10 C 130/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Bernatem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 18 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 860 Kč a smluvní pokuty ve výši 6 000 Kč.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 670,14 Kč za období od 18. 6. 2020 do 8. 11. 2021, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a co do zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 11. 12. 2021 do 3. 1. 2022, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 750,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 26. 4. 2022 domáhala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, ve znění pozdějších dodatků, uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalobkyní. Původní věřitel a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ [anonymizováno] předchůdce [role v řízení]“), uzavřel se žalovaným dne 18. 5. 2020 smlouvu o [anonymizováno] [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o [anonymizováno] téhož čísla ze dne 18. 5. 2020, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o [anonymizováno], a na jejímž základě poskytl žalovanému [anonymizováno] ve výši 12 000 Kč. V této souvislosti se žalovaný zavázal [anonymizována dvě slova] žalobkyně vrátit částku 14 760 Kč s příslušenstvím, která měla být žalovaným splacena do dne 17. 6. 2020. Shora citovaná smlouva o [anonymizováno] byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku skrze internetové stránky [webová adresa], čemuž předcházely kroky právního předchůdce žalobkyně vedoucí k posouzení schopnosti žalovaného splácet [anonymizována dvě slova] a rovněž verifikační platba provedená ze strany žalovaného. Žalovaný předmětný úvěr do data splatnosti řádně a včas nesplatil, v důsledku čehož mu vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a současně paušální náhradu výdajů spojených s jeho upomínáním. [příjmení] 18 000 Kč tak sestává z částky 12 000 Kč představující dlužnou jistinu úvěru a z částky 6 000 Kč představující smluvní pokutu, přičemž žalobkyně dále po žalovaném požaduje zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení v částce 1 670,14 Kč za období od 18. 6. 2020 do 8. 11. 2021, kapitalizovaný úrok v částce 2 860 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a náhradu nákladů řízení. Právní zástupce žalobkyně upomínkou ze dne 7. 4. 2022 vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Žalovaný na tuto upomínku jakkoliv nereagoval.

2. Prostřednictvím podání ze dne 2. 8. 2022 žalobkyně jednak doplnila žalobní tvrzení týkající se účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky, jež po žalovaném nárokuje. Žalobkyně rovněž upřesnila výpočet kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Dále pak žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že jakýmikoliv důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet [anonymizováno] nedisponuje, pročež, po revizi žalovaných částek, žalobkyně vzala z části zpět svoji žalobu, a to co do částky 8 860 Kč s tím, že tímto upravuje svoji žalobu co do požadovaného příslušenství pohledávky v částce 2 860 Kč představující kapitalizovaný úrok a smluvní pokuty v částce 6 000 Kč. V této souvislosti žalobkyně tedy po částečném zpětvzetí žaloby nadále nově požadovala po žalovaném uhrazení dlužné jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 670,14 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč a náhradu nákladů řízení.

3. Prostřednictvím podání ze dne 6. 9. 2022 žalobkyně k výzvě soudu založila důkazy do spisového materiálu.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Žalovaný dal na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne 30. 8. 2022, č. j. [číslo jednací], doručené mu fikcí dne 19. 9. 2022 na adresu pro doručování v souladu s § 46b písm. a) a § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

7. Soud výrokem I. tohoto rozsudku podle § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř., řízení co do kapitalizovaného úroku ve výši 2 860 Kč a [anonymizována dvě slova] ve výši 6 000 Kč zastavil. Protože žaloba byla vzata částečně zpět dříve, než začalo jednání, nebylo třeba vyjádření žalovaného, zda s [anonymizována dvě slova] žaloby souhlasí (§ 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.).

8. Na základě předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

9. Původní [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], coby poskytovatel [anonymizována dvě slova], uzavřel se žalovaným po [anonymizována dvě slova] žalovaného za použití prostředků komunikace na dálku dne 18. 5. 2020 smlouvu o [anonymizováno] [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému, na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], dne 18. 5. 2020 [anonymizována dvě slova] ve výši 12 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím se žalovaný zavázal uhradit právnímu předchůdci žalobkyně nejpozději do 30 dnů ode dne uzavření shora citované smlouvy o úvěru, tj. do dne 17. 6. 2020 (Smlouva o [anonymizováno] [číslo] ze dne 18. 5. 2020; [ulice] podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově č. [anonymizováno] [rok] [číslo]; [anonymizováno] přehled případu č. [anonymizováno] [číslo]; [anonymizováno] z bankovního účtu [právnická osoba] [bankovní účet] pořadové [číslo]; [anonymizováno] z bankovního účtu [právnická osoba] [bankovní účet] ze dne 18. 5. 2020; [právnická osoba] ze dne 2. 8. 2022). Žalovaný však na svůj dluh právnímu předchůdci žalobkyně neuhradil ničeho. Předmětná pohledávka za žalovaným byla na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 22. 11. 2021 právním předchůdcem žalobkyně postoupena ke dni 10. 12. 2021 na žalobkyni ([anonymizováno] o postoupení pohledávek ze dne 22. 11. 2021 včetně příloh; [právnická osoba], o provedení transakce ze dne 10. 12. 2021; [anonymizováno] z obchodního rejstříku [právnická osoba] [ulice] a [právnická osoba]). Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 16. 12. 2021 zaslaným žalobkyní dne 17. 12. 2021 ([anonymizováno] o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2021; [anonymizováno] arch ze dne 17. 12. 2021). Žalobkyně opětovně informovala dopisem ze dne 12. 1. 2022 žalovaného o postoupení pohledávky a současně i o aktuální výši dluhu, přičemž jej vyzvala k jeho úhradě ([anonymizováno] o postoupení pohledávky a výzva k úhradě dlužné částky ze dne 12. 1. 2022). Žalobkyně se pokusila ve dne 15. 2. 2022 a ve dne 1. 3. 2022 osobně kontaktovat žalovaného v místě jeho bydliště za účelem smírného mimosoudního vyřešení věci (GPS kontrola terénního poradce ze dne 15. 2. 2022; GPS kontrola terénního poradce ze dne 1. 3. 2022; [anonymizováno] úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 25. 4. 2022). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného výzvou před podáním žaloby ze dne 7. 4. 2022 zaslanou žalovanému dne 11. 4. 2022 k úhradě dlužné částky ([anonymizováno] před podáním žaloby ze dne 7. 4. 2022; [anonymizováno] arch ze dne 11. 4. 2022).

10. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil následovně.

11. Na posuzovanou věc je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o [anonymizováno] úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2395 o. z., dle kterého se smlouvou o [anonymizováno] úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, a na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 12 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně vystupoval ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, tedy se podle § 1810 a násl. o. z. jedná o smlouvu spotřebitelskou.

13. Žalobkyně, na níž právní předchůdce žalobkyně své nároky ze smlouvy o [anonymizováno] postoupil ve smyslu § 1879 a násl. o. z., výslovně v podání ze dne 2. 8. 2022 uvedla, že nedisponuje důkazy o tom, že její právní předchůdce posuzoval schopnost žalovaného splácet [anonymizováno]. V projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, že původní věřitel a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], v souladu s § 86 a § 87 zákona o [anonymizována dvě slova] řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, což činí [anonymizováno] o [anonymizováno] neplatnou, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného, který nevznesl námitku neplatnosti (srovnej nález [název soudu] ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [ústavní nález]). Žalobkyně vědoma si této zákonné povinnosti, proto vzala svou žalobu částečně zpět a trvala pouze na přiznání zůstatku nesplacené jistiny úvěru ve výši 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 12 000 Kč od 11. 12. 2021 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 670,14 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.

14. Tento závěr zdejšího soudu je rovněž v souladu s judikatorními závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizováno] dvora Evropské unie a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizováno] dvůr [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] EHS (dále jen„ směrnice“), bod 26. znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora Evropské unie zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud ve shora citovaném nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. [ústavní nález], to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

15. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], konstatuje i [anonymizováno] dvůr [mezinárodní organizace].

16. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

17. S ohledem na neplatnost posuzované smlouvy o úvěru má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jestliže právní předchůdce žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnil žalovanému částkou 12 000 Kč, vzniklo mu podle § 2993 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Původní věřitel a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], poskytl žalovanému částku 12 000 Kč, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho.

18. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tedy činí částku 12 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění (viz rozsudek [název soudu] ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. [spisová značka]).

19. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že původní věřitel a právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], vyzval žalovaného k úhradě dluhu v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2021, jež byla žalovanému odeslána na jeho korespondenční adresu dne 17. 12. 2021. Následně žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu žalovaného prostřednictvím výzvy před podáním žaloby ze dne 7. 4. 2022, jež byla žalovanému odeslána na jeho korespondenční adresu dne 11. 4. 2022. K ostatním výzvám k úhradě pak žalobkyně nepředložila žádné doklady o jejich odeslání do sféry žalovaného, z nich tedy soud pro účely úroku z prodlení nemohl vycházet. Žalobkyně v souvislosti s oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2021 předložila soudu doklad o odeslání tohoto oznámení dne 17. 12. 2021, v němž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky do deseti dnů ode dne jeho obdržení, nikoliv však vlastní doručenku, soud proto při posuzování prodlení žalovaného rovněž vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., a to třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 22. 12. 2021. Následně běžela žalovanému lhůta v délce deseti dnů k úhradě dlužné částky dle znění výzvy k úhradě dluhu vtělené do oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2021. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení, tj. ode dne 4. 1. 2022 (§ 607 o. z.). Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení ode dne 4. 1. 2022 a v tomto rozsahu jí ho proto soud přiznal, kdy jeho výše činila ke dni prodlení 11,75 % ročně. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky [anonymizováno] věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

20. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 12 000 Kč od 4. 1. 2022 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

21. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o úvěru, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

22. Výrok IV. tohoto rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

23. Při rozhodování o nákladech řízení se soud zabýval otázkou, zda v předmětné věci je na místě aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, tj. zda řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V dané věci se žalobkyně domáhá úhrady dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, kdy v těchto žalobách většina náležitostí podání zůstává stejná a dochází v zásadě pouze ke změně označení žalovaného a detailů týkajících se např. výše půjčené částky a její splatnosti. V předmětné věci byl využit shodný vzor návrhu podávaného žalobkyní zastoupené jejím právním zástupcem v obdobných případech, které se od sebe odlišují pouze označením žalovaného a okolnostmi skutku spočívajícího v tom, že žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru, kdy předmětem smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků, které následně žalovaný žalobkyni řádně a včas nevrátil. Jak vylíčení základu skutku (s pouhými shora uvedenými odlišnostmi), tak použitá právní argumentace (jednoduchá s ohledem na povahu nároku) tudíž vychází z jednoho stejného vzoru. Podání takového návrhu je tedy spíše svou povahou administrativním úkonem než úkonem právní služby a je dle názoru soudu na místě aplikace § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

24. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně. V daném řízení žalobkyně byla co do částky ve výši 12 000 Kč úspěšná a co do částky ve výši 6 000 Kč neúspěšná, když soud mimo jiné co do této částky řízení zastavil (částečné zpětvzetí žaloby ze dne 2. 8. 2022, č.l. 20 spisu), přičemž žalovanému s ohledem na toto částečné zpětvzetí žaloby v této fázi řízení žádné náklady řízení nevznikly. [příjmení] ve výši 12 000 Kč představuje ve vztahu k původnímu předmětu řízení, tj. k částce ve výši 18 000, 66,66 %. Žalobkyně je tak v dané věci co do výše 66,66 % úspěšná a co do výše 33,34 % neúspěšná. Žalobkyni tedy náleží poměrná část náhrady nákladů řízení, podle úspěchu ve věci, v rozsahu 33,32 % (úspěch žalobkyně 66,66 % mínus neúspěch žalobkyně 33,34% = 33,32 %).

25. Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 18 000 Kč (tři úkony právní služby po 300 Kč - příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby - § 14b odst. 1 bod 2., § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a. t.) a třemi režijními paušály po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a/, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ shora citované vyhlášky), a to včetně 21% daně z přidané hodnoty. Soud nepřiznal odměnu advokáta ani paušální náhradu výdajů za podání žalobkyně ze dne 2. 8. 2022 (č.l. 20 spisu), neboť tímto podáním žalobkyně jednak doplnila neúplná žalobní tvrzení s tím, že v případě dostatečného vylíčení rozhodujících skutečností již v žalobě samotné by toto podání ze strany žalobkyně nemuselo být činěno a dále tímto podáním zavinila, že řízení muselo být z části zastaveno, a to pro chování žalobkyně. Soud rovněž nepřiznal odměnu advokáta ani paušální náhradu výdajů za podání žalobkyně ze dne 6. 9. 2022 (č.l. 29 spisu), neboť tímto podáním byly pouze založeny důkazy do spisového materiálu. Celková výše nákladů řízení činila 2 252 Kč a soud přiznal žalobkyni 33,32 % těchto nákladů řízení, tj. částku 750,36 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. byla žalovanému uložena povinnost tyto náklady řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

26. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

27. Pro úplnost soud dodává, že podle § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soud vrátí z účtu soudu i zaplacený poplatek za řízení, který je splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti, snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč, bylo-li řízení zastaveno před prvním jednáním. Obdobně vrátí soud poplatníkovi přeplatek na poplatku (odpovídající část poplatku) vzniklý podle § 6a odst. 3, bylo-li řízení zastaveno jen zčásti. Byl-li návrh na zahájení řízení před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. V projednávané věci zaplatila žalobkyně soudní poplatek ve výši 800 Kč. Z výše uvedeného vyplývá, že soud o vrácení odpovídající části zaplaceného soudního poplatku nerozhodoval, neboť přímo ze zákona vyplývá, že žalobkyni se přeplatek na zaplaceném soudním poplatku nevrací.