11 C 49/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , nar. Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 49 559,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 185,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 185,88 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 373,58 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 873,90 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 48 860,46 Kč od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 860,46 Kč od , datum, do , datum, , a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 674,58 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 5 043,73 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 49 559,46 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalovaným a , právnická osoba, . byla dne , datum, uzavřena smlouva o vydání kreditní karty č. , hodnota, , jejímž obsahem bylo poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč, který žalovaný mohl čerpat prostřednictvím kreditní karty. Čerpaná část úvěru byla úročena úrokovou sazbou 23,99 % ročně a žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků a současně hradit bance veškeré poplatky a náklady spojené s vydáním a užíváním kreditní karty. Na základě řádného nesplácení čerpaného úvěru banka v souladu se smlouvou prohlásila veškeré pohledávky za držitelem karty okamžitě za splatné a dopisem ze dne , datum, vyzvala žalovaného k okamžitému uhrazení celé dlužné částky. Smlouvou o postoupení pohledávek zedne , datum, , právnická osoba, . pohledávku za žalovaným postoupila společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a.s., která ji smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupila žalobkyni. Žalovaná částka 49 559,46 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěrového rámce 48 860,46 Kč a neuhrazených poplatků 699 Kč, a dále žalobkyně požadovala kapitalizovaný smluvní úrok za dobu od , datum, do , datum, ve výši 3 873,90 Kč, smluvní úrok ve výši 23,99 % ročně z částky 48 860,46 od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 860,46 Kč od , datum, do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (SOLUS), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MV ČR), kdy tímto zkoumáním nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by bránila poskytnutí úvěru. Žalobkyně dále odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud konstatoval, že pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele, a tedy že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, když nemusí nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet, ale musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Pravomoc českého soudu je dána čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), když byl úvěr poskytnut v České republice.

4. Žalobkyně se z jednání soudu řádně omluvila podáním ze dne , datum, .

5. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení.

6. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr:8. , právnická osoba, . s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o vydání kreditní karty , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec až do výše 50 000 Kč s úročením ve výši 23,99 % ročně za měsíční poplatek za správu karty ve výši 50 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty , Anonymizováno, číslo , hodnota, ze dne , datum, , žádostí o poskytnutí informací o úvěru číslo , hodnota, čerpaného prostřednictvím kreditní karty ze dne , datum, , obchodními podmínkami pro vydávání a používání kreditních karet účinnými od , datum, , ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby banky , Anonymizováno, účinným od , datum, , všeobecnými obchodními podmínkami , Anonymizováno, účinnými od , datum, , formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ve formě kreditní karty , Anonymizováno, číslo , hodnota, ze dne , datum, , akceptací návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty ze dne , datum, číslo , Anonymizováno, ).

9. Žalovaný začal kreditní kartu využívat dne , datum, , což bylo datum první platby s kreditní kartou, a tedy začátek čerpání úvěru. Datum splatnosti první splátky byl stanoven na den , datum, . Splátku v měsíci lednu, únoru, březnu, dubnu, květnu, červnu a červenci , Anonymizováno, zaplatil žalovaný řádně a včas, čímž vyrovnal úvěr a na kreditní kartě se nacházel přeplatek 2 285,13 Kč. Přeplatek na kreditní kartě byl do května , Anonymizováno, . Následně žalovaný použil kreditní kartu dne , datum, , čímž opět začal čerpat úvěr. Splátku v měsíci červenci , Anonymizováno, zaplatil řádně a včas, čímž vyrovnal úvěr a na kreditní kartě se nacházel přeplatek 150 Kč. Následně žalovaný použil kreditní kartu dne , datum, , čímž opět začal čerpat úvěr. Splátku v měsíci září , Anonymizováno, zaplatil řádně a včas, čímž vyrovnal úvěr a na kreditní kartě se nacházel přeplatek 150 Kč. Následně žalovaný čerpal úvěr v měsíci září, říjnu, listopadu i prosinci , Anonymizováno, , kdy záporný zůstatek vyrovnal v měsíci lednu , Anonymizováno, . Následně žalovaný čerpal úvěr v měsíci březnu , Anonymizováno, , kdy záporný zůstatek již nevyrovnal; poslední platba od něj byla připsána dne , datum, ve výši 1 398,61 Kč. V měsíci únoru , Anonymizováno, žalovaný překročil úvěrový limit 50 000 Kč. Dne , datum, mu proto byla zaslána první upomínka. Dne , datum, žalovaný zaplatil částku 4 067,23 Kč, čímž se opět dostal pod úvěrový limit 50 000 Kč. V měsíci dubnu , Anonymizováno, žalovaný znovu překročil úvěrový limit 50 000 Kč. Dne , datum, mu proto byla zaslána první upomínka. Následně již od žalovaného nedorazila žádná další platba. Žalovaný z úvěru vyčerpal celkovou nominální částku 218 115,44 Kč a uhradil celkovou nominální částku ve výši 184 929,56 Kč (prokázáno výpisem z kartového účtu za období , datum, - , datum, , souhrnným výpisem z účtu kreditní karty žalovaného za období od , datum, do , datum, ).

10. S ohledem na toto jednání žalovaného přistoupila , Anonymizováno, k zesplatnění celé dlužné částky ve výši 53 433,36 Kč, a to ke dni , datum, , přičemž náhradní datum splatnosti celé dlužné částky byl bankou stanoven v okamžité lhůtě splatnosti. Banka vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, (prokázáno dopisem s názvem „Okamžitá splatnost kreditní karty“ ze dne , datum, ). Následně po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil dne , datum, částku 10 573,88 Kč (prokázáno dopis s názvem „Potvrzení úplaty“ ze dne , datum, ). Následně již žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho (prokázáno oznámením o právním zastoupení a výzvou k úhradě dluhu ze dne , datum, ).

11. Žalovaný v žádosti o poskytnutí informací o úvěru číslo , hodnota, uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu 53 000 Kč, dále výši svých měsíčních výdajů 7 500 Kč a výši měsíčních splátek úvěru 6 000 Kč. Žalovaný k tomuto svému prohlášení nepředložil žádné listiny, kterými by deklarované skutečnosti dokládal, přičemž jejich doložení ani žalobkyně netvrdila. Žalovaný nebyl nalezen v bankovním registru klientských informací (prokázáno žádostí o poskytnutí informací o úvěru číslo , hodnota, čerpaného prostřednictvím kreditní karty ze dne , datum, , protokolem o ověření úvěruschopnosti klienta, prohlášením k protokolu o posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, , kartou s názvem „Manuální vstup konsolidovaného blacklistu“ k osobě žalovaného).

12. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi bankou , právnická osoba, . a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. byl dluh z předmětné kreditní karty postoupen na tuto společnost. Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne , datum, mezi společností , Anonymizováno, -, Anonymizováno, a.s. a žalobkyní byl dluh z předmětné kreditní karty postoupen na žalobkyni. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu, ve které ho upozornila, že v případě, že svůj dluh neuhradí v náhradní lhůtě do 7 dní od odeslání této výzvy, uplatní žalobkyně svůj nárok u věcně a místně příslušného soudu. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, . Žalovaný však ani přes tuto výzvu svůj dluh neuhradil (prokázáno rámcovou smlouvou o postupování pohledávek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , včetně dodatku číslo jedna k rámcové smlouvě o postupování pohledávek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , včetně přílohy číslo jedna ke smlouvě o postoupení pohledávek – struktura pohledávek ke dni , datum, , dopisem s názvem Přehled podacích čísel ze dne , datum, , smlouvou o postoupení pohledávek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ze dne , datum, , včetně přílohy číslo jedna – seznam pohledávek číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , dopisem s názvem „Vyrozumění o postoupení pohledávky“ ze dne , datum, , přehledem podacích čísel ze dne , datum, , oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, , podacím archem k oznámení o postoupení pohledávek a předžalobních výzev ze dne , datum, ).

13. Dokument s názvem „údaje klienta – fyzická osoba“ ze dne , datum, soud jako důkaz nehodnotil, neboť s ohledem na dataci tohoto dokumentu téměř rok po uzavření předmětné smlouvy o vydání kreditní karty, neměl soud za to, že se vztahuje k danému úvěrovému případu.

14. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

15. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž rozhodným právem je podle jeho čl. 4 právo české s ohledem na sídlo , právnická osoba, . jako poskytovatele služby.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se podle § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

17. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na posuzovaný právní vztah právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zabýval se proto otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného spotřebitele v souladu s § 75 a § 86 tohoto zákona, a jaké právní důsledky je případně třeba z porušení této povinnosti vyvodit.

18. Z provedeného dokazování vyplynulo, že , Anonymizováno, před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela při posouzení příjmů žalovaného pouze z jeho tvrzení o výši průměrného čistého měsíčního příjmu 53 000 Kč, aniž by tento údaj ověřila z objektivních zdrojů, neboť žádné bankovní výpisy předcházející poskytnutí kreditního úvěru nebyly žalobkyní doloženy. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, nebylo v řízení prokázáno, že by předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala nebo ověřovala jeho pravidelné měsíční výdaje, zejména výdaje na bydlení, stravu, dopravu, zdravotní péči či splátky jiných závazků. Pouze se spokojila s prohlášením žalovaného stran výše jeho měsíčních výdajů 7 500 Kč a měsíčních splátek (jiného) úvěru ve výši 6 000 Kč. Skutečnost, že žalovaný nebyl evidován v bankovních registrech, nemůže sama o sobě nahradit řádné posouzení jeho úvěruschopnosti.

19. Soud proto uzavírá, že , Anonymizováno, jakožto právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostupovala s odbornou péčí ve smyslu § 75 ZoSÚ a nesplnila povinnost podle § 86 ZoSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Předchůdkyně žalobkyně se spokojila s neověřenými údaji poskytnutými žalovaným, aniž by jejich věrohodnost přezkoumala způsobem odpovídajícím zákonným požadavkům.

20. Uvedený závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného, ale i širší společenské zájmy, a poskytovatel úvěru jí nedostojí, vyjde‑li pouze z nedoloženého prohlášení spotřebitele o jeho příjmech a majetkových poměrech, byť by spotřebitel nebyl evidován v registrech dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Na tyto závěry navázal rovněž Ústavní soud, který zdůraznil, že odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá aktivní ověřování údajů tvrzených spotřebitelem a že nesplnění této povinnosti je třeba zohlednit i bez návrhu spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Shodné závěry vyplývají i z judikatury Soudního dvora Evropské unie, zejména z rozsudků ve věcech C‑449/13 a C‑679/18, podle nichž jsou vnitrostátní soudy povinny z úřední povinnosti přezkoumávat splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z jejího porušení důsledky stanovené vnitrostátním právem.

22. Neosvědčila‑li žalobkyně řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného již listinami přiloženými k žalobě, vyzval ji soud k doplnění těchto tvrzení a důkazů písemnou výzvou ze dne , datum, , č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, -, Anonymizováno, . Žalobkyně však ani následně neprokázala, že by povinnost podle § 75 a § 86 ZoSÚ splnila. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, zbavila se možnosti reagovat na dosavadní skutkové a právní hodnocení věci a nést důsledky koncentrace řízení; soud proto nemohl přihlížet k dalším, dodatečně netvrzeným skutečnostem ani důkazům.

23. Svou neúčastí u soudního jednání se totiž žalobkyně připravila o poučení soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., ve vztahu k doplnění tvrzení a označení důkazů o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a to co se týče nejenom jeho příjmů, ale též výdajů. Pokud se účastník jednání neúčastní, soud „není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání“ (k tomu srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009, obdobně též usnesení Ústavního soudu z 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10).

24. Soud se dále zabýval otázkou, zda zjištěné porušení povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele podle § 75 a § 86 ZoSÚ automaticky vede k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. V tomto směru soud přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž nepostačuje samotné zjištění pochybení v procesu posouzení úvěruschopnosti, nýbrž musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl v době uzavření smlouvy fakticky schopen úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

25. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by bylo možné na základě provedeného dokazování učinit spolehlivý závěr o faktické schopnosti žalovaného spotřebitele úvěr splácet v době uzavření smlouvy. Žalobkyně se přitom svou neúčastí u soudního jednání připravila o možnost reagovat na dosavadní skutkové a právní hodnocení věci a o poučení soudu podle § 118a o. s. ř. směřující k doplnění tvrzení a důkazů i k této otázce.

26. Za těchto okolností soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného spotřebitele s odbornou péčí. Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 ZoSÚ, a žalobkyni náleží toliko právo na vrácení poskytnuté a nesplacené jistiny. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením i dalších produktů v ní sjednaných.

27. Jestliže předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému celkem částku 218 115,44 Kč, plnila bez právního důvodu, a vzniklo jí proto právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činilo ke dni rozhodnutí částku 33 185,88 Kč. Z provedeného dokazování bylo totiž zjištěno, a žalobkyně to též sama ve vyjádření ze dne , datum, uvedla, že žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně celkem částku ve výši 184 929,56 Kč (218 115,44 – 184 929,56 = 33 185,88 Kč), což žalovaný ani nesporoval.

28. Ustanovení § 87 ZoSÚ představuje speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, jehož účelem je ochrana spotřebitele a které spočívá v tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru, který s odbornou péčí neprověří úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době (čase) splatnosti. Hmotněprávní splatnost tohoto bezdůvodného obohacení se posoudí podle speciální úpravy v § 87 ZoSÚ (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke splatnosti zároveň nedojde dříve, než na základě výzvy poskytovatele k plnění. Ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ přitom stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ naopak zakotvuje řešení pro případ, že se poskytovatel a spotřebitel neshodnou na tom, kdy nastala splatnost bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru, teprve za takových okolností lhůtu k plnění stanoví soud, což není nyní posuzovaný případ.

30. Jelikož žalovaný spotřebitel zůstal během řízení pasivní, soud nemá skutkový podklad pro závěr, že mezi poskytovatelem a spotřebitelem existuje neshoda o splatnosti jistiny mezi účastníky. Pouhému mlčení spotřebitele totiž nelze přikládat hmotněprávní význam, neboť z něho bez dalšího nelze dovodit konkludentní hmotněprávní jednání spočívající v nesouhlasu se splatností jistiny.

31. Za takových okolností soud postupoval podle kritéria v § 87 odst. 1 ZoSÚ a přiznal žalobkyni i odpovídající úrok z prodlení ohledně plnění, které se stalo splatným do vyhlášení rozsudku. Ke splatnosti plnění došlo na základě výzvy poskytovatele úvěru k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. Schopnost dlužníka-spotřebitele splácet úvěr „v době přiměřené jeho možnostem“ podle § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ je totiž ve hře nejdříve od doby, kdy dlužníku-spotřebiteli mohla vzniknout hmotněprávní povinnost plnit. Tedy až po výzvě ze strany věřitele. V daném případě se jedná o výzvu k úhradě dluhu ze dne , datum, , jíž byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil ve lhůtě 7 dnů od odeslání této výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, , jak vyplývá z přiloženého poštovního archu, kdy 7denní lhůta k náhradnímu plnění žalovanému uplynula dnem , datum, . Od následujícího dne, tedy od , datum, , byl žalovaný v prodlení s úhradou. Zákonná sazba úroku z prodlení činila pak ke dni počátku prodlení výši 11,5 % ročně podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění jistiny i úroku z prodlení plynoucího od hmotněprávní splatnosti pak soud uložil k zaplacení žalovanému v procesní tří denní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., která nemá žádný vliv na hmotněprávní splatnost.

32. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 33 185,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 33 185,88 Kč od , datum, do zaplacení (výrok I.), a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 043,73 Kč, přičemž tato částka představuje 33,92 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66,96 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33,04 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 1 983 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 49 559,46 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 650 Kč ve výši 2 236,50 Kč.

34. Náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne 24. 2. 2026 soud žalobkyni podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nepřiznal, neboť ačkoli šlo o doplnění žalobních tvrzení na výzvu soudu, jednalo se o tvrzení, která měla být uplatněna již v žalobě, a nešlo proto o účelně vynaložený náklad.

35. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.