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva; b) na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství. Podle článku 3 odstavce 2 Nařízení se odstavec 1 použije pod podmínkou, že cestující: a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, - jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo, jestliže není uveden čas, nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu; nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.

18. Podle článku 3 odstavce 5 Nařízení se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

19. Podle článku 5 odst. 1 Nařízení v případě zrušení letu: a) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8; b) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc stanovená v čl. 9 odst. 1 písm. b) a c); c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

20. Podle článku 7 odstavce 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

21. Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

22. Podle bodu 14 preambule Nařízení stejně jako podle Montrealské úmluvy by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce.

23. Podle bodu 15 preambule Nařízení za vznik mimořádných okolností by se měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení. (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 3. 2021, č.j. 25 Cdo 2932/2020). Za vznik mimořádných okolností by měl být považován „případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení“ (viz nález Ústavního soudu ČR ze dne 20. listopadu 2014, sp. zn. III. ÚS 2782/14).

24. Dle rozsudku Soudního dvora ze dne 23. října 2012 ve věci E. Nelson a další proti Deutsche Lufthansa AG a TUI Travel plc a další proti Civil Aviation Authority spojené pod C-581/10 a C-629/10 se v článku 38. stanoví, že „Aby se tato nerovnost odstranila, je třeba vykládat nařízení (ES) č. 261/2004 v tom smyslu, že cestujícím, jejichž let byl významně zpožděn, může svědčit právo na stejnou náhradu škody jako cestujícím, jejichž let byl zrušen, tj. na náhradu škody stanovenou v čl. 5 odst. 1 písm. c) bodu iii) tohoto nařízení.“ Pojem „významné zpoždění“ je spojen s nárokem na odškodnění, které vzniká mimo jiné za podmínky, že zpoždění činilo minimálně 2 hodiny. Dále z rozsudku SDEU ze dne 19. 9. 2009 ve věci STURGEON (C-402/07 Sturgeon v. Condor a C-432/07 Bock v. Air France) zastává SDEU stanovisko, že cestující letů zpožděných o více než 3 hodiny mají nárok na finanční náhradu dle článku 7 Nařízení z důvodu principu rovnosti zacházení, neboť utrpěli stejnou škodu jako cestující zrušeného letu, spočívající ve ztrátě času.

25. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesené žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že námitka není důvodná, když žalobkyně soudu doložila a soud tak má za prokázané, že uplatnila svůj nárok ve smyslu ust. § 2553 odst. 3 obč. zák. v promlčecí lhůtě. Let se uskutečnil dne 27. 6. 2019, v tento den tak skutkové okolnosti, z nichž mohla žalobkyně dovodit vznik uplatněného nároku na náhradu škody, přičemž nejpozději k 26. 8. 2019 žalovaná ohledně uplatněného nároku s žalobkyní, prostřednictvím jejího zástupce, jednala a bylo jí tak známo, že žalobkyně nárok uplatnila, a to zcela v rámci promlčecí lhůty.

26. Ohledně jednání společnosti , Anonymizováno, za žalobkyni pak soud má za to, že není podstatné, zda byla či nebyla smlouva o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2019 platná. Žalobkyně výslovně potvrdila, že projevila vůli, aby za ni , Anonymizováno, uplatnila u žalované nárok na odškodnění; v textu výzvy k plnění je rovněž sděleno, že je činěna za žalobkyni.

27. Žalovaná namítá, že má nárok za včasně neuplatněný, když společnost , Anonymizováno, vyzvala k doložení plné moci žalobkyně, a ta tak neučinila. Podle judikatury Nejvyššího soudu pak plná moc nemusí být součástí písemného vyhotovení právního úkonu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2857/2007). I kdyby pak neexistovala platná smlouva o zastoupení, tak podle ustálené judikatury platí, že činí-li zmocněnec právní úkony jménem osoby, ačkoliv neexistuje platná smlouva o zastoupení, jedná se o nezmocněné jednatelství a v takovém případě je zastoupení (zde žalobkyně) vázán právním jednáním zástupce, pokud toto jednání dodatečně schválí (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2013 sp. zn. 22 Cdo 1087/2012). Žalobkyně nezpochybňuje, že měla v úmyslu se prostřednictvím , Anonymizováno, domoci na žalované náhrady za zpožděný let, ale zároveň ve svých dalších úkonech (předžalobní výzva, žaloba), se nadále výzvy učiněné prostřednictvím , Anonymizováno, dovolává. Byť tedy učinění výzvy , Anonymizováno, za žalobkyni mohlo být jednáním osoby neoprávněné jednat za ni ve smyslu § 440 odst. 1 věta druhá obč. zák., tak soud soud dospěl k závěru, že z dalšího jednání žalobkyně je evidentní, že by nastaly účinky schválení tohoto jednání (k závěru, že dodatečné schválení jednání může být učiněno i konkludentně, dospěl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017). Ať už tedy v důsledku existence platná smlouva o zastupování existovala, nebo v důsledku dodatečného schválení (ratihabice) je žalobkyně učiněným jednáním , Anonymizováno, (uplatněním nároku na náhradu škody u žalované) vázána, a toto uplatnění nároku tak má i vůči žalované účinky ex tunc (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2886/2019 ze dne 2. 6. 2020).

28. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobkyně v tomto řízení důvodně uplatnila nárok na náhradu škody za zpoždění (zrušení) letu dle čl. 5 a 7 Nařízení, a nejpozději dne 26. 8. 2019 (tedy včas) splnila rovněž podmínku včasného uplatnění tohoto nároku u žalované. Žaloba je zcela důvodná a v plném rozsahu jí soud vyhověl, jak ve výroku tohoto rozsudku uvedeno. V řízení bylo zjištěno a prokázáno, že žalobkyně měla platnou rezervaci na let Istanbul - Havana, číslo letu TK 183, který se měl uskutečnit dne 27. 6. 2019 a byl na příletu do cílové destinace o více než 3 hodiny opožděn, přičemž let byl vzdálen více než 3 500 km. To vše má soud za prokázané, přestože žalovaná sporovala jak zpoždění letu, tak téměř všechny žalobkyní tvrzené skutečnosti. Soud má za to, že žalobkyní předložené důkazy ohledně zpoždění letu byly dostačující a nelze klást na žalobkyni, která je spotřebitelem, aby dokázala soudu předložit záznamy o letu v lepší formě, než jak učinila. Soud měl tyto předložené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzených skutečností o zpoždění letu, nadto žalovaná soudu nedoložila nic, z čeho by vyplývalo, že let zpožděn nebyl. Přestože to byla žalovaná, která s ohledem na to, že let operovala, mohla soudu vyvrátit zpoždění letu, a to jiným způsobem než tím, že napadala validitu informací internetového serveru.

29. Soud má tedy za zcela prokázané, že žalobkyni vznikl vůči žalované nárok na náhradu škody (kompenzaci) za zrušený let ve výši 600 EUR. Aktivní věcná legitimace žalobkyně vychází z jejího právního postavení (dotčeného) cestujícího ve smyslu shora citovaných ustanovení Nařízení, jehož let byl zpožděn. Žalovaná přitom netvrdila žádní mimořádné okolnosti, pro něž došlo k významnému zpoždění let, a nic takového ani v řízení nevyšlo najevo. Soud proto žalobě vyhověl. Nárok na požadované příslušenství v podobě úroku z prodlení má oporu v ust. § 1970 obč. zák., a jeho výše v nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení, a to za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a za zastoupení advokátem, který ve věci vykázal 6 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba, účast na jednání dne 25. 4. 2023, dne 20. 6. 2023 a dne 3. 8. 2023). Výše odměny pak byla vypočtena dle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 7 bod 5, z tarifní hodnoty ve výši 600 EUR (tj. 14 370 Kč), tedy částka 1 700 Kč za 1 úkon a 6 režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH 2 520 Kč, tedy celkem 15 320 Kč.

31. O místu k plnění v nákladovém výroku soud rozhodl v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůty k plnění ve výroku I. a II. soud určil třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.