76 C 156/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované jednající příjmení příjmení jméno příjmení ( anonymizována dvě slova INC.), organizační složka, identifikační číslo PSČ 144, sídlem adresa zastoupená advokátem údaje o zástupci pro zaplacení 600 EUR s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobci částku ve výši 600 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,75% ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 680 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobním návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 600 EUR s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Žalovaná je leteckou přepravní společností a má zřízenou organizační složku v České republice, sídlící na shora uvedené adrese v obvodu [obec a číslo]. Předmětem sporu je náhrada škody za zpožděný let č. TK 24 z letiště [anonymizována čtyři slova] (IST) na letiště [anonymizováno] [anonymizována čtyři slova] (TPE) dne [datum], jehož se žalobce účastnil, číslo rezervace RGZV6P, s odletem z letiště [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] (PRG). Vzhledem ke zpoždění předmětného letu v délce 5:11 hod překročil časový rozdíl mezi plánovaným a skutečným příletem do cílové destinace rozsah 3 hodin. Žalobci tak vznikl nárok na finanční kompenzaci na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále také jen jako„ Nařízení“). V návaznosti na výše uvedené zpoždění letu, Nařízení a rozsudek SD ze dne [datum] C [číslo] a C [číslo] a skutečnost, že se nejedná o mimořádnou okolnost dle čl. 5 odst. 3 Nařízení, spadá nárok pod ustanovení článku 7 odst. c) Nařízení a žalobci vznikl nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR. Nárok žalobce nejprve postoupil [právnická osoba] [jméno] [příjmení] (dále jen„ AirHelp“), která jej vůči žalované uplatnila dne [datum] zasláním výzvy k úhradě kompenzace, poté, kdy žalovaná na výzvu nereagovala, ke zpětnému postoupení nároku na žalobce. Žalované byla právní zástupkyní žalobce dne [datum] zaslána předžalobní výzva, k úhradě však předmětné kompenzace však dosud nedošlo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve své obraně uvedla, že postoupení pohledávky žalobce na [právnická osoba] Limited považuje za neplatné a rovněž předložený formulář neobsahuje specifikaci konkrétní pohledávky, je podepsán žalobcem zřejmě přenosem jeho podpisu do počítače, absentuje podpis postupníka. K uplatnění nároku uvedla, že přípis, kterým měl být nárok uplatněn, není podepsán, nevyplývá z něj, na koho byl adresován a rovněž chybí důkaz o jeho odeslání a doručení. Žalovaná dále namítla promlčení nároku žalobce, když ten svůj nárok neuplatnil u žalované v zákonné lhůtě 6 měsíců ve smyslu ust. § 2553 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), když předžalobní výzva nebyla doručena včas. Žalobce tvrdí odeslání výzvy dne [datum], avšak toto tvrzení nijak nedokládá. K tvrzení žalobce, že současně s listinnou podobou předžalobní výzvy byla tato zaslána i prostřednictvím emailu jako příloha zaslaná na adresu [email], žalovaná uvedla, že není patrno obsah přílohy emailu, a není ani zřejmé, kdy email došel do dispoziční sféry žalované.

3. Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Žalobce měl platnou rezervaci na let TK [číslo] na trase letiště [jméno] [jméno], [obec] ([anonymizováno]) – [anonymizována čtyři slova] a z tohoto letiště do destinace [anonymizována tři slova] [příjmení] [příjmení] dne [datum], číslo letu TK 24 (sjetina informace o letu, elektronická letenka). Žalobce doložil soudu listinnou předžalobní výzvu, která obsahovala výzvu k úhradě náhrady za zpožděný let, avšak bez potvrzení o odeslání a také kopii emailu zaslané na [email], [anonymizována dvě slova] s předmětem předžalobní výzva [celé jméno žalobce] (předžalobní výzvou ze dne [datum], email ze dne ze dne [datum]). Předtím žalobce pohledávku, která je předmětem žaloby postoupil [právnická osoba] Limited. Jak vyplývá z doložené sjetiny formuláře tato měla být uplatněna u žalované dne [datum], rovněž bez potvrzení odeslání žádosti o úhradu kompenzace (formulář o postoupení [datum], žádost o úhradu kompenzace z [datum], s prostými překlady). Z doložené sjetiny z internetových stránek žalované bylo zjištěno, že nárok na náhradu za zpožděný let lze uplatnit prostřednictvím formuláře na internetových stránek žalované, kdy po vyplnění jednotlivých kroků, zadání čísla letu, dojde poškozenému email od [email] s předmětem čísla letu a potvrzením přijetím žádosti o náhradu (sjetina z internetových stránek žalované).

4. K poučení soudem dle ust. § 118a odst. 1,3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), nechť žalobce doplní, kdy došlo uplatnění nároku do dispozice žalované a rovněž tato svá tvrzení doloží, a to ať se jedná o uplatnění prostřednictvím [právnická osoba] nebo právní zástupkyní žalobce, nebylo doplněno a doloženo ničeho.

5. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy, avšak vzhledem k tomu, že nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje.

6. Po právní stránce soud posoudil právní jednání mezi účastníky dle Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen„ Nařízení“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“).

7. Podle článku 1 odstavce 1. písm. c) Nařízení toto stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže je jejich let zpožděn.

8. Podle článku 2 Nařízení se pro účely tohoto nařízení a)„ leteckým dopravcem“ rozumí podnik zabývající se leteckou dopravou s platnou provozní licencí; b)„ provozujícím leteckým dopravcem" rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím; f)„ letenkou“ rozumí platný doklad opravňující k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem; g) "rezervací" rozumí skutečnost, že cestující má letenku nebo jiný důkaz, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována; l)„ zrušením" rozumí neuskutečnění letu, který byl dříve plánován a na který bylo rezervováno alespoň jedno místo.

9. Podle článku 3 odstavce 1 Nařízení se toto nařízení vztahuje: a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva; b) na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství. Podle článku 3 odstavce 2 Nařízení se odstavec 1 použije pod podmínkou, že cestující: a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, - jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo, jestliže není uveden čas, nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu; nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.

10. Podle článku 3 odstavce 5 Nařízení se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

11. Podle článku 5 odst. 1 Nařízení v případě zrušení letu: a) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8; b) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc stanovená v čl. 9 odst. 1 písm. b) a c); c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

12. Podle článku 7 odstavce 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše [číslo] kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než [číslo] kilometrů a u všech ostatních letů o délce od [číslo] kilometrů do [číslo] kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

13. Podle ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku (1) Jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. (2) Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. (3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

14. Podle ust. § 2578 občanského zákoníku: Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

15. Podle ustálené judikatury (srov. např. stále platné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 3113/2011) se promlčecí doba u nároku na náhradu škody odvíjí„ od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné natolik objektivně vyjádřit v penězích, že lze právo na její náhradu uplatnit u soudu. Poškozený se dozví o škodě, jakmile zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích) a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně (např. na základě odborného posudku). Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný. Postačuje, aby poškozenému byly známy takové skutkové okolnosti, jež jsou způsobilé pro závěr o finančním vyjádření způsobené majetkové újmy. Okolnost, zda a kdy si poté vyžádá v tomto směru od odborníka informaci, není rozhodující. Pro podání žaloby o náhradu škody postačuje totiž i jen orientační (přibližná) znalost rozsahu (výše) škody, což vyplývá i z toho, že se výše škody zjišťuje v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku. Právní názor odvolacího soudu uvedený v obecné rovině v odůvodnění jeho rozhodnutí je správný a v souladu s konstantní judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. 2 Cz 19/74, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] obdobně stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1983, č. j. Cpj 10/83, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2656/2004, rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C [číslo])“.

16. S ohledem na to, že soud neměl za prokázaná tvrzení ohledně uplatnění nároku žalobcem u žalované, a to buď prostřednictvím [právnická osoba], když soudu byla doložena jen prostá listina, ze které uplatnění u žalované nevyplývalo, nebo prostřednictvím právní zástupkyně, kdy soudu k tomuto byla sice doložena listinná upomínka, avšak bez potvrzení o odeslání, poučil žalobce během ústního jednání o nutnosti doplnění tvrzení a důkazů ve smyslu ust. § 118a odst. 1,3 o.s.ř., jak je uvedeno shora. Žalobce k tomuto již soudu nedoplnil ničeho.

17. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení vznesené žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že námitka je důvodná, když žalobce soudu nedoložil a soud tak nemá za prokázané, že by uplatnil svůj nárok ve smyslu ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku v promlčecí lhůtě. Důvodem je, že Nařízení, které upravuje nárok cestujících na paušalizovanou náhradu škody i v případě zpoždění letu, otázku promlčení neupravuje a ponechává její řešení na národním právu. Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 občanského zákoníku chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. Samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise [webová adresa]). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Občanský zákoník v ust. § [číslo] výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva.

18. Posuzovaný let měl být uskutečněn dne [datum], v tento den tak byly známy skutkové okolnosti, z nichž mohl žalobce dovodit vznik uplatněného nároku na náhradu škody. Žalobce tvrdil, že nárok na náhradu škody uplatnil u žalované výzvou k plnění prostřednictvím právního zástupce ze dne [datum] a předtím ještě prostřednictvím [právnická osoba] dne [datum], přičemž však ani jedno z těchto tvrzení přes výzvu soudu nedoložil. Soud má tak za prokázané, že nárok byl uplatněn doručením žaloby žalované, k čemuž došlo dne [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty. Jelikož žalovaná ve věci uplatnila námitku promlčení důvodně a žalobce přes výzvu soudu nedoplnil tvrzení a důkazy tak, aby bylo postaveno na jisto, že došlo ke zpoždění předmětného letu, a že nárok na kompenzaci byl u žalované prostřednictvím [právnická osoba] dne [datum], či prostřednictvím právní zástupkyně dne [datum], uplatněn včas, dospěl soud k závěru, že nárok neuplatnil u žalované včasně, v tomto ohledu tak neunesl břemeno tvrzení a důkazní, a to ani po poučení, které mu ze strany soudu bylo dáno. Soudu tak nezbylo než žalobu v celém rozsahu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. Z důvodu hospodárnosti soud žalobu zamítl, aniž by dále zkoumal hmotněprávní základ nároku.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, který ve věci vykázal 4 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, odpor a odůvodnění odporu ze dne [datum] jako 1 úkon, účast na jednání dne [datum] a dne [datum]). Výše odměny pak byla vypočtena dle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 7 bod 5, z tarifní hodnoty ve výši 600 EUR (tj. 14 853 Kč), tedy částka 1 700 Kč za 1 úkon a 4 režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH 1 680 Kč, tedy celkem 9 680 Kč. Žalovaná vyčíslila převzetí věci a vyjádření žaloby jako úkon právní služby mimořádně obtížný ve smyslu ust. § 12 odst. 1 a.t., k čemuž se však soud nepřiklonil, a to s ohledem na to, že mu je z úřední činnosti známo, že právní zástupce zastupuje žalovanou v obdobných sporech, které si týkají shodného předmětu náhrady za zpožděný let a podání žalovanou prostřednictvím právního zástupce činěná jsou totožná s tím, že jsou měněna jen čísla letů, avšak jinak se obsah textu nemění. Soud tak nedospěl k závěru, že by bylo na místě zvýšit odměnu na dvojnásobek, jak se žalovaná domáhá.

20. O místu k plnění v nákladovém výroku soud rozhodl v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.