10 C 48/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem JUDr. Lukášem Bernatem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 31 972,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 657 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 657 Kč od 11. 2. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 14 295,50 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 23 952,50 Kč od 12. 1. 2022 do 10. 2. 2022, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 295,50 Kč od 11. 2. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 350 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 020,09 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28. 11. 2022 původně domáhala, aby soud uložil povinnost žalované zaplatit žalobkyni částku 31 972,59 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná a žalobkyně dne 18. 11. 2020 uzavřely [anonymizováno] o [anonymizována čtyři slova] [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout neúčelový [anonymizována dvě slova] ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý [anonymizována dvě slova] splácet ve 30-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 494 Kč vždy k 18. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje dnem 18. 12. 2020. Před uzavřením shora citované smlouvy o [anonymizována dvě slova] žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalované. Žalovaná uhradila žalobkyni dne 16. 12. 2020 částku 2 494 Kč, dne 25. 1. 2021 částku 2 993 Kč, dne 25. 2. 2021 částku 2 993 Kč, dne 10. 3. 2021 částku 450 Kč a dne 10. 5. 2021 částku 6 413 Kč. Žalovaná tak nesplnila svoji povinnost platit sjednané splátky řádně a včas, když se dnem 19. 1. 2021 dostala do prodlení s úhradou ujednaných splátek. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne 23. 5. 2021 a byla jí ze strany žalobkyně poskytnuta dodatečná lhůta k úhradě dlužné splátky. Protože žalovaná přes opakované upomínky žalobkyně dlužnou splátku neuhradila a dostala se do prodlení s úhradou i dalších splátek, došlo nejpozději ke dni 11. 1. 2022 k zesplatnění úvěru a žalované následně vznikla povinnost zaplatit žalobkyni celkovou nesplacenou jistinu úvěru ve výši 23 952,50 Kč, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení od 12. 1. 2022 do zaplacení, a s kapitalizovaným úrokem ve výši 111,36 % ročně za období od 19. 5. 2021 do 11. 1. 2022 v částce 18 407,56 Kč, a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 350 Kč představující poplatek za tři upomínky a s vyčíslenou smluvní pokutou v částce 8 020,09 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k zaplacení dlužné částky, přičemž žalovaná na tyto výzvy jakkoliv nereagovala. Žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovanou výzvou k plnění k úhradě dluhu, žalovaná na tuto výzvu jakkoliv nereagovala a na dlužnou částku neuhradila ničeho.

2. Prostřednictvím podání ze dne 3. 3. 2023 žalobkyně mimo jiné doplnila žalobní tvrzení týkající se skutečnosti zkoumání úvěruschopnosti žalované [anonymizována dvě slova] splácet, přičemž úvěruschopnost žalované zjišťovala žalobkyně z předložených dokladů žalovanou, z veřejně dostupných údajů a z prohlášení žalované. Nadto žalobkyně uzavřela, že úvěruschopnost žalované prověřila dostatečným způsobem v rámci svých možností. Žalobkyně dále doplnila žalobní tvrzení týkající se zasílání a doručování upomínek žalované k úhradě dlužné částky, s tím, že dopis o zesplatnění [anonymizována dvě slova] ze dne 10. 1. 2022 byl [právnická osoba] a.s., [IČO] zaslán žalované obyčejnou poštou.

3. Zdejší soud usnesením ze dne 14. 3. 2023, č.j. [číslo jednací], řízení zastavil co do částky 18 407,56 Kč odpovídající části kapitalizovaného úroku ve výši 111,36 % ročně z částky 23 952,50 Kč za období od 19. 5. 2021 do 11. 1. 2022. Předmětné usnesení nabylo právní moci dne 15. 4. 2023.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

5. Žalovaná dala na základě výzvy soudu vtělené do usnesení ze dne 14. 3. 2023, č. j. [číslo jednací], doručené jí fikcí dne 30. 3. 2023 (§ 46b písm. a/ ve spojení s § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále jen„ o. s. ř.“ /), svým postojem najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně vyslovila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v samotném návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Na základě žalobkyní navržených a předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

7. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 18. 11. 2020 smlouvu o [anonymizována čtyři slova] [číslo] (dále jen„ [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova]“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované [anonymizována dvě slova] ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úroky a dalšími platbami spojenými s poskytnutím [anonymizováno] v pravidelných 30 měsíčních splátkách ve výši 2 494 Kč. První splátka spotřebitelského úvěru připadala na den 18. 12. 2020. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky ke smlouvě o [anonymizována čtyři slova] a formulář pro standardní informace o [anonymizována dvě slova]. Žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr žalované bezhotovostně a jako neúčelový, přičemž zápůjční úroková sazba činila 111,36 % ročně, poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru činil 0 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 190,70 % s tím, že celková výše spotřebitelského úvěru byla vyčíslena na částku 74 820 Kč (Smlouva o [anonymizována čtyři slova] [číslo] ze dne 18. 11. 2020; [anonymizováno] pro standardní informace o [anonymizována dvě slova] ze dne 18. 11. 2020; [anonymizováno] kalendář ke smlouvě o [anonymizována dvě slova] [číslo]).

8. Ze smluvních podmínek ke [anonymizováno] o [anonymizována čtyři slova] vyplývá, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni vyměřený poplatek za poskytnutí úvěru, který představuje náklady žalobkyně na poskytnutí úvěru a na veškeré činnosti žalobkyně s poskytnutím úvěru spojené, přičemž poplatek je započítán do měsíčních splátek úvěru. Žalovaná se zavázala, že bude hradit jednotlivé splátky úvěru řádně a včas v souladu se [anonymizováno] o [anonymizována dvě slova] a pokyny žalobkyně. Za porušení smlouvy o [anonymizována dvě slova] ze strany žalované se považuje každé jednotlivé prodlení s úhradou, byť i části pravidelné měsíční splátky úvěru. Nesplní-li žalovaná povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jí žalobkyně k úhradě dlužné splátky a poskytne jí lhůtu alespoň 30 dnů. V případě, že žalovaná neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté žalobkyní, bude úvěr zesplatněn. V takovém případě je žalobkyně oprávněna požadovat uhrazení celé dlužné částky včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší pravidelné měsíční splátky. Při prodlení s jakoukoliv úhradou splátky dle smlouvy o [anonymizována dvě slova] je žalovaná povinna uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalované, přičemž poplatek za upomínku činí částku 450 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou byť i části kterékoliv jednotlivé měsíční splátky úvěru je žalovaná povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení s tím, že smluvní pokuta činí částku 499 Kč. Nebudou-li dlužné částky úvěru uhrazeny ani v dodatečné lhůtě, dojde k zesplatnění úvěru a žalovaná je v takovém případě povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalobkyně a žalovaná využívají k vzájemné komunikaci zejména telefonní čísla a e-mailové adresy uvedené ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, popř. provozovatele poštovních služeb či jiného doručovatele (Smluvní podmínky ke smlouvě o [anonymizována čtyři slova] ze dne 18. 11. 2020).

9. Žalovaná čerpala [anonymizována dvě slova] ve výši 25 000 Kč dne 25. 11. 2020 ([anonymizováno] o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 25. 11. 2020).

10. Před uzavřením smlouvy o [anonymizována dvě slova] žalobkyně posoudila schopnost žalované splácet [anonymizována dvě slova], přičemž zjistila a ověřila, že výše měsíčního příjmu žalované byla 12 611 Kč. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalované v [anonymizováno] evidenci exekucí a ve veřejně dostupných databází [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 12. 2019; [anonymizováno] lustrace v [anonymizováno] evidenci exekucí ze dne 18. 11. 2020; [anonymizováno] zpráva [anonymizováno] ze dne 12. 11. 2020).

11. Vzhledem k tomu, že žalovaná splátky řádně a včas nehradila, vyzvala žalobkyně žalovanou upomínkou ze dne 23. 5. 2021 k úhradě dlužné částky ve výši 3 443 Kč a současně žalovanou upozornila, že dne 23. 5. 2021 začala plynout lhůta 30ti dnů, ve které je možno dlužnou částku uhradit bez dalších sankcí, přičemž po uplynutí této lhůty se může stát celý úvěr splatným. Následně žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 3 443 Kč, a to upomínkou ze dne 7. 6. 2021. Žalobkyně dále vyzvala žalovanou upomínkou ze dne 19. 6. 2021 k úhradě dlužné částky ve výši 6 387 Kč. A konečně žalobkyně vyzvala žalovanou upomínkou ze dne 19. 7. 2021 k úhradě dlužné částky ve výši 9 331 Kč ([anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 23. 5. 2021; [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 7. 6. 2021; [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 19. 6. 2021, [anonymizována dvě slova] ze dne 19. 7. 2021).

12. Inkasní [právnická osoba] a.s., [IČO], sídlem [adresa], v zastoupení žalobkyně v souladu se smluvními podmínkami předmětný [anonymizována dvě slova] zesplatnila v celém rozsahu ke dni 11. 1. 2022 s tím, že žalovaná k tomuto dni dlužila žalobkyni částku 44 843,04 Kč ([anonymizováno] ze dne 10. 1. 2022; [anonymizováno] plná moc ze dne 20. 9. 2017).

13. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala výzvou k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 27. 1. 2022 žalovanou k úhradě celkové dlužné částky ([anonymizováno] k plnění dle ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. před podáním návrhu na zahájení řízení + [anonymizováno] podací arch).

14. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil následovně.

15. Na posuzovanou věc je nutné aplikovat příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

16. Podle 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

17. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. V souladu s § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Dle § 2396 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

22. V souladu s § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 téhož ustanovení úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

23. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

24. Žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o [anonymizována dvě slova] ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s úrokem ve výši 111,36 % ročně a dalšími platbami spojenými s poskytnutím úvěru. Celkovou dlužnou částku ve výši 74 820 Kč se žalovaná zavázala žalobkyni splatit ve 30 měsíčních splátkách po 2 494 Kč, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 190,70 % ročně. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaná vystupovala ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, tedy se podle § 1810 a násl. o. z. jedná o smlouvu spotřebitelskou. V posuzovaném případě jde o typickou formulářovou smlouvu, tedy o předem připravený finanční produkt, jehož podmínky nejsou sjednávány individuálně, ale jsou předem dány podle obchodních podmínek, přičemž spotřebitel jakožto slabší smluvní strana nemá šanci je jakkoliv ovlivnit. Je proto chráněn kogentními ustanoveními občanského zákoníku, případně jiných právních předpisů, před zneužitím postavení podnikatele.

25. Žalobkyně k výzvě soudu jakým způsobem před uzavřením předmětné smlouvy o [anonymizována dvě slova] zkoumala úvěruschopnost žalované, zejména její příjmy a výdaje a k tomuto doplněnému tvrzení založila listinné důkazy, popř. důkazy k jeho prokázání označila, toliko uvedla, že žalobkyně řádně a dostatečně prověřila úvěruschopnost žalované, když potřebné údaje zjišťovala ze žalovanou předložených dokladů, přičemž žalovaná předložila žalobkyni pouze oznámení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 12. 2019 a dále z veřejně dostupných údajů a prohlášení žalované. V této souvislosti žalobkyně dále vyslovila polemiku nad smyslem § 4, § 6 a § 7 o. z. S ohledem na shora uvedené je soud toho názoru, že v projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, žalobkyně v souladu s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, což činí smlouvu o úvěru neplatnou, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalované, která nevznesla námitku neplatnosti (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

26. Tento závěr zdejšího soudu je rovněž v souladu s judikatorními závěry obsaženými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a Ústavního soudu. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] Evropské unie v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci [anonymizováno] [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) [číslo listu] [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“), bod 26. znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno) posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizováno] dvora Evropské unie zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl Ústavní soud ve shora citovaném nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

27. S ohledem na výše citovaný nález Ústavního soudu je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. [anonymizováno] [číslo], konstatuje i [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace].

28. Nadto soud konstatuje, že shora citovaná smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná i z jiných důvodů.

29. Další povinností poskytovatele úvěru je v příslušné smlouvě mimo jiné uvést i výši roční procentní sazby nákladů (dále jen„ [anonymizováno]“) ve smyslu § 133 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru.

30. V posuzovaném případě bylo v dotčené smlouvě o spotřebitelském úvěru uvedeno, že RPSN činí 190,70 %. Z databáze [příjmení] se podává, že průměrná [anonymizováno] u úvěrů poskytnutých domácnostem na spotřebu činila v listopadu 2020 8,21 %. V předmětné smlouvě byla tedy sjednána téměř 24násobná [anonymizováno] oproti obvyklé praxi peněžních ústavů. Takto vysoká úplata za poskytnutí úvěru je zjevně v rozporu s dobrými mravy, a smlouva je tudíž absolutně neplatná podle § 588 o. z. V této souvislosti soud mimo jiné odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž není v rozporu s dobrými mravy úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

31. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

32. S ohledem na neplatnost posuzované smlouvy o [anonymizována dvě slova] má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o [anonymizována dvě slova] plnila žalované částkou 25 000 Kč, vzniklo jí podle § 2993 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Žalobkyně poskytla žalované částku 25 000 Kč, přičemž žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku toliko 15 343 Kč. 33. [anonymizována dvě slova] na straně žalované tedy činí částku 9 657 Kč s tím, že žalovaná se do prodlení dostala s první výzvou k peněžitému plnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009).

34. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že vyzývala žalovanou k úhradě dluhu prostřednictvím výzvy k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 27. 1. 2022, jež byla žalované odeslána na její korespondenční adresu. K [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 23. 5. 2021, [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 7. 6. 2021, [anonymizováno] č. [anonymizováno] ze dne 19. 6. 2021, [anonymizováno] č. [anonymizováno] – upozornění před vymáháním celého zůstatku úvěru ze dne 19. 7. 2021 a oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 10. 1. 2022 žalobkyně nepředložila žádné doklady o jejich odeslání do sféry žalované, z něho tedy soud pro účely úroku z prodlení nemohl vycházet.

35. Žalobkyně v souvislosti s výzvou k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 27. 1. 2022 předložila soudu doklad o odeslání této výzvy, v níž byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky, a to do 14 dnů ode dne předání předmětné výzvy k poštovní přepravě, nikoliv však vlastní doručenku, soud proto při posuzování prodlení žalované rovněž vycházel i z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., a to třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 27. 1. 2022. Následně běžela žalované lhůta k úhradě dlužné částky do 10. 2. 2022 dle znění výzvy k plnění před podáním návrhu na zahájení řízení ze dne 27. 1. 2022. Dnem následujícím po marném uplynutí shora uvedené lhůty se tak žalovaná dostala do prodlení, tj. ode dne 11. 2. 2022. Žalobkyně má proto nárok na úrok z prodlení ode dne 11. 2. 2022 a v tomto rozsahu jí ho proto soud přiznal, kdy jeho výše činila ke dni prodlení 11,75 % ročně. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky [anonymizováno] věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, ve znění pozdějších předpisů.

36. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 9 657 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 657 Kč od 11. 2. 2022 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

37. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to z důvodů shora popsaných, kdy je-li neplatná smlouva o [anonymizována dvě slova], pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

38. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné za předmět řízení považovat nejen žalovanou jistinu, ale též i příslušenství (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005).

39. O náhradě nákladů řízení (výrok III) proto soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků řízení, neboť žalobkyně měla ve věci méně než poloviční procesní úspěch (vycházeje z celého předmětu řízení včetně příslušenství), a to s ohledem i na částečné zpětvzetí žaloby ze dne 3. 3. 2023, a v této souvislosti by tak náhrada nákladů řízení dle shora citovaného ustanovení náležela žalované. Avšak s ohledem na procesní pasivitu žalované, této žádné náklady řízení objektivně nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

40. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.