76 C 93/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Mariannou Marcinkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem údaje o zástupci pro zaplacení 78 963,95 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 21 930 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku výši 57 033,50 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z částky 30 456,28 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 30 456,28 Kč od 18. 3.2022 do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši kapitalizovaným částkou 1 943,40 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 1 na náhradě nákladů státu částku, která bude uvedena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou ke zdejšímu soudu dne 4. 6. 2022 domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí částku ve výši 78 963,95 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce zelená v hotovosti (dále jen„ smlouva“) [číslo] kterou právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], sídlem [adresa], a žalovaný uzavřeli dne 31. 3. 2019. Právní předchůdkyně žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky ve výši 38 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr poplatek ve výši 36 679 Kč. Žalovanému byla poskytnuta zápůjčka, na kterou hradil dne 24. 4. 2019 5000 Kč, dne 26. 5. 2019 5000 Kč, dne 7. 7. 2019 2000 Kč, dne 11. 8. 2019 1000 Kč, 18. 8. 1000 Kč, 1. 9. 2019 1000 Kč a 19. 12. 2019 1070 Kč. Dne 28. 1. 2022 došlo k uzavření smlouvy o postoupení předmětné pohledávky mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], sídlem [adresa]. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla zároveň stejnou poštovní zásilkou žalovanému dne 10. 2. 2022 odeslána výzva k okamžitému splacení dluhu. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalovaná částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 30 456,28 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru ve výši 27 107,67 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 19 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 943,04 Kč a sankčních poplatků ve výši 2 400 Kč. Žalobkyně požaduje příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku.

2. Žalovaný se prostřednictvím jemu ustanoveného opatrovníka k žalobě vyjádřil tak, že navrhl zamítnutí žaloby, kdy v odůvodnění vznesl námitku pravosti podpisu na smlouvě. Dále uvedl, že žalovaný žádné peněžité prostředky neobdržel zejména s ohledem na skutečnost, kdy není jisté, zda se žalovaný v době uzavření smlouvy zdržoval na území České republiky. Současně namítal, že osobou, jež pod jeho osobními údaji uzavřela smlouvu s právním předchůdcem žalobce, může být osoba, jež žalovanému odcizila doklady, když právní předchůdce žalobce ověřil totožnost žalovaného pouze na základě dokladu o povolení k pobytu, jež byl k datu 26. 4. 2012 ukončen. Dále žalovaný vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalobce, že mu byla předána hotovost ve výši 38 000 Kč, a rovněž i nesouhlas s tím, že všech sedm plateb, u kterých žalobce uvádí, že je uhradil žalovaný po podpisu smlouvy, a které byly započteny na pohledávku žalobce, skutečně platil žalovaný. Dále uvedl, že smluvní úrok sjednaný ve smlouvě je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na nepřiměřenost jeho výše. A konečně žalovaný uvedl, že není prokázáno, zda byl žalovaný schopen splácet úvěr, a tudíž se právní předchůdce žalobce nevypořádal řádným způsobem s povinností posoudit úvěruschopnost.

3. V návaznosti na vyjádření opatrovníka žalovaného ve vztahu k námitce pravosti podpisu žalovaného na smlouvě, k tvrzení žalovaného, že mu nebyly finanční prostředky v hotovosti poskytnuty a k prokázání, že žalovaný skutečně na svůj dluh částečně hradil, odkázal žalobce na výslech vázaného právního předchůdce žalobce [jméno] [příjmení], jež byl navržen v rámci vyjádření žalobce ze dne 18. 1. 2023, které se týká zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a neboť smlouva byla sjednána v režimu komfortního splácení, kdy vázaný zástupce právního předchůdce žalobce pravidelně přebíral splátky od žalovaného v jeho bydlišti. K námitkám žalovaného, že doklady žalovaného užité při podpisu smlouvy mohly být odcizeny, a že finanční prostředky v hotovosti žalovanému nebyly poskytnuty, žalobce sdělil, že se tyto skutečnosti jeví za nepravděpodobné s ohledem na to, že vázáný zástupce právního předchůdce žalobce vyplňoval před podpisem smlouvy s žalovaným [příjmení] kartu, kdy žalovaný uvedl veškeré informace týkající se jeho osobních údajů, adres, bydlení, vzdělání, rodinného stavu, zaměstnání a dalších oblastí, a současně žalovaný k prokázání tvrzení v Zákaznické kartě předložil příslušnou dokumentaci, a to za účelem zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, zejména živnostenský list, faktury spárované proti příjmovým dokladům za období tří měsíců od prosince roku 2018 do února roku 2019. A tedy uvedl, že se nejeví jako reálné, že by osoba, jež potencionálně odcizila doklady žalovaného, mohla být s těmito osobními údaji takto obeznámena a i disponovala příslušnými dokumenty pocházejícími z účetnictví žalovaného. Dle žalobce byla totožnost žalovaného řádně ověřena, když byl žalovaný identifikován dokladem o povolení k pobytu CD056798 s platností do 16. 2. 2021 a současně živnostenské oprávnění žalovaného pak rovněž zaniklo až 10. 5. 2013. K nepřiměřenosti úroku žalobce sdělil, že jednotlivá smluvní ujednání nemohou být nepřiměřená, neboť s nimi byl žalovaný seznámen v rámci předsmluvní kontraktace, a to u podpisu Standardních informací o spotřebitelském úvěru, ve kterých je zcela jasně a srozumitelně uvedena celková dlužná částka, se kterou byl řádným způsobem seznámen, což stvrdil svým podpisem, a kdy jsou tyto informace obsahem samotné smlouvy. Žalobce dále uvedl, že úrok ve výši 29 % ročně je odůvodněn zejména tím, že smlouva byla sjednána v bydlišti žalovaného s tím, že finanční prostředky byly žalovanému poskytnuty v hotovosti, rovněž pak že vázaný zástupce navštěvoval bydliště žalovaného a vybíral od něho jednotlivé splátky. Žalobce dále uvedl, že právní předchůdce žalobce si je vědom své zákonné povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Přičemž vycházel zejména z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází, kontrolou příjmů žalovaného, kontrolou výdajů žalovaného a kontrolou výdajů žalovaného na splátky úvěru. Vázaný zástupce právního předchůdce žalobce vyplnil na základě dokumentů předložených dlužníkem před uzavřením smlouvy Zákaznickou kartu ke smlouvě. V předmětném případě bylo žalovaným sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce ověřeno, že žalovaný má pravidelný měsíční příjem ve výši 24.552 Kč. Dané bylo doloženo fakturami spárovanými proti příjmovým dokladům z období od prosince roku 2018 do února roku 2019. Dále bylo žalovaným sděleno, následně na základě daných podkladů doloženo a vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce ověřeno, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 18.000 Kč, v součtu tedy příjmy dosahují výše 42.552 Kč Tyto skutečnosti byly následně ověřeny a zkontrolovány panem [jméno] [příjmení], vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce.

4. Žádostí o spotřebitelský úvěr, Smlouvou o zápůjčce zelená v hotovosti [číslo] ze dne 31. 3. 2019 a Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že předmětem smlouvy byl závazek [právnická osoba] poskytnout žalované zápůjčku ve výši 38 000 Kč s roční úrokovou sazbou ve výši 29 %, kdy výše měsíční splátky od první po předposlední činí 4 149 Kč a poslední měsíční splátka činí 4 146 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek ve výši 36 679 Kč Smlouva byla sjednána s obchodním zástupcem [právnická osoba], [jméno] [příjmení], který rovněž prověřoval úvěruschopnost. Termín splatnosti měsíční splátky byl sjednán ke konci splátkového období počínaje dnem uzavření smlouvy. Žalovaný vyplnil v Zákaznické kartě k žádosti o spotřebitelský úvěr, že je ženatý, má učňovské vzdělání, je nájemníkem, není majitelem auta, vyživuje jednu osobu a je OSVČ. Pravidelný čistý měsíční příjem uvedl 24 552 Kč a jako další čisté příjmy domácnosti uvedl 18 000 Kč, odhadované měsíční výdaje uvedl 5 500 Kč a na interní splátky uvedl 4 185 Kč.

5. Dle tvrzení žalobkyně a sjetiny z programu žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný uhradil dne 24. 4. 2019 5000 Kč, dne 26. 5. 2019 5000 Kč, dne 7. 7. 2019 2000 Kč, dne 11. 8. 2019 1000 Kč, 18. 8. 1000 Kč, 1. 9. 2019 1000 Kč a 19. 12. 2019 1070 Kč.

6. Smlouvou ze dne 31. 3. 2019 má soud za prokázané, že jejím obsahem jsou smluvní podmínky Smlouvy o zápůjčce.

7. Výpisem z centrální evidence exekucí má soud za prokázané, že ke dni 18. 1. 2023 není pod rodným číslem žalovaného evidován žádný záznam o exekuci.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla mezi postupitelem, společností [právnická osoba], a žalobkyní, postupníkem, postoupena. O tom byl žalovaný informován oznámením o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2022.

9. Výzvou k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 2. 2022, včetně dokladu o odeslání má soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému sdělila, že v důsledku jeho prodlení s úhradou závazků plynoucích z úvěru ho tímto žalobkyně vyzývá ke splacení všech dlužných částek.

10. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 20. 5. 2022, včetně potvrzení podání, má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

11. Soud vyslechl také bývalého obchodního zástupce [právnická osoba], [jméno] [příjmení], ten vypověděl, že žalovaného zná, ohledně uzavírání smlouvy si pamatuje, že s žalovaným uzavíral dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť první z nich řádně a včas splácel, tak dostal nabídku k uzavření další smlouvy. Dále svědek uvedl, že žalovaný splácel řádně a včas do doby, než vážně onemocněl a odjel na Ukrajinu. Poté se již svědkovi nepodařilo žalovaného kontaktovat, a to ani v místě jeho bydliště. Svědek ve vztahu k předmětné smlouvě uvedl, že žalovaný pracoval na živnost jako zedník, dostával pravidelně faktury od člověka, pro kterého pracoval, bydlel na adrese [ulice a číslo] v domě a občasně za ním přijela žena, dle svědka se jednalo o manželku nebo přítelkyni. Ke způsobu ověřování informací sdělených mu při uzavírání smlouvy žalovaným uvádí, že mu žalovaný předložil povolení k pobytu a cestovní pas. Dále svědek uvedl, že předmětná smlouva byla podepsána žalovaným a finanční prostředky předal žalovanému osobně, a to na základě žádosti žalovaného, Zákaznické karty a schválení z centrály Providentu. Ve vztahu k tvrzeným příjmům žalovaného svědek uvedl, že mu žalovaný ukázal faktury za poslední tři měsíce. Další příjmy, které byly žalovaným uvedeny, svědek neověřoval, neboť sdělil, že příjmy ženy žalovaného neměly při poskytování úvěru velkou váhu. Dále vypověděl, že ve vztahu k výdajům žalovaného nahlédl do nájemní smlouvy žalovaného, kdy mu bylo žalovaným sděleno, že tyto náklady jsou hrazeny poměrně s jeho ženou a pak svědek uvedl, že kontroloval inkaso na energie. Kopie listin osvědčujících příjmy a výdaje žalovaného se pořizovali, až pokud částka přesahovala 50 000 Kč, tudíž v tomto případě svědek o předložených dokumentech nepořídil žádné kopie.

12. Soud proto učinil tento závěr o skutkovém stavu:

13. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 31. 3. 2019 uzavřena Smlouva o zápůjčce zelená v hotovosti [číslo]. Obsahem závazku byla povinnost právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 38 000 Kč a tomu odpovídající povinnost žalovaného zápůjčku řádně a včas splácet, spolu s poplatky. Žalovanému byla zápůjčka poskytnuta v hotovosti při uzavření smlouvy a celkem na poskytnutou zápůjčku uhradil částku 16 070 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022. Společně s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022 byla zároveň stejnou poštovní zásilkou žalovanému dne 10. 2. 2022 odeslána Výzva k okamžitému splacení dluhu. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy nesplnil, když dlužnou částku nezaplatil.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu soud věc právně posoudil následovně:

15. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Dle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Dle ustanovení § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

20. Dle ustanovení § 87 odst. 1 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

21. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným, jakožto spotřebitelem, smlouvu o úvěru a soud se nejprve zabýval otázkou platnosti tohoto právního jednání. Žalobkyně v řízení tvrdila, že příjmovou a výdajovou stránku žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti řádně prověřila a toto doložila soudu listinou – žádost o spotřebitelský úvěr, výpisem z exekucí ke dni 18. 1. 2023 a výslechem obchodního zástupce pana [příjmení]. Nicméně soud má za to, že se tak stalo ve smyslu dikce a judikatury mezi spotřebiteli a podnikateli nedostatečně. Přestože zákon o spotřebitelském úvěru ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na základě jeho požadavků úplné a pravdivé informace za účelem posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, věřitel je zároveň povinen postupovat při své činnosti s odbornou péčí přiměřeným způsobem informace poskytnuté spotřebitelem ověřit. Věřitel se nemůže s údaji poskytnutými spotřebitelem bez dalšího spokojit a je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit, prověřit a uchovat dokumenty a záznamy potřebné pro ověření splnění uložených povinností. V daném případě nebyla výdajová stránka údajů, které žalovaný uvedl, nikterak ze strany žalobkyně ověřena, respektive toto ověření nebylo soudu nijak doloženo. Svědek uvedl, že neměl povinnosti dělat kopie z žadatelů předložených listin, pokud byla zápůjčka nižší než 50 000 Kč, nadto další uvedené příjmy, které činily v tomto případě 18 000 Kč, neprověřoval nikterak, neboť toto neměl být pro posouzení úvěruschopnosti podstatný údaj.

22. Na základě shora uvedených zjištění týkajících se posouzení úvěruschopnosti dospěl soud k závěru, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila. Žalobkyně neprokázala, že by údaje poskytnuté žalovaným jakkoli ověřovala, když údaje uvedené v žádosti o úvěr nejsou jakkoliv doloženy.

23. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. např. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - [číslo] OPR-Finance proti GK)

24. Z tohoto důvodu soud skutkovou stránku věci posoudil po stránce právní dle zásad o bezdůvodném obohacení pro absolutní neplatnost předmětné smlouvy o úvěru s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

25. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

26. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Bezdůvodné obohacení žalovaného soud vyčíslil částkou 21 930 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou, kterou právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla (38 000 Kč), a částkou, kterou jí žalovaný uhradil (16 070 Kč).

27. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobkyni zaplatit částku ve výši 21 930 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, čímž soud též určil splatnost. Pokud soud právní titul pro požadovaný zbývající nárok žalobkyně neshledal, resp. zde pro posouzení nároku žalobkyně dle právní úpravy bezdůvodného obohacení není, žalobu v této části jako nedůvodnou ve výroku II. tohoto rozsudku postupem podle § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. zamítl, a to i pokud jde o úroky z prodlení, neboť soud má na zřeteli, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Tím je vyčerpán celý předmět řízení.

28. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalobkyně měla v řízení úspěch pouze částečný a náhrada nákladů řízení by dle výsledku poměru úspěchu a neúspěchu v řízení, náležela žalované. Té však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku).

29. Výrok IV. o náhradě nákladů státu se opírá o ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. Státu vznikly náklady na odměnu opatrovníkovi, který byl usnesením zdejšího soudu ze dne ze dne 1. 11. 2022, č.j.: 76 C 93/2022-44, ustanoven opatrovníkem žalované, jehož pobyt se soudu nepodařilo vypátrat a o jehož odměně bude rovněž rozhodnuto samostatným usnesením. Jelikož žalobkyně byla v poměru 72,2% neúspěšná, soud jí uložil povinnost uhradit náklady ve výši 72,2% vzniklé státu. Konkrétní výše nákladů státu, která žalobkyni k náhradě, a to v podobě odměny ustanoveného opatrovníka, bude stanovena samostatným usnesením.