10 C 339/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Borovičkovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně od datum do datum, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši částka k rukám právní zástupkyně žalobce příjmení jméno příjmení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum domáhal stanovení povinnosti žalovanému zaplatit mu částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od datum do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná pohledávka mu byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, uzavřené mezi žalobcem a právnická osoba, jakožto původním věřitelem. Právní předchůdce žalobce uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do datum. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek anonymizováno kde se žalovaný nejprve zaregistroval do systému právního předchůdce žalobce, a to zadáním svých osobních údajů, včetně emailové adresy a telefonního čísla a po zřízení uživatelského účtu a dokončení registrace požádal o úvěr. Po prověření úvěruschopnosti žalovaného pak právní předchůdce žalobce zaslal žalovanému návrh úvěrové smlouvy obsahující výši úvěru a sjednanou splatnost. Úvěr byl poskytnut na účet žalovaného číslo bankovní účet, přičemž platba byla specifikována variabilním symbolem – rodným číslem žalovaného. Žalovaný však úvěr ve stanovené splatnosti nevrátil, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne datum. Žalovaný se k návrhu žalobce nevyjádřil. Žalobce soudu předložil nepodepsanou smlouvu o úvěru ze dne datum, dle které se právnická osoba příjmení p.l.c. zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši částka, které byl žalovaný povinen splatit do datum (čl. II smlouvy). Úrok i RPSN činily 0% ročně (čl. II smlouvy). Finanční prostředky měly být poskytnuty na účet klienta, který sdělil při podání žádosti o úvěr (čl. III smlouvy). Číslo klienta bylo v databázi uvedeno jako bankovní účet (výpis z databáze). Smlouva o úvěru obsahovala sdělení, že její nedílnou součástí jsou obchodní podmínky (čl. IX odst. 10 smlouvy). Smluvní podmínky však žalobce soudu nepředložil a s ohledem na chybějící podpis žalovaného pod těmito prohlášeními nebylo ani prokázáno, že by žalovaný skutečně smluvní podmínky převzal či mu byly poskytnuty předsmluvní informace a posouzena jeho úvěruschopnost. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaný o poskytnutí úvěru skutečně požádal, když nebylo v řízení prokázáno ani to, že došlo k vytvoření klientského účtu žalovaného, ani že došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce. Dále v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce či jeho právní předchůdce posuzovali úvěruschopnost žalovaného hledáním v jakékoliv z těchto databází či že by jakýmkoliv jiným způsobem prověřovali příjmy a výdaje žalovaného a tím i jeho schopnost úvěr splácet. Dodat je třeba, že tím, že se žalobce nedostavil k jednání, aniž včas požádal z důležitého důvodu o jeho odročení, znemožnil soudu, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o.s.ř., když soud projednal věc v jeho nepřítomnosti v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř.. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o.s.ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura). Dne datum byly z účtu právnická osoba příjmení p.l.c. odeslány finanční prostředky ve výši částka, a to na účet č. bankovní účet (potvrzení o platbě a výpis číslo). Ze sdělení právnická osoba ze dne datum bylo zjištěno, že majitelem účtu číslo je žalovaný (sdělení ze dne datum), a že na tento účet byla dne datum připsána částka ve výši částka (sdělení ze dne datum). V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku, byť jen částečně, žalobci uhradil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právnická osoba pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení + seznam pohledávek). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (oznámení o postoupení pohledávky + podací lístek). Písemnou předžalobní upomínku ze dne datum vyzval žalobce žalovaného k úhradě dluhu ve lhůtě do 3 dnů od doručení. (výzva, včetně podacího lístku). V řízení nebylo prokázáno, že žalobce či jeho právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalovaného, či platně uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru. Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného. Smlouvou o úvěru podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání úvěr a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytované peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jelikož úvěr by poskytl žalobce v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný by nejednal v rámci své podnikatelské činnosti, šlo by podle ustanovení § 2, 3 zák. č. 145/2010 Sb. o smlouvu o spotřebitelském úvěru. V daném případě však nebylo prokázáno, že byla smlouva o úvěru uzavřena. Pro úplnost soud dodává, že i pokud by dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že smlouvu uzavřel žalovaný, jednalo by se o smlouvu neplatnou v souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a to dle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb., neboť poskytovatel úvěru prověřil jen formálně, zda je žalovaný schopen úvěr splácet. Tento závěr je v souladu s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie pro srovnání rozsudek Soudního dvora EU ze dne datum ve věci C číslo), Nejvyššího a Ústavního soudu, jakož i běžnou rozhodovací praxí soudů prvního stupně v České republice (pro srovnání rozsudek Okresního soudu ve obec ze dne datum, vydaný pod sp. zn. 38 C 25/220). Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel zápůjčky spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn.

III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. Žalobce tak v rozporu s citovanými rozhodnutími soudu neposoudil úvěruschopnost žalovaného dostatečně, proto by byla uzavřená smlouva neplatná, a to včetně ujednání o povinnosti hradit smluvní pokutu či náklady vzniklé prodlením žalovaného. Úplné a dostatečné posuzovaná úvěruschopnosti klientů není jen za účelem ochrany spotřebitele, ale i poskytovatele úvěru, neboť v jeho zájmu je, aby klient celý úvěr řádně a včas splatil a v neposlední řadě i ve prospěch celé společnosti, kdy posouzení úvěruschopnosti může zamezit předlužování společnosti a negativním dopadům insolvencí či exekucí. Jestliže žalobce přes neplatnost smluv poskytl žalovanému částka, plnil dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu a žalobci dle ustanovení § 2993 o.z. vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši částka. S ohledem na to, že žalobce neprokázal, že by žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky dříve než předžalobní výzvou ze dne datum ve lhůtě do 3 dnů od doručení, vycházel soud z toho, že splatnost dlužné částky nastala dne datum. Den poté se dle ustanovení § 1968 o.z. dostal žalovaný do prodlení. Žalovaný je tak povinen podle odst. 2 téhož ustanovení ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve spojení s § 19 nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. platit žalobci úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně od datum do zaplacení. Proto soud žalobě v rozsahu výroku I. vyhověl. Protože část nároku žalobce, nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky částka od datum do datum nebyl po právu, soud žalobu v této části zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 a 3 o.s.ř., neboť žalobce měl neúspěch jen v poměrně nepatrné části. Žalobce tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Její náklady jsou tvořeny částkou částka za zaplacený soudní poplatek a dále odměnou advokáta vypočtenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši částka (převzetí věci, žaloba, jednoduchá předžalobní upomínka – 3 x částka), 3x náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou částka k úkonu dle vyhl. č. 177/96 Sb. tj. částka, s připočtením 21% DPH ve výši částka dle ust. §137 odst. 3 o.s.ř. Celkem činí náklady řízení žalobce částku částka. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. Povinnost žalovaného nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobce se opírá o ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. (§ 202 odst. 2 o.s.ř.)