11 C 18/2026

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Credivo Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno o 34 972,48 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 20 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části, tj. co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 14 972,48 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 23 833,91 Kč od , datum, do , datum, , se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 833,91 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 473,95 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 34 972,48 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, , na jejímž základě poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 23 000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu („o. s. ř.“), neboť žalobkyně svou neúčast omluvila a žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ač mu bylo předvolání řádně doručeno.

4. Z provedených důkazů, zejména ze smlouvy o úvěru, přehledu transakcí, výpisu z účtu žalovaného a sdělení banky, soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky v celkové výši 23 000 Kč, které byly žalovanému vyplaceny na jeho bankovní účet takto: dne , datum, ve výši 6 000 Kč, dne , datum, ve výši 6 000 Kč, dne , datum, ve výši 4 000 Kč a dne , datum, ve výši 7 000 Kč, tj. celkem ve výši 23 000 Kč (SMLOUVA O REVOLVINGOVÉM SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ č. , hodnota, ze dne , datum, ; Obecné principy posuzování úvěruschopnosti spotřebitele a filozofie společnosti; INFORMACE PRO SPOTŘEBITELE podle § 92 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru; Identifikované příjmy žalovaného ve výši 48 397 Kč měsíčně; , Anonymizováno, výpis k osobě žalovaného; Autorizace ověření totožnosti žalovaného; SOUHLAS SE ZPRACOVÁNÍM , právnická osoba, účinný od , datum, ; Výpis o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . k osobě žalovaného; Příloha: Předpis denních splátek; Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli (automatizovaný výpis z interního systému); Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru ve vztahu k revolvingovému spotřebitelskému úvěru „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “; VŠEOBECNÉ OBCHODNÍ PODMÍNKY platné pro REVOLVINGOVÝ SPOTŘEBITELSKÝ ÚVĚR „, Anonymizováno, , Anonymizováno, “ a pro zprostředkování spotřebitelského úvěru, platné ode dne , datum, ; e-mailová výzva k úhradě ze dne , datum, ; Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , včetně potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne , datum, ; výpis z běžného účtu žalovaného za období , datum, až , datum, ).

5. Ze sdělení banky má soud za prokázané, že uvedené částky byly připsány na účet žalovaného, jehož byl žalovaný majitelem (sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ).

6. Soud má dále za prokázané, že žalovaný na předmětný závazek uhradil žalobkyni částku 3 000 Kč, takže z poskytnuté jistiny zůstala nesplacena částka 20 000 Kč.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně vystupovala jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu.

14. Soud se v prvé řadě zabýval platností této smlouvy ve vztahu k výši sjednané úplaty. Smluvní úrok činil dle smlouvy 0,44 % denně, tedy v ročním vyjádření řádově ve stovkách procent ročně. Dle databáze ARAD se přitom obvyklá úroková sazba spotřebitelských úvěrů v době uzavření smlouvy (leden 2025) pohybovala přibližně na úrovni 8,63 % ročně.

15. Takto sjednaná úplata podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době uzavření smlouvy a je v hrubém nepoměru k poskytnutému plnění. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je zpravidla v rozporu s dobrými mravy taková výše smluvního úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Uvedený závěr Nejvyšší soud opakovaně potvrzuje i ve své rozhodovací praxi (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1030/2024). Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání příčící se dobrým mravům, přičemž k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu, jde-li o zjevný rozpor s dobrými mravy (§ 588 o. z.). Soud proto uzavírá, že ujednání o úplatě je pro rozpor s dobrými mravy neplatné, a to absolutně.

16. Soud proto dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z. Vzhledem k tomu, že ujednání o úrocích a poplatcích tvoří podstatu ekonomického smyslu smlouvy pro žalobkyni, nelze toto ujednání oddělit od zbytku smlouvy, a smlouva je proto neplatná jako celek.

17. Soud se zabýval rovněž tvrzením žalobkyně o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z provedených důkazů sice vyplývá, že žalobkyně disponovala určitými údaji o příjmech žalovaného a provedla lustrace v registrech, nicméně vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor s dobrými mravy již nebylo třeba tuto otázku dále podrobně posuzovat, neboť by to nemělo vliv na výsledek řízení.

18. Jestliže žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 23 000 Kč na základě neplatné smlouvy, jednalo se o plnění bez právního důvodu ve smyslu § 2991 o. z. Žalovaný se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vydat.

19. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí částku 23 000 Kč, přičemž po započtení již uhrazené částky 3 000 Kč zbývá k úhradě částka 20 000 Kč. Platby žalovaného je nutno započíst na povinnost vydat bezdůvodné obohacení, neboť závazek ze smlouvy neexistuje.

20. Co se týče splatnosti nároku na vydání bezdůvodného obohacení, tento se stal splatným na základě předžalobní výzvy ze dne , datum, , odeslané dne , datum, . Soud dospěl k závěru, že výzva se do dispoziční sféry žalovaného dostala dne , datum, a třídenní lhůta k plnění uplynula dne , datum, . Žalovaný se tak dostal do prodlení dne , datum, .

21. Soud se dále zabýval žalobkyní uplatněným nárokem na zaplacení úroků z prodlení. Pokud žalobkyně požadovala úrok z prodlení z celé žalované částky již za období předcházející dni , datum, , tedy před splatností nároku na vydání bezdůvodného obohacení, soud tento nárok neshledal důvodným, neboť žalovaný se mohl dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty k plnění uvedené v předžalobní výzvě. Po tomto datu soud přiznal úrok z prodlení pouze z částky 20 000 Kč, která odpovídá rozsahu, v němž byla žalobkyni přiznána jistina z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývající části, v níž byla žaloba zamítnuta, soud nárok na úrok z prodlení nepřiznal, neboť i tento nárok sdílí osud jistiny.

22. Žalobkyni proto s ohledem na shora uvedené náleží zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od , datum, do zaplacení.

23. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím (výrok I.), zatímco ve zbývající části, tj. co do částky 14 972,48 Kč a odpovídajícího příslušenství, žalobu zamítl (výrok II.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná pouze zčásti, nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, a to konkrétně v částce 1 473,95 Kč, přičemž tato částka představuje 14,38 % z celkové výše nákladů řízení (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 57,19 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,81 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 1 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 972,48 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Zástupkyně žalobkyně není plátce DPH.

25. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku a povinnost k náhradě nákladů řízení byla dle § 149 odst. 1 o. s. ř. stanovena k rukám zástupkyně žalobkyně.

26. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby ze dne , datum, , neboť se nejednalo o účelně vynaložený náklad. Tvrzení obsažená v tomto podání měla být uplatněna již v žalobě, přičemž jejich dodatečné doplnění bylo vyvoláno nedostatečnou skutkovou aktivitou žalobkyně při podání žaloby.