76 C 220/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 / Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalované: Česká republika - Ministerstvo dopravy ČR, IČO 66003008 sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 pro: náhradu škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 595 Kč a úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 23 595 Kč od 26. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 1 573 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od 26. 5. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 14 438,48 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu dne 20. 12. 2022 žalobu, kterou se domáhal na žalované zaplacení náhrady škody v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení v přestupkovém řízení, které proti němu bylo vedeno Městským úřadem v , Anonymizováno, pod sp. zn. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Škoda mu vznikla tím, že musel vynaložit nezbytně nutné náklady na svoji obhajobu – právní zastoupení v přestupkovém řízení, které neskončilo, v důsledku pochybení na straně přestupkového úřadu, meritorním rozhodnutím o vině, ale zastavením. Odpovědnostním titulem tak spatřuje oznámení o zahájení přestupkového řízení, přičemž toto přestupkové řízení bylo z důvodu pochybení na straně správního orgánu zastaveno. Majetková újma, která mu měla v důsledku vedeného přestupkového řízení vzniknout činí náklady právního zastoupení, které jsou vyčísleny v celkové výši 25 168 Kč. Právní zastoupení bylo převzato okamžikem, kdy se žalobce dozvěděl z přípisu Městského úřadu v , Anonymizováno, ze dne 22. 11. 2017, že má hradit nějakou pokutu a ukončeno bylo okamžikem pravomocného zastavení přestupkového řízení v předmětné věci, tj. ke dni 20. 6. 2019.

2. Žalovaná k tomu uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává zcela a navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Ve vyjádření k žalobě pak zrekapitulovala průběh správního řízení, potvrdila, že žalobce žádostí ze dne 25. 11. 2019 uplatnil nárok na náhradu škody, spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení v předmětném přestupkovém řízení, žalovaná však sdělila výzvou ze dne 1. 6. 2020 požadavek doplnění žádosti, k řádnému posouzení. Uplatnění nároku tak nesplňovalo pro svou neurčitost dle žalované požadavky na řádné předběžné uplatnění nároku, a proto s ním nebyly spojeny hmotněprávní účinky předběžného projednání nároku, nedošlo ke stavění promlčecí doby. S ohledem na to tak má žalovaná za to, že nárok je promlčen. Promlčecí doba dle žalované počala běžet v den zastavení přestupkového řízení, tj. 21. 6. 2019, když v tento den měl žalobce vědomost o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Následně pak podáním doplnila, že měl žalobce povědomost o škodě již 5. 9. 2019, kdy nabyl právní moci rozsudek Krajského soud v Českých Budějovicích, č.j. A 1/2019-58 ze dne 27. 5. 2019, který zrušil rozhodnutí Krajského úřadu, č.j. , Anonymizováno, ze dne 28. 11. 2018 a uvedl, že rozhodnutí Městského úřadu, č.j. , Anonymizováno, , ze dne 5. 5. 2017, nebylo žalobci nikdy doručeno a není pravomocné. Domnívá se tak, že promlčecí doba uplynula k 5. 12. 2022, Anonymizováno3. Žalovaná souhlasila s tím, že v řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, avšak má za to, že náklady spojené s jeho odstraněním byly žalobci nahrazeny v rámci soudního řízení o správní žalobě a ostatní náklady nebyly vynaloženy účelně, neboť k odstranění pochybení by došlo po zrušení nezákonného rozhodnutí z úřední povinnosti správních orgánů, k čemuž nakonec došlo. Předmětné přestupkové řízení dle ní nelze označit jako nezákonně zahájeno, neboť z obsahu písemnosti, kterou dne 8. 8. 2016 Policie ČR odevzdala věc k projednání přestupku Městskému úřadu , adresa, plynuly jednoznačně skutečnosti odůvodňující zahájení přestupkového řízení proti žalobce.

4. Žalovaná má za to, že zahájení přestupkového řízení bylo jednoznačně odůvodněno a pochybení městského úřadu v doručování nemůže založit nezákonnost celého řízení. Žalobce překročil nejvyšší povolenou rychlost o 64 km/h, jeho obhajoba, že jednal v krajní nouze byla zjevně bezúspěšná a nemohla obstát, neboť obavu o zdraví spolujezdce šlo nepochybně řešit i jinak. Dle ní není pochyb o tom, že se žalobce protiprávního jednání dopustil a v řízení nadto použil obstrukční taktiku ve snaze ztížit řízení za účelem vyhnout se potrestání, když správnímu orgánu na počátku řízení sdělil adresu pro doručování v , Anonymizováno, , ačkoliv žil v České republice. Žalovaná má za to, že žalobě nelze vyhovět i z důvodu, že žalobce se jednání, pro něž byl v přestupkovém řízení stíhán dopustil, a poskytnutí odškodnění jím vynaložených nákladů na právní zastoupení by bylo v rozporu s dobrými mravy a obecnými principy spravedlnosti.

5. K žalovanou tvrzenému obstrukčnímu jednání žalobce uvedl, že nahlášení doručovací adresy místo svého bydliště v , Anonymizováno, je zcela zákonný postup, když žalobce v dané době v České republice žádnou doručovací adresu neměl, nevlastnil zde žádnou nemovitost, rozváděl se, na adrese trvalého bydliště již dávno nebydlel a zdržoval se převážně ve svém bydlišti v , Anonymizováno, . Na uvedené adrese je od roku 2014 vlastníkem bytu a dne 31. 1. 2017 mu bylo vystaveno potvrzení o hlavním bydlišti (trvalém pobytu). Během let 2016 a 2017 v České republice také ukončil své obchodní aktivity a prodal společnosti a přesunul svá aktiva do , Anonymizováno, . Žalobce doplnil, že to byl správní orgán, kdo zatížil řízení takovou vadou, že nemohlo skončit jinak, než zastavením z důvodu uplynutí zákonné lhůty pro jeho projednání. V důsledku pochybení správního orgánu tak byl žalobce nucen požádat o právní pomoc advokáta a jeho prostřednictvím se domáhat zrušení nebo změny nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, jako je žádost o doručení příslušného rozhodnutí, odvolání proti němu, žádost o prominutí zmeškání lhůty, žádost o obnovu řízení na základě nově zjištěných skutečností a související právní porady ohledně dalšího postupu. Tyto kroky pak vedly ke zrušení o přestupku a k zastavení přestupkového řízení bez prokázání viny žalobci.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu: Podáním ze dne 25. 11. 2019 právní zástupce žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalované. Dne 27. 11. 2019 došlo k vyrozumění o přijetí žádosti. Dne 2. 11. 2020 žalovaná odmítla nárok žalobkyně uspokojit (uplatnění nároku ze dne 25. 11. 2019, vyrozumění o přijetí žádosti ze dne 27. 11. 2019). Výpisem z bodového hodnocení žalobce ze dne 10. 8. 2018 bylo zjištěno, že je evidováno 5 bodů za přestupek, Městský úřad , adresa, . Dne 14. 8. 2018 podal žalobce námitky proti záznamu bodů v registru řidičů adresováno Městskému úřadu , adresa, (podání ze dne 14. 8. 2018). Dne 23. 10. 2018 podal žalobce prostřednictvím právní zástupkyně odvolání proti rozhodnutí ze dne 8. 10. 2018, Č.J. , Anonymizováno, o zamítnutí námitek proti záznamu bodů v registru řidičů (podání ze dne 23. 10. 2018). Z rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, ze dne 12. 7. 2019, č.j. , Anonymizováno, , odvolací orgán zrušil napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 8. 10. 2018, č.j. , Anonymizováno, , a řízení zastavil.

7. Z potvrzení právní poradě bylo zjištěno, že dne 13. 8. 2018 v době od 15:55 do 17:10, dne 6. 2. 2019 v čase od 8:55 do 9:00, dne 20. 12. 2017 v čase od 9:15 do 10:45, dne 19. 2. 2019 v čase od 14:45 do 16:00, dne 2. 4. 2019 v čase od 9:00 do 10:00 proběhla porada mezi právní zástupkyní žalobce a žalobcem. Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně požádal dne 25. 6. 2019 o vrácení uhrazené pokuty a nákladů řízení (žádost ze dne 25. 6. 2019).

8. Ze spisu Městského úřadu , adresa, , sp.zn. , Anonymizováno, a spisu Krajského úřadu Jihočeského kraje, sp.zn. , Anonymizováno, , Anonymizováno, soud zjistil, že dne 8. 8. 2016 bylo doručeno oznámení o přestupku žalobce, kterého se měl dopustit tím, že dne 30. 7. 2016 ve 23:49 hod. na dálnici D3 překročil povolenou rychlost o 64 km/h. Dne 15. 8. 2016 bylo zasláno vyjádření žalobce k události ze dne 30. 7. 2016 a sdělena adresa pobytu , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , s tím, že vyrozuměl správní orgán, že má přechodný pobyt mimo ČR v , Anonymizováno, od r. 2014 a uvedl adresu pro doručování. Dne 3. 10. 2016 vyhotovil Městský úřad oznámení o zahájení přestupkového řízení a předvolání k ústnímu jednání. Toto bylo zasláno na adresu V ČR, neúspěšně, rovněž v , Anonymizováno, . Žalobce se podáním ze dne 17. 10. 2016 omluvil z jednání. Dne 31. 10. 2016 zaslal správní orgán žalobci předvolání na další jednání dne 21. 11. 2016 na adresu do , Anonymizováno, . Dne 21. 11. 2016 proběhlo ústní jednání, bez účasti žalobce. Dne 29. 11. 2016 bylo správním orgánem vyhotoveno usnesení o ukončení dokazování a oznámení bylo zasláno žalobce. Dne 12. 1. 2017 bylo zjištěno, že se nevrátila dodejka k zásilce žalobci do , Anonymizováno, a byla provedena reklamace. Česká pošta zaslala druhopis dodejky zásilky. Dne 5. 5. 2017, č.j. , Anonymizováno, , bylo Městským úřadem , adresa, vydáno rozhodnutí, jímž byl žalobce shledán vinným z přestupku a uložil mu pokutu a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců a povinnost nahradit náklady řízení. Doručenka ohledně zásilky se nevrátila, proběhlo reklamační řízení s výsledkem, že byla zásilka ke dni 11. 5. 2017 doručena žalobci. Městský úřad vyznačil na rozhodnutí právní moc ke dni 27. 5. 2017. Dne 22. 11. 2017 zaslal žalobci Městský úřad upozornění na nedoplatek 6 000 Kč. Dne 20. 12. 2017 zaslala právní zástupkyně žalobce městskému úřadu žádost o doručení rozhodnutí, odvolání proti rozhodnutí a žádost o prominutí zmeškání úkonu. Městskému úřadu byla doručena plná moc právní zástupkyně žalobce ze dne 13. 8. 2018 a dne 14. 8. 2018 byly podány námitky proti záznamu bodů v registru řidičů, žádost o doručení rozhodnutí, odvolání proti rozhodnutí a žádost o prominutí zmeškání úkonu, vše v jednom podání. Ze sdělení ze dne 5. 9. 2018 plyne, že žalobce uhradil dne 27. 1. 2017 pokutu ve výši 5 000 Kč a náklady řízení ve výši 1 000 Kč. Dne 28. 11. 2018, č.j. , Anonymizováno, rozhodl Krajský úřad Jihočeský kraj, jako odvolací orgán, o odvolání žalobce tak, že jej jako opožděné zamítá. Dne 30. 11. 2018 bylo odvolacím orgánem sděleno nezahájení přezkumného řízení. Dne 29. 1. 2019 podal žalobce žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Dne 6. 2. 2019 podala právní zástupkyně žalobce žádost o sdělení stavu podání ze dne 20. 12. 2017. Městský úřad , adresa, usnesením ze dne 11. 2. 2019, č.j. MS/03151/2019 rozhodl o neprominutí zmeškání úkonu. Dne 19. 2. 2019 zaslána žalobcem Městskému úřadu opětovná žádost o sdělení stavu podání ze dne 20. 12. 2017, odvolání proti usnesení ze dne 11. 2. 2019. Dne 6. 3. 2019 rozhodl Městský úřad , adresa, o neprominutí zmeškání úkonu. Dne 8. 3. 2019 podáno žalobcem odvolání proti usnesení ze dne 6. 3. 2019. Dne 5. 4. 2019 podána žalobcem žádost o obnovu řízení. Dne 25. 4. 2019 rozhodl městský úřad o zamítnutí žádosti ze dne 5. 4. 2019 o obnovu řízení. Dne 13. 5. 2019 podáno žalobce odvolání proti usnesení ze dne 25. 4. 2019. Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl rozsudkem ze dne 27. 5. 2019, č.j. 58 A /2019-58, o žalobě proti rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 28. 11. 2018, č.j. , Anonymizováno, , tak, že rozhodnutí zrušil a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Důvodem byla skutečnost, že rozhodnutí Městského úřadu, č.j. , datum, nebylo žalobci nikdy doručeno, neboť bylo zjištěno, že zásilky na adrese pro doručování v , Anonymizováno, přebírali pracovníci recepce hotelu a doručení zásilky k rukám žalobce se tak neprokázalo. Dne 20. 6. 2019 vydal Krajský úřad Jihočeského kraje rozhodnutí č.j. , Anonymizováno, , kterým rozhodnutí Městského úřadu, , Anonymizováno, ze dne 5. 5. 2017 zrušil a řízení zastavil, neboť odpovědnost za přestupek zanikla uplynutím promlčecí doby. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 6. 2019.

9. Žalobce byl od 31. 1. 2017 přihlášen na adrese , Anonymizováno, v , Anonymizováno, (potvrzení přihlášení z Centrální přihlašovací evidence).

10. Soudem byly provedeny také další důkazy, avšak s ohledem na to, že z nich nebylo zjištěno nic relevantního, je soud v rozsudku dále nevyjmenovává, protože za těchto okolností je jejich hodnocení nadbytečné.

11. Návrh na provedení účastnického výslechu žalobce soud zamítl s ohledem na nadbytečnost, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., zákon o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jako „zodpšk“): Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 13 zodpšk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

14. Podle § 31 zodpšk náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3).

15. Podle § 32 odst. 1 zodpšk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

16. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013 uvedl, že: „…. náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle zákona č. 82/1998 Sb. nebyla a není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady.“17. K námitce promlčení, které vznesla žalovaná s argumentací, že chybné vyznačení doložky právní moci je nesprávným úředním postupem, který byl odstraněn rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, když tento rozsudek nabyl právní moci dne 5. 6. 2019, od tohoto dne tedy žalobce věděl, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a mohl uplatnit nárok, soud uvádí, promlčení nároku neshledal. Žalobci bylo rozhodnutí o zrušení nezákonného rozhodnutí doručeno dne 21. 6. 2019, žalobce uplatnil nárok u žalované dne 25. 11. 2019, po dobu 6 měsíců tak neběžela promlčecí lhůta, žaloba byla podána ke dni 20. 12. 2022, tedy zcela v rámci promlčecí lhůty.

18. Pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., je třeba prokázat splnění tří předpokladů: existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi.

19. Správní řízení o přestupku skončilo v dané věci pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení, jelikož odpovědnost žalobce za předmětný přestupek zanikla uplynutím promlčecí doby. Zdejší soud v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne 31. 8. 2021, sp. zn. III. ÚS 917/21, kde se Ústavní soud ČR odvolával mimo jiné na ustálenou judikaturu ve věci odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání a uvedl, že tuto lze aplikovat analogicky i na přestupkové řízení, tj. i v situaci, kdy došlo k nezákonnému zahájení řízení o přestupku. V dané věci tak bylo vydáno dne 5. 5. 2017 Městským úřadem , adresa, rozhodnutí, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku, které však bylo zrušeno, načež došlo k zastavení řízení s ohledem na prekluzi odpovědnosti žalobce za přestupek. V dané věci tak bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, tj. rozhodnutí Městského úřadu , adresa, ze dne 5. 5. 2017, č.j. , Anonymizováno, , které bylo po proběhlém správním a soudním řízení, zrušeno a řízení bylo zastaveno. Ve věci tedy bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Není přitom podstatné, z jakých důvodů bylo rozhodnutí zrušeno, rozhodné je, že k jeho zrušení došlo, je tak nutné na něj nahlížet jako na nezákonné rozhodnutí.

20. Zároveň zdejší soud v dané věci shledal existenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou sestávající se z vynaložených nákladů na právní zastoupení, protože by žalobce, nebýt daného přestupkového řízení a pochybení správních orgánů, nemusel tyto vůbec vynaložit. Soud v této situaci uvádí, že shledal pochybení na straně správního orgánu, který zatížil přestupkové řízení vadou, když nerespektoval procesní předpisy, vyznačil právní moc na nedoručeném správním rozhodnutí, naopak neshledal obstrukční jednání na straně žalobce. Žalobce prokazatelně od počátku přestupkového řízení se správním orgánem komunikoval, sdělil mu adresu pro doručování v zahraničí, kde měl nahlášen pobyt, i to, že nebude k zastižení na adrese v Čechách. Jeho chování tak v nahlášení adresy pobytu mimo Českou republiku, přestože taková skutečnost jistě může být pro správní orgán v oblasti doručování písemností jistě složitější, soud na rozdíl od žalované, neshledal obstrukčním. Žalobce se správním úřadem komunikoval, adresu mu nahlásil a pochybení na straně správního orgánu tak nelze přenášet na žalobce jen z toho důvodu, že nepobýval v České republice.

21. Soud se dále zabýval tím, zda náklady, které žalobce na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení vynaložil, byly vynaloženy účelně (§ 31 odst. 1 zodpšk.). V této souvislosti odkazuje rovněž na výše uvedený nález Ústavního soudu ČR, kde Ústavní soud ČR uvedl, že není možné spekulovat o tom, zda by daného výsledku přestupkového řízení dosáhl žalobce sám, bez právního zástupce. S ohledem na tyto skutečnosti má zdejší soud za to, že náklady na právní zastoupení v daném přestupkovém řízení vynaložil žalobce v souvislosti s nesprávným úředním postupem správního orgánu účelně, a to bez ohledu na to, zda by v případě, že by nedošlo k pochybení správních orgánů byla žalobci prokázána vina či nikoliv, a to v následujících úkonech: převzetí právního zastoupení a podání žádosti o doručení, odvolání, žádosti o prominutí lhůty dne 20. 12. 2017, poradu s klientem dne 13. 8. 2018, účelným shledal soud také námitky proti záznamu bodů v registru řidičů a žádost o doručení, odvolání, a prominutí lhůty dne 14. 8. 2018, dále odvolání proti zamítnutí námitek proti záznamu bodů v registru ze dne 23. 10. 2018, porada s klientem dne 6. 2. 2019 a žádost o sdělení stavu podání ze dne 20. 12. 2017 učiněná dne 6. 2. 2019, porada s klientem dne 19. 2. 2019, odvolání proti rozhodnutí o neprominutí zmeškání úkonu ze dne 8. 3. 2019, porada s klientem dne 2. 4. 2019, žádost o obnovu řízení ze dne 5. 4. 2019, odvolání proti rozhodnutí o zamítnutí žádosti o obnovu řízení ze dne 13. 5. 2019 a výzva k vrácení pokuty ze dne 25. 6. 2019, když tato byla učiněna až po právní moci zastavení řízení a do podání výzvy nebyla žalobci vrácena. Soud má za to, že tyto náklady nemuseli žalobci vzniknout, pokud by nedošlo k pochybení na straně správního orgánu, a skutečnost, že muselo být přestupkové řízení zastaveno s ohledem na jeho délku, nemůže jít žalobci v žádném případě k tíži. Je nutné také podotknout, že žalobce byl prostřednictvím svého právního zastoupení velmi aktivní a opakovaně se dožadoval aktivity i ze strany správních orgánů, k čemu nemuselo dojít, pokud by správní orgány reagovaly řádně a neponechali často podání žalobce bez povšimnutí. To, že byl správní orgán nucen jednat z úřední povinnosti a možná by k tomu došlo i bez ingerence žalobce dle soudu není důvodem k nepřiznání náhrady za vzniklé náklady právního zastoupení. Soud však neshledal účelnou poradu s klientem dne 20. 12. 2017, neboť tento právní úkon je již součástí převzetí a přípravy právního zastoupení téhož dne a v rámci tohoto úkonu jej měla právní zástupkyně také žalobci vyúčtovat.

22. S ohledem na výše uvedené tak soud shledal za účelně vynaložených celkem 15 úkonů dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů a právní zástupkyni náležela v předmětné věci odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč a režijní paušál 300 Kč + DPH (15 x 1 300 = 19 500 + 21 % = 23 595), celkem tedy 23 595 Kč.

23. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud částečně žalobě vyhověl co do požadavku na náhradu majetkové škody ve výši 23 595 Kč ve zbylé části, ohledně částky 1 573 Kč, ve které náklady neshledal účelně vynaloženými pak žalobu zamítl. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši, kterou žalobce požadoval, přestože je nižší než výše stanovená nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Nárok byl vůči žalované uplatněn 25. 11. 2019, ve lhůtě 6 měsíců se žalovaná k nároku nevyjádřil a neplnila, marným uplynutím se tak žalovaná dostala do prodlení.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (bod III. výroku rozsudku) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, žalobce měl v 93,7% svých žalobních požadavků (23 595 Kč), žalovaná byla tedy úspěšná v 6,3% sporu (1 573 Kč). Soud proto uložil povinnost převážně neúspěšné žalované nahradit převážně úspěšnému žalobci 87,4% žalobcem vynaložených nákladů řízení (v poměru odpovídajícím rozdílu poměru úspěchu žalobce ve věci a poměru jeho neúspěchu). Náklady řízení v částce 18 520 Kč sestávají ze soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a z nákladů za zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) z tarifní hodnoty vy výši 23 595 Kč sestávající z částky 2 060 Kč za každý z 7 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně 7 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, podání ve věci samé ze dne 31. 7. 2023, ze dne 9. 10. 2023, účast na ústním jednání soudu dne 14. 9. 2023, dne 19. 10. 2023, 11. 4. 2024). 87,4 % z částky 18 520 Kč, pak činí 14 438,48 Kč.

25. Lhůta k plnění uvedená ve výrocích soudu vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.