76 C 7/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupené v  údaje o zástupci pro zaplacení 600 eur s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 600 EUR spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,25% ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobkyně se žalobním návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 600 EUR s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s následujícím odůvodněním. Žalovaná je leteckou přepravní společností a má zřízenou organizační složku v České republice, sídlící na shora uvedené adrese v obvodu [obec a číslo]. Předmětem sporu je náhrada škody za zpožděný let č. TK 348 z letiště Istanbul Havalimani Airport, Istanbul (IST) na letiště Bishkek Airport, Bishkek (FRU) dne [datum], jehož se žalobkyně účastnila, číslo rezervace [anonymizováno]. Vzhledem ke zpoždění předmětného letu v délce 9:00 hod překročil časový limit mezi plánovaným a skutečným příletem do cílové destinace rozsah 3 hodin. Žalobkyni tak vznikl nárok na finanční kompenzaci na základě Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů (dále také jen jako„ Nařízení“). V návaznosti na výše uvedené zpoždění letu, Nařízení a rozsudek SD ze dne [datum] C [číslo] a C [číslo] a skutečnost, že se nejedná o mimořádnou okolnost dle čl. 5 odst. 3 Nařízení, spadá nárok pod ustanovení článku 7 odst. c) Nařízení a žalobkyni vznikl nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR. Nárok žalobkyně nejprve postoupila [právnická osoba] [jméno] [příjmení], která jej vůči žalované uplatnila dne [datum] zasláním výzvy k úhradě kompenzace, poté, kdy žalovaná na výzvu nereagovala, ke zpětnému postoupení nároku na žalobkyni. Žalované byla právní zástupkyní žalobkyně dne [datum] zaslána předžalobní výzva, k úhradě však předmětné kompenzace však dosud nedošlo.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že zpoždění letu bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi mimo kontrolu žalované, a to konkrétně nepříznivým počasím neslučitelným s uskutečněním letu. Ke zpoždění letu došlo z důvodu nepříznivé počasí, což žalovaná dokládá výpisem ze systému IATA kód 72R – nepříznivé počasí a METAR reportem, který počasí v době plánovaného odletu popisuje s namrzající mlhou, svislou dohledností, která značí, že oblohu pro mlhu nelze rozeznat a označením NOSIG, které značí, že není očekávaná změna počasí, tedy z důvodů mimo sféru vlivu žalované. V neposlední řadě namítla žalovaná také, že nárok u ní nebyl řádně uplatněn, výzva není podepsána, ani datována a nevyplývá z ní, na koho byla adresována, stejně jako chybí důkaz o jejím odeslání. Žalovaná dále namítla promlčení nároku žalobkyně, když tato svůj nárok neuplatnila u žalované v zákonné lhůtě.

3. K tomuto žalobkyně namítla, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy.

4. Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Žalobkyně měla platnou rezervaci na let na trase letiště [jméno] [jméno], [obec] (PRG) – Istanbul Havalimani Airport, Istanbul do destinace Bishkek Airport, Bishkek (FRU) dne [datum], číslo letu TK 348 s plánovaným časem odletu z Istanbulu v 22:05 hodin a časem příletu 6:25 hodin do destinace Bishkek (potvrzení rezervace, výpis ze systému žalované k letu, cestovní pas žalobkyně). Let TK 348, provozovaný žalovanou, byl na příletu do destinace Bishkek opožděn a skutečný přílet se uskutečnil 15:25 hodin, čímž došlo ke zpoždění v délce 9 hodin (výpis ze systému žalované k letu). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení náhrady ve výši 600 EUR prostřednictvím své právní zástupkyně dne [datum] (předžalobní výzvou ze dne [datum]). Předtím žalobkyně pohledávku, která je předmětem žaloby postoupila [právnická osoba] Limited, která ji měla u žalované uplatnit dne [datum] (formulář o postoupení [datum], žádost o úhradu kompenzace z [datum]).

5. Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy a vzhledem k tomu, že nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje. Další důkazní návrh žalované, a to provedení znaleckého posudku z oboru letecká doprava a meteorologie, soud neprovedl pro nadbytečnost, případně nerozhodnost pro věc.

6. Po právní stránce soud posoudil právní jednání mezi účastníky dle Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 ze dne [datum], kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále též jen„ Nařízení“) a zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ občanský zákoník“).

7. Podle článku 1 odstavce 1. písm. c) Nařízení toto stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, jestliže je jejich let zpožděn.

8. Podle článku 2 Nařízení se pro účely tohoto nařízení a)„ leteckým dopravcem“ rozumí podnik zabývající se leteckou dopravou s platnou provozní licencí; b)„ provozujícím leteckým dopravcem" rozumí letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím; f)„ letenkou“ rozumí platný doklad opravňující k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem; g) "rezervací" rozumí skutečnost, že cestující má letenku nebo jiný důkaz, který udává, že rezervace byla leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy přijata a evidována; l)„ zrušením" rozumí neuskutečnění letu, který byl dříve plánován a na který bylo rezervováno alespoň jedno místo.

9. Podle článku 3 odstavce 1 Nařízení se toto nařízení vztahuje: a) na cestující odlétající z letiště umístěného na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva; b) na cestující odlétající z letiště umístěného na území třetí země na letiště umístněné na území členského státu, na které se vztahuje Smlouva, pokud neobdrželi náhradu nebo odškodnění a nebyla jim poskytnuta pomoc v této třetí zemi a pokud je provozující letecký dopravce dopravcem Společenství. Podle článku 3 odstavce 2 Nařízení se odstavec 1 použije pod podmínkou, že cestující: a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, - jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo, jestliže není uveden čas, nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu; nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.

10. Podle článku 3 odstavce 5 Nařízení se toto nařízení vztahuje na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2. Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.

11. Podle článku 5 odst. 1 Nařízení v případě zrušení letu: a) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8; b) je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s čl. 9 odst. 1 písm. a) a odst. 2 a v případě přesměrování, jestliže očekávatelný čas nového odletu je alespoň následující den po plánovaném odletu zrušeného letu, pomoc stanovená v čl. 9 odst. 1 písm. b) a c); c) mají dotčení cestující v souladu s článkem 7 právo na náhradu škody od provozujícího leteckého dopravce, jestliže i) nejsou o zrušení informováni alespoň dva týdny před plánovaným časem odletu, nebo ii) nejsou o zrušení informováni ve lhůtě od dvou týdnů do sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování, které by jim umožnilo odletět nejpozději dvě hodiny před plánovaným časem odletu a dosáhnout jejich cílového místa určení nejpozději čtyři hodiny po plánovaném čase příletu, nebo iii) nejsou informování o zrušení ve lhůtě kratší sedmi dnů před plánovaným časem odletu a není jim nabídnuto přesměrování jejich letu, které by jim umožnilo odletět nejpozději jednu hodinu před plánovaným časem odletu a dosáhnout cílového místa určení nejpozději dvě hodiny po plánovaném čase příletu. Podle článku 5 odst. 3 Nařízení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

12. Podle článku 7 odstavce 1 Nařízení odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše [číslo] kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než [číslo] kilometrů a u všech ostatních letů o délce od [číslo] kilometrů do [číslo] kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b).

13. Podle ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku (1) Jedná-li se o pravidelnou přepravu osob, stanoví přepravní řády, jaká práva má cestující vůči dopravci, nebyla-li přeprava provedena včas. (2) Při nepravidelné přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas; podmínky a rozsah náhrady stanoví přepravní řády. (3) Práva podle odstavců 1 a 2 musí cestující uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

14. Podle ust. § 2578 občanského zákoníku: Podrobnější úpravu přepravy osob a věcí stanoví jiný právní předpis, zejména předpisy, kterými se stanoví přepravní řády, nestanoví-li tak přímo použitelný předpis Evropských společenství.

15. Podle ustálené judikatury (srov. např. stále platné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 25 Cdo 3113/2011) se promlčecí doba u nároku na náhradu škody odvíjí„ od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné natolik objektivně vyjádřit v penězích, že lze právo na její náhradu uplatnit u soudu. Poškozený se dozví o škodě, jakmile zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně (přibližně) i její rozsah (tak, aby bylo možné určit přibližně výši škody v penězích) a není třeba, aby znal rozsah (výši) škody přesně (např. na základě odborného posudku). Znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, který konkrétní subjekt je za škodu odpovědný. Postačuje, aby poškozenému byly známy takové skutkové okolnosti, jež jsou způsobilé pro závěr o finančním vyjádření způsobené majetkové újmy. Okolnost, zda a kdy si poté vyžádá v tomto směru od odborníka informaci, není rozhodující. Pro podání žaloby o náhradu škody postačuje totiž i jen orientační (přibližná) znalost rozsahu (výše) škody, což vyplývá i z toho, že se výše škody zjišťuje v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku. Právní názor odvolacího soudu uvedený v obecné rovině v odůvodnění jeho rozhodnutí je správný a v souladu s konstantní judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. 2 Cz 19/74, publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] obdobně stanovisko Nejvyššího soudu SSR ze dne 23. 11. 1983, č. j. Cpj 10/83, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2005, sp. zn. 25 Cdo 2656/2004, rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod č. C [číslo])“.

16. Soud se nejprve zabýval námitkou promlčení, vznesenou žalovanou a dospěl k závěru, že tato námitka je důvodná, když žalobkyně neuplatnila svůj nárok ve smyslu ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku ve stanovené lhůtě. Důvodem je, že Nařízení, které upravuje nárok cestujících na paušalizovanou náhradu škody i v případě zpoždění letu, otázku promlčení neupravuje a ponechává její řešení na národním právu. Pojem přepravní řád uvedený v ust. § 2553 odst. 3 občanského zákoníku zásadně nevylučuje, aby jím byl ve smyslu ust. § 2578 občanského zákoníku chápán i přímo aplikovatelný předpis Evropské unie, který v rámci letecké přepravy zavádí mimo jiné i nárok na paušalizovanou náhradu škody ve smyslu článku 7 Nařízení. Samotné Nařízení předpokládá jistou notifikaci cestujícího, neboť samo nepodmiňuje výplatu paušalizovaného odškodnění pouhým naplněním podmínek daných Nařízením. Nařízení je naopak založeno na povinnosti dopravce informovat cestující v případě zpoždění letu o jejich nastalých právech, a to i formou odkazu na existující typizovaný formulář vydaný právě pro tyto účely (dostupný široké veřejnosti i v elektronické formě např. na stránkách Evropské komise [webová adresa]). Tomuto odpovídá i dikce odstavce 20 preambule, ale i článků 14 a 5 odst. 1 písm. c) Nařízení. Občanský zákoník v ust. § [číslo] výslovně podmiňuje nároky z přepravy jejich včasnou notifikací u dopravce (viz odstavec 3) a s jejich (včasným) neuplatněním v propadné lhůtě 6 měsíců spojuje nemožnost přiznání nároku za podmínky, že dopravce zároveň namítne pozdní uplatnění práva.

17. Posuzovaný let byl uskutečněn dne [datum], respektive tohoto dne se žalobkyně dostala do cílové destinace Bishkek a nastaly tak skutkové okolnosti, z nichž mohla dovodit vznik uplatněného nároku na náhradu škody. Žalobkyně tvrdila, že nárok na náhradu škody uplatnila u žalované výzvou k plnění ze dne [datum], přičemž k tomuto došlo až po uplynutí šestiměsíční lhůty. S ohledem na to, že takovéto uplatnění by bylo v každém případě opožděné, se tak soud dále nezabýval námitkou žalované, že nárok žalobkyně nebyl vůči žalované uplatněn řádně. Jelikož žalovaná ve věci uplatnila námitku promlčení důvodně, soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobu v celém rozsahu z důvodu hospodárnosti zamítl, aniž by dále zkoumal hmotněprávní základ nároku.

18. Ohledně námitky, že promlčení byl uplatněno v rozporu s dobrými mravy, soud podotýká, že dle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz rozsudek NS ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Z provedených důkazů přitom nijak nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobkyně, nadto žalobkyně toto ani sama netvrdila, a bylo tak pouze na ní, aby svůj nárok uplatnila včasně. Dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaná měla ve věci plný úspěch, náleží jí tedy právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem, který ve věci vykázal 5 úkonů (převzetí a příprava zastoupení, odpor a odůvodnění odporu ze dne [datum] jako 1 úkon, podání ve věci samé ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a dne [datum]). Výše odměny pak byla vypočtena dle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., § 7 bod 5, z tarifní hodnoty ve výši 600 EUR (tj. 15 186 Kč), tedy částka 1 740 Kč za 1 úkon a 5 režijních paušálů po 300 Kč, 21% DPH 2 142 Kč, tedy celkem 12 342 Kč.

20. O místu k plnění v nákladovém výroku soud rozhodl v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.