77 C 150/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Zatloukalovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 82 465,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 58 928,01 Kč, a to do tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení - částky 23 537,19 Kč, - kapitalizovaného úroku ve výši 6 537,81 Kč, - úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 323,22 Kč za dobu od 14. 3. 2023 do zaplacení, - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 288,85 Kč, - úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 223,22 Kč za dobu od 14. 3. 2023 do zaplacení, - kapitalizovaného úroku ve výši 6 292,72 Kč, - úroku ve výši 15 % ročně z částky 39 145,98 Kč za dobu od 14. 3. 2023 do zaplacení, - kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 294,16 Kč, - úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41 241,98 Kč za dobu od 14. 3. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 923,60 Kč, k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], advokáta, do tří dnů ode dne, kdy toto rozhodnutí nabude právní moci.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí ukládajícího žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku v celkové výši 82 465,20 Kč s příslušenstvím (úrokem z prodlení a úrokem obchodním, vždy částečně kapitalizovanými). Žalobkyně návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu uplatnila dva samostatné nároky. Důvodnost prvního nároku opírala o tvrzení, že poskytla žalované úvěr na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 7. 10. 2020. Před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalované (prostřednictvím odborných pracovníků, kteří při zjišťování kreditního skóre posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele, přezkoumávají klientské informace (věk, vzdělání, zdroj příjmů atd.) a nahlíží do externích úvěrových registrů). Žalovaná měla úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 2,92 % z úvěrového rámce (40 000 Kč), a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaná načerpala celkem 72 567 Kč, nesplácela však řádně a včas, žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila ke dni 12. 12. 2022. Do té doby žalovaná splatila celkem 48 350 Kč. Na nesplacené jistině dluží 39 323,22 Kč, na nákladech na vymáhání dluží celkem 900 Kč a na smluvních pokutách celkem 1 000 Kč. Důvodnost druhého z uplatněných nároků žalobkyně odvozovala rovněž ze závazku z úvěrové smlouvy. Žalované poskytla úvěr i na základě smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] uzavřené dne 18. 8. 2020. I ve vztahu k tomuto nároku žalobkyně uvedla, že před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel řádně prověřil úvěruschopnost žalované (prostřednictvím odborných pracovníků, kteří při zjišťování kreditního skóre posuzují příjmovou a výdajovou stránku žadatele, přezkoumávají klientské informace a nahlíží do externích úvěrových registrů). Žalovaná měla úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši 4 % z úvěrového rámce (39 990 Kč), a to vždy k 20. dni v kalendářním měsíci. Žalovaná načerpala celkem 83 070 Kč, nesplácela však řádně a včas, žalobkyně proto využila svého práva a úvěr zesplatnila, a to rovněž ke dni 12. 12. 2022. Do té doby žalovaná splatila celkem 48 358,99 Kč. Na nesplacené jistině dluží 39 145,98 Kč, na poplatcích dluží 196 Kč, na nákladech na vymáhání dluží celkem 900 Kč a na smluvních pokutách celkem 1 000 Kč. Žalovaná, ač upomínána, své dluhy ani zčásti neuspokojila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 24. 10. 2023 a provedl jej bez přítomnosti předem omluvené (a odročení jednání nežádající) žalobkyně a předem neomluvené, o odročení jednání nežádající žalované. Soud provedl důkazy podle návrhu žalobkyně a učinil z nich následující zjištění:

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne 18. 8. 2020 písemně ujednaly následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 39 990 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 %, výše měsíční splátky byla ujednána na 4 % z dlužné částky a žalovaná měla splátky platit vždy k 20. dni v měsíci. Žalobkyně nashromáždila informace o rodinném stavu žalované, počtu dětí, dosaženém vzdělání („ střední“), dále o typu bydlení, jakož i informace o příjmu žalované (zdroj„ zaměstnanec“, měsíční příjem 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 26 000 Kč, zaměstnavatel [právnická osoba]). Žalovaná podpisem smlouvy prohlásila, že údaje týkající se zdroje a výše příjmu a celkové finanční situace jsou pravdivé. Prohlásila rovněž to, že má dostatečné finanční zdroje na placení všech svých dluhů. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky s kódem [anonymizováno]. Do těch je zahrnuto ujednání o tom, že smlouva je uzavřena na dobu neurčitou a žalobkyně ji může ukončit zesplatněním v případě, že žalovaná nebude dodržovat podmínky splácení úvěru (čl. 7).

5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. úvěrové smlouvy [číslo]) soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla úvěr v celkové výši 83 070 Kč (25 990 Kč + 10 000 Kč + 5 100 Kč + 1 780 Kč + 35 000 Kč + 2 000 Kč + 3 200 Kč), žalovaná žalobkyni na tento úvěr splatila v celkem 30 splátkách celkem 48 358,99 Kč, přičemž poslední splátku žalovaná zaplatila dne 20. 8. 2022 a následnou splátku (splatnou dne 20. 9. 2022 v částce 1 390 Kč) žalovaná již nezaplatila, stejně jako splátky splatné v říjnu a listopadu roku 2022.

6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná dne 7. 10. 2020 písemně ujednaly následující: Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 40 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 27,88 %, výše měsíční splátky byla ujednána na 2,92 % z úvěrového rámce a žalovaná měla splátky platit vždy k 20. dni v měsíci. Žalobkyně i tehdy nashromáždila informace o rodinném stavu žalované, počtu dětí, dosaženém vzdělání („ základní“), dále o typu bydlení, jakož i informace o příjmu žalované (zdroj„ zaměstnanec“, čistý měsíční příjem 24 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 26 000 Kč, zaměstnavatel [právnická osoba]). Žalovaná podpisem smlouvy prohlásila, že údaje týkající se zdroje a výše příjmu a celkové finanční situace jsou pravdivé. Prohlásila rovněž to, že má dostatečné finanční zdroje na placení všech svých dluhů. Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky s kódem IJK119. Do těch je zahrnuto ujednání o tom, že smlouva je uzavřena na dobu neurčitou a žalobkyně ji může ukončit zesplatněním v případě, že žalovaná nebude dodržovat podmínky splácení úvěru (čl. 6).

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad (č. úvěrové smlouvy [číslo]) soud zjistil, že žalobkyně žalované poskytla úvěr v celkové výši 72 567 Kč (40 000 Kč + 467 Kč + 15 000 Kč + 2 000 Kč + 8 000 Kč + 1 000 Kč + 5 000 Kč + 500 Kč + 600 Kč), žalovaná žalobkyni splatila v celkem 33 splátkách celkem 48 350 Kč, přičemž poslední splátku žalovaná zaplatila dne 20. 8. 2022 a následnou splátku (splatnou dne 20. 9. 2022 v částce 1 168 Kč) žalovaná již nezaplatila, stejně jako splátky splatné v říjnu a listopadu roku 2022.

8. Z listiny nadepsané„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ soud zjistil, že žalobkyně zpracovala zobecňující zprávu o tom, jak přistupuje k posuzování úvěruschopnosti žadatelů o poskytnutí úvěru. V procesu posouzení úvěruschopnosti žalobkyně kontroluje bonitu klienta zjišťováním jeho kreditního skóre, využívá statistický model a kontroluje klienta v externích registrech. Z listiny nevyplývá, že by žalobkyně v procesu prověřování úvěruschopnosti žadatele pracovala s doklady o jeho příjmech a výdajích (že by tyto vyžadovala předložit), naopak popisovaný statický model je podle žalobkyně spolehlivější než posouzení na základě vyžádaných dokladů, dokladování příjmů je (z podrobněji popsaných důvodů) nedostatečnou praxí a dokladování výdajové stránky je ještě větším problém než dokladování příjmu.

9. Výzvami ke splacení celého úvěru, vyhotovenými dne 12. 12. 2022 a předanými podle poštovního podacího archu k poštovní přepravě dne 13. 12. 2022, byla žalovaná žalobkyní vyzvána k zaplacení dluhů vyčíslených na částku 45 003,91 Kč a na částku 45 057,12 Kč.

10. Žalobkyně soudu předložila také své interní výstupy vztahující se k procesu posouzení úvěruschopnosti žalované, a sice žalobkyní dne 13. 3. 2023 zpracovaná potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení rizik řízení. Ve vztahu k úvěrové smlouvě [číslo] je zaznamenáno, že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru dne 18. 8. 2020, vycházela z toho, že žalovaná již jiným společnostem splácí 7 000 Kč, dne 18. 8. 2020 provedla lustraci žalované mj. v registrech [příjmení], NRKI, ISIR, [příjmení]. Ve vztahu k úvěrové smlouvě [číslo] je zaznamenáno, že žalobkyně schválila poskytnutí úvěru dne 7. 10. 2020, vycházela z toho, že žalovaná již jiným společnostem splácí 14 000 Kč, dne 5. 10. 2020 provedla lustraci žalované mj. v registrech [příjmení], NRKI, ISIR, [příjmení].

11. Z předžalobní výzvy k plnění a poštovního podacího archu ze dne 6. 1. 2023 soud zjistil, že zástupce žalobkyně dne 5. 1. 2023 vyhotovil a následujícího dne předal k poštovní přepravě upomenutí žalované o zaplacení dluhů z obou posuzovaných úvěrových smluv.

12. Pokud jde o závěr o skutkovém stavu, lze pro stručnost odkázat na souhrn dílčích skutkových zjištění, která soud učinil.

13. Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle ust. § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

15. Podle ust. § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle ust. § 3 odst. 1 písm. c) zák. č. 257/2016 Sb. se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

17. Podle ust. § 75 zák. č. 257/2016 Sb. je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

18. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet; poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 věta první zák. č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

20. Podle ust. § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

21. Závazky z posuzovaných smluv přicházelo do úvahy posoudit po právní stránce jako vzájemná práva a povinnosti ze smlouvy o úvěru. Poté, co soud zjistil, že účastníci jednali v obou posuzovaných případech o uzavření smlouvy o úvěru vykazující znaky spotřebitelského úvěru, musel mít na paměti nezbytné posouzení věci z hlediska splnění povinnosti žalobkyně postupovat před uzavřením spotřebitelské úvěrové smlouvy v souladu s právní úpravou zák. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně v obou případech poskytla finanční službu, vztah naplňoval zákonná kritéria spotřebitelského úvěru. Žalobkyni proto stíhala zákonná povinnost prověřit schopnost úvěrované žalované splatit úvěry, o jejichž poskytnutí žalovaná žalobkyni požádala. Výsledky provedeného dokazování neumožňují soudu, aby přijal závěr o tom, že žalobkyně svým povinnostem dostála.

22. Z provedeného dokazování sice vyplynulo, že žalobkyně shromáždila od žalované údaje, které zřejmě měly sloužit k vytvoření obrazu o příjmech, výdajích a jiných závazcích žalované, nicméně z provedeného dokazování nevyplynulo, že by tyto údaje byly podloženy potřebnými doklady, že by byly žalobkyní jakkoliv objektivizovány. Za takové situace pak nelze vůbec usuzovat na to, zda žalobkyně jednala s odbornou péčí, neboť ta předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, budou ověřeny (objektivně podloženy). Z provedeného dokazování nevyplynulo (a žalobkyně ostatně ani netvrdila), že by žalobkyně disponovala doklady o příjmech a výdajích žalované, resp. že by takové podklady vůbec byly zahrnuty do podkladů, na jejichž základě žalobkyně podle svého tvrzení prověřovala úvěruschopnost.

23. Součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 1 As 30/2015 či rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

24. Žalobkyně tvrdila, že v obou posuzovaných případech její pracovníci odborně přezkoumávali klientské informace o proměnných jako je např. vzdělání. Je otazné, jak se při tomto procesu vypořádali s tím, že žalovaná v při žádosti o poskytnutí prvního z posuzovaných úvěrů v srpnu roku 2020 uváděla, že dosáhla středního vzdělání, a oproti tomu při žádosti o poskytnutí druhého z posuzovaných úvěrů v říjnu roku 2020 uváděla, že dosáhla (toliko) základního vzdělání. Není zřejmé, zda tento (na první pohled) logický nesoulad pracovníci žalobkyně podrobili kritickému posouzení, stejně jako další žalovanou uvedené informace, které mohou mít přinejmenším vliv na hodnocení spolehlivosti žalovanou sdělovaných údajů, s nimiž musí úvěrující pracovat. 25. [příjmení] žalobkyně dostála své zákonné povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb., měla (mimo jiné) také porovnat příjmy a výdaje žalované a také se zabývat způsobem plnění jejích dosavadních dluhů. Porovnání předpokládá předchozí objektivizaci sdělených údajů, jak soud dovodil shora. Žalobkyně si tak měla pro ověření klientských informací vyžádat od žalované doklady o jejích pravidelných příjmech z deklarovaného zaměstnání a o deklarovaných výdajích (kdy např. doklady o výši příjmu či doklady o výdajích na bydlení lze jednoduše doložit). Žalobkyně tento přístup zřejmě nezvolila, na což lze usuzovat z obsahu žalobkyní zpracované listiny nadepsané„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“. Žalobkyně nezastírá svůj skeptický pohled na dokládání příjmů a výdajů žadateli o úvěr, ale přístupem, jaký zvolila, nepřesvědčila vzhledem ke shora uvedenému soud o tom, že k posouzení úvěruschopnosti žalované přistoupila vyčerpávajícím způsobem, a především s odbornou péčí.

26. Stojí za povšimnutí, že poskytnutí druhého úvěru navíc žalobkyně schvalovala za situace, kdy jí žalovaná deklarovala, že jiným společnostem splácí 14 000 Kč (oproti tomu, že při schválení žádosti o první úvěr splácela jiným společnostem toliko 7 000 Kč). Uvedené dává soud do souvislosti s tím, že žalobkyně se měla zabývat také tím, jak žalovaná plní své dluhy. Není zřejmé, jak žalobkyně za takové situace, podávající se z informací zjistitelných z žalobkyní předložených listin a vykreslujících přinejmenším prohlubující se zadlužování žalované (v rozmezí 2 měsíců se zdvojnásobily splátky jiným společnostem), přistoupila k plnění povinnosti řádného vyhodnocení úvěruschopnosti žalované. Žalovaná v rozmezí 2 měsíců nedeklarovala znatelně vyšší měsíční příjem (svůj či spolužijící osoby) či jakékoliv snížení pravidelných výdajů. Ač byla lustrována v registrech bez negativního záznamu, je třeba pamatovat na to, že do registrů se informace z logiky věci propisují se zpožděním, tedy nemůže se jednat o jediný (a zaručený) zdroj spolehlivých informací o způsobu plnění dosavadních dluhů žadatele. Tyto v řízení nerozptýlené pochybnosti pouze umocňují závěr o tom, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí.

27. Soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně prostředky poskytla bez předchozího splnění své zákonné povinnosti, obě úvěrové smlouvy jsou proto neplatné, přičemž k tomu musí přihlédnout i bez návrhu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

28. Žalobkyně a žalovaná si podle výsledků provedeného dokazování vzájemně plnily podle neplatných smluv, poskytly si vzájemně majetkový prospěch, a to z neplatných právních jednání. Takové plnění je třeba kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 o. z.), které má ochuzený obohacenému vydat. Je třeba zjistit rozsah bezdůvodného obohacení stran neplatných úvěrových smlouvy a následně provést vypořádání.

29. Co do rozsahu vypořádání je třeba vycházet z ust. § 87 odst. 1 věta třetí zák. č. 257/2016 Sb., podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. Žalobkyně žalované vyplatila celkem 155 637 Kč (83 070 Kč + 72 567 Kč). Žalovaná žalobkyni splatila celkem 96 708,99 (48 358,99 Kč + 48 350 Kč). Rozdíl činí 58 928,01 Kč a k zaplacení této poskytnuté (a dosud nesplacené) jistiny soud žalovanou zavázal. Plnění má žalovaná žalobkyni poskytnout ve lhůtě tří dnů ode dne, kdy tento rozsudek nabude právní moci, čímž soud zároveň určil splatnost dluhu žalované.

31. Ve zbývající rozsahu byla žaloba pro nedůvodnost zamítnuta. Žalobkyni s ohledem na shora uvedené nelze přisoudit více než nesplacenou jistinu obou úvěrů, jiný postup by neodpovídal aplikaci ust. § 87 odst. 1 věta třetí zák. č. 257/2016 Sb. Nelze tak žalobkyni přisoudit požadovaný úrok z úvěru, ani do jistiny žalobou uplatněných nároků započítané nároky na poplatky a smluvní pokuty, ani úrok z prodlení. K tomu lze uvést, že rozhodnutím ve výroku pod bodem I. byla soudem určena nová doba splatnosti dluhu a vznik práva věřitele na úroky z prodlení se odvíjí až od vzniku prodlení dlužníka se splněním peněžitého dluhu (ust. §§ 1968, 1970 o. z.), k čemuž ani dosud dojít nemohlo (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

32. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni potřebné poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., aby tvrdila a prokázala skutečnosti vedoucí k závěru o tom, že splnila své zákonné povinnosti vážící se k požadavku na posouzení úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se neúčastí na jednání, při kterém jí soud chtěl poskytnout poučení, vzdala práva na poučení.

33. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na poměrnou náhradu nákladů řízení v celkové částce 923,60 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 4,52 % jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 52,26 % a úspěchu žalované v rozsahu 47,74 %). Soud hodnotil celkový úspěch žalobkyně v řízení a kapitalizoval hodnotu sporu k datu vyhlášení rozsudku (tj. ke dni 24. 10. 2023) na celkovou částku 112 759,65 Kč, přičemž žalobkyně byla úspěšná v celkové částce 58 928,01 Kč Náklady žalobkyně v neponížené výši činí 20 432,60 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 299 Kč, a z nákladů zastoupení advokátem. Tomu náleží odměna stanovená podle § 8 odst. 1 a § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátní tarif („ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 82 465,20 Kč sestávající z částky 4 420 Kč za každý ze tří realizovaných úkonů právní služby, paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 1, 4 a. t. a náhrada za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 %.

34. Uložené povinnosti je žalovaná povinna splnit ve lhůtách určených dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.