11 C 173/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl soudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizováno 5 slov , IČO anonymizováno adresa o 200 000 Kč s příslušenstvím - zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 005 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 56 005 Kč od 16. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 143 995 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 143 995 Kč od 16. 5. 2021 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení z částky 56 005 Kč od 16. 5. 2021 do 15. 9. 2021, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 18 456 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizována dvě slova] žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 2. 8. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 200 000 Kč z titulu náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“). Nesprávný úřední postup dle žalobkyně spočíval v nepřiměřené délce řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci docházky do mateřské školky nezletilého [jméno] [příjmení] (dále také jen„ nezletilý“). Žalobkyně zahájila řízení dne 13. 6. 2018 (oprava písařské chyby spočívající ve špatně uvedeném datu v žalobě byla provedena zástupcem žalobkyně na ústním jednání, pozn. soudu) návrhem na vydání předběžného opatření, po kterém následovalo podání ve věci samé. Tímto podáním žalobkyně usilovala, aby nezletilý mohl navštěvovat školku a žalobkyně začít pracovat a rovněž aby nezletilý docházel pouze do jedné školky, nikoliv do dvou. Soudce vyřídil toliko předběžné opatření, které zamítl, a meritem věci se přes upozornění žalobkyně po dva roky vůbec nezabýval. Žalobkyně proto dne 5. 6. 2020 podala obsahově totožný návrh. Při jednání dne 1. 9. 2020 soudce přesvědčil žalobkyni, aby svůj návrh z roku 2018 vzala zpět a tím aby mohlo být rozhodnuto o novém návrhu. Dle žalobkyně jsou obě řízení provázaná a z hlediska nesprávného úředního postupu by měla být hodnocena jako řízení jediné. Žalobkyně uplatnila svůj nárok postupem dle § 14 OdpŠk dne 15. 3. 2021, žalovaná však požadovanou náhradu škody žalobkyni nepřiznala. Žalobkyně je přesvědčena, že prodlení žalované nastalo již 16. 5. 2021, neboť lhůta 6 měsíců stanovená v § 15 OdpŠk je nepřiměřeně dlouhá. K žalobě při ústním jednání žalobkyně dodala, že soud měl opětovný návrh ze dne 5. 6. 2020 spojit s prvním návrhem ve věci školky a společně o nich rozhodnout, nicméně na jednání soudce apeloval na žalobkyni, aby svůj původní návrh vzala zpět. Průtahy v řízení vznikla žalobkyni újma, neboť věc pro ni byla citlivá a naléhavá.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že žalobkyně podala návrh na nahrazení souhlasu otce s docházkou do školky dne 12. 6. 2018, kdy se spis nacházel u znalce. Znalecký posudek byl soudu předložen dne 26. 11. 2018, přičemž lhůta k jeho vypracování musela být prodloužena mj. z důvodu, že se rodiče nedostavili ke sjednanému vyšetření. Proti přiznanému znalečnému se žalobkyně odvolala, odvolací soud znalečné potvrdil dne 22. 3. 2019. Následně se konala čtyři jednání ve věci, rozsudek byl vyhlášen dne 4. 12. 2019 a obě nezletilé děti byly svěřeny do střídavé péče. K odvolání žalobkyně byl rozsudek prvního stupně potvrzen odvolacím soudem dne 5. 5. 2020. Dne 5. 6. 2020 žalobkyně podala obsahově totožný návrh na nahrazení souhlasu otce s nástupem do mateřské školy. Při jednání konaném dne 3. 9. 2020 bylo o obou návrzích týkajících se školky rozhodnuto. Žalobkyně se následně proti rozhodnutí odvolala. Žalovaná se domnívá, že v řešené věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, řízení o nahrazení souhlasu s docházkou do mateřské školy trvalo přibližně dva roky, dle žalované bylo pro posouzení výběru mateřské školy nejprve nezbytné zjistit a prokázat, ve kterém výchovném prostředí se budou nezletilí nacházet. Veškeré úkony byly v řízení činěny v navazujících pravidelných lhůtách. Proto navrhla žalobu zamítnout.

3. Žalobkyně v replice ze dne [anonymizováno] [číslo] dodala, že žalovaná se nedrží meritu věci, neboť předmětem řízení je odškodnění za nepřiměřenou délku řízení ve věci docházky nezletilého do školky, nikoliv ve věci úpravy poměrů nezletilých dětí. Tato řízení spolu nesouvisí. Dle žalobkyně soudce zapříčinil, že nezletilý navštěvoval po dobu dvou let dvě různé školky s dvěma různými kolektivy dětí a dvěma různými programy. Žalobkyně podala svůj návrh v dostatečném předstihu, aby nezletilý mohl navštěvovat jedinou školku od 1. 9. 2018, ignorace tohoto návrhu byla odepřením práva ze strany soudu a nadto v rozporu s oprávněnými zájmy nezletilého [příjmení] neshodách rodičů je přitom soudy rozhodováno v řádu týdnů. V tomto případě bylo o návrhu finálně rozhodnuto odvolacím soudem až 2. 2. 2021, tedy druhý den po začátku druhého pololetí předškolní docházky do školky. Právo se tedy v průběhu času naprosto zkonzumovalo a stalo se kvůli průtahům soudu obsolentní.

4. Žalovaná v duplice ze dne 24. 2. 2022 uvedla, že obě řízení nesměšuje, pouze se domnívá, že před výběrem školky bylo nezbytné rozhodnout o formě péče o nezletilého, který v rámci praktikované střídavé péče navštěvoval dvojí školní zařízení. Při ústním jednání žalovaná uvedla, že posuzované řízení je třeba zkoumat v širším kontextu, kdy soud potřeboval komplexně posoudit věc týkající se péče o nezletilé. Spis je přehlcen podáními rodičů, někdy až obstrukčními. Navíc několikrát rozhodoval též odvolací soud, což je objektivní hledisko pro prodloužení řízení. Opatrovnické řízení má obecně vyšší význam pro účastníky, ale nyní posuzované řízení je třeba hodnotit jako celek, v kontextu všech podání učiněných ve spise. Žalovaná dále během ústního jednání vznesla námitku promlčení žalovaného nároku, neboť ústní jednání proběhlo dne 3. 9. 2020, kde pod výrokem III. vyhlášeného rozsudku bylo řízení o návrhu žalobkyně na nahrazení souhlasu otce s docházkou nezletilého do ZŠ [příjmení] [jméno] ze dne 13. 6. 2018 zastaveno. Od tohoto dne tedy počala běžet promlčecí lhůta.

5. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Žalobkyně se domáhala náhrady za nepřiměřenou délku řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] ve věci nahrazení souhlasu otce s nástupem nezletilého do mateřské školy.

7. Žalobkyně podala dne 2. 10. 2017 návrh ve věci péče o nezletilého [jméno] [příjmení] a nezletilé [jméno] [celé jméno žalobkyně] po dobu před a po rozvodu. Dne 13. 10. 2017 podala žalobkyně návrh na vydání předběžného opatření ve věci prozatímní úpravy péče o nezletilé a styku s nimi. Dne 16. 10. 2017 podal otec dětí návrh na vydání předběžného opatření. Usnesením ze dne 20. 10. 2017 byl návrh žalobkyně na vydání předběžného opatření zamítnut, neboť nebyla prokázána naléhavost zatímní úpravy, kdy matka se svým návrhem na vydání předběžného opatření domáhá rozhodnutí, které svým obsahem fakticky nahrazuje rozhodnutí ve věci samé. Dne 20. 10. 2017 podala žalobkyně odvolání proti tomuto usnesení. Usnesením ze dne 23. 10. 2017 bylo vyhověno návrhu otce na vydání předběžného opatření o zákazu stěhování dětí žalobkyní z místa bydliště. [název soudu] jako soud odvolací usnesením ze dne 6. 11. 2017 potvrdil usnesení [název soudu] ze dne 20. 10. 2017 o zamítnutí návrhu žalobkyně na vydání předběžného opatření. Dne 12. 12. 2017 proběhlo ve věci svěření do péče a určení výživného první jednání.

8. Usnesením ze dne 10. 1. 2018, č. j. [číslo jednací], byl ustanoven znalec v oboru zdravotnictví, [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] k provedení znaleckého vyšetření nezletilých, matky a otce. Znalecký posudek měl být vypracován do 60 dnů od doručení spisového materiálu, následně byla tato lhůta k žádosti znalce prodloužena do 15. 7. 2018, poté do 30. 9. 2018 a následně do 31. 12. 2018. Spis byl odeslán znalci dne 18. 1. 2018. Oba nezletilí se na základě neformální dohody rodičů nacházeli ve střídavé péči rodičů, s otcem v místě bývalého společného bydliště rodiny na adrese [adresa], s žalobkyní v bydlišti jejích rodičů na adrese [adresa]. Dne 29. 3. 2018 a 2. 5. 2018 vznesla žalobkyně námitku podjatosti vůči znalci.

9. Dne 13. 6. 2018 žalobkyně podala návrh označený jako„ návrh na nahrazení souhlasu rodiče s docházkou do mateřské školky, žádost o přednostní projednání věci“ ze dne 12. 6. 2018. Žalobkyně uvedla, že od 1. 9. 2018 zamýšlí zapsat nezletilého do mateřské školky, k čemuž je nutný souhlas otce nezletilého. Předběžně vybrala školku [jméno] na adrese [adresa], která se nachází v blízkosti bydliště otce a rovněž v blízkosti bytu na adrese [adresa], který je ve společném jmění manželů. Z hlediska umístění školky je tento návrh výhodný pro otce, neboť žalobkyně bydlí v [obec]. Otec s výběrem školky nesouhlasil a měl zájem zapsat nezletilého do soukromé školky [anonymizováno] na adrese [adresa]. Žalobkyně zároveň žádala o přednostní vyřízení věci, neboť po místech ve školkách je velká poptávka.

10. Po odeslání spisu znalci podal otec dne 16. 7. 2018 návrh na vydání předběžného opatření ve věci nahrazení souhlasu žalobkyně s dovolenou, jemuž Obvodní soud pro Prahu 4 dne 19. 7. 2018 vyhověl usnesením č. j. [číslo jednací] a odvolání žalobkyně proti tomuto usnesení odmítl [název soudu] dne 31. 8. 2018. Dne 26. 7. 2018 podala matka návrh na předběžné opatření rovněž ve věci dovolené, které [název soudu] zastavil usnesením ze dne 1. 8. 2018, č. j. [číslo jednací].

11. Dne 21. 8. 2018 žalobkyně podala návrh na vydání předběžného opatření ve věci strpění docházky nezletilého do mateřské školky ze strany otce. Žalobkyně upozornila soud, že již podala návrh v této věci a žádala o přednostní projednání s ohledem na blížící se nástup do školky. Její návrh na vydání předběžného opatření zamítl [název soudu] usnesením ze dne 27. 8. 2018, č. j. [číslo jednací], v němž mj. uvedl, že vyhověním předběžnému opatření by nahradil rozhodnutí ve věci samé, tj. do jaké školky bude nezletilý chodit. Podáním ze dne 28. 8. 2018 žalobkyně znovu navrhla vydání předběžného opatření, aby otec strpěl docházku nezletilého do mateřské školky. V něm zdůraznila, že soud v meritu věci nekoná a dosud nebylo nařízeno jednání. [název soudu] tento návrh opětovně zamítl usnesením ze dne 3. 9. 2018, č. j. [číslo jednací], s odůvodněním, že otázka výběru školky bude až předmětem dokazování ve věci samé a žalobkyně neprokázala naléhavost zatímní úpravy. Nad rámec soud uvedl, že oba rodiče se již dříve shodli na mateřské školce [anonymizováno] pro školní rok 2018 [číslo], což soud ověřil z e-mailové komunikace a přihlášky do této školky ze dne 20. 9. 2017. Proti oběma usnesením se žalobkyně odvolala, [název soudu] usnesením ze dne 23. 10. 2018, [číslo jednací] [anonymizována tři slova] [rok] [číslo], změnil obě usnesení prvního stupně tak, že návrhy na vydání předběžného opatření se odmítají, neboť žalobkyně nesložila jistotu podle § 75b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

12. Dne 30. 9. 2018 znalec požádal o prodloužení termínu vypracování znaleckého posudku do 31. 12. 2018, neboť účastníci se k nařízenému vyšetření nedostavili. Této žádosti [název soudu] vyhověl. Spis byl vrácen soudu dne 5. 12. 2018. Usnesením ze dne 7. 12. 2018 přiznal soud znalci znalečné v celkové výši 60 016 Kč, proti němuž se žalobkyně dne 10. 12. 2018 odvolala. Odvolání k výzvě soudu ze dne 2. 1. 2019 doplnila žalobkyně dne 8. 1. 2019 [název soudu] potvrdil usnesení soudu o přiznání výše znalečného usnesením ze dne 22. 3. 2019.

13. Ústní jednání ve věci proběhly dne 13. 6. 2019, dne 6. 8. 2019, dne 3. 10. 2019 a dne 21. 11. 2019. Dne 30. 7. 2019 byla [anonymizováno] částí [obec a číslo] založena do spisu zpráva [anonymizováno] školy [anonymizováno], že nezletilý začal navštěvovat tuto školku v září 2018, jeho docházka je středa, čtvrtek a sudé pátky, kdy se adaptoval a ve školce prospívá dobře. Ve zprávě je dále uvedeno, že žalobkyně vyjádřila se školkou spokojenost.

14. Dne 4. 12. 2019 vydal [název soudu] rozsudek o úpravě poměrů nezletilých, č. j. [číslo jednací], jímž svěřil nezletilé do střídavé péče rodičů; v odůvodnění stran majetkových poměrů rodičů soud mj. uvedl, že otec hradí školné v soukromé mateřské školce ve výši 15 000 Kč a matka hradí školné ve státní mateřské školce ve výši 1 500 Kč. Rozsudek byl účastníkům vypraven dne 3. 1. 2020, dne 21. 1. 2020 žalobkyně doplnila své odvolání a podala opětovně námitku podjatosti proti znalci. Dne 25. 2. 2020 bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na den 24. 3. 2020, následně odročeno k žádosti otce na 31. 3. 2020, následně odročeno k žádosti otce na 7. 4. 2020, následně odročeno k žádosti otce na 5. 5. 2020. Dne 4. 5. 2020 doplnila žalobkyně své odvolání. Tento rozsudek potvrdil [název soudu] k odvolání žalobkyně ze dne 4. 12. 2018 rozsudkem ze dne 5. 5. 2020, č. j. [číslo jednací]. Rozsudek nabyl právní moci dne 16. 6. 2020.

15. Dne 5. 6. 2020 podala žalobkyně nový návrh na nahrazení souhlasu rodiče s docházkou do mateřské školky. V něm uvedla, že nezletilý navštěvuje dvě školky, což není v jeho zájmu. [název soudu] nařídil dne 18. 6. 2020 jednání na 25. 8. 2020 a jmenoval nezletilému opatrovníka, k žádosti otce jednání odročil na 3. 9. 2020. Během jednání vzala žalobkyně svůj původní návrh ze dne 12. 6. 2018 zpět, soud provedl důkaz přihláškou nezletilého do mateřské školy pro rok 2018 [číslo] a e-mailovou komunikací rodičů návrh žalobkyně ze dne 5. 6. 2020 zamítl. Na jednání změnila žalobkyně petit podání ze dne 5. 6. 2020 tak, že navrhuje, aby soud určil, že nezletilý bude navštěvovat jedinou [anonymizováno] školu, a to [anonymizováno] školu a mateřskou školu [jméno] v [obec a číslo]. Dále žalobkyně vzala návrh na nahrazení souhlasu rodiče s docházkou do [anonymizováno] školy ze dne 13. 6. 2018 zpět. Návrh žalobkyně ze dne 5. 6. 2020 soud na tomto jednání konaném dne 3. 9. 2020 zamítl rozsudkem pod č. j. 14 Nc 1357/2017-673.

16. Dne 8. 9. 2020 podala žalobkyně blanketní odvolání a s odkazem na průtahy v řízení požádala o přednostní vyhotovení rozsudku, aby mohla být věc včas projednána odvolacím soudem. Soudce rozhodující danou věc se dne 18. 9. 2020 vyjádřil ke stížnosti žalobkyně na průtahy v řízení a snižování důstojnosti soudu tak, že v době podání návrhu dne 12. 6. 2018 se spis nacházel u znalce a soudce se zabýval meritem věci, tedy úpravou poměrů nezletilých pro dobu před i po rozvodu manželství rodičů, kdy pro posouzení výběru školky bylo nezbytné nejprve rozhodnout, v jakém výchovném prostředí se nezletilí budou nacházet. Ohledně zpětvzetí prvního návrhu soudce uvedl, že během jednání konaného dne 3. 9. 2020 poukázal na překážku litispendence a možnost vzít jeden z návrhů zpět, aby mohlo být ve věci rozhodnuto.

17. Rozsudek ze dne 3. 9. 2020, [anonymizováno] [číslo jednací], byl vypraven dne 5. 10. 2020. V odůvodnění [název soudu] uvedl, že pro nezletilého je vhodné navštěvovat i nadále dvě mateřské školky, tedy pokračovat ve faktickém stavu nastoleném již před dvěma roky, kdy nezletilému tento způsob nečiní obtíže, ani jedna ze školek nevyžaduje podpis druhého rodiče, školky spolu komunikují. Na výběru mateřské školky [anonymizováno] se rodiče shodli již v roce 2017, matka však následně změnila názor.

18. Proti rozsudku ze dne 3. 9. 2020 podali oba rodiče odvolání, žalobkyně doplnila své odvolání dne 5. 10. 2020, tedy v den, kdy jí byl vypraven napadený rozsudek. [název soudu] byla věc předložena dne 26. 11. 2020. Dne 30. 11. 2020 bylo odvolacím soudem nařízeno jednání na 19. 1. 2021, které bylo k žádosti otce odročeno na 2. 2. 2021 [název soudu] rozsudek soudu prvního stupně ze dne 3. 9. 2020 potvrdil rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. [číslo jednací]. Rozsudek [název soudu] byl zástupci žalobkyně doručen dne 15. 3. 2021 prostřednictvím jeho datové schránky a nabyl právní moci dne 16. 3. 2021.

19. Poté probíhalo ve věci řízení o návrhu otce ze dne 27. 2. 2021 na zvýšení výživného ze strany matky. Rozsudek byl vydán dne 15. 6. 2021, k odvolání matky byl změněn rozsudekm [název soudu] ze dne 14. 12. 2021, č. j. [číslo jednací]. Rozsudek nabyl právní moci dne 19. 1. 2022 (spisem vedeným u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]).

20. Dne 15. 3. 2021 žalobkyně uplatnila u žalované žádost na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení (dopisem nazvaným„ Nárok na náhradu škody“ ze dne 14. 3. 2021, plnou mocí udělenou žalobkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 8. 9. 2020, doručenkou datové zprávy). Žalovaná potvrdila přijetí žádosti dne 15. 3. 2021 (dopisem [stát. instituce] ze dne 15. 3. 2021, č. j. [spisová značka]).

21. Žalovaná vydala dne 29. 7. 2021 stanovisko, jímž nevyhověla žádosti žalobkyně, neboť se podle jejího názoru v daném případě nejednalo o nesprávný úřední postup. Řízení o nahrazení souhlasu s docházkou do mateřské školy trvalo přibližně dva roky, v době podání návrhu v roce 2018 se spis nacházel u znalce. Před rozhodnutím o výběru školky bylo nejprve nutné rozhodnout o úpravě poměrů nezletilých. V průběhu řízení nedocházelo k nečinnosti, žalovaná hodnotila význam řízení pro žalobkyni jako zvýšený (stanoviskem ze dne 29. 7. 2021, č. j. [spisová značka]).

22. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.

23. Žalobkyně se domáhala náhrady za nepřiměřenou délku řízení sp. zn. [spisová značka] ve věci nahrazení souhlasu otce s nástupem nezletilého do mateřské školy. Řízení bylo zahájeno dne 13. 6. 2018, kdy byl návrh žalobkyně ze dne 12. 6. 2018 doručen do datové schránky [název soudu]. V návrhu žalobkyně žádala o přednostní vyřízení věci. V době podání návrhu se spis nacházel u znalce. [název soudu] i přesto v této době činil úkony a rozhodl o dvou předběžných opatřeních podaných žalobkyní ve věci dovolené nezletilých. Dne 21. 8. 2018 a dne 28. 8. 2018 žalobkyně podala dva návrhy na vydání předběžného opatření, aby otec strpěl docházku nezletilého do mateřské školky. Zároveň v nich upozornila, že již dříve podala návrh v této věci a žádala o přednostní projednání s ohledem na blížící se nástup do školky. Oba návrhy na vydání předběžného opatření [název soudu] zamítl s odůvodněním, že v opačném případě by rozhodoval o meritu věci, což je nepřípustné. Nad rámec uvedl, že oba rodiče se již dříve shodli na mateřské školce [anonymizováno] pro školní rok 2018 [číslo]. Znalecký posudek byl vypracován dne 5. 12. 2018. Dne 7. 12. 2018 přiznal soud znalci znalečné, které bylo [název soudu] k odvolání žalobkyně potvrzeno dne 22. 3. 2019. Ústní jednání ve věci proběhla dne 13. 6. 2019, dne 6. 8. 2019, dne 3. 10. 2019 a dne 21. 11. 2019. Dne 4. 12. 2019 [název soudu] vydal rozsudek o úpravě poměrů nezletilých, který nabyl právní moci dne 16. 6. 2020. Dne 5. 6. 2020 podala žalobkyně nový návrh na nahrazení souhlasu rodiče s docházkou do mateřské školy. V něm uvedla, že nezletilý navštěvuje dvě školky, což není v jeho zájmu. [název soudu] dne 18. 6. 2020 nařídil jednání na 25. 8. 2020, k žádosti zástupkyně otce jednání odročil na 3. 9. 2020. Během jednání vzala žalobkyně svůj původní návrh ze dne 12. 6. 2018 zpět. [název soudu] návrh žalobkyně ze dne 5. 6. 2020 zamítl rozsudkem ze dne 3. 9. 2020 a zastavil návrh žalobkyně ze dne 12. 6. 2018 z důvodu jeho zpětvzetí učiněným žalobkyní při jednání. Dne 8. 9. 2020 podala žalobkyně proti rozsudku blanketní odvolání a s ohledem na průtahy v řízení požádala o přednostní vyhotovení rozsudku. Dne 8. 9. 2020 podala žalobkyně stížnost na průtahy v řízení o nahrazení souhlasu otce s nástupem nezletilého do mateřské školy. Ke stížnosti soudce uvedl, že bylo nutné nejprve rozhodnout o tom, v jakém výchovném prostředí se budou nezletilí nacházet. Rozsudek ze dne 3. 9. 2020, č. j. [číslo jednací], byl účastníkům vypraven dne 5. 10. 2020. Rozsudek byl zástupci žalobkyně doručen dne 15. 3. 2021 prostřednictvím jeho datové schránky a nabyl právní moci dne 16. 3. 2021. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že pro nezletilého je vhodné navštěvovat i nadále dvě mateřské školky, tedy pokračovat ve faktickém stavu nastoleném již před dvěma lety, kdy nezletilému tento způsob nečiní obtíže, ani jedna ze školek nevyžaduje podpis druhého rodiče, školky spolu komunikují a na výběru mateřské školy [anonymizováno] se rodiče shodli již v roce 2017, matka však následně změnila názor. Dne 15. 3. 2021 žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení u žalované. Této žádosti žalovaná nevyhověla svým stanoviskem ze dne 29. 7. 2021.

24. Na základě učiněného skutkového závěru učinil soud následující právní závěr.

25. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

26. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

27. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

28. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

29. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

30. Přiměřenost délky soudního řízení ve smyslu věty třetí § 13 odst. 1 OdpŠk je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných jak vnitrostátními právními předpisy nejvyšší právní síly (čl. 38 odst. 2 Listiny), tak i právními předpisy mezinárodního původu, zejména čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“).

31. Dle věty první čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv [anonymizováno] obvinění proti němu. Účelem citovaného ustanovení je zajistit právo na spravedlivý proces dvěma kategoriím osob: těm, jejichž občanská ([anonymizováno]) práva nebo závazky jsou nějakým způsobem zpochybněny, a těm, kdož čelí [anonymizováno] obvinění. Pouze těmto osobám je garantováno právo na přiměřenou délku řízení, která je na zákonné úrovni upravena ve větě třetí § 13 odst. 1 OdpŠk. V řešeném případě žalobkyně žádala o náhradu za nepřiměřenou délku řízení ve věci nahrazení souhlasu otce s nástupem nezletilého do mateřské školy. Jednalo se o opatrovnické řízení, jehož předmětem byla mj. občanská práva žalobkyně. Toto řízení tedy spadá do působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy, resp. § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, garantující právo na přiměřenou délku řízení.

32. Výkladem § 13 a § 31a OdpŠk se zabývalo občanskoprávní a obchodní kolegium [název soudu] ve stanovisku ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. [stanovisko NS] (dále jen„ stanovisko sp. zn. [stanovisko NS]“). V něm navázalo na judikaturu [název soudu] (dále jen„ [anonymizováno]“), která vychází ze silné, ale vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje. Postačí tedy, pokud stěžovatel vznik nemajetkové újmy tvrdí a jeho tvrzení není úspěšně popřeno (rozsudek velkého senátu [anonymizováno] ze dne 29. 3. 2006, [anonymizováno] proti [země], [číslo]). Z toho důvodu soud nevedl dokazování stran vzniku újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení, neboť žalobní tvrzení v tomto směru shledal dostačující.

33. Dále se soud zabýval otázkou, zda lze v řešeném případě považovat délku posuzovaného řízení za přiměřenou, či naopak zda délka tohoto řízení znamenala nesprávný úřední postup ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Soud předně zdůrazňuje, že shodně s žalobkyní posuzoval řízení zahájené dne 13. 6. 2018 a 5. 6. 2020 jako jeden celek, byť se formálně jednalo o dvě samostatná řízení. Obsahově totiž byly návrhy zcela totožné, o čemž svědčí i to, že soudce v dané věci shledal překážku litispendence a žalobkyně v důsledku toho vzala svůj původní návrh ze dne 12. 6. 2018 zpět. Řízení tedy bylo zahájeno dne 13. 6. 2018 a pravomocně ukončeno dne 16. 3. 2021, jeho délka celkem činila dva roky a devět měsíců.

34. S ohledem na uvedené tak soud shledává námitku žalované ohledně promlčení žalovaného nároku za lichou, neboť řízení bylo pravomocně skončeno dne 16. 3. 2021, kdy rozsudek [název soudu] byl žalobkyni doručen dne 15. 3. 2021 prostřednictvím datové schránky jejího zástupce. Žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění jako náhradu za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou tohoto řízení u žalované téhož dne, kdy jí byl rozsudek odvolacího soudu doručen. Této žádosti žalovaná nevyhověla svým stanoviskem ze dne 29. 7. 2021 a žalobkyně následně podala žalobu ke zdejšímu soudu dne 2. 8. 2021 Lhůty dle § 32 odst. 3 OdpŠk byly zachovány a nárok žalobkyně není promlčen. Námitka promlčení vznesená žalovanou tak není opodstatněná.

35. Ze spisu pak jednoznačně vyplynulo, že [název soudu] se návrhem žalobkyně ze dne 12. 6. 2018 nezabýval až do okamžiku podání nového návrhu žalobkyní dne 5. 6. 2020 a v této věci zůstal zcela nečinný po dobu bezmála dvou let. Zdejší soud přitom nesouhlasí s žalovanou, že popsaná nečinnost by mohla být omluvitelná z toho důvodu, že před rozhodnutím o otázce volby školky bylo nejprve nutné upravit poměry nezletilých. Úprava poměrů nezletilých pro dobu před a po rozvodu rodičů není předběžnou otázkou v řízení o neshodách rodičů ohledně výběru školky a tato dvě řízení nejsou vzájemně provázaná. Žalobkyně nadto zvolila školku nacházející se v blízkosti bydliště otce a rovněž nepříliš daleko od jím navrhované školky. Výsledek řízení o úpravě poměrů nezletilého proto nemohl znamenat zásadní zásah do výběru jedné z navržených školek. Vyčkávat na konečné rozhodnutí ve věci úpravy poměrů nebylo vhodné rovněž s ohledem na charakter řízení o nahrazení souhlasu s docházkou do školky, neboť toto řízení z podstaty věci vyžaduje rychlé řešení. Uvedené platí tím spíše, že žalobkyně návrh podala s předstihem tří měsíců před začátkem školního roku a žádala o jeho přednostní projednání. Rozhodnutí ve věci pak urgovala při podání dvou návrhů na vydání předběžného opatření ve věci strpění docházky nezletilého do mateřské školky.

36. Omluvitelným důvodem pro nečinnost [název soudu] pak nemohla být ani skutečnost, že v době doručení žádosti žalobkyně soudu dne 13. 6. 2018 se spis nacházel u znalce. Z obsahu posuzovaného spisu naopak vyplynulo, že i v této době soudce činil příslušné úkony, neboť rozhodl o dvou návrzích na vydání předběžného opatření ve věci dovolené a o dvou návrzích ve věci strpění docházky do školky a spis opakovaně předkládal odvolacímu soudu. [příjmení] způsobem tedy mohlo být rozhodnuto i o návrhu žalobkyně týkajícím se docházky do školky ze dne 12. 6. 2018, avšak soud tak neučinil.

37. Zdejší soud tedy z důvodů výše popsaných dospěl k závěru, že napadené řízení jako celek neproběhlo v přiměřené délce, čímž se [název soudu] dopustil nesprávného úředního postupu ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk. Ohledně stanovení výše přiměřeného zadostiučinění pak soud vycházel z § 31a odst. 3 OdpŠk ve spojení se závěry Nejvyššího soudu ve stanovisku sp. zn. Cpjn 206/2010. Přitom vzal v potaz, že přiměřené zadostiučinění se standardně přiznává v penězích, pouze ve zcela výjimečných případech postačí zadostiučinění ve formě konstatace porušení práva. Z hlediska určení konkrétní výše přiměřeného zadostiučinění soud nejprve zhodnotil celkovou délku řízení, následně přihlédnul k jeho složitosti, jednání poškozeného, postupu orgánů veřejné moci a významu předmětu řízení pro poškozeného.

38. Ohledně délky řízení soud již výše uvedl, že řízení bylo zahájeno dne 13. 6. 2018 a pravomocně ukončeno dne 16. 3. 2021 Celkem tedy řízení trvalo dva roky a devět měsíců.

39. Z hlediska složitosti soud připomíná, že stanovisko sp. zn. [stanovisko NS] zohledňuje zejména počet instancí, v nichž byla věc řešena a složitost skutkovou a právního posouzení. Tato kritéria mohou mít vliv na snížení základní částky, neboť z podstaty věci ospravedlňují delší trvání posuzovaného řízení. V řešeném případě bylo řízení ve věci nahrazení souhlasu s docházkou do školky řešeno ve dvou instancích, tedy zcela standardně, přičemž rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem v plném rozsahu potvrzen. Obvodní soud pro Prahu 4 dále v této věci rozhodl o dvou návrzích na vydání předběžného opatření, k odvolání žalobkyně městský soud tato rozhodnutí změnil a rozhodl, že se oba návrhy odmítají. Z hlediska počtu instancí je tak nutno na posuzované řízení pohlížet jako na méně složité, tj. bez vlivu na konečnou částku. Nadto odvolací řízení ve věci návrhů na vydání předběžných opatření nemělo přímý vliv na celkovou délku řízení, neboť proběhlo v rámci dvouleté nečinnosti soudu prvního stupně a předložení spisu odvolacímu soudu k této prodlevě nijak nepřispělo. Ke stejnému závěru pak soud dospěl i ohledně složitosti skutkové a právního posouzení, neboť řízení bylo z procesního hlediska jednoduché, soud rozhodl již při prvním jednání ve věci, k rozhodnutí postačilo malé množství důkazů (soud během řízení provedl pouze výslech rodičů a provedl dva krátké listinné důkazy) a z hlediska právního posouzení se rovněž jednalo o snadný případ.

40. Z hlediska kritéria jednání poškozeného soud zohlednil, že žalobkyně k průtahům v řízení nikterak nepřispěla, ba naopak opakovaně žádala a urgovala soud, aby ve věci konal a rozhodl v co nejkratších lhůtách. Již své první podání ze dne 12. 6. 2018 označila jako„ návrh na nahrazení souhlasu rodiče s docházkou do mateřské školky, žádost o přednostní projednání věci“, v odůvodnění pak zdůraznila naléhavost rychlého rozhodnutí s ohledem na blížící se nástup nezletilého do mateřské školy. Ze stejného důvodu přitom svůj návrh podala v dostatečném předstihu, aby soud mohl nařídit jednání a včas rozhodnout. Vzhledem k tomu, že soud ve věci nekonal, žalobkyně podala v srpnu 2018 dva návrhy na vydání předběžného opatření v téže věci a v nich opakovaně upozorňovala na své podání ze dne 12. 6. 2018. Skutečnost, že nezletilý navštěvuje dvě mateřské školy, žalobkyně uváděla v průběhu celého řízení o úpravě poměrů nezletilých. Situace vyústila v podání nového návrhu dne 5. 6. 2020 s totožným obsahem, přičemž soud považuje za legitimní tvrzení žalobkyně, že tímto způsobem se pokoušela upoutat pozornost soudce, aby ve věci konal a rozhodl. Po rozhodnutí věci dne 3. 9. 2020 žalobkyně žádala soud o přednostní vyhotovení písemného znění rozsudku, aby věc mohla být včas projednána odvolacím soudem. Žalobkyně doplnila odvolání týž den, kdy jí byl rozsudek zaslán. Rovněž se snažila odstranit průtahy v řízení stížností na vyřizujícího soudce. S ohledem na vše výše řečené soud považuje za adekvátní zvýšení základní částky o 15 %.

41. Třetím z kritérií je postup orgánů veřejné moci během řízení, které zejména vyžaduje, aby byl postup orgánů v řízení plynulý, prostý období nečinnosti a směřující k rozhodnutí ve věci. Jak uvedeno výše, soud byl po podání návrhu žalobkyně dne 13. 6. 2018 v této věci zcela nečinný a jednání ve věci nařídil až dne 18. 6. 2020, tedy po podání druhého návrhu ze dne 5. 6. 2020. Rovněž bylo třeba vzít v potaz, že soud zamítl oba návrhy žalobkyně na vydání předběžného opatření s odůvodněním, že v opačném případě by rozhodoval o meritu věci, v meritu věci však následně po dobu dvou let nekonal, ač si tedy s ohledem na odůvodnění vydaných usnesení, jimiž opakovaně návrh žalobkyně na nařízení předběžného opatření ve věci školky zamítal, musel být jejího návrhu vědom. V odůvodnění druhého zamítavého usnesení pak pouze nad rámec uvedl důvody, které následně užil pro rozhodnutí ve věci dne 3. 9. 2020. Nečinnost soudce pak nemůže být vysvětlena ani nutností řešit další podání účastníků v rámci téhož opatrovnického řízení, neboť žalobkyně sice v létě 2018 podala dva návrhy na vydání předběžného opatření ve věci dovolené, ovšem ohledně otázky úpravy poměrů nezletilých byl vypracováván znalecký posudek a v této věci tedy soudce nemohl činit žádné úkony. Z výše uvedených důvodů soud zvýšil základní částku o 15 %.

42. Ohledně kritéria významu předmětu pro poškozeného soud připomíná, že dle ustálené judikatury [název soudu] jde o kritérium zohledňující to, co je pro poškozeného v sázce, a tedy se jedná o nejdůležitější kritérium pro stanovení formy a případné výše odškodnění (srov. např. rozsudek [název soudu] ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. [spisová značka]). Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 16. 8. 2016, sp. zn. [spisová značka]). Zvýšený význam předmětu řízení pro poškozeného se nemusí tvrdit a prokazovat v řízeních, která již povahou svého předmětu mají pro jejich účastníky zvýšený význam, jako jsou například věci [anonymizováno], opatrovnické, pracovněprávní spory, věci osobního stavu, sociálního zabezpečení a věci týkající se zdraví nebo života nebo u takových řízení, která s přihlédnutím k vysokému věku účastníka nebo jeho [anonymizováno] stavu je třeba vyřídit přednostně. U těch se zvýšený význam předmětu řízení pro účastníka ve smyslu § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk presumuje (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. [spisová značka]).

43. V řešeném případě věc typově spadala pod řízení opatrovnické, které z podstaty věci předpokládá zvýšený význam řízení pro poškozeného. Žalobkyně jakožto matka nezletilého nepochybně vnímala danou věc jako důležitou a urgentní, což rovněž soudci opakovaně zdůrazňovala. I zdejší soud považuje za nepochybné, že daná záležitost z povahy věci vyžadovala co nejrychlejší řešení, neboť rozhodnout bylo třeba ideálně ještě před začátkem školního roku 2018 [číslo], v němž nastaly neshody rodičů ohledně výběru mateřské školy. V důsledku nečinnosti [název soudu] však nezletilý navštěvoval po dobu dvou let dvě různé školky s různými kolektivy, a ačkoliv soudy následně ve věci rozhodly tak, že nezletilý nadále navštěvoval obě školky, stalo se tak částečně z důvodu již po dva roky zaběhnuté trvající praxe. Soudy o návrhu žalobkyně ze dne 12. 6. 2018 definitivně rozhodly až 2. 2. 2021, resp. 16. 3. 2021, kdy rozsudky nabyly právní moci. Do konce docházky nezletilého do mateřské školky tak zbývaly pouze čtyři měsíce a je třeba souhlasit s žalobkyní, že v důsledku průtahů v řízení konečné rozhodnutí pozbylo z velké části svého smyslu. Základní částku soud proto v rámci tohoto kritéria zvýšil o 30 %.

44. Dle stanoviska sp. zn. [stanovisko NS] se základní částka zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení pohybuje mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za rok, tj. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení. S ohledem na výše popsaný význam řízení pro žalobkyni zvolil soud základní částku ve výši 20 000 Kč za rok. Řízení trvalo dva roky a devět měsíců, za první dva roky žalobkyni náleží dle stanoviska sp. zn. [stanovisko NS] pouze polovina základní částky. Za červen 2018 až červen 2020 tedy žalobkyni náleží 20 000 Kč, a za dalších devět měsíců jde o částku 15 003 Kč Celkem tedy činí základní částka výši 35 003 Kč.

45. Základní výši odškodnění je pak třeba upravit součtem procentního vyjádření snížení či zvýšení základní částky (srov. též rozsudek [název soudu] ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. [spisová značka]). V řešené věci soud zvýšil základní částku o 15 % s ohledem na jednání poškozené, o 15 % s ohledem na postup orgánů veřejné moci a o 30 % s ohledem na význam předmětu pro poškozenou, jak shora podrobně rozvedl. Soud si je vědom toho, že dle [název soudu] by obecně mělo být dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním, s přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 21. 10. 2010, sp. zn. [spisová značka]). Zdejší soud je přitom přesvědčen, že okolnosti řešeného případu odůvodňují mimořádné zvýšení základní částky o 60 %. Je totiž třeba vzít v potaz, že obecně je soudy přiznávána za první dva roky řízení pouze polovina základní částky. Tento postup je odůvodněn úvahou, že každé řízení po určitou dobu musí trvat, a proto počáteční doba řízení by měla být odškodněna méně než délka řízení přesahující dva roky. V projednávané věci trvalo řízení dva roky a devět měsíců, ovšem dle soudu by mělo být zohledněno, že řízení z podstaty věci vyžadovalo velmi rychlé rozhodnutí, ideálně v řádu několika málo měsíců, nikoli skoro tří let, což je doba, po kterou obvykle trvá docházka dítěte do mateřské školy, jak tomu bylo v daném případě. Z toho důvodu soud stanovil základní částku ve výši 20 000 Kč za rok, tj. v řešeném případě 35 003 Kč a tuto částku dále navýšil o 60 %, jak uvedeno výše. Žalobkyně tak má nárok na částku celkem ve výši 56 005 Kč.

46. Podle ustálené judikatury (srov. bod 10 stanoviska sp. zn. [stanovisko NS]) má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobkyně doručila výzvu ve smyslu § 14 OdpŠk žalované dne 15. 3. 2021, žalovaná tak měla lhůtu k plnění až do 15. 9. 2021 (srov. § 605 odst. 2 o. z.) a počínaje dnem 16. 9. 2021 se dostala do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 56 005 Kč jdoucí ode dne 16. 9. 2021 do zaplacení. Úrok z prodlení byl určen ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

47. Soud proto s ohledem na veškeré shora uvedené skutečnosti žalobě co do výše 56 005 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z této částky od 16. 9. 2021 do zaplacení vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

48. Ve zbytku žalobkyní požadovaného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku Pouze ve stručnosti soud uvádí, že návrh žalobkyně, aby jí soud přiznal úrok z prodlení již od 16. 5. 2021, nemá oporu v zákoně, neboť dle § 15 OdpŠk má žalovaná lhůtu šest měsíců k projednání nároku.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši finančního zadostiučinění záviselo na úvaze soudu a žalobkyně byla co do základu sporu plně úspěšná (srov. nález [název soudu] ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. I. ÚS 42/16). Při stanovení výše náhrady nákladů řízení soud vycházel z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a to s ohledem na závěry vyslovené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013. Žalobkyni proto přísluší náhrada nákladů řízení ve výši 18 456 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) a. t. z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, replika ze dne xanon [číslo], účast na jednání dne 5. 4. 2022) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 13 600 Kč ve výši 2 856 Kč. Pro úplnost soud dodává, že podle § 31 odst. 4 OdpŠk nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za úkon spočívající v uplatnění nároku u žalované (srov. usnesení [název soudu] ze dne 6. 4. 2021, sp. zn. [ústavní nález], a v něm citovanou judikaturu). Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupce žalobkyně.

50. Lhůty k plnění stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.