11 C 50/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem obec Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno o 51 352 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 51 352 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení úroku ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 220,46 Kč od , datum, do , datum, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 055 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 51 352 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a úrok. Mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena rámcová smlouva č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřel žalovaný s žalobkyní dodatek č. , hodnota, k rámcové smlouvě, na jehož základě žalovaný požádal o poskytnutí úvěru s možností přečerpání, tzv. kontokorent ve výši 50 000 Kč, který mu žalobkyně poskytla dne , datum, . Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem. Jelikož žalovaný porušil podmínky kontokorentu, přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru ke dni , datum, . Dlužná částka tak činila na jistině 50 000 Kč. Na příslušenství žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok ve výši 2 220,46 Kč, úrok ve výši 18,9 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do , datum, , úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení a úrok ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný dále přečerpal na svém běžném účtu povolený debet o 1 352 Kč. Žalovaný na výše specifikovaný dluh žalobkyni již neuhradil ničeho, a to ani po zaslání výzev k plnění a předžalobní upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a v dané věci se tedy jedná o řízení s cizím prvkem, zabýval se soud otázkou pravomoci českých soudů věc projednat a rozhodnout. Jelikož se trvalé bydliště žalovaného nachází na území , Anonymizováno, , Anonymizováno, , avšak bylo plněno na území České republiky, je dána pravomoc českých soudů na základě čl. 7 odst. 1 písm. b) druhá odrážka nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, , o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis).

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila podáním ze dne , datum, . Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení.

5. Soud proto jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Soud vycházel pouze z listinných důkazů, které předložila žalobkyně, důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

7. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutkový závěr:

8. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalobkyní pro žalovaného veden běžný účet č. , hodnota, a spořící účet č. , hodnota, , včetně dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě kterého byl žalovanému poskytnut kontokorent ve výši 50 000 Kč s úročením ve výši 18,90 % ročně (prokázáno rámcovou smlouvou ze dne , datum, č. , hodnota, , dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, , obchodními podmínkami žalobkyně účinnými od , datum, , podmínkami žalobkyně pro používání kontokorentu účinnými od , datum, , ceníkem účinným od , datum, , formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, a přehledem čerpání a splácení kontokorentu stran žalovaného). Žalovaný poprvé kontokorent čerpal ke dni , datum, , kdy do problémů se splácením se dostal již dne , datum, , stejně tak ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a od , datum, do zesplatnění dne , datum, , když v těchto dnech se dostal na svém účtu do nepovoleného debetu (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu stran žalovaného, výpisem z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, ). S ohledem na toto jednání žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění celé dlužné částky, a to ke dni , datum, , kdy žalovaný dlužil žalobkyni celou výši kontokorentu, tj. částku 50 000 Kč, úrok ve výši 2 220,46 Kč a nepovolený debet ve výši 1 352 Kč (prokázáno přehledem čerpání a splácení kontokorentu stran žalovaného, výzvou k zaplacení dluhu – takzvanou předžalobní výzvou ze dne , datum, ).

9. Žalovaný v žádosti o kontokorent uvedl výši svého průměrného čistého měsíčního příjmu 80 000 Kč, ale neuvedl žádné informace o svých výdajích na bydlení, jídlo, léky, dopravu nebo splátky dalších úvěrů. Žalovaný nebyl nalezen v bankovním registru klientských informací (prokázáno přehledem žádostí o úvěr k osobě žalovaného, úvěrovou zprávou k osobě žalovaného).

10. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

11. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového právního vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, , o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení, ve spojení s čl. 6 druhá odrážka předmětné rámcové smlouvy, je rozhodným právem právo české, když si strany toto právo jako rozhodné zvolily.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru [Debetní účet].Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobkyně spolu s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o účtu dle § 2662 a násl. o. z. Žalovanému na žalobkyní zřízeném běžném účtu vznikl nepovolený debet ve výši 1 352 Kč, který měl povinnost dle předmětné smlouvy uhradit. Žalovaný však ničeho nezaplatil.

13. Dále žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se podle § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

14. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na posuzovaný právní vztah právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Zabýval se proto otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru splnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného spotřebitele v souladu s § 75 a § 86 tohoto zákona, a jaké právní důsledky je případně třeba z porušení této povinnosti vyvodit.

15. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru vycházela při posouzení příjmů žalovaného pouze z jeho tvrzení o výši průměrného čistého měsíčního příjmu 80 000 Kč, aniž by tento údaj ověřila z objektivních zdrojů. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně před uzavřením smlouvy zjišťovala nebo ověřovala jeho pravidelné měsíční výdaje, zejména výdaje na bydlení, stravu, dopravu, zdravotní péči či splátky jiných závazků. Skutečnost, že žalovaný nebyl evidován v bankovních registrech, nemůže sama o sobě nahradit řádné posouzení jeho úvěruschopnosti.

16. Soud proto uzavírá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nepostupovala s odbornou péčí ve smyslu § 75 ZoSÚ a nesplnila povinnost podle § 86 ZoSÚ posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. Žalobkyně se spokojila s neověřenými údaji poskytnutými žalovaným, aniž by jejich věrohodnost přezkoumala způsobem odpovídajícím zákonným požadavkům.

17. Uvedený závěr je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného, ale i širší společenské zájmy, a poskytovatel úvěru jí nedostojí, vyjde‑li pouze z nedoloženého prohlášení spotřebitele o jeho příjmech a majetkových poměrech, byť by spotřebitel nebyl evidován v registrech dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Na tyto závěry navázal rovněž Ústavní soud, který zdůraznil, že odborná péče poskytovatele úvěru předpokládá aktivní ověřování údajů tvrzených spotřebitelem a že nesplnění této povinnosti je třeba zohlednit i bez návrhu spotřebitele (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Shodné závěry vyplývají i z judikatury Soudního dvora Evropské unie, zejména z rozsudků ve věcech C‑449/13 a C‑679/18, podle nichž jsou vnitrostátní soudy povinny z úřední povinnosti přezkoumávat splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit z jejího porušení důsledky stanovené vnitrostátním právem.

19. Soud se dále zabýval otázkou, zda zjištěné porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného automaticky vede k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. V tomto směru přihlédl k judikatuře Nejvyššího soudu, podle níž ne každé nedostatečné posouzení úvěruschopnosti nutně zakládá neplatnost smlouvy, vyjde‑li najevo, že spotřebitel byl v době uzavření smlouvy fakticky schopen úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

20. Z obsahu spisu však nelze dovodit, že by žalovaný byl v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru schopen úvěr řádně a dlouhodobě splácet. Naopak skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení již necelý měsíc po poskytnutí kontokorentu a následně opakovaně, svědčí o tom, že jeho skutečná finanční situace neodpovídala tvrzeným příjmům a že poskytnutí úvěru nebylo v souladu s požadavky § 86 ZoSÚ. Soud proto neshledal důvod, pro který by bylo možné navzdory zjištěným pochybením žalobkyně uzavřít, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy objektivně schopen plnit své závazky ze smlouvy o úvěru.

21. Neosvědčila‑li žalobkyně řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného již listinami přiloženými k žalobě, vyzval ji soud k doplnění tvrzení a důkazů. Žalobkyně však ani následně neprokázala, že by povinnost podle § 75 a § 86 ZoSÚ splnila. Jelikož se žalobkyně k jednání soudu nedostavila, zbavila se možnosti reagovat na dosavadní skutkové a právní hodnocení věci a nést důsledky koncentrace řízení; soud proto nemohl přihlížet k dalším, dodatečně netvrzeným skutečnostem ani důkazům.

22. Za těchto okolností soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného spotřebitele s odbornou péčí a že současně nebyly zjištěny skutečnosti, z nichž by vyplývala faktická schopnost žalovaného úvěr splácet. Smlouva o spotřebitelském úvěru je proto neplatná ve smyslu § 87 ZoSÚ, a žalobkyni náleží toliko právo na vrácení poskytnuté a nesplacené jistiny; veškerá ujednání o úrocích, poplatcích a dalších sankcích nemohou obstát.

23. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 50 000 Kč, plnila bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle § 87 ZoSÚ právo na vrácení tohoto bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí ke dni rozhodnutí částku 50 000 Kč, což žalovaný ani nikterak nesporoval.

24. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru představuje speciální ustanovení k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, jehož účelem je ochrana spotřebitele a které spočívá v tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru, který s odbornou péčí neprověří úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele), má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, v nové době (čase) splatnosti. Hmotněprávní splatnost tohoto bezdůvodného obohacení se posoudí podle speciální úpravy v § 87 ZoSÚ (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Ke splatnosti zároveň nedojde dříve, než na základě výzvy poskytovatele k plnění. Ustanovení § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ přitom stanoví, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ naopak zakotvuje řešení pro případ, že se poskytovatel a spotřebitel neshodnou na tom, kdy nastala splatnost bezdůvodného obohacení z neplatné smlouvy o úvěru, teprve za takových okolností lhůtu k plnění stanoví soud, což není nyní posuzovaný případ.

26. Jelikož žalovaný spotřebitel zůstal během řízení pasivní, soud nemá skutkový podklad pro závěr, že mezi poskytovatelem a spotřebitelem existuje neshoda o splatnosti jistiny mezi účastníky. Pouhému mlčení spotřebitele totiž nelze přikládat hmotněprávní význam, neboť z něho bez dalšího nelze dovodit konkludentní hmotněprávní jednání spočívající v nesouhlasu se splatností jistiny. Za takových okolností soud postupoval podle kritéria v § 87 odst. 1 ZoSÚ a přiznal žalobkyni i odpovídající úrok z prodlení ohledně plnění, které se stalo splatným do vyhlášení rozsudku. Ke splatnosti plnění došlo na základě výzvy poskytovatele úvěru (žalobkyně) k plnění podle § 1958 odst. 2 o. z. Schopnost dlužníka-spotřebitele splácet úvěr „v době přiměřené jeho možnostem“ podle § 87 odst. 1 věta druhá ZoSÚ je totiž ve hře nejdříve od doby, kdy dlužníku-spotřebiteli mohla vzniknout hmotněprávní povinnost plnit. Tedy až po výzvě ze strany věřitele. V daném případě se jedná o výzvu k zaplacení dluhu ze dne , datum, , jíž byl žalovaný vyzván, aby dlužnou částku uhradil v termínu do , datum, . Od následujícího dne, tedy ode dne , datum, , tak byl žalovaný v prodlení s úhradou. Lhůtu k plnění jistiny i úroku z prodlení plynoucího od hmotněprávní splatnosti pak soud uložil k zaplacení žalovanému v procesní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., která nemá žádný vliv na hmotněprávní splatnost.

27. Pokud jde o částku 1 352 Kč představující nepovolený debet na běžném účtu žalovaného, tato pohledávka nevznikla ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, nýbrž ze smlouvy o účtu podle § 2662 a násl. o. z., ve spojení s § 2665 o. z., podle něhož se při nepovoleném debetu použijí přiměřeně ustanovení o úvěru. Neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 87 ZoSÚ se proto na tento závazek nevztahuje. Žalovaný čerpal peněžní prostředky z běžného účtu bez právního důvodu a ani je nevrátil, čímž se na jeho straně vytvořilo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., které je povinen žalobkyni vydat. V této části je žaloba zcela důvodná.

28. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl tak, že žalobě vyhověl co do částky 51 352 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 000 Kč (z částky představující záporný zůstatek na debetním účtu ve výši 1 352 Kč žalobkyně úrok z prodlení nepožadovala, přičemž soud je v tomto směru vázán žalobním návrhem) od , datum, do zaplacení (výrok I.) a ve zbývající části žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy soud přiznal žalobkyni, která byla v řízení téměř zcela úspěšná, náhradu nákladů řízení ve výši 2 055 Kč. Tyto náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 2 055 Kč. Žalobkyně jinou náhradu nákladů řízení nepožadovala.