10 C 406/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní JUDr. Andreou Borovičkovou, Ph.D. ve věci žalobce; celé jméno žalobce , narozený: 24.9.1987, bytem: adresa žalobce , ; zastoupeného údaje o zástupci proti; žalované; jméno celé jméno žalované , narozená: 9.6.1976, bytem: adresa , obec a číslo , ; zastoupené JUDr. jméno příjmení , advokátem sídlem: adresa , O zaplacení 145 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 135.487 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 8.8.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zaplacení 10.013 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně od 31.7.2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 135.487 Kč od 31.7.2019 do 7.8.2019, se žaloba zamítá

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 57.124,10 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku 145 500 Kč s úrokem z prodlení 10% ročně od 31.7.2019 do zaplacení s tvrzením, že na základě [anonymizována dvě slova] o [anonymizováno] z [datum] předal žalované v hotovosti 150 000 Kč a žalovaná se zavázala [anonymizováno] vrátit v měsíčních splátkách po 2 313 Kč. Žalovaná vrátila žalobci pouze dne 20.11.2017 2 300 Kč vkladem na jeho účet, dne 19.1.2020 2 200 Kč z účtu své matky, kterým disponovala, protože na ni byly vedeny exekuce. Další peníze mu již nevracela a vyhrožovala mu, že pokud bude po ní dluh vymáhat, obviní ho z domácího násilí. K okolnostem uzavření [anonymizováno] uvedl, že žalovaná potřebovala peníze pro podnikatelské účely, úvěr u [právnická osoba] jí však nebyl poskytnut. Proto požádala žalobce, svého tehdejšího přítele, aby si [anonymizováno] pro ni vyřídil na své jméno. [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) o [anonymizováno] 160 000 Kč požádal a získal jej, peníze si ihned na pokladně banky vybral z účtu a 150 000 Kč předal do rukou žalované. Žalovaná poté peníze uložila na svůj účet u [příjmení] [příjmení] a uhradila z nich své dluhy z podnikání (dluh za [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] u [právnická osoba]). Později opravil, že existovalo písemné potvrzení o [anonymizováno], zůstalo však v osobním trezoru žalované. Žalovaná popřela uzavření [anonymizováno] i [anonymizována dvě slova]. Žalobu považovala za účelovou snahu žalobce zlepšit své postavení v [anonymizováno] řízení vedeném proti němu pod sp. zn. [spisová značka] ve věci [anonymizována dvě slova], jehož se vůči ní žalobce dopouštěl ve formě dlouhodobého [anonymizováno] a [anonymizováno]. Popřela, že by peníze žalobci vracela. 2 300 Kč si na účet vložil žalobce sám, 2 000 Kč byla splátka dluhu její matky žalobci. Splátka ve výši 2 313 Kč měsíčně, byla splátka sjednaná mezi žalovaným a [anonymizováno], nikoli splátka dluhu sjednaná mezi účastníky řízení. Z [anonymizováno] [název soudu] ze dne [datum], který nabyl právní moci ve vztahu k žalobci dne [datum] a ve vztahu k žalované dne [datum] bylo zjištěno, že dne 20.9.2017 žalobce se žalovanou společně navštívili pobočku [anonymizováno] na [anonymizováno] náměstí [číslo] v [obec a číslo], kde žalobce požádal o [anonymizováno] ve výši 160 000 Kč a pro jeho schválení předložil nepravdivé potvrzení o výši příjmu, které mu opatřila žalovaná, [anonymizováno] mu byl schválen. Žalobce si bezprostředně po schválení [anonymizováno] vybral v hotovosti částku 150 000 Kč, peníze v obálce předal žalované, se kterou byl domluvený, že splátky bude hradit ona, žalovaná však splátky nehradila a úvěr uhradil žalobce. Závěry [anonymizováno] soudu, který účastníky řízení zprostil obžaloby pro [anonymizována tři slova] s odůvodněním, že formální znaky [anonymizováno] činu byly naplněny, nebyl však naplněn materiální znak, neboť žalobce [anonymizováno] splatil, podporují další v řízení provedené důkazy. Ze smlouvy o [anonymizováno] ze dne [datum] plyne, že byl žalobci schválen [anonymizováno], který se zavázal splácet ve splátkách po 2 313 Kč měsíčně. [anonymizováno] byl žalobci poskytnut na základě potvrzení o příjmu vystaveného [právnická osoba] [anonymizováno] (potvrzení) vyžádaného žalovanou od [příjmení] [jméno] [příjmení], přestože žalobce nebyl zaměstnancem společnosti (výpověď [příjmení] [jméno] [příjmení] v trestním řízení zachycená v [anonymizováno] z [datum], kterou v tomto řízení nezpochybňovala žádná ze stran sporu). Skutečnost, že byly peníze předány žalované, potvrzuje výslech žalovaného, výslech [jméno] [příjmení] a výpis z účtu [příjmení] [příjmení] ze dne [datum] za září 2017, z něhož se podává, že dne 20.9.2017 žalovaná na tento účet vložila v hotovosti 140 000 Kč. Již těmito důkazy bylo prokázáno předání 140 000 Kč, proto nebylo třeba opakovat výslech [jméno] [příjmení], která předání v trestním řízení rovněž potvrdila. Oba svědci, kteří byli v budově [anonymizováno] přítomni při předání peněz žalované, zaměstnankyně banky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], partner matky žalobce, byli od pokladny, kde došlo k výběru peněz a jejich vložení do obálky, vzdáleni. Přitom osoba, která stojí před přepážkou v tzv. diskrétní zóně, svými zády znemožňuje třetí osobě spolehlivě sledovat dění u přepážky. Svědci proto nemohli spolehlivě vidět, kolik peněz dal žalobce do obálky pro žalovanou, kterou dle své výpovědi v tomto řízení dal žalované do kabelky. Z tohoto důvodu soud ani nedoplňoval dokazování výslechem [jméno] [příjmení], která se k jednání soudu opakovaně nedostavila (stejně jako k hlavnímu líčení, jak plyne z [anonymizováno] o jednání z [datum]), zejména, pokud žalobce, který její výslech navrhl, na jejím výslechu netrval a výslovně uvedl, že svědkyně se nemůže vyjádřit ke splatnosti [anonymizováno]. Ostatně nad částku 140 000 Kč, byla i tvrzení žalobce rozporuplná. Ačkoli v tomto řízení uváděl, že žalované poskytl 150 000 Kč v hotovosti, v trestním řízení dle protokolu z 23.6.2020 uváděl, že na účet její matky zaslal ještě 13 000 Kč, aby to bylo těch 160 000 Kč. Soud nedovozoval ničeho ze skutečnosti, že svědek [příjmení] vypověděl, že si účastníci řízení peníze předali, kdežto žalobce vypovídal, že je dal žalované do kabelky. K výslechům došlo s velkým časovým odstupem od události, proto je logické, že se svědek nebo žalovaný mohli v detailech splést. Za situace, kdy je předání peněz nepřímo potvrzeno jejich uložením na účet [právnická osoba], tento nesoulad není schopen obě výpovědi zásadním způsobem znevěrohodnit. V řízení bylo citovaným výpisem z účtu prokázáno, že částku 140 000 Kč užila žalovaná pro svou potřebu, neboť téhož dne odeslala z účtu na účet [právnická osoba] a.s. 34 624 Kč a následující den 3 x 34 624 Kč a 1 554 Kč, celkově tak [právnická osoba] odeslala 140 050 Kč, což byla částka řádově přesahující zůstatek na účtu před vložením 140 000 Kč, nad tuto částku ještě téhož dne odeslala 912 Kč, 4 434 Kč, 623 Kč, 679 Kč, 522 Kč, 465 Kč a 476 Kč. Zůstatek účtu byl na začátku měsíce 13 476 Kč, na konci měsíce již záporný. Pokud jde o částku 10 000 Kč, kterou měl žalobce žalované také předat, nebylo prokázáno, že byla předána a že by tato byla určena pro výlučné potřeby žalované, na účet vložena nebyla. Žalovaný vypovídal pouze, že ze zbylých peněz si žalovaná asi potřebovala něco koupit. Mezi stranami přitom nebylo sporu o tom, že v době poskytnutí úvěru byli žalobce a žalovaná partneři. Za těchto okolností nelze mít za prokázáno, že peníze, které nebyly vloženy na účet žalované, byly žalované také předány a že byly skutečně určeny k hrazení potřeb žalované. Z vložení 2 313 Kč na účet žalovaného ani z poukázání 2 200 Kč potvrzeného výpisem z účtu nelze dovodit uznání tvrzeného závazku, neboť nebyly provázeny žádným projevem vůle, z něhož by se dala dovodit vůle žalované k uznání závazku. Nadto z výpisu z účtu nelze dovodit, kdo peníze na účet žalovaného vložil, ani nebylo v řízení prokázáno, že by peníze zaslala žalobkyně z účtu matky právě za účelem splacení závazku. Mezi partnery jsou v rámci běžného soužití myslitelné i jiné převody peněz než převody peněz vztahující se k [anonymizováno]. Pokud jde o splatnost zápůjčky, svědkyně [jméno] [příjmení] vypovídala, že se jí žalovaná ptala na výši splátek, aby mohla peníze vracet, že si nastaví trvalý příkaz. ([anonymizováno] z [datum]) Tím má soud za prokázáno, že žalovaná se zavázala [anonymizováno] vracet ve splátkách, nelze z toho však dovodit, jak vysokých a kdy, neboť z toho, že žalovaná znala výši splátek, nelze dovodit, že chtěla peníze vracet právě v částce odpovídající výši splátek. Nadto u ústního jednání uváděla, že se jí žalovaná ptala na výši splátek, a dle úředního záznamu z 4.9.2018 uváděla, že se účastníci řízení dohodli, že bude zasílat výši splátek na jeho účet. Dle úředního záznamu uváděla, že oba účastníci řízení šli spolu k pokladně, žalovaný, který by si jako přímý aktér předání peněz měl předání peněz pamatovat nejlépe, uváděl, že šel k pokladně sám. Svědkyně poprvé vypovídala rok po celé události, otázka, jak si právní vztahy mezi sebou vypořádají účastníci řízení, pro ni nebyla podstatná. Obdobných schůzek s klienty musela svědkyně v posledním roce absolvovat celou řadu. Soud proto s ohledem na rozpory obsažené v její výpovědi dospěl k závěru, že pouze z výpovědi svědkyně obsahující tyto rozpory učiněné nadto v jiném řízení, nelze mít splatnost [anonymizováno] za prokázanou. Žalovaný pak u ústního jednání tvrdil, že [anonymizováno] byla bezúročná. Pokud by splátky byly sjednány shodně se splátkami dle splátkového kalendáře banky, byla by mu zaplacena vyšší částka než na jakou měl dle uzavřené smlouvy nárok. Žalovaný u posledního ústního jednání uváděl, že svědkyně nemůže říci ke splatnosti zápůjček ničeho, proto soud od její výpovědi upustil a vyšel z toho, že nebylo prokázáno, jak byla sjednána splatnost zápůjčky. Přípisem z 22.6.2019 odeslaným dne 24.6.2019 žalobce žalovanou vyzval k zaplacení 223 622 Kč do 10 dnů. ([anonymizována tři slova]). Z jiných než shora uvedených důkazů soud nezjistil pro věc nic podstatného, zejména důkazy vztahující se k [anonymizována dvě slova] nemohly mít na právní posouzení věci vliv, neboť žalovaná je povinna zapůjčené peníze vrátit, ať už byla obětí [anonymizována dvě slova] či nikoliv. Na základě takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žalobce s žalovanou uzavřeli dle ustanovení § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.), smlouvu o [anonymizováno]. Podle citovaného ustanovení je žalovaná povinna dlužnou částku po uplynutí dohodnuté doby vrátit. Ze [anonymizována dvě slova] 140 000 Kč, přitom žalovaná dle tvrzení žalobce uhradila již 4 513 Kč, uhradit zbývá 135.487 Kč. Pokud nebylo prokázáno, jak byla sjednána splatnost splátek dluhu, vyšel soud z toho, že sjednána nebyla (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] analogicky). Podle ustanovení § 2393 o.z. neurčí-li smlouva, kdy má být [anonymizováno] vrácena, je splatnost závislá na vypovězení [anonymizováno]. Není-li o výpovědi sjednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Jako výpověď [anonymizováno] vztahu posoudil soud výzvu z 22.6.2019 odeslanou dne 24.6.2019, došlou dle domněnky dle § 572 o.z. 1.7.2019. V této výzvě není výslovně uvedeno, že jí žalobce smlouvu o [anonymizováno] vypovídá, jasně z ní však plyne, že žalobce požaduje peníze vrátit, z toho také plyne, že chce smlouvu ukončit. Trvat za této situace na pregnantní právní kvalifikaci učiněného právního jednání by bylo nepřípustným právním formalismem, a to i s ohledem na znění § 555 a 556 o.z., podle kterých je třeba právní jednání dle § 555 posuzovat podle jejich obsahu, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám nebo musela-li o něm vědět. O vůli žalobce smluvní vztah se žalovanou ukončit a převzít zpět zapůjčené peníze přitom nelze mít z textu výzvy pochyb. Podle ustanovení § 2393 o.z. nastala splatnost závazku dne 7.8.2019, dnem 8.8.2019 se žalovaná dostala dle ustanovení § 1970 o.z. do prodlení a dle ustanovení § 1968 odst. 2 o.z. ve spojení s nařízením vlády České republiky č. 351/2013 Sb. je povinna platit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 10% ročně. V řízení nebylo prokázáno, kdo vložil na účet žalobce částku 2 313 Kč, ani že odeslání peněz z účtu matky žalované představovalo projev vůle k úhradě žalovaného závazku, nadto závazku v tvrzené výši. Z těchto důvodů nelze právní jednání posoudit jako uznání dluhu dle § 2053 o.z. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce byl ve věci neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části a má tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tvořených částkou 5 820 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále odměnou advokáta vypočtenou dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 45 110 Kč (jednoduchá předžalobní upomínka, převzetí věci a první porada s klientem, žaloba, vyjádření z 23.2.2021, účast u jednání soudu dne 3.3.2021, 22.9.2021 a 16.2.2021), 7x náhradou hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč k úkonu dle vyhl. č. 177/96 Sb. tj. 2 100 Kč, s připočtením 21% DPH dle ust. §137 odst. 3 o.s.ř. Celkem činí náklady řízení žalobce 57 124,10 Kč. Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení za důkazní návrh z 25.10.2021, neboť svým rozsahem neodpovídal jednomu úkonu právní pomoci. Obě nahlížení do spisu nebylo možno posuzovat analogicky jako samostatné úkony právní služby, za které by náležela advokátovi odměna, neboť neodpovídala svým významem prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu Ani v trestním řízení nenáleží advokátovi za každé nahlížení do spisu či jeho prostudování odměna, nýbrž jen za prostudování spisu„ po skončení vyšetřování“, přesněji řečeno v okamžiku, kdy policejní orgán uzná vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby (srovnej § 166 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů a usnesení Nejvyššího správního soudu citované v usnesení ze dne 29. dubna 2008, č. j. 5 Azs [číslo] (na nějž odkazuje i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015). Žalovaná, jak plyne i z jejího vyjádření k žalobě doručeného právní zástupkyni žalobce dne 17.2.2021 do spisu důkazy nezakládala, ve spise nebyly žádné listiny, u kterých by jejich seznámení se až na následujícím ústním jednání ve věci mělo vliv na hospodárnost řízení ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 8. března 2021 sp. zn.

I. ÚS 4012/18, mezi posledním ústním jednáním a nahlížením do spisu dne 16.11.2021 došla do spisu jen zpráva banky, na níž žalobce nijak nereagoval. Ani zde proto nelze dojít k závěru, že by se seznámení s touto listinou negativně odrazilo na rychlosti a hospodárnosti řízení.