11 C 295/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 781 575 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 781 575 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 312 630 Kč od 16. 09. 2011 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 156 315 Kč od 16. 02. 2013 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 156 315 Kč od 22. 03. 2014 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 156 315 Kč od 01. 05. 2015 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) ze dne 14. 9. 2021 domáhal vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobci částku 781 575 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalované.

2. Žalobce svou žalobu odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec hl. m. [obec], zapsaného u [anonymizováno] úřadu pro hl. m. [část Prahy], s nímž tvoří jeden funkční celek pozemky parc. [číslo] v [katastrální uzemí], obec [anonymizováno] [obec], zapsané u [anonymizováno] úřadu pro hl. m. [část Prahy] (dále též jen„ předmětné pozemky“). Od 23. 11. 1999 bylo jako vlastník předmětných pozemků uvedeno v katastru nemovitostí [územní celek], přičemž správou byla pověřena [název žalované], kdy zápis vlastnického práva byl proveden na základě prohlášení [anonymizováno] odboru [anonymizována dvě slova] části [obec a číslo] ze dne 27. 10. 1999 učiněného před notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o tom, že předmětné pozemky dosud evidované jako vlastnictví [anonymizováno] [obec] se staly na základě § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu majetku [anonymizováno] do vlastnictví obcí, vlastnictvím [územní celek]. Rozsudkem [název soudu] ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 12. 2019, bylo určeno, že vlastníkem [anonymizováno] pozemků je [země], na základě čehož provedl [anonymizována dvě slova] vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům ve prospěch [země]. Právní účinky vkladu nastaly dne 17. 8. 2020. Předmětné pozemky jsou nyní zapsány na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] a příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu má [anonymizováno] pozemkový úřad. Zápis [územní celek] jako knihovního vlastníka a žalované jako subjektu pověřeného správou předmětných pozemků považoval žalobce od počátku za neplatný a protiprávní, čemuž přisvědčil též [název soudu] v uvedeném rozsudku, v němž dovodil, že [územní celek] se nikdy nemohlo stát oprávněným vlastníkem předmětných pozemků. Zatímco pozemek pod vlastním domem [adresa] byl označen parc. [číslo] zbývající části pozemků [číslo] byly sloučeny do pozemků parc. [číslo] o čemž svědčí geometrický [anonymizováno] č. [anonymizováno] [rok] ze dne 6. 10. 1983. Dne 13. 8. 1984 byla uzavřena hospodářská smlouva o odevzdání národního majetku do trvalého užívání mezi [anonymizováno] národním výborem v [obec a číslo] a právním předchůdcem žalobce – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] – [okres] Smlouvou byly předmětné pozemky předány do trvalého užívání právního předchůdce žalobce. [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec a číslo] měl dle [anonymizováno] smlouvy navrhnout provedení zápisu o zřízení trvalého užívání na listu vlastnictví v evidenci nemovitostí vedené [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [územní celek], což se však nestalo. [anonymizováno] parc. [číslo] byl na základě Smlouvy o [anonymizováno] převodu vlastnictví k nemovitostem [číslo] ze dne 22. 12. 2003 převeden do vlastnictví žalobce. Předmětné pozemky náležející do téhož funkčního celku však převedeny nebyly, protože [země] formálně nepatřily od 23. 11. 1999, kdy neoprávněně přešly do [anonymizováno] [územní celek]. Žalovaná vyzvala žalobce dopisem [číslo jednací] ze dne 11. 8. 2011 k úhradě úplaty za užívání předmětných pozemků ve výši 85 Kč/m2 za roky 2009 a 2010 v celkové výši 312 630 Kč. Ačkoli byl žalobce přesvědčen, že [územní celek] tuto úplatu nemá právo požadovat, dne 15. 9. 2011 ji uhradil. Na základě dalších obdobných výzev [číslo jednací] ze dne 3. 1. 2013, [číslo jednací] ze dne 29. 1. 2013 (správně 29. 1. 2014, pozn. soudu) a [číslo jednací] ze dne 15. 4. 2015 uhradil žalobce též následující platby – dne 15. 2. 2013 částku 156 315 Kč, dne 21. 3. 2014 částku 156 315 Kč a dne 30. 4. 2015 částku 156 315 Kč. Vzhledem k tomu, že [územní celek] nebylo oprávněným vlastníkem předmětných pozemků, neexistuje právní titul pro výše uvedené platby a ze strany žalované se tak jedná o bezdůvodné obohacení ve výši 781 575 Kč. Jelikož na straně žalované absentovala dobrá víra k držbě, má žalobce nárok i na úhradu úroku z prodlení z uhrazených částek. Žalovaná dlužnou částku nezaplatila ani po výzvách ze strany žalobce, ani po zaslání předžalobní upomínky.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Na svoji obranu uvedla, že pokud byl žalobce již v roce 2011 přesvědčen o neoprávněnosti požadavku na zaplacení úplaty za užívání předmětných pozemků, neměl tyto úhrady platit, nebo mohl využít možnost platby do soudní úschovy a měl se obrátit na příslušný soud s žalobou na určení vlastnictví v okamžiku takového zjištění, tedy v roce 2011. Žaloba na určení vlastnictví však byla ze strany žalobce podána až o pět let později, konkrétně 11. 8. 2016. Žalobce pak podal žalobu na vydání bezdůvodného obohacení z částek zaplacených žalované v letech 2011 - 2015 až v roce 2020, v té době však uplynula zákonná tříletá promlčecí doba pro vymáhání jednotlivých zaplacených částek, a to jak zákonná tříletá objektivní promlčecí doba dle § 107 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen„ SOZ“), a to pro částky zaplacené do 31. 12. 2013, tak obecná tříletá promlčecí doba dle § 609 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále též jen„ NOZ“), a to pro částky zaplacené po 1. 1. 2014. Jelikož okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání [anonymizována dvě slova] dle § 621 NOZ zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a žalobce v textu žaloby sám tvrdí, že tuto vědomost měl nejméně od roku 2011, zcela jistě ji však měl v roce 2016 ke dni podání žaloby, namítla žalovaná promlčení předmětných nároků, neboť žalobu na vydání bezdůvodného obohacení podal žalobce po uplynutí obecné zákonné tříleté promlčecí doby.

4. Žalobce v replice k obraně žalované uvedl, že teprve po změně ve složení představenstva žalobce v polovině roku 2015 převážil názor, že se se žalovanou nebude možno na převodu předmětných pozemků dohodnout a že z důvodu nečinnosti oprávněného vlastníka, [země], by sám žalobce měl podat určovací žalobu na určení oprávněného vlastníka. Proto podal dne 11. 8. 2016 žalobu na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Uvedl, že skutková podstata [anonymizována dvě slova] získaného plněním z právního důvodu, který odpadl, dopadá na případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existuje právní důvod plnění, ale následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl), což se stalo rozhodnutím [název soudu] ze dne 22. 10. 2019, [anonymizováno] [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 12. 2019. [název soudu] v odůvodnění v bodech 31 až 34 dovodil, že se žalovaná nikdy nemohla stát oprávněným vlastníkem předmětných pozemků, ačkoli byla jejich knihovním vlastníkem. Nabytím právní moci tohoto rozsudku soudu dne 11. 12. 2019 tak právní důvod odpadl s účinky ex tunc, a z plnění, které žalobce poskytl jako úhradu za užívání předmětných pozemků, se stalo bezdůvodné obohacení. Obě promlčecí lhůty, jak objektivní, tak subjektivní, mohly tedy začít plynout až ode dne 11. 12. 2019. Žaloba byla soudu podána dne 14. 9. 2021, tudíž nemohla uplynout ani nejkratší dvouletá subjektivní lhůta promlčení. Námitka promlčení žalovaného nároku, kterou žalovaná vznesla, je tedy nedůvodná. Dále žalobce namítl, že by soud neměl k námitce promlčení vznesené ze strany žalované přihlížet, a to s odkazem na § 107 odst. 3 SOZ a § 610 odst. 2 NOZ. Žalobce uvedl, že by soud k námitce promlčení vznesené ze strany žalované neměl přihlížet též z důvodu, že podle § 614 NOZ se vlastnické právo nepromlčuje.

5. Žalobce dále v podání ze dne 6. 4. 2022 uvedl, že v okamžiku podání určovací žaloby nebylo zřejmé, že k bezdůvodnému obohacení žalované jako knihovního vlastníka došlo. Ačkoli žalobce měl jisté tušení či přání, že žalovaná není oprávněným vlastníkem předmětných pozemků, nebyla to vědomost takové intenzity, aby z ní bylo možné dovodit odpovědnost za [anonymizována dvě slova]. Intenzitu vědomosti žalované o tom, zda k [anonymizována dvě slova] došlo či nikoli, neposílilo ani rozkolísané rozhodování soudů, kdy soud prvého stupně nejprve určil, že vlastníkem předmětných pozemků je [země], odvolací soud pak jeho rozsudek zrušil, soud prvního stupně poté určovací žalobu zamítl a teprve druhé rozhodnutí odvolacího soudu pravomocně určilo, že se žalovaná vlastníkem předmětných pozemků nikdy nestala. Až tímto okamžikem vzniklo bezdůvodné obohacení na straně žalované a žalobce nabyl takovou vědomost, která byla relevantní pro uplatnění jeho práva u soudu v nyní projednávané věci.

6. Dále žalobce při jednání konaném dne 12. 4. 2022 odkázal na základní zásady občanského zákoníku, konkrétně § 8 NOZ, podle něhož zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany, a § 6 odst. 2 NOZ, podle něhož nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Žalobce namítl, že žalovaná zneužila svého práva a k námitce promlčení by tedy nemělo být přihlédnuto.

7. Mezi účastníky bylo toliko sporné, zda došlo k promlčení žalovaného nároku či nikoli, ostatní skutkové okolnosti sporu týkající se nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované byly mezi účastníky nesporné.

8. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků o skutkových okolnostech sporu, jednak na základě provedených listinných důkazů a dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

9. Dne 25. 9. 1967 vydal [anonymizováno] hlavního [anonymizováno] [územní celek] územní rozhodnutí [anonymizována dvě slova] [spisová značka] [číslo], jímž bylo rozhodnuto o umístění stavby bytového domu o 5 podlažích a 20 bytových jednotkách na pozemcích [číslo] v [obec a číslo] – [anonymizována dvě slova] mezi ul. [anonymizováno] a [anonymizováno] (územním rozhodnutím ze dne 25. 9. 1967).

10. Dne 28. 12. 1970 Odbor výstavby Obvodního národního výboru [obec a číslo] povolil užívati a obývati novostavbu obytného domu o 20 bytových jednotkách postaveného na pozemcích [číslo] v [obec a číslo] – [část obce] mezi ul. Podléškovou, [ulice] a Slunečnicovou. Dům obdržel číslo popisné [číslo]. Součástí stavebního povolení byla podmínka:„ terénní a sadové úpravy buďtéž provedeny podle schváleného projektu do 30.6.1971“. Pozemek pod vlastním domem [adresa] byl označen parc. [číslo] zbývající části pozemků [číslo] byly sloučeny do pozemků parc. [číslo] (kolaudačním rozhodnutím ze dne 28. 12. 1970).

11. Dne 13. 8. 1984 byla uzavřena hospodářská smlouva o odevzdání národního majetku do trvalého užívání mezi [anonymizováno] národním výborem v [obec a číslo] a právním předchůdcem žalobce – [anonymizována tři slova] – [okres] Smlouvou byly předmětné pozemky předány do trvalého užívání právního předchůdce žalobce. [anonymizována dvě slova] [číslo] v této smlouvě v souladu s [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [rok] označen jako zahrada a pozemky parc. [číslo] jako ostatní plocha. [anonymizována tři slova] v [obec a číslo] měl dle čl. VII. smlouvy navrhnout provedení zápisu o zřízení trvalého užívání na listu vlastnictví v evidenci nemovitostí vedené [anonymizována dvě slova] pro [anonymizováno] [územní celek] ([anonymizována dvě slova] ze dne 13. 8. 1984). 12. [anonymizována dvě slova] [číslo] byl na základě Smlouvy o bezúplatném převodu [anonymizováno] k [anonymizováno] [číslo] ze dne 22. 12. 2003, uzavřené dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku [země] a jejím vystupování v právních vztazích, mezi Ministerstvem financí a žalobcem převeden do vlastnictví žalobce. Předmětné pozemky náležející do téhož funkčního celku převedeny nebyly. Od 23. 11. 1999 bylo v katastru nemovitostí uvedeno jako vlastník předmětných pozemků [územní celek], přičemž správou byla pověřena [název žalované]. Zápis vlastnického práva byl proveden na základě prohlášení úřednice majetkoprávního odboru [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec a číslo], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze dne 27. 10. 1999, učiněného před notářem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] o tom, že předmětné pozemky dosud evidované jako vlastnictví [anonymizováno] [obec] se staly na základě § 1 zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí, vlastnictvím [územní celek] ([anonymizováno] [název soudu] ze dne 22. 10. 2019 pod [anonymizováno] [číslo jednací], notářský zápis ze dne 27. 10. 1999 pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo]).

13. Žalobou ze dne 8. 8. 2016, došlou [název soudu] dne 11. 8. 2016, se žalobce domáhal určení vlastnictví k [anonymizována dvě slova] [číslo] v [anonymizováno] [část obce]. [anonymizováno] [název soudu] o určení vlastnictví k pozemkům ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], bylo určeno, že vlastníkem předmětných pozemků je [země] [název soudu] v rozsudku dovodil, že [územní celek] se nikdy nemohlo stát oprávněným vlastníkem předmětných pozemků. [anonymizováno] nabyl právní moci dne 11. 12. 2019. Na základě rozsudku provedl [anonymizována dvě slova] vklad vlastnického práva k předmětným pozemkům ve prospěch [země]. Právní účinky vkladu nastaly dne 17. 8. 2020. Předmětné pozemky jsou aktuálně zapsány na [list vlastnictví] pro [katastrální uzemí], [územní celek], vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Příslušnost hospodařit s tímto majetkem státu má [anonymizováno] pozemkový úřad ([anonymizováno] [název soudu] ze dne 22. 10. 2019 pod č. j. [číslo jednací], výpisem z [anonymizováno] nemovitostí ze dne 6. 11. 2020).

14. Žalovaná vyzvala žalobce dopisem ze dne 11. 8. 2011, [číslo jednací], k úhradě úplaty za užívání předmětných pozemků ve výši 85 Kč/m2 za roky 2009 a 2010 v celkové výši 312 630 Kč. Žalobce ji dne 15. 9. 2011 uhradil (výzvou [anonymizováno] části [obec a číslo] ze dne 11. 8. 2011, výpisem z účtu žalobce za období 09/ 2011).

15. Žalovaná vyzvala žalobce dopisem ze dne 3. 1. 2013, [číslo jednací], k úhradě úplaty za užívání předmětných pozemků ve výši 156 315 Kč. Žalobce ji dne 15. 2. 2013 uhradil (výzvou [anonymizováno] části [obec a číslo] ze dne 3. 1. 2013, výpisem z účtu žalobce za období [číslo]).

16. Žalovaná vyzvala žalobce dopisem ze dne 29. 1. 2013 (správně má být uveden datum 29. 1. 2014, pozn. soudu), [číslo jednací], k úhradě úplaty za užívání předmětných pozemků ve výši 156 315 Kč. Žalobce ji dne 21. 3. 2014 uhradil (výzvou [anonymizováno] části [obec a číslo] ze dne 29. 1. 2013, výpisem z účtu žalobce za období [číslo]).

17. Žalovaná vyzvala žalobce dopisem ze dne 15. 4. 2015, [číslo jednací], k úhradě úplaty za užívání předmětných pozemků ve výši 156 315 Kč. Žalobce ji dne 30. 4. 2015 uhradil (výzvou [anonymizováno] části [obec a číslo] ze dne 15. 4. 2015, výpisem z účtu žalobce za období 04/ 2015).

18. Právní zástupce žalobce svým dopisem ze dne 18. 12. 2020 vyzval žalovanou k vydání [anonymizováno] obohacení. Žalovaná na tuto výzvu nereagovala, a proto jí právní zástupce žalobce zaslal dne 5. 5. 2021 urgenci. Na ní žalovaná reagovala dne 18. 5. 2021 odmítnutím nároků žalobce (výzvou žalobce k vydání [anonymizována dvě slova] ze dne 18. 12. 2020 včetně doručenky, předžalobní výzvou k vydání [anonymizována dvě slova] ze dne 5. 5. 2021 včetně doručenky, e-mailem žalované ze dne 18. 5. 2021).

19. Soud zamítl návrh žalované (k němuž se následně připojil též žalobce) na provedení důkazu korespondencí mezi žalobcem a žalovanou probíhající před podáním žaloby na určení, v níž měly strany jednat o možnosti prodeje předmětných nemovitostí, neboť nesouvisí s předmětem tohoto řízení. Soud nemá za to, že by z této konverzace mohly být zjištěny další skutkové okolnosti nad rámec již shora uvedených, neboť má za prokázané, že k počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty došlo podáním žaloby na určení a žalovaný nárok je tudíž promlčen, jak uvedeno níže. Prokazovat komunikace mezi účastníky předcházející podání předmětné žaloby by tak s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení bylo v dané věci již nadbytečné.

20. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

21. Žalobce se domáhá vydání [anonymizována dvě slova] vzniklého na straně žalované tím, že žalobce jí tyto částky zaplatil za užívání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], kdy žalobce je jedním ze spoluvlastníků [anonymizována dvě slova] [číslo] který tvoří funkční celek s předmětnými pozemky. Na pozemku parc. [číslo] stojí dům [adresa], ostatní pozemky jsou zahrada, ostatní plocha a jsou oploceny. Žalobce všechny čtyři pozemky užívá od roku 1984, kdy byly předány k trvalému užívání jeho právnímu předchůdci ([ulice] [název žalobkyně] – [okres]) na základě hospodářské smlouvy. [anonymizována dvě slova] [číslo] byly převedeny dne 23. 11. 1999 na [územní celek], správou byla pověřena [název žalované] (tj. žalovaná), kdy hlavní město bylo v katastru nemovitostí zapsáno jako vlastník. [anonymizována dvě slova] [číslo] byl převeden do vlastnictví žalobce od státu na základě smlouvy o bezúplatném převodu dle § 60a zákona č. 219/2000 Sb., o majetku [země] a jejím vystupování v právních vztazích. Vzhledem k tomu, že žalobce užíval vedle svého pozemku rovněž pozemky parc. [číslo] ve vlastnictví [územní celek], žalovaná vyzvala žalobce k úhradě úplaty za toto užívání a k uzavření nájemní smlouvy. Žalobce byl do května 2016 jediným vlastníkem pozemku parc. [číslo] tedy jediným uživatelem pozemků parc. [číslo] kdy sám platil úhrady za jejich užívání žalované. Žalobce na základě výzev žalované uhradil částku 312 630 Kč dne 15. 9. 2011, částku 156 315 Kč dne 15. 2. 2013, částku 156 315 Kč dne 21. 3. 2014 a částku 156 315 Kč dne 30. 4. 2015; celkem tedy uhradil žalované částku 781 575 Kč. Žalobce byl přesvědčen, že žalovaná není oprávněným vlastníkem pozemků, proto podal (spolu s dalšími spoluvlastníky) dne 11. 8. 2016 žalobu na určení vlastnictví pozemků datovanou dnem 8. 8. 2016. [anonymizováno] [název soudu] ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 11. 12. 2019, bylo určeno, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] je [země], nikoliv [územní celek]. Z činnosti soudu je pak známo, že dovolání proti [anonymizováno] [název soudu] odmítl [název soudu] pro nepřípustnost usnesením ze dne 21. 10. 2020 pod sp. zn. [spisová značka]. Následně byla ode dne 17. 8. 2020 zapsána [země] jako vlastník pozemků do katastru nemovitostí (aktuální stav). Žalobce podal žalobu na vydání [anonymizována dvě slova] dne 14. 9. 2021.

22. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:

23. Z ustanovení § 3028 NOZ vyplývá, že zákon č. 89/2012 Sb. dopadá na práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry než ty, které se týkají práv osobních, rodinných a věcných, tedy zejména poměry závazkové, vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzešlá, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Pro závazky z bezdůvodného obohacení lze z těchto pravidel vyvodit, že právní úprava obsažená v § 2991 a násl. NOZ zásadně dopadá na situace, v nichž [anonymizována dvě slova] vzniklo po 1. 1. 2014. Naproti tomu, bylo-li [anonymizována dvě slova] získáno do 31. 12. 2013, uplatní se dřívější právní úprava, tedy zejména § 451 a násl. SOZ.

24. Na částku 312 630 Kč uhrazenou žalované ze strany žalobce dne 15. 9. 2011 a na částku 156 315 Kč uhrazenou žalované žalobcem dne 15. 2. 2013 se vztahuje zákonná úprava účinná do 31. 12. 2013, tedy zákon č. 40/1964 Sb. (SOZ) a na částku 156 315 Kč uhrazenou žalované dne 21. 3. 2014 a na částku 156 315 Kč uhrazenou dne 30. 4. 2015 se použije zákonná úprava účinná od 1. 1. 2014, tedy zákon č. 89/2012 Sb. (NOZ).

25. Podle § 451 SOZ kdo se na úkor jiného [anonymizována dvě slova], musí obohacení vydat (odstavec 1). [anonymizována dvě slova] je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

26. Podle § 2991 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

27. Vzhledem k tomu, že žalobce platil za užívání pozemků [anonymizována dvě slova] [obec], respektive [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], která nebyla jejich [anonymizováno], jednalo se na straně žalované o vznik [anonymizována dvě slova] na úkor žalobce. Žalobce byl do května 2016 jediným [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [číslo] tudíž jediným uživatelem [anonymizována dvě slova] [číslo] kdy právě žalobce sám platil úhrady za užívání předmětných pozemků žalované, a proto je jako jediný věcně legitimovaný k podání této žaloby na vydání [anonymizována dvě slova] ze strany žalované. Žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 14. 9. 2021.

28. Jelikož žalovaná vznesla v rámci své obrany proti podané žalobě námitku promlčení, musel se jí soud zabývat, neboť k promlčení soud přihlédne v případě, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Soud se tedy následně otázkou promlčení žalovaného nároku na vydání bezdůvodného obohacení ze strany žalované.

29. Podle § 3036 NOZ se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

30. Podle § 107 odst. 1 SOZ právo na vydání plnění z [anonymizována dvě slova] se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k [anonymizována dvě slova] a kdo se na jeho úkor obohatil.

31. Podle § 107 odst. 2 SOZ nejpozději se právo na vydání plnění z [anonymizována dvě slova] promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné [anonymizována dvě slova], za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

32. Podle § 107 odst. 3 SOZ jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

33. Podle § 619 odst. 1 NOZ jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

34. Podle § 619 odst. 2 NOZ právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

35. Podle § 621 NOZ okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k [anonymizována dvě slova] došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

36. Podle § 638 odst. 1 NOZ právo na vydání [anonymizována dvě slova] se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k [anonymizována dvě slova] došlo.

37. Podle § 610 odst. 2 NOZ jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

38. Oba právní předpisy v případě [anonymizována dvě slova] stanoví dvojí promlčecí lhůtu – subjektivní a objektivní. Jejich počátek je upraven odlišně a tyto dvě promlčecí lhůty počínají, běží a končí nezávisle na sobě. Jakmile uplyne jedna z nich, nelze požadavku na vydání [anonymizována dvě slova] vyhovět, uplatní-li žalovaný během soudního řízení námitku promlčení. Jestliže došlo k promlčení práva na vydání plnění z [anonymizována dvě slova] v důsledku uplynutí tříleté subjektivní promlčecí lhůty, je bez právního významu, zda bylo [anonymizována dvě slova] získáno úmyslně, a zda tedy případně v době podání žaloby ještě běžela objektivní promlčecí lhůta (k tomu srov. usnesení [název soudu] ze dne 18. 3. 2008 pod sp. zn. [spisová značka], či rozsudek [název soudu] ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. [spisová značka]).

39. Pro posouzení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty pro vydání [anonymizována dvě slova] je rozhodný okamžik, kdy se ochuzený dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání konkrétního [anonymizována dvě slova] a kdo je získal (srov. usnesení [název soudu] ze dne 18. 1. 2011 pod sp. zn. [spisová značka]). Ustanovení § 621 NOZ neslouží k popření zásady, že„ subjektivní“ promlčecí lhůta běží nejen od doby, kdy se oprávněný dozvěděl o svém nároku a o tom, kdo je povinen jej plnit, ale případně i od doby, kdy se měl a mohl dozvědět o okolnostech způsobujících počátek běhu promlčecí lhůty. Toto pravidlo uvedené v § 619 NOZ se proto uplatní i v případě počátku promlčecí lhůty týkající se práva z [anonymizována dvě slova]. I při určení počátku subjektivní promlčecí lhůty [anonymizována dvě slova] se uplatní § 4 odst. 2 NOZ, podle něhož se má za to (vyvratitelná právní domněnka), že osoba o určité právně významné skutečnosti ví, jestliže na to lze usuzovat při zvážení všech okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. Touto okolností se rozumí znalost skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za [anonymizována dvě slova] dovodit (srov. rozsudek [název soudu] ze dne 27. 9. 2000 pod sp. zn. [spisová značka]).

40. Poškozený získá vědomost o právu žádat bezdůvodné obohacení, jakmile jsou mu známy rozhodující skutkové okolnosti bezdůvodného obohacení, není však důležité, zda provede správné právní vyhodnocení těchto skutečností. Jurisprudence k tomuto náhledu dospěla proto, že vnitřní vztah osoby k následkům jejího jednání reálně nelze prokázat. Proto deklaratorní rozsudek nemá vliv na existenci hmotněprávních vztahů mezi účastníky řízení. [příjmení] deklaratorní rozsudek nelze tedy považovat za příčinu odpadnutí právního důvodu, na jehož základě bylo plněno. Proto například vyhlášení rozsudku, kterým byla zamítnuta žaloba o určení povinnosti podepsat kupní smlouvu, není okamžikem, jímž dochází k získání [anonymizována dvě slova] a nelze od něj počítat běh objektivní promlčecí lhůty (shodně srov. rozhodnutí [název soudu] ze dne 29. 5. 1997 pod sp. zn. [spisová značka]).

41. Subjektivní promlčecí lhůta tedy běží od okamžiku, kdy se oprávněný dozvěděl, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle zákona č. 40/1964 Sb. činí tato subjektivní promlčecí lhůta dva roky a podle zákona č. 89/2012 Sb. roky tři. Objektivní lhůta pak běží od okamžiku, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Podle staré zákonné úpravy se jedné o tři roky a v případě úmyslného přijetí bezdůvodného obohacení o deset let. Podle nové zákonné úpravy činí objektivní promlčecí lhůta deset let a v případě úmyslného přijetí [anonymizována dvě slova] dokonce patnáct let.

42. Žalobce tvrdí, že subjektivní promlčecí lhůta začala běžet až od okamžiku, kdy odpadl právní důvod plnění, tj. od okamžiku, kdy nabyl právní moci rozsudek [název soudu] ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací], jenž nabyl právní moci dne 11. 12. 2019, kterým bylo určeno, že [územní celek] není vlastníkem předmětných pozemků. [anonymizována tři slova] však neměl za následek odpadnutí důvodu plnění, neboť tento důvod (vlastnictví pozemků) tu nikdy nebyl. Určovací žaloba má totiž pouze deklaratorní účinky, což znamená, že deklaruje, že z hlediska hmotněprávního zde právo či povinnost existuje (k tomu srov. usnesení [název soudu] ze dne 16. 3. 2010 pod sp. zn. [spisová značka]). 43. [anonymizována dvě slova] v rozsudku uvedl, že [územní celek] se nikdy nemohlo stát oprávněným vlastníkem pozemků, ačkoliv bylo jejich knihovním vlastníkem. [územní celek] založilo své vlastnictví na základě prohlášení učiněného před notářem, že je vlastníkem pozemků na základě zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku [země] do vlastnictví obcí, nebyly však splněny podmínky pro tento přechod, neboť žalovaná se o pozemky nikdy fakticky nestarala, a nestala se proto nikdy jejich oprávněným vlastníkem (k tomu srov. odůvodnění [anonymizováno] [název soudu] ze dne 22. 10. 2019, č. j. [číslo jednací]). 44. [anonymizováno] [územní celek] pak nemohlo být založeno ani tím, že bylo jako vlastník zapsáno v katastru nemovitostí, neboť zápis v katastru nemovitostí nestanoví fikci vlastnictví, nýbrž toliko domněnku (k tomu srov. § 980 odst. 2 NOZ podle něhož platí, že je-li právo k věci zapsáno do veřejného seznamu, má se za to, že bylo zapsáno v souladu se skutečným právním stavem; bylo-li právo k věci z veřejného seznamu vymazáno, má se za to, že neexistuje). Zápis do katastru nemovitostí by mohl mít vliv pouze na během subjektivní promlčení lhůty, pokud by žalobce byl přesvědčen, že žalovaná je oprávněným vlastníkem pozemků. Žalobce však věděl, že žalovaná oprávněna není, a to minimálně v době podání žaloby na určení, tj. ode dne 8. 8. 2016, kdy toto sám žalobce v podané žalobě tvrdil, a to jak v žalobě na určení vlastnictví, tak v této žalobě na vydání [anonymizována dvě slova]. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta (resp. dvouletá subjektivní promlčecí lhůta pro první dvě částky, na něž se vztahuje stará právní úprava) tedy uběhla nejpozději dne 8. 8. 2019, přičemž na objektivní promlčecí lhůtě zde nezáleží, jak shora vyloženo. Právo žalobce na vydání [anonymizována dvě slova] ze strany žalované tak bylo ke dni podání této žaloby promlčeno, neboť žaloba byla podána u zdejšího soudu až dne 14. 9. 2021, tj. o více než dva roky později. Soud se tak ztotožnil s námitkou žalované stran promlčení žalobou uplatněného nároku, kdy vědomost žalobce, že k [anonymizována dvě slova] došlo, měl žalobce nejméně od roku 2011, jak sám tvrdí v žalobě, zcela jistě ji však musel mít v roce 2016, kdy podal žalobu na určení.

45. S námitkou žalobce, že by soud neměl k námitce promlčení vznesené žalovanou s ohledem na § 107 odst. 3 SOZ a § 610 odst. 2 NOZ přihlédnout, se soud neztotožnil. Ustanovení § 610 odst. 2 NOZ navazuje na § 107 odst. 3 SOZ, který sděloval, že jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat. Smyslem normy je zabezpečit navrácení předaných hodnot pro případ, že k plnění z neplatného nebo zrušeného závazku mezi účastníky došlo v různé době, případně se jedná o poskytnutí promlčitelného plnění oproti plnění, které se nepromlčuje. Tak je tomu například v případě, že dojde k předání věci vlastníkem na základě neplatné nebo později zrušené kupní smlouvy. Stojí-li proti sobě dvě práva na peněžité plnění, tedy dvě promlčitelná práva, ustanovení § 610 odst. 2 NOZ nelze použít (shodně srov. též rozsudek [název soudu] ze dne 22. 1. 2003 pod sp. zn. [spisová značka]). 46. [jméno] uvedená v § 610 odst. 2 NOZ se využije jen tehdy, když na základě smlouvy některá ze smluvních stran něco obdržela. Zároveň platí, že účastník neplatného nebo zrušeného smluvního vztahu nemůže uplatnit námitku promlčení, je-li plnění, které on sám poskytl, promlčitelné (např. peníze), avšak plnění poskytnuté druhou stranou promlčitelné není (věc předaná). K neúčinnosti vznesené námitky promlčení soud přihlédne z úřední povinnosti. Podle názoru soudu se v nyní řešeném případě tato ustanovení neuplatní, neboť zde chybí právě ono oběma občanskými zákoníky vzpomínané vzájemné plnění stran. Základním předpokladem je totiž povinnost obou stran vrátit si, co nabyly na základě neplatné smlouvy nebo zrušeného závazku, zde však tato vzájemná povinnost absentuje, neboť žalobce poskytl peníze za užívání pozemků bez právního důvodu a žalobou požaduje své plnění zpět, naproti tomu nemá povinnost vydat žádné plnění nebo věc zpět žalované. Ustanovení § 107 odst. 3 SOZ a § 610 odst. 2 NOZ proto na danou věc nedopadají a soud je tak z uvedeného důvodu neaplikoval.

47. Navíc institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Je zásadně věcí poškozeného, aby byl svých práv bdělý a dbal o jejich včasné uplatnění (zásada vigilantibus iura scripta sunt). Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby ničím nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku promlčení byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. usnesení [název soudu] ze dne 21. 4. 1999 pod sp. zn. [spisová značka]). Takové okolnosti však žalobce v dané věci netvrdí. Tyto výjimečné okolnosti pak nemohly nastat za situace, kdy žalobce mohl podat žalobu na vydání [anonymizována dvě slova] ze strany žalované již v roce 2016, a to spolu s žalobou na určení vlastnického práva. Žalobce však sám od samého počátku řízení ve své žalobě tvrdil, že zápis hlavního města jako knihovního vlastníka předmětných pozemků považoval od počátku za neplatný a protiprávní.

48. Nad rámec již uvedeného odkazuje soud v této souvislosti též na usnesení [název soudu] ze dne 14. 12. [číslo] pod sp. zn. [spisová značka], podle něhož dokazování v občanském řízení sporném je ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících, je zásadně věcí účastníků řízení. Rozsah povinnosti důkazní je určen rozsahem povinnosti tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být při právním posouzení žaloby aplikován. V daném případě pak samotné tvrzení o vědomosti žalobce ohledně vzniku [anonymizována dvě slova] na straně žalované bylo již obsahem skutkových tvrzení uvedených žalobcem přímo v žalobě.

49. Ani námitce žalobce, že by soud k námitce promlčení vznesené ze strany žalované neměl přihlížet z důvodu, že podle § 614 NOZ se vlastnické právo nepromlčuje, soud nepřisvědčil, neboť se v daném případě nejedná o promlčení vlastnického práva, nýbrž o promlčení práva na vydání [anonymizována dvě slova].

50. Pouze na okraj soud uvádí, že tvrzení žalobce uvedené v jeho podání ze dne 6. 4. 2022, že ačkoli„ měl jisté tušení či spíše přání, že žalovaná není oprávněným vlastníkem předmětných pozemků“, nebyla to vědomost takové intenzity, aby z ní bylo možné dovodit odpovědnost za [anonymizována dvě slova], se jeví soudu jako účelové, reagující až na vývoj situace a sdělení předběžného právního názoru soudu v daném řízení. Žalobce totiž v podané žalobě výslovně uvedl, že„ Zápis [územní celek] jako knihovního vlastníka a žalovaného jako subjekt pověřený správou předmětných pozemků považoval žalobce od počátku za neplatný a protiprávní.“, či také„ Ačkoli byl žalobce přesvědčen, že [územní celek], potažmo žalovaný jakožto nikoli oprávněný vlastník tuto úplatu nemá právo požadovat, nakonec ji dne 15. 9. 2011 uhradil.“.

51. Ze všech shora uvedených důvodů tak soud žalobu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná (žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta), nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

53. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř.