10 C 399/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní JUDr. Andreou Borovičkovou, Ph.D., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o částka s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla uznána povinnou zaplatit žalobci částku ve výši částka s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobce se žalobou došlou zdejšímu soudu dne datum domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši částka s příslušenstvím, s tím, že tato pohledávka mu byla postoupena původním věřitelem, právnická osoba na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum. Původní věřitel – právnická osoba uzavřel se žalovanou dne datum smlouvu o úvěru tím, že se žalovaná prostřednictvím internetových stránek anonymizováno zaregistrovala do systému věřitele zadáním osobních údajů, odsouhlasila znění rámcové úvěrové smlouvy a požádala o poskytnutí úvěru ve výši částka, přičemž se žalovaná zavázala tuto částku, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši částka, věřiteli vrátit do datum. Finanční prostředky byly poskytnuty na účet žalované č. bankovní účet. Žalovaná do dnešního dne ničeho neuhradila, a to ani přes zaslanou předžalobní výzvu ze dne datum. Žalovaná potvrdila, že si peníze půjčila a požádala, aby byly tyto finanční prostředky zaslány na účet jejího otce – jméno příjmení. Chtěla zajistit peníze pro otce jejích dětí. Po jeho odchodu se žalovaná dostala do tíživé finanční situace, umocněné koronavirem, neboť je samoživitelka a pečuje o dvě nezletilé děti. Při uzavírání smlouvy po internetu žalovaná uvedla, že pobírá toliko rodičovský příspěvek, žádné doklady nedokládala. Nad to žalovaná uplatnila námitku promlčení. Žalobce předložil soudu smlouvu o úvěru číslo ze dne datum, na základě které se právnická osoba zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši částka, které měla žalovaná vrátit spolu s poplatkem ve výši částka do datum (čl. 2 smlouvy). Předložená smlouva není žalovanou podepsána a pod smlouvou se nenachází ani žádný bezpečností či SMS kód. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce či jeho právní předchůdce jakkoliv posuzovali úvěruschopnost žalované, když žalovaná ani nepředložila jakékoliv listiny dokládající její příjmy a výdaje (výpověď žalované). Žalobce zaslal částku částka datum žalované na účet bankovní účet (bezhotovostní převod el. bankovnictví), účet je dle sdělení právnická osoba ze dne datum jméno příjmení. Žalovaná potvrdila, že požádala, aby byly finanční prostředky zaslány na účet jejího otce. V řízení tak bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalované finanční prostředky na účet jméno příjmení. Žalobce předložil oznámení o postoupení pohledávky, jeho doručení však nebylo prokázáno. Předložena nebyla ani smlouva o postoupení pohledávky. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum ve lhůtě do 3 dnů od doručení (předžalobní výzva + podací lístek). Soud v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci. Z jiných než shora uvedených důkazů nezjistil pro věc nic podstatného. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce se žalovanou uzavřeli dle ustanovení § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen OZ), smlouvu o úvěru. Protože na jedné straně smluvního vztahu stál právní předchůdce žalobce, který ve smyslu ustanovení § 420 OZ při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, tedy podnikatel a na druhé straně žalovaná jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy podle § 419 OZ spotřebitel, jedná se dle ustanovení § 1810 OZ o spotřebitelskou smlouvu. V souladu se závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu České republiky č. 33 Cdo 2178/2018 dospěl však soud k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 9 zák. č. 145/2010 Sb. neplatná, neboť poskytovatel úvěru neprověřil, zda je žalovaná schopna úvěr splácet. Tento závěr je v souladu s konstantní judikaturou Soudního Dvora Evropské unie, Nejvyššího a Ústavního soudu. Jak uvedl Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne datum ve věci C číslo (právnická osoba v . jméno příjmení a další) čl. 8 směrnice 2008 číslo, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady číslo (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel zápůjčky má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel zápůjčky spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Jak přitom uvedl Ústavní soud České republiky ve svém rozhodnutí ze dne datum vydaném pod sp. zn.

III. ÚS 4129/18 to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli. Jestliže právní předchůdce žalobce přes neplatnost smluv poskytl žalované finanční prostředky ve výši částka, plnil dle ustanovení § 2991 o.z. bez spravedlivého důvodu a vzniklo mu tak dle ustanovení § 2993 o.z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Subjektivní promlčecí lhůta k uplatnění nároku dle ust. § 629 OZ uběhla dne datum, když veškeré skutkové okolnosti potřebné pro závěr, že se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, byly žalobci známy ke dni poukázání peněz na účet jméno příjmení, a pohledávka je tak dle ust. § 609 OZ promlčena. Protože žalovaná uplatnila u jednání námitku promlčení v souladu s ust. § 610 OZ, není povinna plnit. Nad to soud uvádí, že i pokud by shledal smlouvu o úvěru platnou či by shledal námitku promlčení nedůvodnou, nemohl by žalobě vyhovět, neboť žalobce neprokázal, že mu pohledávka byla dle ust. § 1879 OZ platně postoupena ani že postoupení žalované postupitel oznámil, když nepředložil písemnou smlouvu o postoupení ani doručenku k oznámení o postoupení. Ve vztahu mezi postupníkem a dlužníkem není soud oprávněn hodnotit platnost postupní smlouvy (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.12.2009 sp. zn. 29 Cdo 1277/2007), platnost postoupení totiž není právně významná. Změnu osoby oprávněné přijmout plnění vyvolá postupitel dle ustanovení § 1882 OZ oznámením o postoupení pohledávky adresovaným dlužníku, kterým také na sebe bere riziko vyplývající z toho, že i v případě neplatnosti (nebo dokonce neexistence) smlouvy o postoupení pohledávky splní dlužník dluh třetí osobě (postupníku) s účinky i pro postupitele. Jestliže postoupení pohledávky nebylo žalované oznámeno, nedošlo ke změně osoby oprávněné přijmout plnění, i z tohoto důvodu nezbylo soudu než žalobu v celém jejím rozsahu zamítnout. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 o.s.ř., když žalované, která byla ve věci plně úspěšná, náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné. (§ 202 odst. 2 o.s.ř.)