10 C 199/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Bernatem ve věci žalobkyně: Anonymizováno Jméno žalobkyně A . (dříve Jméno žalobkyně B .), IČO IČO žalobkyně B sídlem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 11 536,77 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 6 474,16 Kč, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 2. 4. 2025 do 28. 7. 2025, úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 99,47 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, a částky 62,61 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání , Anonymizováno, ) ze dne , datum, domáhala, aby soud uložil povinnost žalovanému zaplatit žalobkyni částku 11 536,77 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 12. 2024 , Anonymizováno, způsobem prostřednictvím , Anonymizováno, č. , hodnota, , a to pomocí , Anonymizováno, profilu, do kterého se žalovaný přihlásil skrze dvoufaktorové ověření , Anonymizováno, údajů žalovaného, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 34 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky žalobkyni vrátit spolu s příslušenstvím. Nedílnou součástí shora citované , Anonymizováno, byly všeobecné obchodní podmínky a sazebník. Žalovaný se současně zavázal, že za poskytnutí finančních prostředků zaplatí žalobkyni sjednaný úrok a případné další poplatky za žalovaným objednané volitelné služby. Na základě poskytnutých údajů od žalovaného žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to včetně lustrace v příslušných registrech v souladu s interní metodikou schválenou Českou národní bankou a , Anonymizováno, . Žalobkyně v této souvislosti mimo jiné provedla lustraci žalovaného v registru NRKI a BRKI, dále v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v databázi neplatných dokladů vedené , právnická osoba, , přičemž uzavřela, že žalovaný je schopen své závazky splácet, když výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč. Žalobkyně vyplatila žalovanému prostřednictvím , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne 1. 12. 2024 finanční prostředky v částce 5 000 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 31. 12. 2024 a konec , Anonymizováno, rámce měl nastat dne 25. 5. 2026. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, žalobkyně tak využila svého práva dle , Anonymizováno, a vypověděla , Anonymizováno, , o čemž žalovaného informovala e-mailem ze dne 1. 4. 2025, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak dostal do prodlení s úhradou celého , Anonymizováno, dne 2. 4. 2025. S ohledem na shora uvedené se žalobkyně po žalovaném domáhá uhrazení částky 11 474,19 Kč, sestávající z jistiny ve výši 5 000 Kč, poplatku za vyplacení , Anonymizováno, ve výši 99,50 Kč a smluvního úroku ve výši 6 374,69 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 5 099,47 Kč od 2. 4. 2025 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 62,61 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně prostřednictvím podání ze dne 13. 3. 2026 mimo jiné k výzvě soudu upřesnila žalobní tvrzení a v této souvislosti odstranila rozpor mezi tvrzením žalobkyně a založenými listinnými důkazy, a to ve vztahu k výši dlužné jistiny.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Žalovaný dal na základě výzvy soudu vtělené do , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , doručené mu fikcí dne 7. 4. 2026 na adresu pro doručování v souladu s § 46b písm. a) a § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Na základě žalobkyní navržených a předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Žalobkyně, coby poskytovatel , Anonymizováno, , uzavřela se žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku dne , datum, , Anonymizováno, č. , hodnota, s postupným čerpáním až do výše sjednaného úvěrového rámce 34 000 Kč, na jejímž základě poskytla žalovanému, na , Anonymizováno, účet žalovaného č. , č. účtu, , dne 1. 12. 2024 částku ve výši 5 000 Kč. Poskytnuté finanční prostředky s příslušenstvím, pevnou úrokovou sazbou z nesplacené části jistiny ve výši 1,07 % denně a poplatkem za vyplacení tranší úvěru 1,99 % z čerpané částky, se žalovaný zavázal hradit žalobkyni v pravidelných denních splátkách s tím, že datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na den 31. 12. 2024 a datum splatnosti úvěru (poslední den trvání smlouvy) na den 25. 5. 2026. Roční procentní sazba nákladů na předmětný spotřebitelský úvěr činila 1 990,52 % (, Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2024 + , Anonymizováno, : , Anonymizováno, denních splátek; , Anonymizováno, , Anonymizováno, transakcí vyplacených spotřebiteli; , Anonymizováno, ověření , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, průkazu žalovaného; , Anonymizováno, o poskytovateli , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, se zpracováním , Anonymizováno, údajů; , Anonymizováno, pro spotřebitele; , Anonymizováno, obchodní podmínky platné ode dne 27. 5. 2024; , Anonymizováno, , právnická osoba, ., ze dne , datum, ). Čistý měsíční příjem žalovaného činil 19 000 Kč a pravidelné měsíční výdaje žalovaného činily 7 995 Kč (, Anonymizováno, příjmy , Anonymizováno, ; , Anonymizováno, o posouzení , Anonymizováno, u společnosti , Jméno žalobkyně B, .). Žalobkyně vypověděla , Anonymizováno, o , Anonymizováno, , Anonymizováno, z důvodu prodlení s úhradou splátek ze strany žalovaného, o čemž žalovaného informovala , Anonymizováno, -, Anonymizováno, ze dne , datum, (, Anonymizováno, v délce 91 dní ze dne 1. 4. 2025). Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2025 zaslanou žalovanému dne 21. 7. 2025 k úhradě dlužné částky (, Anonymizováno, k úhradě před podáním , Anonymizováno, ze dne , datum, ; , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, ).

7. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil následovně.

8. Na posuzovanou věc je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. V souladu s § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

15. V souladu s § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 téhož ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

16. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. V souladu s § 86 odst. 1 zákona o , Anonymizováno, poskytovatel před uzavřením , Anonymizováno, nebo změnou závazku z takové , Anonymizováno, spočívající ve významném navýšení celkové výše , Anonymizováno, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele , Anonymizováno, splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze , Anonymizováno, vyplývá, že , Anonymizováno, má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet , Anonymizováno, bez ohledu na své příjmy.

18. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o , Anonymizováno, , na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokovou sazbou ve výši 1,066 % denně a poplatkem za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky žalobkyni vrátit v pravidelných denních splátkách s tím, že datum splatnosti první denní splátky bylo sjednáno na den 31. 12. 2024 a datum splatnosti úvěru (poslední den trvání smlouvy) na den 25. 5. 2025, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 1 990,52 %. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost , Anonymizováno, způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, tedy se podle § 1810 a násl. o. z. jedná o , Anonymizováno, . V posuzovaném případě jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány podle obchodních podmínek, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je jakkoliv ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, případně jiných právních předpisů, před zneužitím postavení podnikatele.

19. K , Anonymizováno, soudu vtělené do , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, žalobkyně sdělila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně o , Anonymizováno, . Žalobkyně v této souvislosti mimo jiné provedla lustraci žalovaného v registru NRKI a BRKI, dále v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v databázi neplatných dokladů vedené , právnická osoba, , přičemž uzavřela, že žalovaný je schopen své závazky splácet, když výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 19 000 Kč. K těmto tvrzením žalobkyně doložila výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , Jméno žalobkyně B, ., Identifikované příjmy a dále uvedla, že k ověření výše příjmu využila licenci AISP, na jejímž základě třetí strana poskytla žalobkyni informace o platebním účtu a transakcích vykonaných na bankovních účtech žalovaného. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že součástí odborné péče poskytovatele spotřebitelského úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o , Anonymizováno, , Anonymizováno, , ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Výdajová stránka hospodaření žalovaného nebyla ničím, vyjma , Anonymizováno, , blíže specifikována. S ohledem na shora uvedené je soud toho názoru, že v projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, že žalobkyně v souladu s § 86 a § 87 , Anonymizováno, řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, což činí smlouvu o , Anonymizováno, neplatnou, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného, který nevznesl námitku neplatnosti (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

20. Tento závěr zdejšího soudu je rovněž v souladu s judikatorními závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve spojení s konstantní judikaturou Soudního dvora Evropské unie a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. , jméno FO, a další) čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o , Anonymizováno, a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), bod 26. znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora Evropské unie zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud ve shora citovaném nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

21. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, konstatuje i Soudní dvůr Evropské unie.

22. Nadto soud konstatuje, že shora citovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná i z jiných důvodů.

23. Další povinností poskytovatele úvěru je v příslušné smlouvě mimo jiné uvést i výši roční procentní sazby nákladů (dále jen „RPSN“) ve smyslu § 133 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru.

24. V posuzovaném případě bylo v dotčené , Anonymizováno, uvedeno, že RPSN činí 1990,52 %. Z databáze ARAD se podává, že průměrná RPSN u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v prosinci 2024 9,90 %. V předmětné smlouvě byla tedy sjednána přibližně 200násobná RPSN oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí , Anonymizováno, je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V této souvislosti soud mimo jiné odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

25. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

26. S ohledem na neplatnost posuzované , Anonymizováno, má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jestliže žalobkyně přes neplatnost , Anonymizováno, plnila žalovanému částkou 5 000 Kč, vzniklo žalobkyni podle § 2993 o. z. právo na vrácení , Anonymizováno, obohacení. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč.27. , Anonymizováno, obohacení na straně žalovaného tedy činí částku 5 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009).

28. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že vyzývala žalovaného k úhradě dluhu ve výzvě před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2025, jež byla žalovanému odeslána na jeho korespondenční adresu dne 21. 7. 2025. Žalobkyně v souvislosti s výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2025 předložila soudu doklad o odeslání této výzvy dne 21. 7. 2025, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů, nikoliv však vlastní doručenku, soud proto při posuzování prodlení žalovaného rovněž vycházel i z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., a to třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 24. 7. 2025. Následně běžela žalovanému lhůta k úhradě dlužné částky do 28. 7. 2025 dle znění výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 12. 7. 2025. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaný dostal do prodlení, tj. ode dne 29. 7. 2025. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení ode dne 29. 7. 2025 a v tomto rozsahu jí ho proto soud přiznal, kdy jeho výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů, a soud o povinnosti k jeho úhradě rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

29. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 7. 2025 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná , Anonymizováno, , pak včetně všech ujednání o úrocích, poplatku za vyplacení tranší úvěru a smluvní pokutě.

31. Výrok III. tohoto rozsudku o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

32. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné za předmět řízení považovat nejen žalovanou jistinu, ale též i příslušenství (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005).

33. O náhradě nákladů řízení proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků řízení, neboť žalobkyně měla ve věci méně než poloviční procesní úspěch (vycházeje z celého předmětu řízení včetně příslušenství) a v této souvislosti by tak náhrada nákladů řízení dle shora citovaného ustanovení náležela žalovanému. Avšak s ohledem na procesní pasivitu žalovaného, tomuto žádné náklady řízení objektivně nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

34. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.