78 C 39/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Petrou Lukáškovou jako samosoudkyní v právní věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení částky 96 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 96 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 96 000 Kč ve výši 15% ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 41 882 Kčdo tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta A, .

1. Žalobkyně se domáhala žalobou došlou soudu dne 10. 3. 2023 po žalované zaplacení částky 96 000 Kč s příslušenstvím z titulu pojistného plnění s odůvodněním, že dne 9. 9. 2020 v 9.30 hod. zahynul zaměstnanec žalované , jméno FO, v důsledku pracovního úrazu. Při demontáži střešního pláště průmyslové haly na adrese , adresa, , se zesnulý , jméno FO, odpoutal od jisticího lana v úmyslu zachytit jednu část střešního pláště, na kterou nemohl dosáhnout s lanem. Při pokusu o uvedený manévr ztratil rovnováhu a spadl z výšky 9 metrů na betonovou podlahu. Následky pádu nepřežil. Kontrolou a následným rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce , Anonymizováno, ze dne 30. 8. 2021, č. j. , Anonymizováno, , bylo zjištěno, že se žalovaná dopustila přestupku podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. s) zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Porušení povinnosti týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nařízení vlády o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, se žalovaná dopustila tím, že pro demontáž průmyslové haly neurčila v písemném pracovním postupu bezpečný pracovní postup, který by zaměstnance provádějící demontáž střešního pláště chránil mimo jiné před rizikem pádu, případně by je při pádu bezpečně zachytil, čímž žalovaná vystavila zaměstnance nebezpečí pádu z výšky, ke kterému v případě zesnulého , jméno FO, došlo. Zvolený způsob, jakým byli zaměstnanci při demontáži starého střešního pláště a montáži jištěni, vystavoval zaměstnance nebezpečí pádu z výšky a mohl dokonce v konkrétním případě naopak zvýšit riziko vážného úrazu. Vědomou nedbalostí žalovaná přijala zajištění, jež i laickým pohledem bylo nedostačující. Podle § 1 odst. 1 písm. b) vyhl. Ministerstva financí č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání (dále jen „vyhláška“) je žalovaná u žalobkyně pojištěna zákonným pojištěním pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Podle § 2 odst. 1 cit. vyhl. má žalovaná právo, aby za ni žalobkyně jako pojišťovna, nahradila škodu, která jejímu zaměstnanci vznikla při pracovním úrazu, a to v rozsahu, v jakém za ní zaměstnavatel (žalovaná) odpovídá podle zákoníku práce. Vzhledem k tomu uhradila žalobkyně po odečtení spoluviny ve výši 50% v rámci pojistné události č. , hodnota, dne 14. 6. 2021 pozůstalému sirotkovi, , jméno FO, , částku 120 000 Kč jako jednorázové odškodnění pozůstalých, dne 14. 6. 2021 pozůstalému sirotkovi, , jméno FO, , částku 120 000 Kč jakožto jednorázové odškodnění pozůstalých, dne 14. 6. 2021 pozůstalému sirotkovi, , jméno FO, , částku 120 000 Kč jakožto jednorázové odškodnění pozůstalých, dne 14. 6. 2021 pozůstalé , jméno FO, částku 120 000 Kč jakožto jednorázové odškodnění pozůstalých, tzn. celkem částku 480 000 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady pouze postihu 20% z vyplaceného pojistného plnění, tj. 96 000 Kč. Do této míry určuje podíl žalované na smrtelné škodě. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky „pojišťovna má vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění: došlo-li ze strany zaměstnavatele k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, a pokud uvedené porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.“ Škodný následek závažného porušení předpisů o bezpečnosti na sebe nenechal dlouho čekat, když zaměstnanci žalované dle nesprávného technologického pracovali bez úrazu pouze od 17. 8. do 9. 9. 2020. Na místě nebyly žádné osobní ochranné prostředky, které by vhodně chránily zaměstnance před pádem, nebo v případě pádu zaměstnance zachytily. Na pracovišti tedy chyběly jakékoliv záruky pro bezpečnost zaměstnanců. Vzhledem k tomu, že ke dni podání žaloby nebylo vyplacené pojistné plnění ve výši 96 000 Kč nahrazeno žalovanou ani z části, žalobkyně podala žalobu poté, co žalobkyně zaslala prostřednictvím svého právního zástupce žalované dne 7. 12. 2022 kvalifikovanou předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dle ustanovení § 142a o. s. ř., které však žalovaná nevyhověla.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou zamítnout s odůvodněním, že těžiště řízení závisí na právním hodnocení skutkového stavu, zejména na existenci příčinné souvislosti mezi jednáním žalované, za které byla uznána vinnou specifikovaným rozhodnutím inspekce práce, a vznikem škody, tj. úmrtím zaměstnance , jméno FO, , přičemž tuto existenci příčinné souvislosti žalovaná neshledala, když zesnulý , jméno FO, se v úmyslu zachytit jednu část střešního pláště, na kterou nemohl dosáhnout s jistícím lanem, odpoutal od tohoto jistícího lana, přičemž takto nezajištěn při pokusu dosáhnout na část střechy ztratil rovnováhu a spadl z výšky na betonovou podlahu. Řečené rozhodnutí inspekce práce nekladlo žalované za vinu úmrtí zaměstnance, nýbrž řešilo otázku správnosti předepsaných ochranných pomůcek, konkrétně že místo předepsaného pásu (waist belt) měli zaměstnanci užívat zachycovací postroj (full body harness). Sama volba ochranných pomůcek, v tomto případě koženého pásu s jistícím lanem, tedy nebyla v příčinné souvislosti s úmrtím tohoto zaměstnance, neboť jedinou příčinnou vzniku škody bylo odpoutání se zaměstnance a jeho snaha nezajištěn dosáhnout na část střechy, na kterou při připoutání nedosáhl, přičemž zaměstnanec se takto odpoutal i přesto, že byl dne 6. 4. 2022 proškolen pro práci ve výšce, jak vyplývá z rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce ze dne 30. 8. 2021 (str. 7). Na témže místě je pak správním orgánem při úvahách o výši trestu shledáno, že všichni pracovníci používali, byť nesprávně stanovenou, ochranu před nebezpečím pádu z výšky, tedy obviněná žalovaná, dbala na dodržování stanoveného pracovního postupu, navíc se zesnulý , jméno FO, odvázal od lana krátce před pádem. Jediného porušení předpisů na úseku BOZP se žalovaná dopustila pouze při volbě ochranných pomůcek, když však tato volba nebyla příčinou vzniku škody, tj. úmrtím zaměstnance , jméno FO, . Vznik škody není v příčinné souvislosti s porušením předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, které bylo konstatováno rozhodnutím inspekce práce, tudíž žalobkyni nesvědčí nárok podle § 10 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 125/1993 Sb.

3. Soud vzal za prokázaná skutková zjištění učiněná v rámci provedeného dokazování z Protokolu o kontrole oblastním inspektorátem práce pro , Anonymizováno, ze dne 10. 9. 2020 a doručenky o datové zprávě ze dne 3. 2. 2021, ze tří rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4. 12. 2020 pro pozůstalou manželku a dcery o přiznání vdovského a sirotčích důchodů, z faktury za vystavení pohřbu ze dne 6. 10. 2020 znějící na částku 33 353 Kč, z přehledu vyplacených plateb pro pojistnou událost č. , hodnota, v celkové výši 496 667 Kč, z čestných prohlášení dcer zemřelého o tom, že nejsou výdělečně činné a stejně tak všechny tři dcery dodaly potvrzení o studiu, ze souhlasu manželky zemřelého s elektronickou komunikací, z nahlášení pojistné události žalovanou ze dne 15. 9. 2020, z usnesení Policie České republiky ze dne 10. 11. 2020, č. j. , spisová značka, , z Rozhodnutí oblastního inspektorátu práce pro , Anonymizováno, č. j. , Anonymizováno, ze dne 30. 8. 2021, kterým byla žalovaná uznána vinnou ze spáchání přestupku, z Rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 3. 3. 2022, č. j. , Anonymizováno, , které se týkalo zamítnutí odvolání žalované proti rozhodnutí oblastního inspektorátu, z oznámení o registraci pojistné události žalobkyní ze dne 21. 9. 2020, z dopisu právního zástupce žalované ze dne 7. 5. 2021 k výzvě žalobkyně k dodání podkladů, z registrace škody žalované u pojišťovny Allianz ze dne 5. 10. 2022, ze Záznamu o úrazu ze dne 9. 9. 2020, z fotodokumentace provedené inspektorátem práce na místě nehody zaměstnance, z pitevního protokolu ze dne 11. 9. 2020 spolu s diagnosou a z úmrtního listu, že dne 9. 9. 2020 v 9.30 hod. zahynul zaměstnanec žalované , jméno FO, v důsledku pracovního úrazu. Při demontáži střešního pláště průmyslové haly na adrese , adresa, , se zesnulý , jméno FO, odpoutal od jisticího lana v úmyslu zachytit jednu část střešního pláště, na kterou nemohl dosáhnout s lanem. Při pokusu o uvedený manévr ztratil rovnováhu a spadl z výšky 9 metrů na betonovou podlahu. Následky pádu nepřežil. Kontrolou a následným rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro , Anonymizováno, , č. j. , Anonymizováno, , ze dne 30. 8. 2021, bylo zjištěno, že se žalovaná dopustila přestupku podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. s) zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Porušení povinnosti týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nařízení vlády o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, se žalovaná dopustila tím, že pro demontáž průmyslové haly neurčila v písemném pracovním postupu bezpečný pracovní postup, který by zaměstnance provádějící demontáž střešního pláště chránil mimo jiné před rizikem pádu, případně by je při pádu bezpečně zachytil, čímž žalovaná vystavila zaměstnance nebezpečí pádu z výšky, ke kterému v případě zesnulého , jméno FO, došlo. Zvolený způsob, jakým byli zaměstnanci při demontáži starého střešního pláště a montáži jištěni, vystavoval zaměstnance nebezpečí pádu z výšky a mohl dokonce v konkrétním případě naopak zvýšit riziko vážného úrazu. Vědomou nedbalostí žalovaná přijala zajištění, jež i laickým pohledem bylo nedostačující.

4. Jak soud zjistil z poukazů k pojistné události č. , hodnota, a z likvidační zprávy, dále z výzvy žalobkyně žalované k regresní úhradě a z uplatnění regresního postihu po žalované ze dne 1. 4. 2022, z reakce žalobkyně týkajícího se krácení pojistného pro pozůstalé ze dne 3. 6. 2021, že žalobkyně po odečtení spoluviny ve výši 50% v rámci pojistné události č. , hodnota, vyplatila dne 14. 6. 2021 pozůstalému sirotkovi, , jméno FO, , částku 120 000 Kč jakožto jednorázové odškodnění pozůstalých. Dne 14. 6. 2021 pozůstalému sirotkovi, , jméno FO, vyplatila částku 120 000 Kč jakožto jednorázové odškodnění pozůstalých. Dne 14. 6. 2021 pozůstalému sirotkovi, , jméno FO, , částku 120 000 Kč jakožto jednorázové odškodnění pozůstalých. Dne 14. 6. 2021 pozůstalé vdově , jméno FO, částku 120 000 Kč jakožto jednorázové odškodnění pozůstalých, tzn. celkem částku 480 000 Kč. Žalobkyně se domáhá úhrady postihu 20% z vyplaceného pojistného plnění, tj. 96 000 Kč, tj. v rozsahu podílu žalované na smrtelné škodě. Škodný následek závažného porušení předpisů o bezpečnosti na sebe nenechal dlouho čekat, když zaměstnanci žalované dle nesprávného technologického pracovali bez úrazu pouze od 17. 8. do 9. 9. 2020. Na místě nebyly žádné osobní ochranné prostředky, které by vhodně chránily zaměstnance před pádem, nebo v případě pádu zaměstnance zachytily. Na pracovišti chyběly jakékoliv záruky pro bezpečnost zaměstnanců.

5. Jak soud zjistil z předžalobní výzvy ze dne 7. 12. 2022, že žalobkyně zaslal prostřednictvím svého právního zástupce žalované dne 7. 12. 2022 kvalifikovanou předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky dle ustanovení § 142a o. s. ř., které však žalovaná nevyhověla.

6. Jak soud zjistil z odborného posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , č. , Anonymizováno, , žalobkyně si k posouzení příčin vzniku pracovního úrazu nechala vypracovat odborný posudek znalkyní z oboru bezpečnost práce, odvětví bezpečnost práce, specializace pracovní úrazy, ze kterého vyplynulo, že žalovaná svým jednáním přispěla ke vzniku škodní události. Znalkyně na str. 4 odborného posudku uvedla, co technologický postup ve vztahu k bezpečnosti práce neupravuje, a to jakým způsobem se mají zaměstnanci jistit při nutnosti nového ukotvení jistícího lana na další bezpečnou pracovní pozici při demontáži střešní krytiny v případě, že polohovací pás s jistícím lanem omezuje pohyb uživatele tak, že je mu zabráněno v dosažení oblastí, kde by mohlo dojít k pádu z výšky, tj. způsob jištění druhým zaměstnancem, dorozumívání zaměstnanců při nutnosti změny ukotvení, případně dorozumívání zaměstnanců při jištění druhým pracovníkem, způsob zajištění zaměstnance proti pádu z výšky při odřezávání závěsů podhledového plechového pláště. Technologický postup žalované stanovil nevhodné osobní ochranné pracovní prostředky pro práci ve výškách, navíc neuváděl postup při používání těchto ochranných pracovních prostředků v případech, že polohovací lano omezuje pohyb zaměstnance, jako tomu bylo právě v případu zesnulého zaměstnance. Současně tam chyběly i další důležité body upravující postup práce za využití předmětných ochranných pracovních prostředků. Podle str. 5 odborného posudku pracovní polohovací pás není určen k zachycení pádu, pouze k fixaci k jistícímu lanu, a tím k uvolnění jeho rukou k případné další činnosti. Principem je připojení osoby, která je vybavena polohovacím systémem nebo postrojem ke kotevnímu systému. Systém zadržení omezuje pohyb uživatele tak, že je mu zabráněno v dosažení oblastí, kde by mohlo dojít k pádu z výšky. Principiálně není určen pro zachycení pádu z výšky a stejně tak není určen pro práce ve visu. Systém zadržení není zatížen hmotností osoby, jeho hmotnost je na konstrukci/místě, kde se pohybuje. Je pouze omezena volnost pohybu v horizontální rovině. Při dosažení nebezpečného místa dojde k napnutí systému a zamezení pohybu do nebezpečného prostoru. Systém pracovního polohování je tudíž zatížen, avšak nikoli plnou hmotností a síly působící na kotevní systém nejsou značné. Při práci s pracovním polohovacím pásem ve výšce musí být pracovník chráněn nezávislým systémem zachycení pádu. V konkrétním případě použitý zajišťovací systém se při práci využívá k tomu, aby byl pracovník omezen ve svém pohybu a nedostal se do prostoru, kde mu hrozí pád. V případě pádu by jej nejen že dostatečně neochránil, nýbrž by mu navíc s vysokou mírou pravděpodobnosti způsobil újmu či závažnou újmu na zdraví. Předmětný polohovací pás není tzv. sedákem, tj. bezpečnostním prostředkem sloužícím k práci ve visu a k zachycení proti pádu. Již zmíněný sedák obsahuje kromě daného bederního pásu i menší pásy na stehna, jež jsou nedílnou součástí pásu bederního. Daný sedák v případě pádu slouží k plnému zatížení, rozvrstvení váhy osoby na pás bederní a pásy stehenní, rovněž slouží k fixaci osoby v daném sedáku. V případě užité ochranné pomůcky přitom může dojít k provléknutí daného pásu přes tělo takto zajištěné osoby a dále i k otočení, jiné rotaci v pádu. V případě pádu v daném polohovacím pásu je vyšší míra pravděpodobnosti spočívající ve vážném zranění páteře z důvodu jediného bodu dotyku těla a polohovacího pásu, čímž je střed beder, tj. páteř. V případě pádu do daného polohovacího pásu může dojít k rázovému zatížení, jež se promítne v místě páteře, kde daný polohovací pás končí.

7. Soud zamítl jako nadbytečný z důvodu hospodárnosti řízení důkaz výslechem znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , když považoval její znalecké posouzení v jí zpracovaném odborném posudku č. , Anonymizováno, za dostatečný podklad pro své rozhodnutí ve spojení s jemu zcela korespondujícímu zjištění Oblastního inspektorátu práce pro , Anonymizováno, , z jehož kontrolního zjištění vyplynuly stejné závěry jako z odborného posudku znalkyně, konkrétně, že provedenou kontrolou příčin a okolností smrtelného pracovního úrazu , jméno FO, , zaměstnance žalované společnosti, bylo inspektorem zjištěno, že předložený „Technologický postup pro práci při rekonstrukci střešního pláště“ ev. č. , Anonymizováno, ze dne 5. 4. 2020 na stavbu Hala , adresa, , neobsahoval opatření z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci při provádění prací – demontáže stávající střešní krytiny, která by odpovídala riziku spojeného s touto činností, protože stanovoval jako předepsané ochranné pracovní prostředky proti pádům z výšky, ze střešního pláště „opasky na kterých bude uvázáno zajišťovací lano“. Pro zajištění pracovníků proti pádu z výšky, propadnutí a jejich případnému bezpečnému zachycení musí být použity zachycovací postroje (dle ČSN EN 361), včetně dalších příslušenství a doplňků jako lana, karabiny, tlumiče nebo zachycovače pádu, splňující příslušné normové požadavky (ČSN EN 354, 355, 362, 360, 353-1, 353-2 apod.). Kontrolovaná osoba, společnost žalovaná, jako zaměstnavatel, nezajistila, aby osobní ochranné pracovní prostředky, určené v „Technologickém postupu pro práci při rekonstrukci střešního pláště“, odpovídaly povaze prováděné práce, předpokládaným rizikům a umožňovaly bezpečný pohyb a aby byly pravidelně prohlíženy a zkoušeny a nestanovil pracovní postup tak, aby byly dodržovány zásady bezpečného chování na pracovišti a aby zaměstnanci byli chráněni proti pádu nebo zřízení.

8. Po právní stránce posoudil soud danou věc tak, že se žalovaná dopustila přestupku podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. s) zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, spočívajícího v porušení povinnosti týkající se organizace práce a pracovních postupů stanovenou v zákonu o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a nařízení vlády o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, tím, že pro demontáž průmyslové haly neurčila v písemném pracovním postupu bezpečný pracovní postup, který by zaměstnance provádějící demontáž střešního pláště chránil mimo jiné před rizikem pádu, případně by je při pádu bezpečně zachytil, čímž žalovaná vystavila zaměstnance nebezpečí pádu z výšky, ke kterému v případě zesnulého , jméno FO, došlo. Zvolený způsob, jakým byli zaměstnanci při demontáži starého střešního pláště a montáži jištěni, vystavoval zaměstnance nebezpečí pádu z výšky a mohl dokonce v konkrétním případě naopak zvýšit riziko vážného úrazu. Vědomou nedbalostí žalovaná přijala zajištění, jež i laickým pohledem bylo nedostačující. Podle § 1 odst. 1 písm. b) vyhl. MF č. 125/1993 Sb., kterou se stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti organizace za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání je žalovaná u žalobkyně pojištěna zákonným pojištěním pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Podle § 2 odst. 1 vyhlášky má žalovaná právo, aby za ni žalobkyně jako pojišťovna, nahradila škodu, která jejímu zaměstnanci vznikla při pracovním úrazu, a to v rozsahu, v jakém za ní zaměstnavatel, tj. žalovaná, odpovídá podle zákoníku práce. Podle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky „pojišťovna má vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění: došlo-li ze strany zaměstnavatele k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody.“ Podle § 4 nař. vl. č. 591/2006 Sb., o bližších minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích, „Jestliže po omezenou dobu, zejména v závislosti na postupu stavebních a montážních pracích nebo při udržovacích pracích, není možno zajistit, aby práce byly prováděny na pracovištích, která splňují požadavky zvláštního právního předpisu, a jestliže při jejich provádění nebo během přístupu na pracoviště hrozí nebezpečí pádu fyzických osob nebo předmětů z výšky nebo do hloubky, zajistí zhotovitel bezpečné provádění těchto prací, jakož i bezpečný přístup na pracoviště v souladu s požadavky zvláštního právního předpisu.“ Podle § 14 odst. 1 zák. č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovně právních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy platí, že „Budou-li na staveništi působit zaměstnanci více než jednoho zhotovitele, je zadavatel stavby povinen písemně určit jednoho nebo více koordinátorů s přihlédnutím k druhu a velikosti stavby a její náročnosti na koordinaci opatření k zajištění bezpečné a zdraví neohrožující práce na staveništi. Koordinátor podle věty první musí být určen při přípravě stavby od zahájení prací na zpracování projektové dokumentace pro stavební řízení do jejího předání zadavateli stavby a při realizaci stavby od převzetí staveniště prvním zhotovitelem do převzetí dokončené stavby zadavatelem stavby. Činnost koordinátora při přípravě stavby a při její realizaci mohou být vykonávány toutéž osobou. Podle § 15 odst. 2 zák. č. 309/2006 Sb., je uložena zadavateli stavby povinnost vypracovat plán bezpečnosti a zdraví osob při práci.

9. Soud rozhodl ve věci výrokem I. tohoto rozsudku, když dospěl k závěru, že je žaloba důvodná a uložil žalované zaplatit žalobkyni uvedenou částku, když žalovaná byla rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro , Anonymizováno, uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 30 odst. 1 písm. s) zák. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, přičemž uvedené zvlášť závažné porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody, tudíž žalobkyni v souladu s ustanovením § 10 odst. 1 písm. b) vyhl. MF č. 125/1993 Sb., náleží regres vůči žalované ve výši 20% z vyplaceného pojistného plnění ve výši 480 000 Kč, tj. částku 96 000 Kč s příslušenstvím. Žalovaná přitom porušila povinnost uvedenou v § 4 nař. vl. č. 591/2006 Sb., v platném znění, a to se zřetelem k obsahu strany 5 odborného posudku, kde znalkyně uvedla, že „Z fotografie č. 7 pohled na pracoviště s nataženým (odepnutým) kotevním lanem je patrné, že volně natažené jistící lano připevněné ke krovu střechy umožňovalo pohyb i v místech, kde již byla demontována krytina včetně skelné vaty a podhledových plechů. Zaměstnanci byli vystaveni riziku pádu z výšky. Podle fotografie č. 9-1 a 10-2 pohled na pracoviště – sendvičová skladba demont. střeš. pl. – spodní plechy a část tep. izol. v místě propadu je zřejmé, že při plnění pracovního postupu „odstranění závěsů podkladového plechového pláště“ nebyla již možnost pohybu po stabilní ploše. Zaměstnanci byli při dodržení technologického postupu prací vystaveni riziku pádu z výšky. Z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že zaměstnanec žalované se pohyboval v místech, kde poskytnuté osobní ochranné pracovní prostředky byly absolutně nedostatečné a před hrozícím pádem by zaměstnance neochránily. Podle zjištění znalkyně na str. 6 odborného posudku vyplynulo, že podle listinných předložených záznamů nebyl poškozený seznámen s bezpečným používáním osobních ochranných pracovních prostředků ani případnými riziky při nedodržení bezpečnosti. Znalost a dodržování bezpečného používání nebyla soustavně ze strany zaměstnavatele vyžadována a kontrolována. Další pochybení žalované spočívalo v příliš dlouhé periodě měsíčních kontrol Koorginátora bezpečnosti osob a zdraví při práci jednou měsíčně a v nedodržování plánu bezpečnosti osob a zdraví při práci, jak konstatovala znalkyně na str. 7 až 11 odborného posudku podle § 14 odst. 1 zák. č. 309/2006 Sb., že v konkrétním případě žalovaná jako zadavatel stavby jmenovala koordinátora bezpečnosti osob a zdraví při práci na staveništi, jenž měl povinnost koordinovat bezpečnost práce více účastníků jedné stavby, a to v etapě přípravy stavby samotné i realizace stavby. Žalovaná měla povinnost vypracovat plán bezpečnosti osob a zdraví při práci podle § 15 odst. 1 zák. č. 309/2006 Sb., tudíž zajistila vypracování plánu bezpečnosti a ochrany osob a zdraví při práci, neboť na předmětné stavbě docházelo k výskytu prací a činností, které vystavují fyzickou osobu zvýšenému ohrožení života nebo poškození zdraví. Žalovaná nechala vypracovat plán bezpečnosti a ochrany zdraví a osob při práci koordinátorem bezpečnosti ochrany zdraví a osob při práci na staveništi , Anonymizováno, , který byl odsouhlasen dne 15. 1. 2020 jednatelem žalované, , Anonymizováno, . Podle § 16 písm. b) zák. č. 309/2006 Sb., má zhotovitel kromě dalších povinností povinnost plán bezpečnosti a ochrany zdraví osob při práci dodržovat. Žalovaná však v určitých bodech nepostupovala podle uvedeného plánu bezpečnosti a zdraví osob při práci, na což upozornila znalkyně na str. 9 a 10 posudku, kdy zhotovitel, tj. žalovaná, měla ve svém plánu bezpečnosti a zdraví osob při práci v bodě 6.2 Montážní práce uvedeno, že: „Zhotovitel montážních prací zajistí, aby montážní pracoviště umožňovalo bezpečné provádění montážních prací bez ohrožení fyzických osob a konstrukcí a splňovalo požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví osob při práci. Znalkyně k tomu uvedla, že při demontážních pracích střešní krytiny montážní pracoviště neumožňovalo jejich bezpečné provádění. Navíc ve schváleném plánu bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků při práci bylo v bodě 6.16 , adresa, ochrany zdraví při práci ve výškách a nad volnou hloubkou, že: „Pro zajištění ochrany zdraví při práci používat jen schválené osobní ochranné pracovní prostředky, které jsou navzájem kompatibilní. Tuto kompatibilitu určuje buď výrobce, nebo autorizovaná osoba (zkušebna), která osobní ochranné pracovní prostředky schvaluje. Ochranné prostředky musí ochránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím právním předpisem a při práci s rizikovými faktory vznikajícími v důsledku nepříznivých mikroklimatických podmínek při zátěži teplem a chladem. Před započetím práce je nutné rozhodnout, kdy je třeba použít zachycovací prostředek a kdy stačí použít polohovací prostředek. Při prvním výstupu a posledním výstupu je nutné používat postupně dva kotvící prostředky s tlumiči pádu tak, aby byl alespoň jeden vždy ukotven před tím, než je druhý odepnut. Řetězec zachycovacích prostředků musí být, pokud možno stále napnutý tak, aby pád pracovníka nebyl delší než 4 m a splňoval požadavky na zachycený pád. V konkrétním případě poškozený zaměstnanec nebyl chráněn zachycovacím prostředkem proti pádu, avšak pouze prostředkem polohovacím, absentoval i zachycovač pádu, dva kotvící prostředky a tlumiče pádu. Nejasné je i to, zda žalovaná vybavila zaměstnance obuví, kterou uvádí v plánu bezpečnosti a ochrany zdraví osob při práci, a to osobní ochranné pracovní prostředky s označením SR – obuv odolná proti uklouznutí vlastnosti dle ČSN EN ISO 20345, protože žalovaná neuvedla konkrétní typ obuvi, kterou byli zaměstnanci vybaveni. Kontrola koordinátora bezpečnosti a zdraví osob při práci podle § 18 zák. č. 309/2006 Sb. proběhla dne 10. 8. 2020 a následně 15. 9. 2020, ačkoliv k nehodě došlo dne 9. 9. 2020. Samotná realizace demontáže střešní krytiny započala dne 17. 8. 2020, tudíž koordinátor bezpečnosti a ochrany zdraví při práci provedl kontrolu téměř až po měsíci od zahájení realizace stavby, k čemuž se znalkyně vyjádřila v závěru svého odborného posudku, že společnost , právnická osoba, jako zadavatel a zároveň i jako jeden ze zhotovitelů stavby jmenovala k zajištění podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi pro vypracování plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a dalšího koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi na zajištění bezpečnosti prováděných prací při realizaci stavby. Uváděná zvolená perioda měsíčních kontrol koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci neumožňuje plnohodnotné sledování dodržování podmínek bezpečnosti práce stanovené plánem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, na což upozornila i konkrétní nehodová událost, ačkoliv plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci obsahuje dostatečné podmínky pro bezpečné provádění prací ve výškách a nad volnou hloubkou. Upozorňuje i na rozdíl mezi polohovacím a zachycovacím systémem ochrany při práci ve výškách. Vedoucí montážní skupiny společnosti , právnická osoba, . se při demontáži střešní krytiny neřídil podmínkami bezpečnosti práce uvedené plánem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, přestože společnost , právnická osoba, . podmínky a jejich dodržování odsouhlasila podpisem jednatele společnosti. Demontáž střešní konstrukce byla zahájena dne 17. 8. 2020. V případě, že by došlo v době od zahájení prací dne 17. 8. 2020 do okamžiku před nehodovou událostí dne 9. 9. 2020 ke kontrole dodržování podmínek bezpečnosti uvedených v plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro práce ve výškách a nad volnou hloubkou buď vedoucím montážní skupiny případně koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, došlo by ke zjištění provádění rizikové práce s nedostatečným jištěním a byla by sjednána okamžitá náprava. Běžná praxe kontrol bezpečnosti a ochrany zdraví při práci koordinátorem na staveništích v periodě minimálně je jednou krát týdně, kterou určuje zadavatel prací po dohodě s koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s přihlédnutím na rozsah, náročnost stavby a na nebezpečnost vykonávaných pracovních činností na staveništi. Povinnost kontrol dodržování bezpečnosti a ochrany zdraví osob při práci zaměstnavatelem je dána § 102 odst. 3 zák. č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění. Žalovaná zvlášť závažným způsobem porušila několik povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, což ve svém součtu vedlo k tragickému pádu a úmrtí zaměstnance. Příčinnou souvislost lze podle žalobkyně dokázat aplikací teorie podmínky, která stanoví, že příčinou je každý jev, bez něhož by jiný jev nenastal nebo by alespoň nenastal tím způsobem, jakým nastal. Žalovaná porušila své povinnosti na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, když v Technologickém postupu, se kterým byli zaměstnanci seznámeni a podle kterého měli při práci postupovat, chyběly zásadní části o práci s poskytnutými osobními ochrannými pracovními prostředky. Žalovaná porušila svou zákonem stanovenou povinnost, když zaměstnance vybavila pouze polohovacím pásem se zajišťovacím lanem, který nelze využít pro tento typ prací. Zaměstnanci se pohybovali na místech, kde jim hrozilo riziko pádu, přičemž poskytnuté osobní ochranné pracovní prostředky by je v případě propadu, tak jak tomu bylo v posuzovaném případě, před pádem neochránily. Posledním článkem v řetězci pochybení pak bylo nepostupování podle Plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, který byl přitom žalovanou schválen, a na jehož dodržování se dalo včas přijít, pokud by byly na staveništi prováděny kontroly koordinátorem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v periodě minimálně 1x týdně tak, jak je to v praxi běžné. Zaměstnanec svým jednáním z větší části přispěl ke vzniku nehody, když se od jistícího lana odepnul, avšak nelze odhlédnout od porušení pravidel žalovanou, neboť při posuzování příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním žalované nemají jednotlivé příčiny pro způsobení následku stejný význam a jejich odstupňování je podstatou zásady gradace příčinné souvislosti, kdy je pro posouzení významné, zda jednání žalované bylo z hlediska způsobení následku příčinou dostatečně významnou. K závěru o příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem postačí, že žalovaná svým jednáním vyvolala byť i jen jednu z podmínek, jež měly vliv na vznik škodlivého následku. Pokud by žalovaná ve svém Technologickém postupu uvedla všechny nezbytné postupy, jak pracovat s poskytnutými osobními ochrannými prostředky, zaměstnanec by nepřistoupil k tak riskantnímu kroku, jako je odpoutání se od lana. Stejně tak kdyby žalovaná postupovala v souladu se všemi předpisy, nemohl by se zaměstnanec vybavený nedostatečnými osobními ochrannými pracovními prostředky vůbec pohybovat na místě, kde došlo k jeho propadu. Všechny uvedené nedostatky mohly být odhaleny včasnou kontrolou koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na pracovišti. Každé jednotlivé porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci žalovanou lze považovat v řetězci příčin za takovou složku, bez které by ke škodní události nedošlo. Žalobkyně přihlédla k míře přispění žalovaného ke vzniku škodlivého následku, když po žalované nárokovala pouze 20% vyplaceného pojistného plnění.

10. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal náklady řízení ve výši 41 882 Kč, která představovala náklady soudního poplatku ve výši 3 840 Kč podle položky 1 bod 1 písm. b) přílohy zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, jednak z odměny právního zástupce žalobkyně za (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, doplnění žaloby k výzvě soudu, 2x účast u jednání soudu), tj. 6x 4 940 Kč, tj. 29 640 Kč podle § 6an vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění, jednak režijní paušály 6x 300 Kč, tj. 1 800 Kč podle § 13 cit. vyhl., v neposlední řadě 21% DPH z odměny a režijních paušálů ve výši 31 440 Kč, tj. 6 602 Kč podle § 137 o.s.ř.

11. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.