10 C 332/2019
č. j. 10 C 332/2019-88
V PLATNOSTICitované zákony (14)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 § 148 § 149 § 155 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 6 § 7 § 13
- o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, 361/2000 Sb. — § 4 § 24
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 431 § 2932
- Vyhláška o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, 254/2015 Sb. — § 2
- o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, 250/2016 Sb. — § 76
Plný text
Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Evou Přívrackou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno , anonymizováno . sídlem adresa proti; žalovanému: za účasti vedlejšího účastníka: ; celé jméno žalovaného , narozenému datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa právnická osoba , IČO sídlem adresa vedlejší účastnice 65.422 Kč s příslušenstvím,
I. Žaloba, aby žalovaný zaplatil částku 65.422 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 9. 11. 2018 do zaplacení, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 10 částku, jež bude stanovena samostatným usnesením, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 19 553,60 Kč, k rukám zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 1 500 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobce se žalobou podanou dne [datum] domáhal zaplacení 65 422 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnil tak, že dne [datum] v [údaj o čase] hodin došlo k dopravní nehodě na ulici [ulice] v [obec a číslo], na níž se účastnil řidič [značka automobilu], [registrační značka], [celé jméno žalovaného] řidič [značka automobilu], [registrační značka], [jméno] [příjmení] (vlastníkem vozidla je žalobce), byla způsobena škoda na obou vozidlech. Vozidlo žalobce bylo poškozeno na pravé zadní straně. Poškození vozidla je zachyceno v Potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum rozhodnutí] policie ČR, [číslo jednací], ze kterého vyplývá, že byl poškozen zadní nárazník, pravý zadní blatník, pravé zadní světlo, levý couvací senzor. [stát. instituce] věc podezření ze spáchání přestupku odložil s odůvodněním, že v dané věci nelze objektivně posoudit míru zavinění na dopravní nehodě a nelze objektivně posoudit, zda příčinou dopravní nehody bylo jednání žalovaného, nebo zda příčinou dopravní nehody bylo jednání řidiče [jméno] [příjmení]. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, kdo škodu způsobil, žalobce z logického úsudku soudí, že za způsobení dopravní nehody mohl každý rovným dílem. Účastníci dopravní nehody si měly proplatit navzájem z povinného ručení vzniklou škodu dle § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Žalobce následně po vydání rozhodnutí správního orgánu uplatnil u pojišťovny žalovaného ([právnická osoba]) nárok na náhradu škody, kdy mu bylo ze strany pojišťovny dne [datum] oznámeno, že nárok na pojistné plnění nevznikl, neboť žalovaný odmítl svou odpovědnost za způsobenou újmu. Zároveň byla řešena pojistná událost [číslo] u pojišťovny žalobce ([právnická osoba]), kdy pojišťovna žalobce informovala o výplatě pojistného plnění žalovanému ve výši 57 323 Kč v rámci refundačního nároku. [jméno] pojišťovna žalobce se vyjádřila, že míra účasti na vzniklé škodě byla stanovena ve výši 50 % na základě dostupných podkladů a po vzájemné dohodě s pojistitelem protistrany tj. [právnická osoba] V důsledku shora uvedeného odmítnutí odpovědnosti žalovaným se žalobce rozhodl vymáhat náhradu škody přímo po žalovaném, nikoliv po jeho pojišťovně. Žalobci tak vznikl nárok na částku ve výši 38 422 Kč (46 491 Kč s DPH) za opravu nehodou poškozeného vozidla [značka automobilu], [registrační značka] a dále na částku ve výši 27 000 Kč za pronájem náhradního vozidla po dobu, po kterou žalobkyně nemohla užívat své vozidlo. Žalobce hradil pronájem náhradního vozu od [datum] do [datum] za jednotkovou cenu [číslo] Kč/den, tj. 18 dní a 1500 Kč = dohromady 27 000 Kč bez DPH (32 670 Kč včetně DPH). Dohromady tedy činí žalovaná částka 65 422 Kč bez DPH. Částky vynaložené na opravu jsou zobrazeny v následující tabulce: Jednotlivé díly/opravy; Poskytnutá sleva; Cena v CZK F. vyhledávání chyb řízená; 10%; 625,50 Kolo kompletní de a namontovat; 10%; 250,20 Karoserie, lakování připravit; 10%; 2479 Karoserie, lakování připravit; 10%; 261 Karoserie, lakování připravit; 10%; 391,50 Karoserie konzervovat; 10%; 391,50 Postranice zadní, boule vyrovnat a korozi vybrousit; 10%; 3262 Postranice zadní lakovat; 10%; 2479 Postranice zadní lakovat;; 2915 Víko hrdla palivové nádrže de a namontovat; 10%; 250,20 Zakrytí zadního bočního skla; 10%; 391,50 Lišta přídržná de a namontovat; 10%; 125,10 Kryt zadního nárazníku de a namontovat; 10%; 875,70 Kryt zadního nárazníku vyměnit; 10%; 500,40 Kryt zadního nárazníku nový díl lakovat; 10%; 1174 Kryt zadního nárazníku nový díl lakovat;; 1590 Kryt podběhu zadní de a namontovat; 10%; 250,20 Svítilna skupinová zadní de a namontovat; 10%; 250,20 Žalobce zaslal žalovanému prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní upomínku ze dne [datum], kde výše uvedenou částku po žalovaném požadoval. Žalovaný však na tuto předžalobní upomínku reagoval dopisem ze dne [datum], kde uvedl, že s daným nárokem nesouhlasí.
2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Namítl, že okolnost, že došlo ke střetu provozů, automaticky neznamená, že každý z jeho provozovatelů nese povinnost nahradit škodu. V každém případě je nutné zjistit existenci předpokladů odpovědnosti za škodu jednotlivých účastníků. Žalobce při tom netvrdí žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat jakoukoli míru odpovědnosti žalovaného za škodu. Žalovaný jel svým osobním automobilem za osobním vozidlem žalobce [příjmení] [anonymizována dvě slova]. Vozidlo [anonymizováno] zastavilo a zůstalo stát. Žalovaný zastavil cca 2 metry za tímto vozem. Po cca 6 vteřinách, co vozidlo [anonymizováno] zastavilo a stálo (bez jakékoliv signalizace blinkry), začalo náhle vozidlo [anonymizováno] prudce couvat do místa mezi auty, tzn. mezi červeným a stříbrným vozem u levého chodníku (viz fotodokumentace) a při tomto manévru nabouralo pravou zadní částí vozu do levé přední části vozu žalovaného. Žalovaný je tedy přesvědčen, že řidič vozidla [anonymizováno] měl v úmyslu parkovat zacouváním mezi parkující vozidla a přehlédl při tom vozidlo žalovaného. Žalovaný oproti tomu neporušil žádnou svou právní povinnost, na vzniku škody se nijak neúčastnil a nehoda, při níž vznikla škoda, byla způsobena výlučně v důsledku protiprávního jednání řidiče automobilu [anonymizováno]. 3. [ulice] účastník uvedl, že žalobu považuje za nedůvodnou, neboť žalobce v podané žalobě nijak netvrdí ani nedokládá, že by žalovaný měl jakýkoli podíl na dopravní nehodě. Svůj nárok opírá o zcela nelogický výklad § 2932 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy zcela opomíjí fakt, že tento paragraf zcela jasně hovoří o tom, že k vypořádání dochází podle míry účasti na způsobení vzniklé škody. Ze všech dostupných podkladů je zcela zjevné, že účast žalovaného na dané dopravní nehodě byla zcela nulová, neboť žalovaný se dopravní nehody neúčastnil a v daném případě byl naopak v pozici poškozeného, kdy žalobce nacouval svým vozem do vozidla žalovaného, bez toho aniž by jakkoli předem upozornil na tento manévr např. pomocí použití výstražných blinkrů. Žalobce v podané žalobě sám tvrdí, že není zjevná míra zavinění, resp. účasti na dopravní nehodě a pouze z toho dovozuje, že„ za způsobení dopravní nehody mohl každý rovným dílem". Tento názor považuje vedlejší účastník za zcela mylný až absurdní, neboť jestliže není jasné, kdo a jak se účastnil na dopravní nehodě, pak není možné dovozovat, že došlo ke způsobení dopravní nehody rovným dílem, neboť je zcela nejasné kdo a jakým způsobem měl účast na dopravní nehodě. Vyjádření, které žalobce v žalobě uvádí, kdy se opírá o tvrzení [právnická osoba], musí vedlejší účastník striktně odmítnout, neboť k žádné dohodě mezi vedlejším účastníkem a pojistitelem o stanovení míry zavinění nedošlo. Pakliže si tento pojistitel vykládá uvedený § 2932 OZ způsobem naznačeným v žalobě, považuje to vedlejší účastník za výklad zcela vadný a nemající oporu v platném právu.
4. Při jednání dne [datum] žalobce uvedl, že nehodu zavinil žalovaný. [příjmení] [příjmení] zastavil, neboť se rozhodl zaparkovat, načež do něj narazil žalovaný, který nedobrzdil.
5. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný jako řidič a provozovatel [značka automobilu], [registrační značka] a pan [příjmení] jako řidič vozidla [anonymizováno], jehož vlastníkem a provozovatelem je žalobce, byli účastníky dopravní nehody dne [datum] ve [údaj o čase] hod, na ulici [ulice] v [obec a číslo].
6. Z provedených důkazů soud zjistil následující rozhodné skutečnosti. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne [datum] soud zjistil, že dopravní nehody dne [datum] v [údaj o čase] hod v ulici [ulice a číslo], [obec a číslo] se účastnil osobní automobil [anonymizována tři slova], [registrační značka] s poškozeným předním nárazníkem, levým předním světlem, přední maskou, kapotou motoru a osobní automobil [anonymizována tři slova] [anonymizováno], [registrační značka] s poškozeným zadním nárazníkem, pravým zadním blatníkem, pravým zadním světlem, levým couvacím senzorem.
7. Z vyrozumění Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních činností, o odložení věci ze dne [datum], soud zjistil, že věc podezření ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, byla podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky, odložena s odůvodněním, že nelze objektivně posoudit míru zavinění na dopravní nehodě.
8. Z informace o škodní události ze dne [datum] soud zjistil, že pojišťovna [anonymizováno] sdělila žalobci, že právo na pojistné plnění ze škodní události nevzniklo, neboť žalovaný odmítl svoji odpovědnost za způsobenou újmu a žalobce neprokázal odpovědnost žalovaného.
9. Ze smlouvy o nájmu vozidla [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že [příjmení] [příjmení] jako pronajímatel přenechal žalobci jako nájemci k dočasnému užívání vozidlo [příjmení] [příjmení] [anonymizováno], [registrační značka] za nájemné ve výši 1 500 Kč/den od 6. 8. 2018 do 17. 8. 2018.
10. Z předávacího protokolu ke smlouvě o nájmu vozidla [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že vozidlo zn. [anonymizováno], [registrační značka], bylo převzato [jméno] [příjmení] za spol. [právnická osoba] jako nájemcem od [příjmení] [příjmení]. Z protokolu o zpětném převzetí vozidla ke smlouvě o nájmu vozidla [číslo] soud zjistil, že vozidlo [anonymizováno] bylo převzato dne [datum] od nájemce s poškozením: pravý práh, pravé přední dveře a pravé zadní dveře.
11. Z faktury [příjmení] [číslo] vystavené dne [datum], splatné dne [datum] soud zjistil, že [příjmení] [příjmení] vyúčtoval pronájem vozidla [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] od [datum] do [datum] v částce 27 000 Kč (32 670 s DPH). Z vyúčtování zakázky ze dne [datum] soud zjistil, že [příjmení] [příjmení] vyúčtoval náhradní díly na vozidlo [anonymizováno], [registrační značka] v celkové částce 17 834,86 Kč bez DPH a z vyúčtování zakázky ze dne [datum] soud zjistil, že [příjmení] [příjmení] vyúčtoval náhradní díly na vozidlo [anonymizováno], [registrační značka] v celkové částce 20 587,40 Kč bez DPH 12. Z informace o výplatě pojistného plnění ze dne [datum] soud zjistil, že [právnická osoba], vyplatila žalovanému pojistné plnění ve výši 57 323 Kč v rámci refundačního nároku s tím, že míra účasti na vzniklé škodě byla stanovena ve výši 50% na základě dostupných podkladů a po vzájemné dohodě s pojistitelem protistrany ([anonymizováno] pojišťovnou).
13. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] soud zjistil, že z účtu vedeného u [anonymizováno] banky na jméno žalobce byla zaplacena částka 27 000 Kč a 5 670 Kč s názvem„ zápůjční auto po dobu opravy za [anonymizována dvě slova]“. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] soud zjistil, že z účtu vedeného u [anonymizováno] banky na jméno žalobce byla zaplacena částka 38 423 Kč a 8 069 Kč s názvem„ oprava po nehodě [anonymizována dvě slova]“.
14. Z evidenční karty řidiče (žalovaného) ke dni [datum] soud zjistil, že žalovaný má řidičské oprávnění skupiny A, [příjmení] že nemá záznam o žádném přestupku. Z evidenční karty řidiče ([jméno] [anonymizováno]) soud zjistil, že řidič vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] má řidičské oprávnění skupiny AaBa že dne [datum] spáchal přestupek překročení rychlosti mimo obec (naměř. [anonymizováno] km; max. 130 km).
15. Z oznámení o přestupku ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný je podezřelý z porušení § 4 písm. a) zák. č. 361/200Sb., a tím ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k ) a že [jméno] [příjmení] je podezřelý z porušení § 24 odst. 2 zák. č. 361/200Sb., a tím ze spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k ) s tím, že [jméno] [příjmení] jela ve vozidle s [jméno] [příjmení]. V oznámení je dále uvedeno, že dne [datum] v [údaj o čase] hod řídil žalovaný osobní motorové vozidlo zn. [anonymizována dvě slova], rz [anonymizováno] [číslo] v [obec a číslo], ulici [ulice] ve směru jízdy od ulice [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] k ulici [ulice]. Při řízení vozidla se nechoval ohleduplně a ukázněně a zezadu narazil do stojícího osobního motorového vozidla zn. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [číslo], které řídil [jméno] [příjmení] a zastavil vozidlo za účelem zaparkování do řady stojících vozidel, která stála rovnoběžně s levým okrajem vozovky. Žalovaný se zaviněním dopravní nehody nesouhlasil, když uvedl, že jeho vozidlo již stálo a do něj narazil při couvání řidič s vozidlem [anonymizováno]. Ve vozidle [anonymizováno] jela jako spolujedoucí na předním sedadle [jméno] [příjmení].
16. Ze záznamu o vytěžení účastníka (řidiče) dopravní nehody ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný jel dne [datum] se svým vozidlem [anonymizováno] po jednosměrné ulici [ulice] směrem k ulici [ulice] za osobním vozidlem značky [anonymizována tři slova], rychlostí cca 30 km/h, měl rozsvíceno předepsané osvětlení na vozidle. Za domem [číslo] osobní vozidlo [anonymizováno] zastavilo a zůstalo stát, zastavil cca 2 metry za tímto vozidlem. Po asi 6 vteřinách, co vozidlo [anonymizováno] stálo, a to bez signalizace blinkry, začalo náhle prudce couvat do místa mezi auty, tzn. mezi červeným a stříbrným vozem u levého chodníku a při tomto manévru nabouralo pravou zadní částí vozu do levé přední části jeho vozu. Žalovaný v záznamu dále uvedl, že vůz [anonymizováno] je vybaven systémem autonomního nouzového brzdění [anonymizováno], kdy systém [anonymizováno] automaticky aktivuje brzdy, pokud na základě signálů z předních radarových senzorů a čelní kamery rozpozná náhlé zastavení vpředu jedoucího vozu. Brzdová soustava se plně aktivuje při rychlostech jízdy do 70 km/h a před aktivací je spuštěn akustický varovný signál upozorňující řidiče na nouzovou situaci - překážku ve vozovce. Vozidlo bylo po pravidelné roční servisní kontrole u autorizovaného prodejce. Na vozidle mu vznikla škoda zhruba 70 000 Kč.
17. Ze záznamu o vytěžení [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] řídil vozidlo [anonymizována tři slova], rz [anonymizováno] [číslo], před dopravní nehodou stál, chtěl zaparkovat u domu [číslo]. Najel si, aby mohl zaparkovat, než začal couvat do mezery, dal blinkr, zastavil a otočil volantem, aby mohl couvat a držel brzdový pedál a řadil zpátečku a ozvala se rána.
18. Ze záznamu o vytěžení [příjmení] soud zjistil, že [jméno] [příjmení] bydlištěm [ulice a číslo], byla spolujezdkyně na předním sedadle vedle řidiče ve vozidle [anonymizováno] dne [datum], v [číslo] hod, [jméno] [příjmení] ji vezl domů. Když zastavil, aby mohl zaparkovat, tak než cokoliv udělal, ozvala se rána.
19. Z protokolu o nehodě v silničním provozu soud zjistil, že žalovaný porušil ust. § 4 písm. a) zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a tím spáchal přestupek podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb. a řidič vozu [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] je podezřelý z porušení ust. § 24 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. a tím je důvodně podezřelý ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zák. č. 361/2000 Sb. Dle popisu stop vozidlo [anonymizováno] - levá zadní strana se nachází ve vzdálenosti 3,2 m od levého okraje vozovky, levá přední strana se nachází ve vzdálenosti 3,2 m od levého okraje vozovky; vozidlo [anonymizováno] - levá zadní strana se nachází ve vzdálenosti 2,2 m od levého okraje vozovky, levá přední strana se nachází ve vzdálenosti 3,3 m od levého okraje vozovky.
20. Na fotodokumentaci přiložené k záznamu o vytěžení účastníka (řidiče) dopravní nehody ze dne [datum], v [údaj o čase] hod, v ulici [ulice], [obec a číslo], je vidět vozidlo značky [anonymizována dvě slova] a vozidlo značky [anonymizováno], dále vozidlo [anonymizováno] směřující do mezery mezi auty u chodníku, přičemž pravý zadní blinkr a nárazník vozidla [anonymizováno] se střetl s levým předním blinkrem a nárazníkem.
21. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení], bývalého jednatele žalobce, soud zjistil, že jel s vozidlem [anonymizována dvě slova] nahoru, najel si doleva, zastavil, než stačil zařadit, ozvala se rána. Najel si šikmo, otočil volant doprava, tak aby mohl zaparkovat, stál před mezerou. Ještě než se mu přepnuly senzory, ozvala se rána. Druhý řidič mu říkal, že by do něj nenarazil, že by auto samo zastavilo. Nezařadil dosud zpátečku, než do něj auto narazilo.
22. Ze znaleckého posudku [číslo] soud zjistil, že na předložené fotodokumentaci je zřetelné poškození vozidla [anonymizováno] na levé přední části, a to převažujícím dřením ve směru příčné osy vozidla. Je zřetelné poškození předního nárazníku včetně spoileru, přední masky a levého předního světlometu. Na poškození je zřetelné pouze dření, není zřetelný ráz. Směr dření je šikmo vzhůru, stoupá od střední části vozidla k levému okraji vozidla. Na poškození vozidla [anonymizováno] je zřetelný směr dření, který je veden od středu vozidla směrem k pravému okraji vozidla a dření má směr shora dolů, tedy klesá od střední části vozidla směrem k okraji vozidla. Na komunikaci nejsou zřetelné žádné stopy po možném intenzivním brždění, dření nebo smýkání vozidel. Ze stop na vozidlech je zřejmé, že při střetu vozidel se vozidlo [anonymizováno] nepohybovalo proti vozidlu [anonymizováno]. Celkové poškození vozidla [anonymizováno] na levé přední části odpovídá poškození vozidla [anonymizováno] na pravé zadní části a odpovídá popisovanému nehodovému ději, kdy vozidlo [anonymizováno] při couvání najelo pravou zadní částí do levé přední části stojícího vozidla [anonymizováno]. V čase a místě střetu vozidel se vozidlo [anonymizováno] nepohybovalo (stálo) a vozidlo [anonymizováno] se pohybovalo proti vozidlu [anonymizováno], tedy vozidlo [anonymizováno] nacouvalo do stojícího vozidla [anonymizováno].
23. Znalec vypověděl, že v podkladech spisu byly 2 údaje o možném vzniku a průběhu toho nehodového děje, jeden účastník říká, že vozidlo [anonymizováno] zastavilo, vozidlo [anonymizováno] do něj narazilo, vozidlo [anonymizováno] zastavilo najeté šikmo s vytočenými koly. A druhá varianta byla, že vozidlo [anonymizováno] zastavilo přímo a vozidlo [anonymizováno] do něj nacouvalo. Z těchto 2 údajů můžeme tedy vyhodnotit, že za prvé v každém případě lze vycházet z toho, že vždy jedno vozidlo stálo, nikdy se nepohybovaly obě dvě navzájem proti sobě. Druhá věc je ta, že vozidlo [anonymizováno] se pohybovalo ve směru přímém a vozidlo [anonymizováno], kdyby couvalo, tak by se pohybovalo po oblouku. Vzhledem k tomu, že otáčení vozidla se provádí na prodloužené ose zadní nápravy, tzn., že se otáčí kolem zadní nápravy, tzn., že oblouk zadní části je nepravidelným obloukem vždy k nějakému bodu vztažený. Pokud by vozidlo [anonymizováno] narazilo do vozidla [anonymizováno], lze předpokládat, že vozidlo by bylo brzděno, tzn., že by byl přítlak na přední část vozidla a vzhledem k tomu, že se pohybovalo ve směru přímém, tudíž prvním kompresním bodem, který by byl, tak by byl ráz. Výsledek toho by byl ráz neboli náraz. Samozřejmě tvarem nárazníku, vlivem plastů, které jdou pod sebe, tak první dření toho nárazu, by bylo ve směru svislém, mírně šikmo. Pak by pokračovalo šikmé dření a v momentě, protože vozidla zůstaly v konečném postavení v kontaktu, tak v momentě, kdy by to vozidlo přestalo, došlo by z fáze kompresní k fázi restituční, tak by bylo zase dření nahoru ve směru svislém, částečně samozřejmě šikmém. A to je to, co na vozidlech znát není. Ani na jednom. Pokud tedy budeme brát v úvahu druhou variantu, že vozidlo [anonymizováno] zastaví a vozidlo [anonymizováno] bude couvat, při couvání dochází, k nadlehčení zadní části vozidla, a to vozidlo vlastně najede po oblouku, to znamená, že tam nebudeme mít v první fázi ráz, ale budeme tam mít přímo dření, protože to jede po oblouku a to dření bude na vozidle [anonymizováno] ve směru stoupavém, nebo odspoda nahoru a na [anonymizováno] budeme mít směrem dolu. A tyto stopy byly na vozidlech zaznamenány. Proto dospěl k závěru, že vozidlo [anonymizováno] nacouvalo do stojícího vozidla [anonymizováno]. Využil program nazvaný„ průnik pásem“, tj. působení vzájemně nějakých sil na základě zákona o zachování energie a vyšla mu nárazová rychlost, která byla mezi 14-15km/hod. Potom pomocí programu [anonymizována dvě slova] provedl simulaci pohybu, tak jak je to udáváno v podkladech spisu. [ulice] poloha má vliv na znalecký závěr pouze v tom směru, že vyhodnocoval způsob, rozsah a směry dření na vozidlech. Jestli jeli o 5cm dál nebo ne, není rozhodující. Navíc každý střet má svoji fázi kompresní a pak má fázi restituční. To znamená, že vozidla jsou nějakým způsobem od sebe puzena původními vlastnostmi toho materiálu, který má snahu se vrátit do svých původních tvarů. Podle zanechaných stop, pokud vozidlo jede rovně a brzdí, lze vycházet z toho, že bude brzdit, nejde o to, že mělo automatický brzdný systém, ten už v té nejmenší rychlosti nepůsobí. Ale buď by to brzdil systém, nebo řidič, bylo by to přetížené na tu stranu a i po tom odpérování v jakémkoli směru, se ten předek toho vozidla zvedne. To znamená, že ukončení stop je ve směru svislém, což tady v tom případě není. Pokud vyhodnotíme rozsah a způsob poškození obou vozidel, vychází z toho jednoznačně, že vozidlo [anonymizováno] nacouvalo do vozidla [anonymizováno].
24. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] včetně poštovního podacího archu ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky.
25. V řízení byly provedeny všechny důkazy, které byly pro rozhodnutí soudu podstatné. Z jiných než shora uvedených důkazů nebylo zjištěno pro věc nic podstatného.
26. Ze shora uvedených skutkových zjištění tak soud učinil následující závěr. K dopravní nehodě došlo dne [datum] v [údaj o čase] hod, v ulici [ulice], [obec a číslo] mezi vozidlem žalobce zn. [anonymizována dvě slova], které řídil [jméno] [příjmení], bývalý jednatel žalobce, který vezl spolujezdkyni [jméno] [příjmení] do jejího bydliště na adrese [ulice a číslo] a vozidlem zn. [anonymizováno], jehož vlastníkem je žalovaný a které žalovaný rovněž řídil. K dopravní nehodě došlo v důsledku couvání žalobce s cílem zaparkovat vozidlo levému okraji chodníku, přičemž přehlédl vozidlo žalovaného.
27. Podle ust. § 2932 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), střetnou-li se provozy dvou nebo více provozovatelů a jedná-li se o vypořádání mezi těmito provozovateli, vypořádají se provozovatelé podle své účasti na způsobení vzniklé škody. Dle konstantní judikatury je pro vypořádání škody mezi provozovateli při střetu provozů dopravních prostředků určující, jakou měrou se jednotlivá okolnost střetu podílela na vzniku škody, resp. míra, jakou se ta která příčina podílela na způsobení konkrétní újmy; není přitom vyloučeno, aby porovnání účasti jednotlivých provozovatelů na střetu provozů vyústilo v závěr, že účast některého z nich je natolik minimální, že odpovědnost za škodu na jeho straně nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4521/2008). Nejvyšší soud dále judikoval, že za střet provozů dopravních prostředků ve smyslu ustanovení § 431 obč. zák. (nově § 2932 o.z.), je třeba považovat i náraz jedoucího motorového vozidla do zastaveného motorového vozidla, které řidič uvedl do klidu nebo s nímž přerušil jízdu, ale nenechal je stát bez možnosti v případě potřeby zasáhnout, takže s tímto vozidlem nepřestal být účastníkem silničního provozu (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ČSR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 2 Cz 10/74).
28. Při vypořádání mezi provozovateli je rozhodná účast, kterou měli na způsobení vzniklé škody. Podle závěrů znaleckého posudku a výpovědi znalce byla dopravní nehoda způsobena výlučně řidičem [jméno] [příjmení], který zacouval do stojícího vozidla žalovaného. Znalecký posudek jednoznačně určil, kdo způsobil dopravní nehodu i jak k ní došlo. Výpověď řidiče vozidla [příjmení] [jméno] [příjmení] a záznam o vytěžení jeho spolujezdkyně byla vyvrácena znaleckým posudkem, o správnosti jeho závěrů soud nemá důvod pochybovat. Nadto ve výpovědi svědka [příjmení] soud spatřuje rozpor s tím, co uvedl v záznamu o vytěžení řidiče, když svědek při výpovědi uvedl, že„ nezařadil dosud zpátečku, než do něj auto narazilo“, zatímco v záznamu uvedl, že„ držel brzdový pedál a řadil zpátečku“. Vzhledem k tomu, že žalovaný nehodu nezpůsobil a ani se na jejím vzniku nepodílel, nelze hovořit o účasti na způsobení nehody na straně žalovaného, soud proto žalobu zamítl.
29. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu nárok na náhradu nákladů řízení v částce 19 553,60 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 3 740 Kč/úkon (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření ze dne [datum], účast při jednání dne [datum] a dne [datum]), paušální náhrada výdajů dle § 13 uvedené vyhlášky v částce 1 200 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby, a dále daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 3 393,60 Kč O lhůtě k plnění a splatnosti nákladů řízení k rukám právního zástupce žalovaného soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.
30. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a vedlejším účastníkem bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když vedlejší účastník na straně žalovaného byl ve věci zcela úspěšný, náleží mu nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 500 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., kdy paušál činí 300 Kč/úkon, celkem 5 úkonů (2x příprava účasti na jednání / [datum], [datum], 2x účast na jednání, podání [datum]), kdy úkonem je každá příprava na každé jednání a každá účast na jednání, celkem 1 500 Kč O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.
31. O náhradě nákladů státu bylo rozhodnuto dle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu budou sestávat z náhrady za státem vyplacené znalečné. Soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů státu jen co do základu dle § 155 odst. 1 o.s.ř. s tím, že o jejich výši bude rozhodnuto samostatným usnesením poté, co náklady státu zaplacením znalečného vzniknou a bude známa jejich výše.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.