10 C 11/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Bernatem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 13 930 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 976 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 5 676 Kč od 1. 12. 2021 do zaplacení, a částku 7 954 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 654 Kč od 13. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 1. 8. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 13 930 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná coby vlastník / provozovatel [anonymizována dvě slova] s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], neměla v období od 27. 11. 2020 do 31. 1. 2021 a v období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 sjednáno [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno], ačkoliv jí tuto povinnost ukládal zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů. Při zákonné denní sazbě 86 Kč za vozidlo činí celková výše příspěvku za provozování vozidla bez tohoto pojištění za uvedené období od 27. 11. 2020 do 31. 1. 2021 (66 dnů) částku 5 676 Kč a za uvedené období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 (89 dnů) částku 7 654 Kč. Splatnost příspěvku za období od 27. 11. 2020 do 31. 1. 2021 nastala dne 30. 11. 2021 na základě výzvy doručené žalované dne 1. 10. 2021. Splatnost příspěvku za období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 nastala dne 12. 1. 2022 na základě výzvy doručené žalované dne 13. 11. 2021. Žalobkyně požadovala k úhradě rovněž částku v celkové výši 600 Kč za poplatky spojené s mimosoudním uplatněním práva v částce 300 Kč na každý jednotlivý příspěvek v souladu s § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná byla před podáním žaloby o úhradu dluhu písemně vyzývána.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalovaná dala na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne 9. 1. 2023, č. j. [číslo jednací], doručené jí fikcí do datové schránky dne 23. 1. 2023, svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen„ o. s. ř.“ /). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z žalobkyní předložených a žalovanou nezpochybněných listinných důkazů soud učinil tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaná se stala na základě [anonymizováno] smlouvy ze dne 13. 8. 2019 [anonymizováno] / provozovatelem [anonymizována dvě slova] s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno], číslo technického průkazu vozidla [anonymizována dvě slova] smlouva ze dne 13. 8. 2019, [anonymizována dvě slova], sdělení z [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 18. 1. 2023), přičemž neměla dle nesporovaného tvrzení žalobkyně v období od 27. 11. 2020 do 31. 1. 2021 (celkem po dobu 66 dnů) a v období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 (celkem po dobu 89 dnů) sjednáno [anonymizována dvě slova] za újmu způsobenou [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně vyzvala výzvou ze dne 16. 9. 2021 žalovanou ve lhůtě 60 dnů k úhradě příspěvku za období od 27. 11. 2020 do 31. 1. 2021 ve výši 5 676 Kč spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, avšak ta na tuto výzvu nereagovala (výzva k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 16. 9. 2021 + informace o sledování zásilky + poštovní podací arch). Bez reakce zůstala též upomínka žalobkyně ze dne 31. 12. 2021, ze dne 27. 1. 2022 a ze dne 7. 3. 2022 (upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 31. 12. 2021, II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 27. 1. 2022 + vrácená zásilka, [anonymizováno] k zaplacení dlužné částky ze dne 7. 3. 2022 + doručenka datové zprávy). Na předžalobní upomínku zaslanou žalované právní zástupkyní žalobkyně dne 3. 5. 2022 žalovaná rovněž jakkoliv nereagovala ([anonymizováno] upomínka ze dne 3. 5. 2022 + doručenka datové zprávy). Žalobkyně dále vyzvala výzvou ze dne 29. 10. 2021 žalovanou ve lhůtě 60 dnů k úhradě příspěvku za období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 ve výši 7 654 Kč spolu s náklady spojenými s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč, avšak ta na tuto výzvu nereagovala ([anonymizováno] k úhradě příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] za následné nepojištěné období ze dne 29. 10. 2021 + informace o sledování zásilky + poštovní podací arch). Bez reakce zůstala též upomínka žalobkyně ze dne 2. 2. 2022 ([anonymizováno] o [anonymizováno] nedoplatku příspěvku do [anonymizováno] fondu [anonymizováno] ze dne 2. 2. 2022). Na [anonymizováno] upomínku zaslanou žalované právní zástupkyní žalobkyně dne 30. 3. 2022 žalovaná rovněž jakkoliv nereagovala ([anonymizováno] upomínka ze dne 30. 3. 2022 + doručenka datové zprávy).

5. Provedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů navržených a předložených žalobkyní.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Ačkoliv se žalovaná stala vlastníkem / provozovatelem osobního vozidla na základě kupní smlouvy ze dne 13. 8. 2019, neměla pro období od 27. 11. 2020 do 31. 1. 2021 a pro období od 1. 2. 2021 do 30. 4. 2021 sjednáno pojištění dle § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]“), když žalobkyně obdržela od předchozího vlastníka / provozovatele [anonymizováno] shora citovanou [anonymizováno] smlouvu, na jejímž základě došlo k převodu vlastnického práva k [anonymizováno] na žalovanou. Žalobkyně je právnickou osobou oprávněnou dle § 4 odst. 1 výše citovaného zákona k výběru příspěvku do garančního fondu od vlastníka a provozovatele motorového [anonymizováno], je-li toto provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, a to ve výši zákonné denní sazby dle nejvyšší povolené hmotnosti vozidla, stanovené v souladu s § 4 odst. 5 výše citovaného zákona v § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem [anonymizováno] a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o [anonymizována dvě slova] z provozu [anonymizováno]), ve znění pozdějších předpisů, vynásobené počtem dnů, za něž nebylo pojištění odpovědnosti hrazeno (86 Kč x 66 dnů = 5 676 Kč a 86 Kč x 89 dnů = 7 654 Kč). Žalobkyni dále náleží náhrada nákladů za mimosoudní uplatnění práva na příspěvek ve výši 600 Kč (2 x 300 Kč = 600 Kč) dle § 4 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2a vyhlášky Ministerstva financí České republiky č. 205/1999 Sb. Žalovaná příspěvek do garančního fondu žalobkyně řádně a včas nezaplatila, tudíž se dostala uplynutím 60 denní lhůty stanovené ve výzvě k jeho úhradě ze dne 16. 9. 2021 a ze dne 29. 10. 2021 dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), do prodlení a žalobkyni vzniklo dle § 1970 o. z. právo požadovat též zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky [anonymizováno] věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

7. V závěru soud doplňuje, že podle § 4 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Výše citované ustanovení tak zakládá vyvratitelnou právní domněnku. [příjmení] vozidla, ať již v registru vozidel registrovaného či nikoliv, je tedy osoba, která podle předpisů práva občanského, nabyla k vozidlu vlastnické právo a toto nepozbyla. Pro nabývání a pozbývání vlastnictví k silničním vozidlům, bez ohledu na skutečnost, zda jsou v okamžiku nabytí či pozbytí vlastnictví v registru vozidel registrována či nikoli, platí stejná pravidla jako pro jakékoli jiné movité věci, neboť žádný k občanskému zákoníku speciální právní předpis nestanoví jinak. Registr silničních vozidel má pouze evidenční funkci, přičemž se zápisem do registru silničních vozidel občanský zákoník nespojuje žádné soukromoprávní následky (a contrario § 1102 o. z.). Registr silničních vozidel se tak zjevně liší např. od katastru nemovitostí, s jehož zápisem občanský zákoník spojuje účinek převodu vlastnického práva k nemovité věci (§ 1105 o. z.) a ve vztahu k němuž se uplatní tzv. princip materiální publicity. Vzhledem k tomu, že ve vztahu k registru silničních vozidel se tento princip neuplatňuje, není vyloučeno, aby byla vlastníkem vozidla osoba odlišná od té, která je jako vlastník evidována v registru silničních vozidel. Na tom nic nemění to, zda předchozí vlastníci splnili svou ohlašovací povinnost vůči registru silničních vozidel (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2016, sp. zn. 10 As 114/2015, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2021, sp. zn. 20 Co 42/2021).

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 13 930 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za výzvu k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 300 Kč za návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Návrh žalobkyně na zahájení řízení byl soudem posouzen dle § 14b odst. 1 shora citované vyhlášky, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobkyně opakovaně uplatňuje své nároky ve skutkově i právně podobných věcech na ustáleném vzoru lišícím se ve své podstatě pouze označením žalovaného, dlužným obdobím a částkami, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Soud nepřiznal odměnu advokáta ani paušální náhradu výdajů za podání žalobkyně ze dne 18. 1. 2023 a ze dne 1. 3. 2023 (č.l. 16-17 spisu a č.l. 26-27 spisu), neboť tímto podáním byly pouze založeny důkazy do spisového materiálu. O povinnosti žalované nahradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

10. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.