76 C 28/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 13 467 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 518,94 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v částce 5 948,06 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,5% ročně z této částky od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem ve výši 12,5% ročně z částky 13 467 Kč od [datum] do [datum], zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 2 047 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 13 467 Kč s příslušenstvím za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ OdšZ“). Dle tvrzení strany žalující bylo dne [datum] proti žalobci zahájeno správní řízení o podezření ze spáchání přestupku. Dne [datum] bylo řízení zastaveno, když spáchání přestupku nebylo žalobci prokázáno. V průběhu řízení nebyly dodrženy lhůty pro vydání rozhodnutí ze strany správního orgánu. Nesprávný úřední postup spatřuje žalobce v tom, že byl obviněn z protiprávního jednání, které mu nebylo v řízení o trestním obvinění prokázáno. Přestupkové řízení v důsledku nesprávného úředního postupu správního orgánu bylo pro prekluzi zastaveno. Žalobci pak vznikla škoda v podobě vynaložených nákladů na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení při své obhajobě. Žalobce během jednání doplnil, že námitka ohledně obstrukčního jednání, kterého se měl dopustit tím, že podal odvolání, není případná, když odvolání bylo vyhověno a rozhodnutí orgánu zrušeno.

2. Ve svém vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že s nárokem uplatněným v žalobě nesouhlasí, neboť dle ust. § 13 odst. 2 OdšZ má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, přičemž žalobce konkrétně neuvádí, v čem spatřuje nesprávný úřední postup, nadto ani nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek v důsledku uplynutí prekluzivní lhůty. Má tedy za to, že nebyla prokázána odpovědnost státu za tvrzenou škodu. Žalovaná dále shrnula průběh správního řízení a uvedla, že vydání příkazu vycházelo z provedeného kontrolního zjištění, kdy kontrole přítomná manželka žalobce umožnila provést dva samostatné kontrolní nákupy. Způsob předkládání důkazů a nedostatečná argumentace žalobce způsobila, že správní orgán byl povinen pokračovat v řízení o přestupku. Pokud by žalobce již v době podání odporu proti příkazu předložil dostatečné důkazy, které by umožnily v řízení nepokračovat, správní orgán by mohl považovat podaný odpor za poslední úkon v řízení. Žalobce však následně využil služeb advokáta, což žalovaná nepovažuje za účelně a přiměřeně vynaložené náklady. Nadto k zastavení řízení došlo dle žalované s ohledem na covidou situaci, kdy se přistupovalo k zastavování řízení.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o následujícím skutkovém stavu: Podáním právní zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] uplatnil nárok na náhradu škody u žalované, která byla doručena žalované dne [datum]. Dne [datum] žalovaná odmítla nárok žalobkyně uspokojit (vyrozumění o přijetí žádosti ze dne [datum] a vyjádření k žádosti o náhradu škody ze dne [datum]).

4. Právní zástupce žalobce poskytl žalobci v předmětném přestupkovém řízení právní služby, které následně vyúčtoval, a to v celkové výši 13 467,30 Kč a žalobce tyto v dané výši uhradil (podrobné vyúčtování právních služeb, faktura [číslo] ze dne [datum], potvrzení o poradě s klientem, příjmový pokladní doklad). V potvrzení o rozmluvě s klientem je uvedeno, že mezi žalobcem a jeho právním zástupcem proběhly 2 porady, a to [datum], kdy obsahem rozmluvy bylo převzetí věci, první porada s klientem. Druhá porada měla proběhnout [datum] a jejím předmětem měla být porada s klientem před ústním jednáním. Žalobce toto stvrdil podpisem. Z podrobného vyúčtování dále soud zjistil, že právní zástupce vyúčtoval částku ve výši 1 000 Kč za převzetí věci, dále za první poradu s klientem téhož dne ([datum]), ústní jednání FÚ [obec] [datum] a s ní spojenou ztrátu času a cestovné ve výši 1 014 Kč, 1 000 Kč za sepis odvolání, 2 000 Kč za poradu s klientem dne [datum] a ústní jednání téhož dne spolu se ztrátou času a cestovným ve výši 1 016 Kč a další sepis odvolání za 1 000 Kč, k tomu 7 režijních paušálů ve výši 300 Kč.

5. Ze správního spisu [číslo] [číslo] bylo soudem zjištěno, že dne [datum] bylo provedeno v provozovně Tabák-cigarety-alkohol-suvenýry [obec], nám. [jméno] 35 místní šetření daňového subjektu, a to žalobce, přičemž byl proveden kontrolní nákup placený v hotovosti, avšak prodavačka nevydala kontrolující osobě účtenku k nákupu, platba nebyla evidována. Následně byl Finančním úřadem pro [příjmení] kraj, oddělení evidence tržeb, vydán příkaz ze dne 3. 10. 2019, č.j. 1848313/19/2300-11480-400231, v řízení o přestupku s tím, že žalobce se uznává vinným z přestupků podle ust. § 29 odst. 1 písm. a), b), zákona o evidenci tržeb, neboť porušil povinnost nejpozději při uskutečnění evidované tržby zaslat datovou zprávou údaje o této evidované tržbě správci daně a vystavit účtenku tomu, od koho evidovaná tržba plyne a byla mu udělena pokuta ve výši 8 000 Kč. Proti tomuto příkazu podal žalobce stížnost doručenou Finančnímu úřadu pro [příjmení] kraj dne [datum], načež byl žalobce sdělením ze dne [datum] vyrozuměn o pokračování ve správním řízení. Poté žalobce udělil dne [datum] plnou moc právnímu zástupci Mgr. Bc. [jméno] [příjmení]. Dne [datum] došlo k provedení ústního jednání před správním orgánem, kdy se právní zástupce žalobce vyjádřil k podkladům pro vydání rozhodnutí ve věci a nahlížel do spisu. Usnesením Finančního úřadu pro [příjmení] kraj ze dne 20. 11. 2019, č.j. 1928515/19/2300-11480-400691, byla zamítnuta žádost žalobce o nařízení ústního jednání s obviněným za přítomnosti tlumočníka, proti tomuto usnesení podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce odvolání. Usnesením Finančního úřadu pro [příjmení] kraj ze dne 28. 11. 2019, č.j. 2057899/19/2300-11480-400691, bylo rozhodnuto o přerušení řízení ve věci přestupku na žádost žalobce, do doby nabytí právní moci rozhodnutí odvolacího orgánu. Dne [datum] vyhotoveno správním orgánem stanovisko k odvolání. Rozhodnutím Odvolacího finančního ředitelství (dále jen„ OFŘ“) ze dne 12. 2. 2020, č.j. 4746/20/5000-10610-709567, bylo napadené usnesení zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání, které se konalo [datum]. Během ústního jednání byla namítnuta podjatost úředních osob a podnět ohledně porušení povinnosti mlčenlivosti úředními osobami byl postoupen OFŘ, kterému bylo doručeno dne [datum]. Usnesením Finančního úřadu pro [příjmení] kraj ze dne 22. 4. 2020, č.j. 451281/20/2300-11450-405112, bylo rozhodnuto o tom, že specifikované úřední osoby nejsou vyloučeny z projednávání rozhodování v řízení žalobce, proti tomuto usnesení podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce dne [datum] odvolání. Dne [datum] bylo vyhotoveno stanovisko k podnětu na porušení mlčenlivosti. Dne [datum] bylo správním orgánem vyhotoveno stanovisko k odvolání. Rozhodnutím OFŘ ze dne [datum] bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí. Dne [datum] byl doplněn spisový materiál k oznámení k zahájení přestupkového řízení ve věci porušení povinnosti mlčenlivosti na žádost OFŘ, načež byla věc vyrozumění ze dne [datum] odložena. Ke dni [datum] vydal Finanční úřad pro [příjmení] kraj, č.j. 1679559/21/2300-11480-405021, usnesení o zastavení řízení, které odůvodnil tak, že vina žalobce nebyla prokázána s tím, že po prostudování všech dokumentů dospěl správní orgán k závěru, že spáchání skutku, o němž se vede řízení, není prokazatelné.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následujícím způsobem: Podle § 5 OdškZ: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

7. Podle § 13 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

8. Podle § 31 OdškZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu (odst. 1). Náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána (odst. 2). Náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně (odst. 3).

9. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2533/2013 uvedl, že:„ …. náhrada nákladů řízení ani náhrada nákladů zastoupení podle zákona č. 82/1998 Sb. nebyla a není založena na zásadě náhrady skutečné škody, ale na tom, že stát za stanovených podmínek hradí účelně či důvodně vynaložené náklady.“ 10. Ústavní soud pak ve věci I. ÚS 1099/19 ze dne [datum] vyzdvihl, že obecné soudy jsou při aplikaci zákona o odpovědnosti státu povinny dostatečně zohlednit podstatu a účel garance práva na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci, plynoucího z čl. 36 odst. 3 Listiny. Dále ústavní soud aplikoval na obdobnou věc zákon [číslo] Sb. Dle § 5 tohoto zákona stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. Z ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. vyplývá, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. A pokud bylo předmětné přestupkové řízení proti stěžovateli z důvodu pochybení na straně státu zastaveno, avšak nebylo možné určit konkrétní nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti státu za škodu, kterým bylo toto nezákonně vedené řízení zahájeno, lze přestupkové řízení vedené proti stěžovateli označit za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 zákona o odpovědnosti státu za škodu.

11. K tomu soud poznamenává, že obecně je třeba pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody podle OdkšZ, prokázat splnění tří předpokladů: existenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nimi.

12. Správní řízení o přestupku skončilo v dané věci pravomocným rozhodnutím o zastavení řízení z důvodu, že vina žalobce nebyla prokázána s tím, že po prostudování všech dokumentů dospěl správní orgán k závěru, že spáchání skutku, o němž se vede řízení, není prokazatelné. K tomuto dospěl správní orgán až téměř po roce vedení řízení, na jehož délce se jistě podílel i žalobce, avšak tato skutečnost nic nemění na tom, že skutek, pro který byl žalobce stíhán, nebyl správním orgánem prokázán a správní orgán nadto dospěl k závěru, že předmětný skutek ani v řízení žalobci být prokázán nemůže. Proto soud neshledal důvodnou námitku žalované, že pokud by žalobce zkraje řízení, tedy po podání odporu, doložil správnímu orgánu všechny potřebné důkazy, mohlo být řízení zastaveno hned. Dle názoru soudu nelze břemeno důkazní přenést takto na žalobce a následně uzavřít, že náklady, které vznikly zahájením a vedením přestupkového řízení správního orgánu, nejsou účelné. Zdejší soud v této souvislosti odkazuje na zmiňovaný nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 917/21, kde se Ústavní soud ČR odvolával mimo jiné na ustálenou judikaturu ve věci odpovědnosti státu za nezákonné trestní stíhání a uvedl, že tuto lze aplikovat analogicky i na přestupkové řízení, tj. i v situaci, kdy došlo k nezákonnému zahájení řízení o přestupku. A rovněž to dopadá na případy, kdy nezákonné rozhodnutí absentuje, respektive není možné jej určit ve smyslu § 8 OdškZ, pak totiž lze přestupkové řízení vedené proti žalobkyni označit za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdškZ. V dané věci pak bylo prvním rozhodnutím, kterým bylo přestupkové řízení proti žalobci zahájeno, příkaz Finančního úřadu pro [příjmení] kraj ze dne 3. 10. 2019, č.j. 1848313/19/2300-11480-400231, proti kterému však podal žalobce odpor. Správní orgán vydal následně dne [datum] rozhodnutí, kterým zamítl žádost žalobce na nařízení ústního jednání za přítomnosti tlumočníka, načež po odvolání žalobce bylo toto rozhodnutí OFŘ zrušeno a vráceno k projednání. Poté nařídil správní orgán ústní jednání, které se uskutečnilo dne [datum], a při kterém žalobce, který prostřednictvím právního zástupce, vznesl podnět na porušení povinnosti mlčenlivosti a námitku podjatosti některých úředních osob. O tomto rozhodlo OFŘ dne [datum]. Po vrácení spisu Finančnímu úřadu již bylo vydáno pouze dne [datum] rozhodnutí o zastavení řízení z důvodu, že spáchání přestupku, o němž se vede řízení, nebylo podezřelému prokázáno. V daném řízení, tak nelze určit konkrétní pravomocné nezákonné rozhodnutí, avšak soud dospěl k závěru, že přestupkové řízení vedené proti žalobci, lze označit za nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 OdškZ. Zároveň zdejší soud v dané věci shledal existenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a škodou sestávající se z vynaložených nákladů na právní zastoupení, protože by žalobce nebýt daného přestupkového řízení nemusel tyto vůbec vynaložit. Soud v této situaci uvádí, že shledal pochybení na straně státu, který nezajistil dostatečný důkazní materiál, a řízení bylo zastaveno. Žalovanou tvrzenou skutečnost, že k zastavení došlo pouze z důvodu covidové situace, pak soud nemá za prokázanou a nadto ani to by neznamenalo, že by se v opačném případě podařilo žalované prokázat vinu žalobce v přiměřené lhůtě.

13. Soud se dále zabýval tím, zda náklady, které žalobce na právní zastoupení v průběhu přestupkového řízení vynaložil, byly vynaloženy účelně (§ 31 odst. 1 OdškZ). V této souvislosti odkazuje rovněž na výše uvedený nález Ústavního soudu ČR, kde Ústavní soud ČR uvedl, že není možné spekulovat o tom, zda by daného výsledku přestupkového řízení dosáhl žalobce sám, bez právního zástupce. S ohledem na tyto skutečnosti má zdejší soud za to, že náklady na právní zastoupení v daném přestupkovém řízení vynaložil účelně v případě převzetí právního zastoupení a porady advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] dne [datum], tedy poté, co byl žalobce po podání odporu vyrozuměn o pokračování v řízení i porady před ústním jednáním dne [datum]. Účelně vynaložené považuje také soud náklady na samotnou přítomnost při ústním jednání, a to dne [datum], stejně jako sepis odvolání proti usnesení Finančního úřadu ze dne [datum]. Soud má však za to, že za první poradu a převzetí věci, které provedl právní zástupce dne [datum], náleží advokátovi odměna jako za 1 úkon, když právně porada s klientem je činnost, který do převzetí věci spadá a dále nepovažuje za účelnou účast právního zástupce žalobce při jednání dne [datum], kdy právní zástupce pouze vznesl v podstatě obstrukční námitky ohledně vyloučení úředních osob a odvolání ze dne [datum], kdy napadl rozhodnutí ředitele Finančního úřadu pro [příjmení] kraj, který rozhodl, že tyto vyloučeny nejsou a odvolání žalobce bylo zamítnuto rozhodnutím OFŘ ze dne [datum]. Soud shledal tedy za účelně vynaložených 4 úkony dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů a zmocněnci náležela v předmětné věci odměna za jeden úkon právní služby ve výši 1 000 Kč a 4 x režijní paušál 300 Kč, stejně jako náhradu za ztrátu času na cestě ke správnímu úřadu dne [datum] ze sídla kanceláře právního zástupce a cestovné za tuto cestu (ve výši 1 014 Kč) + DPH. S ohledem na výše uvedené tak žalobce, co do částky 7 518,94 Kč vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a ve zbylé části žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

14. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem soud částečně žalobě vyhověl co do požadavku na náhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, octla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobci přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve spojení s ust. § 15 odst. 2 OdpŠk ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od prvého dne prodlení (prvý den po uplynutí lhůty šesti měsíců od předběžného uplatnění nároku u Ministerstva financí) do zaplacení. Žalobce uplatnil u žalované svůj požadavek ke dni [datum]. Co do zbytku požadovaného příslušenství, soud žalobu zamítl (výrok II. rozsudku).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky (výrok III. rozsudku) vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Oba účastníci měli ve věci částečný úspěch, žalobce v 55,8 % svých žalobních požadavků, žalovaný byl tedy úspěšný v 44,20 % sporu. Soud proto uložil povinnost převážně neúspěšné žalované nahradit převážně úspěšnému žalobci 11,6 % žalobcem vynaložených nákladů řízení (v poměru odpovídajícím rozdílu poměru úspěchu žalobce ve věci a poměru jeho neúspěchu). Žalobce v řízení celkem vynaložil částku 17 646 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 467 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 660 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 660 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 1 660 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 1 660 Kč za účast na jednání soudu dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Náklady dále tvoří náhrada za čas strávený cestou k jednání soudu a zpět dne [datum] (celkem 10 půlhodin po 100 Kč) tedy ve výši 1 000 Kč a náhradu hotových výdajů za cestu osobním automobilem Volkswagen, [registrační značka], při vzdálenosti 150 km [obec] [obec] (a zpět), spotřebě dle TP 5,1/100km a ceně pohonných hmot 47,10 Kč/litr nafty a sazbě základní náhrady 4,70 Kč/km, ve výši 2 130,63 Kč. Dále daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 930,63 Kč ve výši 2 715,43 Kč 11,6% z částky 17 646 Kč pak představuje částku 2 047 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve sporu zastoupen advokátem, uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř., jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.