11 C 209/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného anonymizováno 7 slov stát. instituce o 16 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 15. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 644,60 Kč za období od 16. 7. 2021 do 5. 1. 2022, co do zákonného úroku z prodlení z částky 16 000 Kč od 7. 1. 2022 do 14. 6. 2022 a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 430,25 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizována dvě slova] žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 24. 6. 2022 domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení 644,60 Kč, kapitalizovaný úrok 150 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky 217 Kč, smluvní pokutu 2 768 Kč a náhradu nákladů řízení. Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že žalovaný a právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO] (dále též jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“ nebo„ [anonymizována dvě slova]“) uzavřeli dne 15. 6. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] (dále též jen„ smlouva“), na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal vrátit částku 16 000 Kč spolu s příslušenstvím do 15. 7. 2021. Projev vůle žalovaného byl potvrzen tzv. verifikační platbou a úvěr byl čerpán bezhotovostně na účet žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně podnikla kroky směřující k posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr a žádost byla následně schválena. Žalovaný nehradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Pohledávka byla na základě rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2021 převedena na žalobkyni, přičemž tato změna byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 1. 2. 2022. Žalobkyně požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 644,60 Kč za období od 16. 7. 2021 do 5. 1. 2022, kdy základem pro výpočet je postoupená jistina pohledávky ve výši 16 000 Kč a dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni účinnosti postoupení pohledávky, tj. od 7. 1. 2022 z jistiny 16 000 Kč do zaplacení. Podle smlouvy dále žalobkyně požadovala kapitalizovanou smluvní pokutu ve výši 2 768 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.

2. Podáním ze dne 14. 9. 2022 vzala žalobkyně svoji žalobu částečně zpět, řízení proto bylo usnesením ze dne 21. 9. 2022, č. j. [číslo jednací], částečně zastaveno co do zaplacení smluvní pokuty ve výši 2 768 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 10. 2022. Žalobkyně navrhla, aby jí soud rozsudkem, po částečném zpětvzetí žaloby, přiznal částku 16 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 644,60 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

4. Účastníci řízení svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu, a žalovaný se k této výzvě dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil, ačkoliv mu byly žaloba a výzva doručeny do vlastních rukou dne 29. 9. 2022, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

6. Společnost [anonymizována dvě slova] jako právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatel spotřebitelských úvěrů uzavřela s žalovaným dne 15. 6. 2021 smlouvu o úvěru [číslo] pro částku jistiny úvěru 16 000 Kč, a to na důlku na základě tzv. verifikační platby obdržené od žalovaného ve výši 1 Kč. Na základě této smlouvy byla žalovanému bezhotovostně poskytnuta na jeho bankovní účet částka 16 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splatit částku 16 000 Kč s příslušenstvím do 15. 7. 2021. Žalovaný neuhradil právní předchůdkyni žalobkyně po uzavření smlouvy ničeho. Právní předchůdkyně žalobkyně následně dne 8. 11. 2021 uzavřela s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, a následně dne 31. 1. 2022 dílčí smlouvu o postoupení pohledávek, kterou na žalobkyni převedla pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2022, odeslaným žalovanému dle poštovního podacího archu dne 4. 2. 2022. Žalobkyně následně zaslala žalovanému dne 6. 6. 2022 předžalobní upomínku ze dne 2. 6. 2022, i přesto však žalovaný dlužnou částku neuhradil.

7. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

8. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ zákon“).

9. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z., podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 16 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně, na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání, tedy se podle § 1810 o. z. jedná o smlouvu spotřebitelskou.

10. Žalobkyně, na níž právní předchůdkyně žalobkyně své nároky ze smlouvy postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z., výslovně v podání ze dne 14. 9. 2022 uvedla, že nedisponuje důkazy o tom, že její právní předchůdkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr. V projednávaném případě tedy nebylo prokázáno, že [právnická osoba] [anonymizováno] v souladu s § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, což činí smlouvu o úvěru neplatnou, a to bez ohledu na procesní pasivitu žalovaného, který nevznesl námitku neplatnosti (k tomu srov. [anonymizováno] [název soudu] ze dne 26. 2. 2019 pod sp. zn. [ústavní nález]). Žalobkyně, jsa si vědoma této své zákonné povinnosti, proto vzala svou žalobu částečně zpět a trvala pouze na přiznání zůstatku nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 644,60 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč.

11. Tento závěr je v souladu se závěry obsaženými v rozsudku [název soudu] sp.zn. [spisová značka] ve spojení s konstantní judikaturou [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] a [název soudu]. Jak uvedl [anonymizována dvě slova] [mezinárodní organizace] v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C [číslo] ([právnická osoba] v . [jméno] [příjmení] a další) čl. 8 [ustanovení právního předpisu EU], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice [ustanovení právního předpisu EU] [Smlouva o EHS] (dále jen„ směrnice“), a bod 26 znamená, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig.„ the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle [anonymizována dvě slova] zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně. Jak přitom uvedl [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 vydaném pod sp. zn. [ústavní nález] to, zda je reálné splacení dluhu, je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly vzít soudy v potaz bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven nebo nikoli.

12. S ohledem na výše citovaný nález [název soudu] je tak bez ohledu na zákonné zakotvení povinností soudu zkoumat, zda věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a tedy je povinností soudu toto zkoumat i bez ohledu na skutečnost, že v ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zakotvena námitka spotřebitele, tj. že ze zákona plyne relativní neplatnost smlouvy o úvěru. Což ostatně též ve svém [anonymizováno] sp.zn. C [číslo] ze dne 5. 3. 2020 konstatuje i [anonymizována dvě slova] Evropské unie.

13. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky).

14. S ohledem na neplatnost posuzované smlouvy má žalobkyně nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 16 000 Kč, vzniklo jí dle § 2993 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Společnost [anonymizována dvě slova] poskytla žalovanému částku 16 000 Kč a žalobkyně výslovně uvedla, že žalovaný neuhradil na svůj dluh ničeho.

15. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tedy činí částku 16 000 Kč s tím, že žalovaný se do prodlení dostal s první výzvou k peněžitému plnění – k tomu podrobněji viz bod 13. odůvodnění rozhodnutí [název soudu] ze dne 7. 4. 2010 pod sp. zn. [spisová značka].

16. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala, že vyzývala žalovaného k úhradě dluhu v předžalobní upomínce ze dne 2. 6. 2022, jež byla žalovanému odeslána na jeho korespondenční adresu dne 6. 6. 2022. V oznámení o postoupení pohledávky ze dne 1. 2. 2022, jež bylo žalovanému odesláno na jeho korespondenční adresu dne 4. 2. 2020, žalovaný nebyl vyzýván, aby dlužnou částku žalobkyni uhradil, nýbrž mu v něm bylo toliko oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni. K ostatním výzvám k úhradě pak žalobkyně nepředložila žádné doklady o jejich odeslání do sféry žalovaného, z nich tedy soud pro účely úroku z prodlení také nemohl vycházet. Žalobkyně pak předložila soudu doklad o odeslání předžalobní upomínky, v níž byl žalovaný vyzván k úradě dluhu ihned, nikoliv však doručenku, soud proto při posuzování prodlení vycházel z domněnky doby dojití dle § 573 o. z., a to třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 9. 6. 2022. Následně běžela žalovanému lhůta k úhradě„ ihned“ dle znění předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2022. Podle § 1959 písm. e) o. z. neplyne-li z ustálené předchozí praxe stran nebo ze zvyklostí něco jiného, má se za to, že strany ujednaly čas plnění výrazem„ ihned“ dobu do pěti dnů. Tato pětidenní lhůta k plnění žalovanému uplynula dnem 14. 6. 2022, následujícím dnem se tak žalovaný dostal do prodlení, tj. ode dne 15. 6. 2022. Žalobkyně má proto nárok na zákonný úrok z prodlení ode dne 25. 9. 2020 a v tomto rozsahu jí ho proto soud přiznal, kdy jeho výše činila ke dni prodlení 11,75 % ročně. Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky ve výši 16 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč ve výši 11,75 % ročně od 15. 6. 2022 do zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

18. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a to z důvodů popsaných výše, kdy je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (s uplatněním pohledávky), jak shora uvedeno.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 430,25 Kč, přičemž tato částka představuje 70,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,25 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14,75 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 768 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, návrh ve věci samé) a z částky 1 860 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci (doplnění a částečné zpětvzetí žaloby ze dne 14. 9. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a jedné paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 360 Kč ve výši 705,60 Kč.

20. Lhůtu k plnění soud stanovil v obou případech podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. v délce tří dnů od právní moci rozsudku a podle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalovanému k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalobkyně.

21. Pro úplnost soud závěrem dodává, že o vrácení části zaplaceného soudního poplatku z důvodu částečného zpětvzetí žaloby žalobkyní nerozhodoval, i když v řízení došlo k částečnému zpětvzetí žaloby (tj. zúžení předmětu řízení) před konáním prvního jednání ve věci samé a v takovém případě je soud povinen vrátit přeplatek soudního poplatku poplatníkovi, a to snížený o 20 %, nejméně však o 1 000 Kč. V daném případě však přeplatek soudního poplatku nepřevyšoval částku 1 000 Kč (srov. § 6 odst. 3 zákona ve spojení s větou druhou § 10 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích).