78 C 1/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Němečkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zadostiučinění za nemajetkovou újmu

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 56 062,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 31. 12. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 3 937,50 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 31. 12. 2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal písemné omluvy doporučeným, datovaným a otiskem úředního razítka a podpisem oprávněné úřední osoby opatřeným dopisem tohoto znění:„ Omluva [celé jméno žalobce], [datum narození], Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti se Vám omlouvá za opětovné selhání orgánů státu a za nepřiměřenou délku kompenzačního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 1/2018, které probíhalo po dobu 3 roky a 10 a půl měsíce, ve které jste se domáhal odškodnění za nepřiměřenou délku řízení proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, a ve kterém znovu došlo k průtahům a nepřiměřené délce řízení“ zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci, k rukám jeho právního zástupce, náhradu náklady řízení ve výši 15 600 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vůči žalované písemné omluvy a zaplacení částky ve výši 60 000 Kč, jakožto peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce kompenzačního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 15 C 1/2018. Toto řízení trvalo 3 roky a 10 a půl měsíce. Žaloba byla podána dne 2. 1. 2018 u Obvodního soudu pro Prahu 1, dne 29. 11. 2018 tedy po cca 11 měsících po podání žaloby bylo soudem vydáno usnesení s vyslovením místní nepříslušnosti, které bylo následně změněno, že se místní nepříslušnost nevyslovuje. Dne 12. 9. 2019 se ve věci konalo první jednání a dne 19. 9. 2019 byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo žalobě částečně vyhověno. Vzhledem k podaným odvoláním jak stranou žalující tak žalovanou se věcí zabýval Městský soud v Praze, který rozhodl rozsudkem dne 27. 8. 2020. Proti tomuto rozsudku žalobce podal dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021 odmítnuto.

2. Žalovaná jednající Ministerstvem spravedlnosti k nároku žalobce uvedla, že nárok neuznává. Dále uvedla, že v řízení se vyznačovalo určitým stupněm složitosti. Ve věci bylo rozhodováno soudy na všech třech úrovních soudní soustavy, přičemž nedošlo ke zrušení žádného rozhodnutí soudu nižší instance. Dle žalované je třeba zohlednit také procesní aktivitu žalobce, který využil všech zákonných prostředků k ochraně jeho práv, což mu nelze klást k tíži, ale délka řízení se tím samozřejmě prodlužuje, což ovšem naopak nelze přičítat k tíži státních orgánů. Význam řízení pak hodnotí jako běžný.

3. Z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků soud zjistil následující.

4. Účastníci učinili nesporným, že dne 26. 6. 2017 uplatnil žalobce svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu u žalované.

5. Ze spisového materiálu sp. zn. 15 C 1/2018 zjistil soud, že žalobce podal dne 2. 1. 2018 u zdejšího soudu žalobu o zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle zákona č. 82/1998 Sb., kterou se domáhal po žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti domáhal písemné omluvy a částky 140 000 Kč s příslušenstvím, představujícím nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, když řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 191/2008 trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, a to 9 let 8 měsíců a 11 dnů.

6. Z usnesení ze dne 27. 3. 2018 soud zjistil, že soud vyzval žalovanou k vyjádření k žalobě.

7. Z výstupu z insolvenčního rejstříku soud zjistil, že soud dne 4. 4. 2018 prováděl lustraci žalobce v tomto rejstříku.

8. Z vyjádření ze dne 16. 4. 2018 soud zjistil, že žalovaná vyjádřila k žalobě.

9. Z referátu ze dne 26. 7. 2018 soud zjistil, že vyjádření žalované k žalobě bylo zasláno žalobci s možností se k tomuto vyjádřit.

10. Z repliky ze dne 27. 8. 2018 soud zjistil, že se vyjádřil ke stanovisku žalované ze dne 16. 4. 2018.

11. Z usnesení ze dne 29. 11. 2018 soud zjistil, že soud vyslovil místní nepříslušnost a věc postoupil Obvodnímu soudu pro Prahu 2.

12. Z odvolání/námitek ze dne 2. 12. 2018 soud zjistil, že se žalobce proti rozhodnutí o místní nepříslušnosti zdejšího soudu odvolal, resp. aby bylo rozhodnuto o námitkách tak, že se místní nepříslušnost zdejšího soudu nevyslovuje.

13. Z usnesení ze dne 22. 2. 2019 soud zjistil, že soud námitkám žalobce vyhověl a rozhodl o tom, že místní nepříslušnost zdejšího soudu se nevyslovuje.

14. Z opatření předsedy soudu ze dne 1. 7. 2019 soud zjistil, že projednávaná věc byla přidělena k projednání zastupující soudkyni 15. Z referátu ze dne 18. 7. 2019 soud zjistil, že soud nařídil jednání na den 12. 9. 2019.

16. Z protokolu o jednání ze dne 12. 9. 2019 soud zjistil, že tohoto dne proběhlo jednání, které bylo odročeno na 19. 9. 2019 za účelem vyhlášení rozsudku.

17. Z protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne 19. 9. 2019 soud zjistil, že tohoto dne došlo k vyhlášení rozsudku.

18. Z rozsudku ze dne 19. 9. 2019 soud zjistil, že dne 10. 10. 2019 bylo písemné vyhotovení rozsudku rozesláno účastníkům.

19. Z odvolání ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že žalovaná podala dne 25. 10. 2019 proti rozsudku ze dne 19. 9. 2019 blanketní odvolání.

20. Z odvolání ze dne 25. 10. 2019 soud zjistil, že žalobce podal dne 25. 10. 2019 resp. 29. 10. 2019 odvolání proti rozsudku ze dne 19. 9. 2019.

21. Z doplnění odvolání ze dne 4. 11. 2019 soud zjistil, že žalobce doplnil své odvolání ze dne 25. 10. 2019.

22. Z usnesení ze dne 7. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla soudem vyzvána k doplnění blanketního odvolání ze dne 24. 10. 2019, a to ve lhůtě 8 dnů.

23. Z doplnění odvolání ze dne 15. 1. 2020 soud zjistil, že žalovaná doplnila své blanketní odvolání.

24. Z usnesení ze dne 23. 1. 2020 soud zjistil, že soud opravil chybu ve III. výroku rozsudku ze dne 19. 9. 2019 a současně zamítl návrh žalobce na opravu data vydání rozsudku.

25. Z odvolání ze dne 10. 2. 2020 a 12. 2. 2020 soud zjistil, že proti usnesení ze dne 23. 1. 2020 podal žalobce odvolání.

26. Z doplnění odvolání ze dne 14. 2. 2020 soud zjistil, že žalobce doplnil své odvolání ze dne 25. 10. 2019 proti rozsudku ze dne 19. 9. 2020.

27. Z usnesení ze dne 17. 2. 2020 soud zjistil, že soud vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k odvolání žalobce ve lhůtě 15 dnů.

28. Z vyjádření žalobce ze dne 21. 2. 2020 soud zjistil, že se žalobce vyjádřil k odvolání žalované 29. Z předkládacích zpráv ze dne 18. 3. 2020 soud zjistil, že dne 26. 3. 2020 soud předložil věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaných odvoláních.

30. Z přípisu ze dne 25. 3 2020 soud zjistil, že dne 27. 3. 2020 zdejší soud obdržel od Městského soudu sdělení, že věc se vrací bez věcného vyřízení, kdy bylo nutné odstranit namítané nesrovnalosti spisu. Dne 2. 4. 2020 byl zdejšímu soudu fakticky vrácen spis.

31. Z referátu ze dne 1. 6. 2020 soud zjistil, že soud odstranil nedostatky spisu vytýkané Městským soudem.

32. Z usnesení ze dne 3. 6. 2020 soud zjistil, že soudem bylo vydáno opravné usnesení ohledně data vydání rozsudku.

33. Z referátu ze dne 16. 6. 2020 soud zjistil, že opravné usnesení ze dne 3. 6. 2020 bylo účastníkům rozesláno 16. 6. 2020.

34. Z předkládací zprávy ze dne 22. 7. 2020 soud zjistil, že věc byla opětovně předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaných odvoláních.

35. Z referátu ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že jednání před odvolacím soudem bylo nařízeno na 27. 8. 2020.

36. Z evidenčního listu soud zjistil, že dne 27. 8. 2020 se konalo jednání před odvolacím soudem.

37. Z rozsudku ze dne 27. 8. 2020 soud zjistil, že téhož dne odvolací soud rozhodl o podaných odvoláních, rozhodnutí bylo zdejšímu soudu doručeno dne 1. 10. 2020.

38. Z referátu ze dne 2. 10. 2020 soud zjistil, že zdejší soud rozeslal rozsudek odvolacího soudu účastníkům.

39. Z dovolání ze dne 3. 12. 2020 soud zjistil, že žalobce podal dne 22. 12. 2020 dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 27. 8. 2020.

40. Z usnesení ze dne 14. 1. 2021 soud zjistil, že soud vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání.

41. Ze záznamu o složení soud zjistil, že 1. 2. 2021 žalobce uhradil poplatek za dovolání.

42. Z usnesení ze dne 9. 2. 2021 soud zjistil, že soud vyzval žalovanou k vyjádření k dovolání žalobce, a to ve lhůtě 15 dnů.

43. Z předkládací zprávy ze dne 1. 3. 2021 soud zjistil, že soud dne 8. 3. 2021 předložil dovolacímu soudu věc k rozhodnutí o podaném dovolání.

44. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021 soud zjistil, že dovolací soud rozhodl o dovolání žalobce.

45. Z přípisu ze dne 5. 5. 2021 soud zjistil, že dovolací soud dne 7. 5. 2021 vrátil spis soudu prvního stupně.

46. Z referátu ze dne 10. 5. 2021 soud zjistil, že soud rozeslal účastníkům usnesení Nejvyššího soudu.

47. Z ostatních listin nacházejících se ve spisu soud neučinil žádná skutková zjištění relevantní pro rozhodnutí ve věci.

48. Na základě výše uvedeného učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne 26. 6. 2017 uplatnil žalobce svůj nárok na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu u žalované. Žalobce podal dne 2. 1. 2018 žalobu na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 191/2018. Soud vyzval dne 27. 3. 2018 žalovanou k vyjádření k žalobě. Žalovaná se dne 16. 4. 2018 vyjádřila k žalobě. Soud dne 26. 7. 2018 vyzval žalobce k vyjádření ke stanovisku žalované ze dne 16. 4. 2018. Žalobce se dne 27. 8. 2018 vyjádřil ke stanovisku žalované. Soud dne 29. 11. 2018 vyslovil svou místní nepříslušnost. Žalobce se proti usnesení soudu o vyslovení místní nepříslušnosti dne 2. 12. 2018 odvolal. Soud usnesením ze dne 22. 2. 2019 rozhodl, že se místní nepříslušnost nevyslovuje. Předseda soudu opatřením ze dne 1. 7. 2019 věc přiřadil k rozhodnutí zastupující soudkyni. Soud nařídil jednání na den 12. 9. 2019. Vyhlášení rozsudku bylo nařízeno na 19. 9. 2019. Žalobce i žalovaná podali dne 25. 10. 2019 resp. žalobce dne 29. 10. 2019 proti rozsudku ze dne 19. 9. 2019 blanketní odvolání. Žalobce své odvolání doplnil dne 4. 11. 2019. Soud usnesením ze dne 7. 1. 2020 vyzval k doplnění odvolání žalovanou. Žalovaná své odvolání doplnila dne 15. 1. 2020. Soud vydal dne 23. 1. 2020 opravné usnesení k rozsudku ze dne 19. 9. 2019. Žalobce se dne 10. 2. 2020 odvolal proti opravnému usnesení ze dne 23. 1. 2020. Dne 12. 2. 2020 žalobce své odvolání ze dne 10. 2. 2020 ještě doplnil. Dne 14. 2. 2020 pak žalobce doplnil ještě odvolání do rozsudku. Soud usnesením ze dne 17. 2. 2020 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k odvolání žalobce. Dne 21. 2. 2020 se žalobce vyjádřil k odvolání žalované. Dne 26. 3. 2020 soud předložil věci odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaných odvoláních. Odvolací soud dne 2. 4. 2020 spis soudu vrátil bez věcného vyřízení k odstranění nedostatků ve spise. Soud dne 1. 6. 2020 odstranil vytýkané nedostatky. Soud usnesením ze dne 3. 6. 2020 vydal opravné usnesení k protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne 19. 9. 2019 a k opravnému usnesení ze dne 23. 1. 2020. Dne 23. 7. 2020 soud předložil věc odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaných odvoláních. Odvolací soud nařídil jednání ve věci na den 27. 8. 2020, na tomto jednání došlo k vyhlášení rozsudku. Žalobce podal dne 22. 12. 2020 dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ze dne 27. 8. 2020. Soud usnesením ze dne 14. 1. 2021 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za dovolání. Žalobce soudní poplatek za dovolání uhradil dne 1. 2. 2021. Soud usnesením ze dne 9. 2. 2021 vyzval žalovanou, aby se vyjádřila k dovolání podanému žalobcem. Dne 8. 3. 2021 soud předložil věc Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání. Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne 28. 4. 2021, které bylo účastníkům, po vrácení spisu dovolacím soudem, rozesláno 10. 5. 2021.

49. Podle ust. § 5 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen„ zákon o odpov. za škodu“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

50. Podle ust. § 13 zákona o odpov. za škodu stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

51. Podle ust. § 31a zákona o odpov. za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

52. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen„ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

53. Podle ust. § 14 odst. 1 až 3 zákona o odpov. za škodu nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Byl-li nárok uplatněn u úřadu, který není příslušný, postoupí tento úřad žádost poškozeného příslušnému úřadu. Účinky předběžného uplatnění jsou v tomto případě zachovány. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

54. Podle ust. § 15 zákona o odpov. za škodu přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

55. Vzhledem k tomu, že žalobce žádá náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení před soudem, je třeba ve věci aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Na dané řízení se tak vztahují závěry Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011 (Cpjn 206/2010) (dále jen„ Stanovisko“).

56. Nejprve soud přistoupil k posouzení, zda řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. K posouzené, zda je řízení nepřiměřeně dlouhé, je třeba zodpovědět následující otázky: a) složitost případu, b) chování poškozeného, c) postup příslušných orgánů, d) význam předmětu řízení pro poškozeného. Zároveň soud podotýká, že se jedná o kritéria, která jsou obdobným způsobem hodnocena i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění. Řízení nebylo složité, a to ani skutkově ani procesně, ve věci nebylo třeba provádět složité dokazování výpověďmi svědků, zadávat znalecké posudky apod., a ani v řízení nedocházelo k četným procesním návrhům, kterými by se soud musel zabývat. Pokud jde o postup soudů, je nutné konstatovat, že ačkoli u odvolacího a dovolacího soudu proběhla řízení enormně rychle, u soudu prvního stupně došlo k několika liknavým postupům ze strany soudů. K délce řízení přispěly především opakované prostoje mezi jednotlivými úkony, například 4 měsíce mezi rozeslání vyjádření žalované právní zástupkyni žalobce a rozhodnutím o vyslovení místní nepříslušnosti, které navíc nebylo na místě a muselo být následně soudcem změněno, dále se věci nic nečinilo v období od února do července 2018, kdy předseda soudu spis přidělil zastupujícímu soudci. Pokud jde o význam řízení pro žalobce, kompenzační řízení mají po poškozené značný význam, když právě jejich účelem je rychlé napravení způsobených újem.

57. Za obecně přiměřenou délku řízení považuje soud dva roky, probíhá-li řízení na dvou stupních, případně tři a půl roku, probíhá-li řízení na třech stupních. V dané věci soud neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly prodloužení takto vymezené doby. Soud tak dospěl k závěru, že řízení kompenzační řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, když trvalo celkem 3 roky 4 a půl měsíce.

58. Pomocí stejných kritérií soud rozhodoval o formě zadostiučinění vzniklé nemajetkové újmy. K tomu soud dodává, že s ohledem na aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy je zde vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení. Délka řízení činila 3 roky 4 a půl měsíce, do odškodnění je však třeba započíst i dobu potřebnou pro projednání nároku před žalovanou před podáním žaloby, když uplatnění nároku u žalované je podle ust. § 14 odst. 3 zákona o odpov. za škodu podmínkou řízení (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp.zn. 30 Cdo 24/2016, podle kterého„ rozhodný počátek posuzování délky řízení a případné odčinění újmy způsobené jeho nepřiměřenou délkou může výjimečně předcházet dni zahájení řízení dle procesních předpisů pouze tehdy, pokud účastníkům řízení právní řád v jeho dřívějším zahájení bránil.“). K uplatnění nároku došlo dne 26. 6. 2027, rozhodná doba tak činí 3 roky 10 a půl měsíců. Podle Stanoviska odpovídá základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, částce v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení s tím, že za první dva roky náleží částka o polovinu nižší. Pro určení základní částky soud vychází zejména s celkové délky řízení. Celková délka řízení sice byla nepřiměřená, avšak tato nepřiměřenost nebyla nikterak dramatická. Soud tak určil jako základní částku na samé spodní hranici, tedy 15 000 Kč. Celková částka tak za dané období činí 56 062, 50 Kč (2 x 7 500 Kč, 1 x 15 000 a 10,5 x 1 250 Kč). Z důvodu, že řízení nebylo složité, zvýšil soud částku o 10 %, o dalších 10 % pak soud zvýšil částku za význam řízení pro žalobce a konečně o 10 % soud částku zvýšil z důvodu, že žalobce se na jeho délce nikterak nepodílel. Je nepochybné, že je-li samotné kompenzační řízení nepřiměřeně dlouhé, zvyšuje to pocity nejistoty spojené s rozhodováním v soudním řízení. Co se týká námitky žalované ohledně žalobcovi možnosti, aby se kompenzace domáhal rozšířením žaloby původního kompenzačního řízení, soud uvádí, že tato možnost je skutečně možná, ovšem nevyužije-li daná osoba, nelze jí toto mít k tíži a nově opodstatněně podané žaloby na tomto základě zamítat. Byť by se postup žalobce spočívající v rozšíření původní žaloby jevil jako vhodný a účelný, minimálně co se nákladů soudních řízení týče, není možné toto stavět jako jeho povinnost.

59. S ohledem na výše uvedené tak soud uložil žalované jednající Ministerstvem spravedlnosti povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 56 062,50 Kč. Soud také přiznal žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení s tím, že soud vycházel z toho, že žádost s uplatněním nároku na přiměřené zadostiučinění byla u žalované uplatněna dne 30. 6. 2021 čímž započala běžet šesti měsíční lhůta k dobrovolné úhradě, která skončila dne 30. 12. 2021. Ode dne 31. 12. 2021 je tak žalovaná v prodlení. Soud tak přiznal žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne 31. 12. 2021 Lhůtu k plnění soud určil v délce 15 dnů s ohledem na žádost žalované jednající Ministerstvem spravedlnosti odůvodněné možností včasného plnění při respektování rozpočtových pravidel. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta, jelikož přiznání zbylé částky požadované žalobou nebylo opodstatněné. Stejně tak byl zamítnut požadavek žalobce na písemnou omluvu, ve znění uvedeném ve výroku III. tohoto rozsudku, a to z důvodu, že byla žalobci přiznána peněžitá satisfakce. Peněžitá kompenzace nemateriální újmy je způsobem subsidiárním a nastupuje až v případech, kdy nepostačuje konstatování porušení práva, resp. omluva. V přiznání peněžité kompenzace je tedy z logiky věci svým způsobem obsaženo i konstatování porušení práva dané osoby a jakékoliv další uznání vzniklé újmy je v tomto případě nadbytečným a jediným výsledkem by bylo neopodstatněné administrativní zatížení žalované. Omluva by měla opodstatnění v případě, že by se jednalo například o medializovanou kauzu, která osobu poškodila a byla by potřeba narovnání vztahu i na této úrovni.

60. Ohledně náhrady nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl v řízení úspěch jen částečný, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, a proto soud žalobci přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízené v plné výši. Náklady žalobce se sestávají z odměny advokáta dle § 7, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen „advokátní tarif“), za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí, sepis žaloby, písemné vyjádření ve věci samé, účast na ústním jednání dne 11.4.2021) ve výši 3 100 Kč/úkon, dále se náklady žalobce sestávají z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč Celkem tedy náklady žalobce činí 15 600 Kč.