76 C 71/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta , se sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka na vydání movitých věcí

I. Žalovaná je povinna vydat žalobci vozidlo Ford Excursion Limousine, VIN , VIN kód, a vozidlo Volvo, šestidveřová limuzína, VIN , VIN kód, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobce. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, domáhal na žalované vydání osobních vozidel značky Ford Excursion Limousine, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, a Volvo, šestidveřová limuzína, anglická registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, . Žalobce uvedl, že je vlastníkem předmětných vozidel, přičemž dne , datum, uzavřel se společností , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, , smlouvu o podnájmu parkovacího státní v areálu parkoviště Park Centrum , adresa, . Ke dni , datum, žalovaná vstoupila do postavení pronajímatele, jak oznámil žalobci sdělením. Dne , datum, došlo k ukončení podnájemního vztahu výpovědí. V důsledku sporů mezi žalobcem a žalovanou mělo následně dojít k tomu, že žalovaná odmontovala na konci měsíce března 2020 z předmětných vozidel registrační značky, následně vypověděla žalobci smlouvu a uložila mu, aby vozidla odstranil z parkoviště. To žalobce neučinil s ohledem na to, že bez registrační značky , SPZ, vozidly odjet. V dubnu 2021 zjistil žalobce, že parkoviště bylo zrušeno a vozidla se zde nenacházejí, přičemž žalobci není známo, kde se nacházejí.Žalovaná k podané žalobě prostřednictvím jí ustanoveného opatrovníka uvedla, že nárok neuznává. Namítala, že není prokázáno vlastnické právo žalobce k vozidlům a neprokázal, že jsou vozidla v držení žalované.Soud provedl dokazování: Z kupní smlouvy ze dne , datum, (originál v aj, překlad v českém jazyce) bylo zjištěno, že žalobce zakoupil vozidlo černé Volvo 960 čtyřdveřová limuzína, SPZ , SPZ, . VIN , VIN kód, . Z UK Registration Certificate bylo zjištěno, že žalobce je zapsán jako vlastník vozidla v databázi Spojeného království Velké Británie. Ze smlouvy o převodu vlastnických práv ze dne , datum, včetně překladu, bylo zjištěno, že žalobce zakoupil vozidlo Ford Excursion Limousine, SPZ , SPZ, , VIN , VIN kód, . Z technického průkazu a přípisu Magistrátu hl. m. Prahy ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce je zapsán jako provozovatel tohoto vozidla. Z výzvy ze dne , datum, , včetně doručenky datové zprávy, bylo zjištěno, že žalobce se obrátil na žalovanou s žádostí o navrácení odebraných státních poznávacích značek z vozidel. Ze smlouvy o podnájmu parkovacího stání ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce uzavřel tuto smlouvu se společností A+R , právnická osoba, ., předmětem byl pronájem parkovacích stání. Z upozornění pro majitele vozidla ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná sdělila žalobci, že z důvodu neoprávněného parkování nebo neplacení parkovného bylo vozidlo zablokováno odebráním RZ. Tyto žalovaná uschová do vyřešení situace, poté budou vráceny. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná reagovala na sdělení žalobce tak, že žalovaná provozuje plochu nákladového nádraží na pražském Žižkově na základě podnájemní smlouvy, přičemž žalobce byl o tomto informován a byla mu nabídnuta nová dlouhodobá smlouva na parkování, dle ceníku, o což však neměl zájem. Od , datum, probíhaly na parkovišti změny a docházelo k přemístění parkovacích míst, což se dotklo i žalobce. Žalobce byl upozorněn, že žalovaná potřebuje jeho parkovací plochu uvolnit, avšak žalobce nijak nereagoval, žalovaná tak zareagovala tak, že mu byly odebrány RZ a byla umístěna vyzývací cedule na jeho vozidla. Z výzvy k vydání vozidla ze dne , datum, s doručenkou datové zprávy, bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k vydání vozidla a odejmutých státních poznávacích značek. Z dopisu ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaná vypověděla žalobci nájemní smlouvu s tím, že začala provozovat parkoviště na Nákladovém nádraží v , adresa, , o čemž byl žalobce informován a bylo mu nabídnuto sjednání nájemní smlouvy, vozidla žalobce i plechová garáž však i nadále stojí na žalovanou spravovaném pozemku, přičemž žalobce neuhradil za poskytnuté služby peněžité plnění.Soud provedl dokazování i dalšími listinnými důkazy a vzhledem k tomu, že nemohly ve světle výše uvedených důkazů, přinést pro posouzení věci žádné relevantní skutečnosti, soud je v odůvodnění rozsudku blíže nezmiňuje.Po provedení dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění: Žalobce uzavřel se společností A+R , právnická osoba, . smlouvu o nájmu parkovacího stání pro vozidla žalobce. Následně došlo ke změně pronajímatele stání, avšak již nedošlo k uzavření písemné smlouvy mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná požadovala po žalobci uhrazení plnění za parkování jeho vozidel, ten toto odmítl, načež žalovaná informovala žalobce, že z jeho vozidel odstranila do vyřešení situace registrační značky a vyzvala jej k nápravě a vyzvednutí vozidel. K tomuto však nedošlo. Vozidla, jež jsou předmětem žaloby, jsou ve vlastnictví žalobce.Po právní stránce soud posoudil právní jednání mezi účastníky dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „občanský zákoník“).Dle ust. § 1040 občanského zákoníku: (1) Kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. (2) Žalovat o vydání věci nemůže ten, kdo věc svým jménem nabyvateli zcizil, aniž byl jejím vlastníkem, a teprve poté k ní vlastnické právo nabyl; nabytím vlastnického práva zcizitelem se nabyvatel stává vlastníkem věci.Dle ust. § 1041 občanského zákoníku: (1) Kdo se domáhá, aby mu věc byla vydána, musí ji popsat takovými znaky, kterými se rozeznává od jiných věcí téhož druhu. (2) Vydání movité věci, kterou nelze rozeznat podle odstavce 1, zejména jedná-li se o peníze nebo o cenné papíry na doručitele smíšené s jinými věcmi téhož druhu, se lze domáhat, jen lze-li z okolností seznat vlastnické právo osoby, jež právo uplatňuje, a nedostatek dobré víry osoby, na níž je požadováno vydání věci.Dle nálezu Ústavního soudu ČR,

I. ÚS 2906/12: „Obecné soudy racionálně neodůvodnily, že by snad o vlastnictví stěžovatelky k příslušným dvěma vozidlům – jejichž stěžovatelčino vlastnictví bylo osvědčeno v technických průkazech, které byly exekutorovi předloženy povinným již při soupisu – vůbec byly pochybnosti….Svým (implicitním) názorem, podle kterého v posuzované věci byly dány pochybnosti o vlastnictví stěžovatelky ve vztahu k vozidlům (byť její vlastnictví bylo osvědčeno technickými průkazy a žádné další konkrétní okolnosti její vlastnictví nezpochybňovaly), obecné soudy nerespektovaly ani judikaturu Ústavního soudu, který se v minulosti vyjadřoval k charakteru technického průkazu (byť v jiných skutkových souvislostech)….V nálezu ze dne 23. 8. 2012 sp. zn.

II. ÚS 1463/11 (N 140/66 SbNU 159), v nálezu ze dne 23. 8. 2012 sp. zn.

II. ÚS 561/12 (N 144/66 SbNU 191) a v usnesení ze dne 11. 3. 2008 sp. zn.

III. ÚS 812/06 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud uvedl: „… otázku vlastnických práv k vozidlu lze určit rychle a jednoduše, neboť vlastnictví k vozidlu podléhá registraci příslušnými orgány státu a je prokazováno veřejnou listinou (technickým průkazem, osvědčením o registraci vozidla) …“….Obecné soudy i ve vlastní konstantní judikatuře dovodily, že technický průkaz je veřejnou listinou (viz například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2007 sp. zn. 21 Cdo 694/2006)….Pokud zde proto nebyly žádné konkrétní okolnosti zpochybňující pravdivost údaje o vlastnictví stěžovatelky uvedeného na veřejné listině, měly být tyto údaje považována za pravdivé, a proto o pochybnostech o vlastnictví řeč být nemohla….Obecné soudy svým postupem a názorem vyjadřujícím apriorní nedůvěru v pravdivost údajů o vlastnictví vozidel uvedených v přihlášce k registraci vozidla, a tím i v registru silničních motorových vozidel, zpochybnily i důvěru v samotný registr silničních motorových vozidel a částečně popřely jeho smysl. Registr byl podle záměru zákonodárce, vyjádřeného i v důvodové zprávě [k návrhu zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb.], koncipován jako veřejný seznam, do něhož má každý právo nahlížet a pořizovat si z něj výpisy, s tím, že „Technický průkaz vozidla je dokladem, kterým okresní úřad osvědčuje a stvrzuje vlastnictví vozidla … Technický průkaz je dokladem nezbytným k nakládání s vozidlem, tímto dokladem provozovatel vozidla prokazuje vlastnictví k vozidlu …“ (srov. obecnou část důvodové zprávy).Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp.zn. 22 Cdo 2721/2018: „Při uplatnění nároku na vydání věci je žalobce povinen prokázat okolnosti, od nichž odvozuje vlastnické právo k věci, jakož i skutečnost, že žalovaný nabyl držbu či detenci k jeho věci; naopak žalobce není povinen prokázat, že žalovaný mu věc stále neoprávněně zadržuje. Dojde-li k prokázání nabytí držby či detence žalovaným, leží důkazní břemeno o pozbytí držby na žalovaném.“Soud má za prokázané vlastnictví žalobce k vozidlům Ford Excursion Limousine, registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, a Volvo, šestidveřová limuzína, anglická registrační značka , SPZ, , VIN , VIN kód, . K tomuto žalobce předložil jak kupní smlouvy, tak technický průkaz, bylo požádáno o sdělení výpisu z registru vozidel a není důvod, proč by soud měl o správnosti a věrohodnosti těchto listin pochybovat. Soud má za prokázanou také skutečnost, že žalovaná nabyla držbu k těmto vozidlům, když žalobce na základě platně sjednané nájemní smlouvy parkoval tato vozidla na pozemku, jež žalovaná pronajímala. Tyto skutečnosti pak zcela zřejmě vycházejí i z dopisů žalovanou zaslaných, když sděluje žalobci, že vozidla i registrační značky vydá po vyrovnání dluhu za poskytnuté služby.Soud se tak zabýval tím, zda žalovaná věci, které prokazatelně do své držby převzala, i nadále zadržuje. S ohledem na to, že k prokázání toho, že držba vozidel byla pozbyta, byla povinná žalovaná, vyzval ji soud ve smyslu ust. § 118a/1,3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2018, sp.zn. 22 Cdo 2721/2018). Opatrovník žalované k tomuto soudu sdělil, že poučení soudu je nesmyslné a nesplnitelné, protože opatrovník nikdy v držení vozidla neměl, stejně tak nemůže z logiky věci disponovat informace o pozbytí držby žalované.Soud tedy dospěl k závěru, že má za zcela prokázané, že vozidla (ve výroku uvedená), která jsou ve vlastnictví žalobce, přešla do držby žalované. Žalovaná byla vyzvána k vydání vozidel, avšak neučinila tak a ani nebylo prokázáno, že by držbu k vozidlům pozbyla. Naopak odkazovala na to, že si vozidla i registrační značky ponechá, dokud žalobce neuhradí dlužnou částku. S ohledem na to má tak soud za to, že je na místě žalobě v plném rozsahu vyhovět, pročež rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když uložil žalované, nechť předmětná vozidla žalobci vydá.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za 6 právních úkonů dle § 11 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání soudu dne , datum, , , datum, a , datum, ) včetně 6 paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši 21% z částky , částka, . Soud nepřistoupil na to, že by stanovoval tarifní hodnotu dle vyúčtování žalobce soudu zaslané po vyhlášení rozsudku, neboť se v řízení nepodařila zjistit hodnota věcí, které žalobce žádal vydat a pouhé přiložení sjetiny z webových stránek nepovažuje soud za dostatečné k osvědčení hodnoty věcí. Bylo tak na místě určit tarifní hodnotu ve smyslu § 9 odst. 1 a.t.