11 C 73/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované anonymizována tři slova jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení 151 950 Kč

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 151 950 Kč, se zamítá.

II. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 4. 9. 2020 u [název soudu], postoupenou [název soudu] dne 8. 6. 2021, domáhala vůči žalované, aby jí soud uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 151 950 Kč z titulu náhrady škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti žalobkyně, a to za období od 5. 9. 2017 do 28. 2. 2018, kdy byla žalobkyně vedena u úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání, fakticky však měla být po celou dobu v pracovní neschopnosti.

2. Žalobu odůvodnila žalobkyně tvrzením, že dne 29. 1. 2015 kolem 17:10 hodin došlo v [obec a číslo] v ulici [ulice] v prostoru křižovatky s ulicí [anonymizováno] k dopravní nehodě. [ulice] nehodu způsobila [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], neboť se plně nesoustředila na řízení svého automobilu a na přechodu pro chodce srazila žalobkyni. V důsledku nehody utrpěla žalobkyně zlomeninu [anonymizováno 5 slov], řešenou operačně s následnou [anonymizováno] fixací, zlomeninu [anonymizováno 5 slov], řešenou operačně s [anonymizována dvě slova] v ortéze a chůzi s berlemi a tržně [anonymizováno] ránu v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Obviněná svým jednáním porušila povinnosti řidiče dle § 5 odst. 1 písm. b) a § 5 odst. 2 písm. f) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v němž byl spatřován [anonymizováno] těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1,2 trestního zákoníku. Žalobkyně podáním ze dne 20. 7. 2020 uplatnila u žalované jakožto pojistitele svůj nárok. Žalovaná svým oznámením o likvidaci pojistné události [číslo] ze dne 26. 8. 2020 odmítla žalobkyni ušlý zisk za období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 uhradit, neboť žalobkyně byla vedena v evidenci úřadu práce jako nezaměstnaná. Pro výpočet částky za období od 5. 9. 2017 do 28. 8. 2018 žalobkyně vyšla z údajů dosažených v období říjen 2016 až prosinec 2016, protože toto období je posledním obdobím, kdy žalobkyně vykonávala řádně závislou činnost a její mzda nebyla krácena o [anonymizováno] dávky z důvodu pracovní neschopnosti v důsledku úrazu ze dne 29. 1. 2015. V posledním čtvrtletí roku 2016 byl hrubý denní výdělek žalobkyně 1 776 Kč, pracovních dnů v období 5. 9. 2017 až 28. 2. 2018 bylo 127, předpokládaný hrubý výdělek žalobkyně za toto období tak měl činit 225 552 Kč, od něhož po odečtení podpory v nezaměstnanosti za období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 ve výši 73 602 Kč zbývá žalobkyni doplatit částku 151 950 Kč. Žalobkyně sice byla v období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 vedena u úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale fakticky byla v pracovní neschopnosti, což je zjevné ze závažnosti úrazu, znaleckého posudku [číslo] 2019, [anonymizováno] zpráv a z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 29. 6. 2017, ve které jsou uvedeny [anonymizováno] důvody jako důvod rozvázání pracovního poměru.

3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, navrhla její zamítnutí. Na svoji obranu uvedla, že ačkoliv se žalobkyně v předmětném období ucházela o zaměstnání a fakticky měla být v pracovní neschopnosti, své tvrzení nedoložila konkrétními důkazy, pouze v obecné rovině odkázala na znalecký posudek, [anonymizováno] zprávy a dohodu o ukončení pracovního poměru. Nárok na náhradu ušlého zisku podle § 6 odst. 2 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vzniká buď v průběhu pracovní neschopnosti, anebo po konci pracovní neschopnosti. Je jednoznačné, že žalobkyně v předmětném období oficiálně nebyla v pracovní neschopnosti, neboť byla vedena na úřadu práce, což se vylučuje s § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Pro náhradu za ztrátu na výdělku je rozhodující, co bylo příčinou škody (ztráty na výdělku), neboť vztah příčinné souvislosti mezi poklesem výdělku a újmou na zdraví není dán, jestliže pracovní uplatnění žalobkyně je omezeno z důvodu nedostatku vhodných pracovních příležitostí. Žalovaná též brojila proti nároku žalobkyně na náhradu nákladů řízení, neboť jí žalobkyně nezaslala předžalobní upomínku ve smyslu § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Z odkazu žalobkyně na řadu lékařských zpráv nevyplývá, že by léčba byla natolik časově náročná, že by žalobkyně nemohla zároveň pracovat. Do dne ukončení pracovního poměru dne 31. 8. 2017 absolvovala žalobkyně pouze jednotky lékařských či rehabilitačních úkonů do měsíce. S tvrzením žalobkyně, že její pracovní neschopnost vyplývá ze znaleckého posudku [číslo] 2019 ze dne 30. 11. 2019, žalovaná nesouhlasila, neboť posudek mimo jiné uvádí:„ středně těžká obtíž při zaměstnání a používání fyzické činnosti, těžká obtíž při výkonu povolání masérky“ a potenciál ve vztahu k jakékoliv práci, který se hodnotí v rámci kapacity, byl stanoven na 37 %, což odpovídá středně těžké obtíži, přičemž„ střední porucha znamená takový problém, který je přítomen méně než 50 % času s intenzitou, která zasahuje do každodenního života (je zřetelný), a který se děje občas během posledních 30 dní. Prokázáno nebylo ani snížení pracovní schopnosti žalobkyně. Žalovaná namítla, že vypočet výše ztráty na výdělku není správný, kdy od výdělku před pracovní neschopností by se správně měl odečítat očekávaný výdělek po pracovní neschopnosti, nikoli podpora v nezaměstnanosti. Výdělek je třeba určit jako výdělek pravděpodobný; jaký by poškozený dosáhl při práci odpovídající jeho schopnostem, kvalifikaci a [anonymizováno] stavu, již by prokazatelně vykonával, kdyby tomu nebránil nedostatek pracovních příležitosti. Nezaměstnanost žalobkyně tak nelze přičítat k tíži obviněně jako škůdce, resp. žalované, neboť zde chybí příčinná souvislost se škodním jednáním. Dále by se měl k rozdílu připočíst případný invalidní důchod, který však žalobkyně vlastní vinou opomněla získat.

4. V reakci na obranu žalované doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení tak, že [anonymizováno] stíhání škůdkyně bylo podmíněně zastaveno se souhlasem žalobkyně, kdy jí škůdkyně poskytla symbolický dar [anonymizována dvě slova] [částka]. Do měsíce srpna 2020 byla žalobkyni vyplacena žalovanou částka 1 224 431 Kč, a to za pracovní neschopnost, výpomoc v domácnosti, náhradu za bolestné, ztížení společenského uplatnění, lázeňský pobyt, léky a terapie (kraniosakrální či [anonymizováno]). Pracovní schopnost žalobkyně v předmětném období byla narušena v důsledku úrazu a komplikací spojených s jejich léčením, jakož i rozvoje [anonymizována dvě slova] poruchy a nezbytnosti [anonymizováno] a [anonymizováno] péče. Žalobkyně označila uplatnění svého nároku u žalované ze dne 20. 7. 2020 jako upomínku před podáním žaloby. Pracovní neschopnost žalobkyně za předmětné období je zjevná z četnosti, s jakou docházela na rehabilitace a ostatní terapie, tj. 2 - 3 krát týdně, což je časově velmi náročné. Navíc [anonymizováno], kterému je předepsána rehabilitace, má nárok na uznání za pracovně neschopného. Nelze akceptovat, že jen v důsledku zápisu do evidence úřadu práce je přerušen kauzální nexus ve vztahu k zisku, kterého by byla žalobkyně schopna dosahovat, pakliže by ke škodní události nedošlo. Žalobkyně uvedla, že později žádost o invalidní důchod podala, avšak tato byla ze strany [obec] správy [anonymizována dvě slova] zamítnuta, kdy podle [anonymizováno] komise [anonymizována dvě slova] měla být pracovní schopnost žalobkyně v důsledku úrazu snížena toliko o 20 %.

5. Při jednání konaném dne 4. 11. 2021 doplnila žalobkyně svá žalobní tvrzení tak, že dohodu o ukončení pracovního poměru sice iniciovala na vlastní žádost, ale praktická lékařka [anonymizována tři slova] by jí v té době napsaly pracovní neschopnost, nicméně to pro ni bylo neakceptovatelné, jelikož si byla vědoma, že své pracovní povinnosti neplní řádně. Neměla čas ani na svoji rodinu a dvě malé děti. O invalidní důchod nezažádala v roce 2017 z psychických důvodů, kdy si ve svých 39 letech nechtěla připustit, že by měla být invalidní. Později o přiznání invalidního důchodu zažádala, avšak ten jí přiznán nebyl. Řízení o přiznání invalidního důchodu je nyní ve fázi soudního přezkumu u správního soudu [název soudu]. Žalobkyně uvedla, že po opuštění zaměstnání chtěla začít podnikat jako masérka, což se jí povedlo, ale šlo to pouze rok až rok a půl, kdy musela jít v roce 2019 na další [anonymizováno] s klíční kostí. V březnu 2021 se vrátila do zaměstnání na [anonymizováno] pozici jako [anonymizována dvě slova], přičemž tato práce sestává zhruba ze 70 % z činnosti v kanceláři a 30 % z obchůzek po úřadech.

6. Na prvním jednání konaném dne 4. 11. 2021 soud žalobkyni vyzval k doplnění skutkových tvrzení a k doplnění označených důkazů dle § 118a odst. 3 o. s. ř. stran tvrzení, že u žalované uplatnila svůj nárok a že svůj pracovní poměr ukončila ze [anonymizováno] důvodů v důsledku úrazu. Dále byla žalobkyně vyzvána k dodání dalších lékařských zpráv a vyjádření ošetřujícího lékaře ohledně vzniku pracovní neschopnosti u žalobkyně v předmětném období. Druhé jednání ve věci bylo nařízeno na 15. 2. 2022, které se konalo v přítomnosti zástupců účastníků a žalobkyně. Následně bylo jednání odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 24. 2. 2022.

7. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne 29. 1. 2015 došlo k dopravní nehodě, kterou způsobila paní [příjmení] [příjmení], když se plně nesoustředila na řízení svého automobilu a na přechodu pro chodce srazila žalobkyni. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že v důsledku této dopravní nehody utrpěla žalobkyně jednak vážná zranění v oblasti klíční a holenní kosti, jednak zranění v oblasti temene, která si vyžádala následné [anonymizováno], rehabilitace a léčení. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že paní [příjmení] [příjmení] byla stíhána pro skutek [anonymizováno] těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, přičemž bylo toto trestní stíhání podmíněně zastaveno se souhlasem žalobkyně, se zkušební dobou v délce trvání 18 měsíců, což plyne z usnesení [anonymizována tři slova] ze dne 8. 12. 2016 pod sp. zn. [spisová značka]. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že obviněná nahlásila pojistnou událost žalované a to, že žalovaná oznámila žalobkyni dne 26. 8. 2020, že uplatněný nárok jí nebude uhrazen vzhledem ke skutečnosti, že byla vedena v evidenci úřadu práce, měla přerušenou živnost a nepožádala o přiznání invalidního důchodu.

8. V rámci těchto nesporných tvrzení účastníků, která vzal soud za svá ve smyslu § 120 odst. 3 o. s. ř., tak nebylo třeba provádět dokazování.

9. Mezi účastníky byl sporný důvod rozvázání pracovního poměru žalobkyně, pracovní neschopnost žalobkyně v období od 5. 9. 2017 do 28. 2. 2018, jakož i způsob výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku v předmětném období.

10. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 29. 6. 2017, bylo zjištěno, že pracovní poměr žalobkyni skončil dne 31. 8. 2017 a že k rozvázání pracovního poměru došlo na její žádost, a to ze zdravotních důvodů.

11. Z lékařské zprávy ze dne 7. 9. 2017 vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], lékařkou z [anonymizována dvě slova] se sídlem [adresa] (dále jen„ [anonymizováno] ambulance“), bylo zjištěno, že žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v [anonymizováno] ambulanci v době od 27. 2. 2017 do 17. 3. 2017, a to z důvodu zhoršeného [anonymizováno] stavu po psychické stránce v přímé souvislosti s očekávanými ortopedickými [anonymizováno] absolvovanými v březnu a dubnu 2017.

12. Z lékařské zprávy ze dne 7. 9. 2017 vystavené [anonymizováno] ambulancí bylo zjištěno, že žalobkyně byla léčena v [anonymizováno] ambulanci [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] v rámci poruchy přizpůsobení při stresové situaci, kdy docházela na pravidelné kontroly každé 2 až 4 týdny, dle aktuálního zdravotního stavu.

13. Z lékařské zprávy ze dne 2. 10. 2017 vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], lékařkou [anonymizováno] zařízení [právnická osoba], sídlem [adresa] (dále jen„ neurologie“), bylo zjištěno, že žalobkyně dochází na rehabilitace, na [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], trpí blokem C [anonymizováno] s depresemi, je na [anonymizováno] a [anonymizováno] léčbě.

14. Ze zdravotního záznamu ze dne 4. 1. 2018 vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] pohybové medicíny [právnická osoba], sídlem [adresa] (dále jen„ rehabilitační centrum“), pracoviště [anonymizována dvě slova], bylo zjištěno, že tohoto dne žalobkyně navštívila ordinaci [anonymizováno] centra pro bolesti [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v [anonymizována dvě slova], byly jí doporučeny rehabilitace (6 x léčebná tělesná výchova na neurofyziologickém podkladě, měkké a mobilizační techniky a úprava postury), lymfatická drenáž manuální s následnou přístrojovou (6 x po 30 minutách), ultrazvuk na oblast jizvy (6 x) a kontrola u [anonymizováno] [příjmení] k léčbě jizvy po ošetření klíčku.

15. Z [anonymizováno] záznamu ze dne 8. 1. 2018 vystaveného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ambulantní lékařkou z rehabilitačního centra, bylo zjištěno, že žalobkyně tohoto dne podstoupila zákrok [anonymizováno 6 slov] do [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] po operaci.

16. Ze zdravotního záznamu pořízeného dne 4. 1. 2018 v 13:35 hodin rehabilitačním centrem bylo zjištěno, že žalobkyně navštívila ambulanci [anonymizováno] [příjmení] dne 8. 1. 2021 a následně docházela na 30 minutové fyzioterapie, uvolnění lymfatických uzlin, nízkofrekvenční ultrazvuk či elektroléčbu ve dnech 19. 1. 2018, 23. 1. 2018, 24. 1. 2018, 30. 1. 2018, 2. 2. 2018, 6. 2. 2018, 9. 2. 2018, 13. 2. 2018, 16. 2. 2018, 20. 2. 2018, 23. 2. 2018 a 27. 2. 2018.

17. Z lékařských zpráv ze dne 16. 3. 2017, 19. 6. 2017, 8. 8. 2017, 7. 9. 2017, 13. 11. 2017, 5. 3. 2018, 4. 6. 2018 a 6. 9. 2018, vystavených [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], bylo zjištěno, že v tyto dny navštívila žalobkyně ordinaci lékařky s objektivním nálezem: forie normalizována, složitá situace po pracovní stránce i po stránce řešení zdravotních komplikací po úrazu, není suicidální, bez pravidelné [anonymizováno] medikace, doporučeno změnit zaměstnání, ukončena pracovní neschopnost (zpráva z 16. 3. 2017), [anonymizována dvě slova], zjištěna porucha přizpůsobení a diagnostikována smíšená úzkostně [anonymizováno] porucha, nasazena medikace [anonymizováno] (zprávy z 19. 6. 2017, 8. 8. 2017, 7. 9. 2017, 13. 11. 2017, 5. 3. 2018, 4. 6. 2018 a 6. 9. 2018).

18. Z potvrzení o ztrátě na výdělku ze dne 16. 8. 2017 vystaveného bývalým zaměstnavatelem žalobkyně, [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba], bylo zjištěno, že v měsíci říjnu 2016 činila hrubá mzda žalobkyně částku 34 895 Kč, v měsíci listopadu 2016 částku 45 325 Kč a v měsíci prosinci 2016 částku 35 250 Kč.

19. Z potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci ze dne 6. 3. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018, kdy podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytována v období od 1. 9. 2017 do 31. 1. 2018 a podpora při rekvalifikaci jí poskytována nebyla.

20. Z výpočtu ušlého zisku v období přiznané podpory v nezaměstnanosti za období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018, vyhotoveného žalobkyní, soud zjistil, že žalobkyně původně nárokovala vůči žalované ušlý zisk za 129 pracovních dnů v období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 ve výši 155 502 Kč.

21. Z rozhodnutí Úřadu [anonymizováno] [země] – [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] ze dne 6. 10. 2017 bylo zjištěno, že žalobkyni byla přiznána podpora v nezaměstnanosti pro podpůrčí dobu pěti měsíců ode dne 1. 9. 2017 ve výši 15 660 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 14 580 Kč měsíčně po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 13 122 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu.

22. Ze znaleckého posudku [číslo] 2019 ze dne 30. 11. 2019 pro účely stanovení výše nemateriální újmy na zdraví dle [anonymizováno] [název soudu] u žalobkyně v souvislosti se zraněním utrpěným dne 29. 1. 2015, vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, bylo zjištěno, že pro potřeby znaleckého posudku ke stanovení nemajetkové újmy na zdraví byla žalobkyně vyšetřena dne 16. 7. 2019. Ze znaleckého posudku vyplývá, že žalobkyně byla dne 29. 1. 2015 sražena automobilem na přechodu pro chodce, v důsledku čeho utrpěla tříštivou zlomeninu [anonymizována čtyři slova] vpravo, [anonymizována čtyři slova] [anonymizována dvě slova], tržně zhmožděnou ránu v [anonymizována tři slova] a [anonymizována dvě slova]. Po úrazu byla převezena do nemocnice na chirurgickou kliniku, poté ortopedicko-traumatologickou kliniku, dne 2. 2. 2015 byla operována – osteosyntéza šroubem zlomeniny pravé klíční kosti a osteosyntéza dlahou levé holenní kosti. Došlo ke komplikaci zlomeniny [anonymizována dvě slova] se vznikem pakloubu, což si vyžádalo reoperaci a [anonymizována dvě slova] v říjnu 2015. Žalobkyně byla v červnu 2016 ošetřena ortopedem se zjištěním poúrazové artrózy levého kolene, opakovaně byla prováděna punkce výpotku, injekční léčba [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], opakovaně docházela na rehabilitace v měsíci dubnu a květnu 2016 absolvovala pobyt v lázních. Dne 20. 3. 2017 byla žalobkyni operativně [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno], bylo konstatováno dobré prohojení zlomeniny. Dne 28. 4. 2017 byla žalobkyni odstraněna dlaha holenní kosti a ošetřen levý kolenní kloub. Pro poúrazový [anonymizováno] otok v oblasti levé dolní končetiny absolvovala žalobkyně opakovaně manuální i přístrojovou rehabilitační léčbu. Ke zlepšení stavu jizev byly opakovaně aplikovány biodermální nitě. V březnu 2019 pro bolestivost v oblasti po zlomenině pravého klíčku byla žalobkyně vyšetřena chirurgem, zjištěno vytvoření kostního výrůstku, který může dráždit okolní tkáň a způsobovat bolesti. Chirurgické odstranění proběhlo dne 15. 4. 2019, poté absolvovala žalobkyně sérii rehabilitací. Ke dni vyšetření chronicky přetrvávají bolesti pravé horní končetiny, tah jizvy v oblasti pravého klíčku při rotačních pohybech, recidivující otoky a bolesti levého kolene a přilehlé části bérce po zátěži či dlouhém stání, rozsah pohybu neomezen, žalobkyně používá při chůzi na delší vzdálenosti kolenní ortézu. Prvokontakt žalobkyně s psychiatrií proběhl v měsíci září 2013 se stanovením [anonymizováno] periodické depresivní poruchy. Po autonehodě došlo ke zhoršení psychického stavu a rozvoji posttraumatické stresové poruchy se silnými pocity úzkosti, pocity selhávání, třesem, nespavostí a změnami v sociálních kontaktech. Při [anonymizováno] léčbě a terapeutickém vedení [anonymizováno] došlo postupně ke zlepšení stavu, žalobkyně zůstává nadále v péči psychologa a na psychiatrické medikaci, další terapeutické vedení je nutné. Ze zdravotních důvodů, pro opakovanou nepřítomnost v zaměstnání v souvislosti s léčbou, ukončila na vlastní žádost ke dni 31. 8. 2017 pracovní poměr v pozici stavebního technika, přechodně byla v roce 2017 nezaměstnaná, od března 2018 pracuje na živnostenský list jako masérka, trvalé následky úrazu ji v zaměstnání omezují do té míry, že je nucena zvažovat ukončení masérské činnosti. Přes významnou snahu adaptovat se na situaci, přetrvávají u žalobkyně funkční poruchy způsobené trvalými následky úrazu. Položka [anonymizována dvě slova], udržení a ukončení zaměstnání byla hodnocena s poznámkou: [anonymizováno] při fyzickém hendikepu a psychické obtíže při dg. posttraumatické stresové poruchy a položka [anonymizována dvě slova] zaměstnání s poznámkou: středně těžká obtíž při zaměstnání s používáním fyzické činnosti, těžká obtíž při výkonu povolání masérky. Výše nemateriální újmy na zdraví byla stanovena na 1 033 392 Kč. Přílohou znaleckého posudku byly mimo jiné lékařské zprávy ohledně zdravotního stavu žalobkyně za období od 29. 1. 2015 do 18. 9. 2019.

23. Z oznámení [právnická osoba] o likvidaci pojistné události [číslo] ze dne 10. 7. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyni byla vyplacena skutečně vzniklá újma za náhradu nákladů léčení [anonymizováno] ve výši 84 409 Kč.

24. Z oznámení [právnická osoba] o likvidaci pojistné události [číslo] ze dne 31. 8. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyni byla vyplacena částka 61 949 Kč, a to bolestné (záloha) ve výši 10 000 Kč, náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti (záloha) ve výši 50 000 Kč a náhrada nákladů léčení mimo zdravotní pojišťovnu (léky) ve výši 1 949 Kč.

25. Z oznámení [právnická osoba] o likvidaci pojistné události ze dne 14. 10. 2015 bylo zjištěno, že žalobkyni bylo vyplaceno bolestné ve výši 62 691 Kč.

26. Z oznámení o likvidaci pojistné události ze dne 26. 8. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyni byla vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 122 120 Kč za období od 14. 4. 2019 do 9. 7. 2019, za období od 11. 9. 2019 do 27. 9. 2019 a za období od 11. 2. 2020 do 3. 3. 2020, a zároveň že ušlý zisk za období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 žalovaná odmítla žalobkyni vyplatit, neboť žalobkyně byla vedena v evidenci úřadu práce, měla přerušenou živnost a nepožádala o přiznání invalidního důvodu.

27. Z likvidační zprávy [číslo] ze dne 26. 8. 2020 vyplývá, že žalovaná ve prospěch žalobkyně vyplatila částku 1 309 565 Kč, z toho částka 84 409 Kč byla vyplacena na účet [anonymizována dvě slova] [obec], částka 900 Kč na účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení], částka 3 000 Kč na účet [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za odborné posudky, zbylá částka byla vyplacena na účet advokátní kanceláře bývalého zástupce žalobkyně nebo žalobkyni.

28. Z lékařských záznamů z rehabilitačního centra za období od 3. 1. 2017 do 10. 10. 2017, bylo zjištěno, že v žalovaném období (5. 9. 2017 až 28. 2. 2018) podstoupila žalobkyně 5. 9. 2017 klasickou masáž v délce 30 minut a laser, 8. 9. 2017 tejpování a fyzioterapii, 12. 9. 2017 klasickou masáž v délce 30 minut a laser, 15. 9. 2017 fyzioterapii, 19. 9. 2017 klasickou masáž v délce 30 minut a laser, 22. 9. 2017 fyzioterapii a tejpování, 26. 9. 2017 fyzioterapii a klasickou masáž v délce 30 minut, 3. 10. 2017 fyzioterapii a klasickou masáž v délce 30 minut, 10. 10 2017 klasickou masáž v délce 30 minut. [příjmení] léčebných zákroků žalobkyně podstoupila v nesledovaném období, proto z nich soud nevyvodil žádná skutková zjištění.

29. Z posudku posudkové komise [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne 8. 9. 2021 bylo zjištěno, že k datu vydání rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení, tj. ke dni 12. 5. 2021, nebyla žalobkyně invalidní ve smyslu § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, jelikož nešlo o pokles pracovních schopností žalobkyně z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 35 %, nýbrž šlo o pokles pracovních schopností toliko o 20 % podle kapitoly [anonymizováno], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova]) přílohy k vyhlášce [číslo] Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity), a to i po přezkumu v námitkovém řízení. Vyšetření posudkové komise potvrdilo lehké omezení hybnosti kloubu, ale neprokázalo středně těžké postižení.

30. Z čestného prohlášení vedoucího oddělení investičních staveb [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] ze dne 19. 11. 2020 bylo zjištěno, že pracovní poměr žalobkyně byl ukončen dohodou na její žádost, neboť žalobkyně nebyla schopna práci vykonávat, a to v důsledku negativního zdravotního stavu způsobeného nehodou a také dalších plánovaných vyšetření u lékaře a častých naplánovaných terapií. K tomuto postupu bylo přistoupeno vzhledem k žádosti žalobkyně, neboť alternativou by v nastalé situaci bylo pouze ukončení pracovního poměru výpovědí pro neschopnost výkonu práce v důsledku úrazu, což by si vyžádalo na straně žalobkyně další administrativní zátěž.

31. Z přehledu péče a uplatnění dalších nároků ze dne 20. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně uplatnila u žalované náhradu nákladů spojených s péčí o její zdraví ve výši 155 502 Kč, a to konkrétně ušlý zisk za období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018.

32. Z lékařské zprávy ze dne 16. 11. 2021 vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], praktickou lékařkou žalobkyně, bylo zjištěno, že v období od září 2017 do února 2018 byla žalobkyně v péči rehabilitačního lékaře a ortopeda, kdy v této době pro své potíže absolvovala intenzivní rehabilitaci a opakované návštěvy odborných lékařů.

33. Z příjmových pokladních dokladů ze dne 27. 10. 2017, 23. 11. 2017, 18. 1. 2018 a 22. 2. 2018 vystavených [anonymizováno] [jméno] [příjmení], fyzioterapeutkou, bylo zjištěno, že přijala od žalobkyně platbu za 9 klasických masáží.

34. Ze zprávy z terapeutického vedení žalobkyně ze dne 31. 5. 2018 vystavené [anonymizováno] [jméno] [příjmení], psycholožkou, vyplynulo, že žalobkyně byla v její péči od 20. 4. 2015, po nehodě došlo ke zhoršení psychického stavu žalobkyně, rozvinutí postraumatické stresové reakce, kdy sezení probíhala třikrát až čtyřikrát měsíčně, žalobkyně byla v péči [anonymizováno] a medikována.

35. Z lékařské zprávy z 20. 9. 2017 z endokrinologie [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalobkyni byla od února 2017 nasazena medikace kvůli subklinické hypertyreóze na podkladě [anonymizováno] choroby.

36. Z lékařských záznamů rehabilitačního centra bylo zjištěno, že žalobkyně docházela na 60 minutové lymfodrenáže, 30 minutové klasické masáže, fyzioterapie, lasery a tejpování ve dnech 22. 8. 2017, 28. 8. 2017, 5. 9. 2017, 8. 9. 2017, 19. 9. 2017, 22. 9. 2017, 26. 9. 2017, 3. 10. 2017, 23. 1. 2018, 24. 1. 2018, 30. 1. 2018, 2. 2. 2018, 26. 2. 2018, 27. 2. 2018, 2. 3. 2018, 6. 3. 2018, 12. 3. 2018, 3. 4. 2018, 10. 4. 2018, 23. 4. 2018, 5. 6. 2018 a 19. 6. 2018.

37. Z účastnického výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že v lednu 2015 utrpěla dopravní nehodu, v důsledku které následovaly operace v nemocnici, po nichž 3 měsíce byla na lůžku, teprve poté začala rehabilitovat. [příjmení] se léčila dobře, s [anonymizována dvě slova] přetrvávaly problémy. V dubnu a květnu 2017 jí byly vyndány dlahy z nohy i z [anonymizována dvě slova]. V roce 2018 se objevily komplikace, v dubnu 2019 podstoupila čtvrtou operaci [anonymizována dvě slova]. Ukončení pracovního poměru navrhla žalobkyně. [anonymizováno] masáže začala žalobkyně provádět od měsíce března 2018, možná už února 2018.

38. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

39. Na základě nesporných skutkových tvrzení soud zjistil, že dne 29. 1. 2015 došlo k dopravní nehodě, kterou způsobila paní [příjmení] [příjmení], když se plně nesoustředila na řízení svého automobilu a na přechodu pro chodce srazila žalobkyni. V důsledku této dopravní nehody utrpěla žalobkyně vážná zranění v [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova], jednak zranění v oblasti temene, která si vyžádala [anonymizováno] v nemocnici, operaci, následné rehabilitace a léčení. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že škůdkyně, paní [příjmení] [příjmení], byla stíhána pro skutek přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti, kdy její trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno se souhlasem žalobkyně, a to se zkušební dobou v délce trvání 18 měsíců, což plyne z usnesení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ze dne 8. 12. 2016 pod sp. zn. [spisová značka]. Dále soud z nesporných skutkových tvrzení zjistil, že škůdkyně nahlásila pojistnou událost žalované, neboť byla pojištěná u žalované. Žalovaná oznámila žalobkyni dne 26. 8. 2020, že uplatněný nárok jí nebude uhrazen vzhledem ke skutečnosti, že byla vedena v evidenci úřadu práce, měla přerušenou živnost a nepožádala o přiznání invalidního důchodu.

40. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud zjistil, že žalobkyně byla dne 29. 1. 2015 sražena automobilem na přechodu pro chodce, v důsledku čeho utrpěla tříštivou zlomeninu střední třetiny klíční kosti vpravo, zlomeninu zevního hrbolu holenní kosti vlevo, tržně zhmožděnou ránu v pravé temenní krajině a otřes mozku. Po úrazu byla převezena do nemocnice na chirurgickou kliniku, poté ortopedicko-traumatologickou kliniku, dne 2. 2. 2015 byla operována – [anonymizováno 6 slov] a [anonymizována čtyři slova] kosti. Komplikace zlomeniny [anonymizována dvě slova] se vznikem [anonymizováno] si vyžádala reoperaci a [anonymizováno] dlahou v říjnu 2015. Žalobkyně byla v červnu 2016 ošetřena ortopedem se zjištěním [anonymizována dvě slova] levého kolene, opakovaně byla prováděna punkce výpotku, injekční léčba [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a [anonymizováno], opakovaně docházela na rehabilitace v měsíci dubnu a květnu 2016 absolvovala pobyt v lázních. Dne 20. 3. 2017 byla žalobkyni operativně odstraněna dlaha z pravého klíčku, bylo konstatováno dobré prohojení zlomeniny. Dne 28. 4. 2017 byla žalobkyni odstraněna dlaha holenní kosti a ošetřen levý kolenní kloub. Pro poúrazový lymfatický otok v oblasti levé dolní končetiny absolvovala žalobkyně opakovaně manuální i přístrojovou rehabilitační léčbu. Ke zlepšení stavu jizev byly opakovaně aplikovány biodermální nitě. Následné reoparace a rehabilitace proběhly u žalobkyně v měsíci březnu a dubnu 2019. Toto bylo zjištěno ze znaleckého posudku ze dne 30. 11. 2019 ([anonymizována dvě slova]).

41. V měsíci říjnu 2016 až prosinci 2016 činil průměrný měsíčný výdělek žalobkyně na pozici stavebního technika částku 38 490 Kč, hrubý denní výdělek částku 1 776 Kč (bod 18).

42. Žalobkyně byla v pracovní neschopnosti v době od 27. 2. 2017 do 17. 3. 2017 z důvodu zhoršeného psychického stavu (bod 11), kdy byla dlouhodobě léčena v psychiatrické ambulanci pro úzkostné a depresivní potíže v rámci poruchy přizpůsobení při stresové situaci, kam docházela na pravidelné kontroly jednou za 2 až 4 týdny, podle aktuálního stavu (bod 12). Od února 2017 byla žalobkyni nasazena medikace z důvodu hyperfunkce štítné žlázy (bod 35). Pracovní poměr žalobkyně v pozici stavebního technika u [anonymizována čtyři slova] [právnická osoba] byl ukončen dohodou ke dni 31. 8. 2017, a to na její výslovnou žádost, neboť žalobkyně nebyla schopna práci nadále vykonávat v plném rozsahu, a to v důsledku negativního zdravotního stavu způsobeného nehodou a také dalších plánovaných vyšetření u lékaře a častých plánovaných terapií, neboť alternativou by v nastalé situaci bylo pouze ukončení pracovního poměru výpovědí pro neschopnost výkonu práce v důsledku úrazu (bod 10, 22, 30, 37). Žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018, kdy podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytnuta za období od 1. 9. 2017 do 31. 1. 2018 v celkové výši 73 602 Kč (bod 19, 20, 21). Žalobkyně trpěla v období podzimu 2017 blokem C páteře a depresemi (bod 13).

43. V období od září 2017 do února 2018 byla žalobkyně v péči rehabilitačního lékaře a ortopeda, kdy v této době pro své potíže absolvovala intenzivní rehabilitaci a opakované návštěvy odborných lékařů (bod 32). V období 27. 10. 2017 až 22. 2. 2018 absolvovala žalobkyně 9 klasických masáží u [anonymizováno] [jméno] [příjmení], fyzioterapeutky (bod 33). Žalobkyně 2 krát v měsíci srpnu 2017, 7 krát v měsíci září 2017, 2 krát v měsíci říjnu 2017, 4 krát v měsíci lednu 2018, 9 krát v měsíci únoru 2018, 3 krát v měsíci březnu 2018, 3 krát v měsíci dubnu 2018 a 2 krát v měsíci červnu 2018 navštívila rehabilitační centrum za účelem podstoupení 60 minutové lymfodrenáže, 30 minutové fyzioterapie, 30 minutové klasické masáže, tejpování, uvolnění lymfatických uzlin, ultrazvuku či elektroléčby (bod 16, 28, 36). Žalobkyně navštívila ordinaci [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] jednou v měsíci březnu 2017, v měsíci červnu 2017, v měsíci srpnu 2017, v měsíci září 2017, v měsíci listopadu 2017, v měsíci březnu 2018, v měsíci červnu 2018 a v měsíci září 2018, tedy cca jednou za dva až tři měsíce, kde jí byla diagnostikována smíšená úzkostně depresivní porucha a nasazena medikace antidepresivy (bod 17). Dne 4. 1. 2018 bylo žalobkyni v rehabilitačním centru doporučeno podstoupit 6 rehabilitací, 6 lymfodrenáží a 6 ultrazvuků v oblasti jizvy (bod 14). Dne 8. 1. 2018 žalobkyně podstoupila vpravení dermálních nití do oblasti jizvy po operaci (bod 15).

44. Prvokontakt žalobkyně s psychiatrií proběhl v září 2013 se stanovením diagnózy periodické depresivní poruchy, po autonehodě došlo ke zhoršení psychického stavu a rozvoji posttraumatické stresové poruchy se silnými pocity úzkosti, pocity selhávání, třesem, nespavostí a změnami v sociálních kontaktech (bod 22, 34, 37). Při psychiatrické léčbě a terapeutickém vedení psychologem došlo postupně ke zlepšení stavu, další terapeutické vedení bylo nutné, kdy sezení u psycholožky probíhala třikrát až čtyřikrát týdně (bod 22, 34).

45. Od března 2018 pracovala žalobkyně jako masérka (bod 22, 37). Ohledně zaměstnání masérky byl zdravotní stav žalobkyně v listopadu 2019 ohodnocen znaleckým posudkem jako středně těžká obtíž při zaměstnání s používáním fyzické činnosti, těžká obtíž při výkonu povolání masérky (bod 22). Žalobkyně nebyla ke dni 12. 5. 2021 shledána jako invalidní, jelikož u ní došlo k poklesu pracovních schopností toliko o 20 % (bod 29).

46. Žalobkyně se u žalované domáhala ztráty na výdělku, což vyplývá z korespondence mezi zástupcem žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně uplatnila u žalované náhradu nákladů spojených s péčí o její zdraví ve výši 155 502 Kč za období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 (bod 31). Žalobkyni byla vyplacena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti ve výši 122 120 Kč za období od 14. 4. 2019 do 9. 7. 2019, za období od 11. 9. 2019 do 27. 9. 2019 a za období od 11. 2. 2020 do 3. 3. 2020 (bod 26). Ušlý zisk za období od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018 žalovaná odmítla žalobkyni vyplatit, neboť žalobkyně byla vedena v evidenci úřadu práce, měla přerušenou živnost a nepožádala o přiznání invalidního důvodu (bod 26).

47. Skutková zjištění soud opřel o uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Soud provedl dokazování dalšími listinnými důkazy, zejména pak oznámením žalované o likvidaci pojistné události ze dne 10. 7. 2015 (bod 23), oznámením žalované o likvidaci pojistné události ze dne 31. 8. 2015 (bod 24), oznámením žalované o likvidaci pojistné události ze dne 14. 10. 2015 a likvidační zprávou ze dne 26. 8. 2020 (bod 27), avšak tyto důkazy soud nehodnotí, neboť nejsou podstatné pro rozhodnutí v tomto sporu.

48. Soud ve smyslu § 132 o. s. ř. hodnotil každý důkaz samostatně a všechny důkazy ve vzájemné souvislosti tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

49. Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), ustanovení zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“) a ustanovení zákona č. 187/2006 Sb., o [anonymizováno] pojištění (dále jen„ zákon o [anonymizováno] pojištění“). Podle § 120 odst. 1 o. s. ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Podle § 2900 o. z. vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši dle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Majetková újma (škoda) spojená se snížením pracovní schopnosti, resp. výdělečných možností, se nahrazuje formou náhrady za ztrátu na výdělku po dobu či po skončení pracovní neschopnosti (§ 2962 a 2963 o. z.), případně odvozenou náhradou za ztrátu na důchodu (§ 2964 o. z.); mezi majetkové nároky patří i náklady spojené s péčí o zdraví (§ 2960 o. z.) (k tomu srov. komentář: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. § 6 ([anonymizováno] pojištění). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno]. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo], [anonymizováno] [číslo]). Podle § 2962 odst. 1 o. z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku [anonymizována dvě slova] úrazu podle jiného právního předpisu. Podle § 55 zákona o nemocenském pojištění dočasnou pracovní neschopností se rozumí stav, který pro poruchu zdraví nebo jiné v tomto zákoně uvedené důvody neumožňuje pojištěnci a) vykonávat dosavadní pojištěnou činnost a trvá-li porucha zdraví déle než 180 kalendářních dní, i jinou než dosavadní pojištěnou činnost, b) plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání podle zvláštního právního předpisu, vznikla-li dočasná pracovní neschopnost v ochranné lhůtě nebo trvá-li dočasná pracovní neschopnost po skončení dosavadní pojištěné činnosti, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání. Podle § 57 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění ošetřující lékař rozhodne o vzniku dočasné pracovní neschopnosti a) pojištěnce, jestliže vyšetřením zjistí, že mu jeho zdravotní stav pro [anonymizováno] nebo [anonymizováno] (dále jen„ [anonymizováno]“) nedovoluje vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání, b) pojištěnce, který byl přijat k poskytnutí lůžkové péče nebo kterému byla na základě veřejného zdravotního pojištění poskytnuta komplexní lázeňská léčebně rehabilitační péče, c) pojištěnce, který byl přijat do zdravotnického zařízení jako průvodce nezletilého dítěte přijatého k poskytnutí lůžkové péče, s výjimkou pojištěnce, který má nárok na výplatu peněžité pomoci v mateřství, d) pojištěnce, který nemůže pro poškození nebo ztrátu ortopedické nebo kompenzační pomůcky vykonávat dosavadní pojištěnou činnost, popřípadě, jde-li o vznik dočasné pracovní neschopnosti v ochranné lhůtě, plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání, a to i když pojištěnec není uchazečem o zaměstnání, e) pojištěnce v době nároku na výplatu peněžité pomoci v mateřství, jestliže mu závažné dlouhodobé [anonymizováno] znemožňuje pečovat o dítě; dlouhodobým [anonymizováno] se pro účely tohoto zákona rozumí takové onemocnění, které podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden měsíc, f) pojištěnky, která doložila potvrzením orgánu [anonymizováno] pojištění, že nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství z žádné pojištěné činnosti, a to od počátku šestého týdne před očekávaným dnem porodu, g) pojištěnce, který byl uznán invalidním v prvním nebo druhém stupni, pokud u tohoto pojištěnce v den, který bezprostředně následuje po dni, jímž byla ukončena dočasná pracovní neschopnost podle § 59 odst. 2, nastala nebo trvá jiná porucha zdraví, než která byla důvodem uznání dočasné pracovní neschopnosti, anebo nastaly nebo trvají jiné důvody, které by odůvodňovaly uznání dočasné pracovní neschopnosti, a tato porucha nebo tyto důvody neumožňují pojištěnci vykonávat pojištěnou činnost.

50. Soud po důkladném prostudování provedených důkazů posoudil věc po právní stránce následovně.

51. Na prvním místě se soud vypořádával s problematikou existence protiprávního jednání (porušení předpisů viníka nehody, tedy škodnou událostí), zdravotního poškození žalobkyně ([anonymizováno]) a příčinnou souvislostí (kuzálním nexem) mezi škodou a škodnou událostí.

52. Ve věci je zcela jednoznačně prokázáno (a obě strany sporu uvedenou skutečnost učinily nespornou), že žalobkyně byla dne 29. 1. 2015 sražena automobilem na přechodu pro chodce, kdy viníkem dopravní nehody byla škůdkyně pojištěná u žalované. V důsledku dopravní nehody utrpěla žalobkyně tříštivou zlomeninu střední třetiny klíční kosti vpravo, zlomeninu zevního hrbolu holenní kosti vlevo, tržně zhmožděnou ránu v pravé temenní krajině a otřes mozku. Soud tedy dospěl k závěru, a ani nebylo účastníky zpochybňováno, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována, když jí v rámci dopravní nehody byla způsobena zranění, přičemž viník dopravní nehody měl sjednané u žalované pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Z uvedeného má soud za prokázané protiprávní jednání vedoucí ke vzniku nehody ve smyslu § 2900 o. z., kdy každý je povinen počínat si tak, aby nedošlo k újmě na svobodě, životě nebo vlastnictví jiného. Pasivní legitimace žalované je dána dle § 3 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.

53. Dále se soud zabýval otázkou vzniku škody, když z provedeného dokazování bylo zjištěno, že pracovní poměr žalobkyně v pozici stavebního technika ukončila žalobkyně dohodou na vlastní žádost ke dni 31. 8. 2017, a to z důvodu, že nebyla schopna práci nadále vykonávat v plném rozsahu, a to v důsledku negativního zdravotního stavu způsobeného nehodou a také dalších plánovaných vyšetření u lékaře a častých plánovaných terapií. Žalobkyně byla vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání v době od 1. 9. 2017 do 28. 2. 2018, přičemž podpora v nezaměstnanosti jí byla poskytnutu za toto období v celkové výši 73 602 Kč. Žalobkyně žalobou uplatnila náhradu škody za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, avšak za kratší období, než po jaké byla vedena na úřadu práce v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to za období od 5. 9. 2017 do 28. 2. 2018. U žalobkyně v důsledku rozdílu mezi vyplacenou podporou v nezaměstnanosti za žalované období a průměrným výdělkem obvykle dosahovaným, zcela evidentně došlo ke ztrátě na výdělku (ušlý zisk), nicméně je otázkou, zda žalobkyni vzniklo právo na její náhradu vůči žalované.

54. Pracovní neschopnost, kterou si vyžádá poúrazová léčba, pro poškozeného obecně znamená pokles jeho příjmů, neboť po dobu pracovní neschopnosti pobírá namísto mzdy od zaměstnavatele, dávky nemocenského pojištění a za prvních 14 dní pracovní neschopnosti náhradu mzdy. Tato ztráta na výdělku klasicky představuje újmu vzniklou v příčinné souvislosti s úrazem, přičemž poškozenému pak podle § 2962 o. z. přísluší náhrada do výše průměrného výdělku před vznikem újmy (před pracovní neschopností).

55. Právo na náhradu vzniká poškozenému, který je uznán neschopným konat práci v důsledku újmy na zdraví, přičemž o pracovní neschopnosti rozhoduje ošetřující lékař v souladu s § 57 zákona o nemocenském pojištění. Právo na náhradu je časově omezeno: zaniká ukončením dočasné pracovní neschopnosti, tj. návratem k výdělečné činnosti, anebo ustálením zdravotního stavu, který již návrat k výdělečné činnosti neumožňuje, tedy přiznáním invalidního důchodu. Toto právo však není omezeno trváním pracovního poměru, náhrada náleží i v případě, skončil-li pracovní poměr uplynutím sjednané doby či uplynutím výpovědní doby, avšak dočasná pracovní neschopnost trvá i nadále. Jak již judikoval [název soudu]:„ Poškozenému náleží náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti i po skončení jeho pracovního poměru, pokud byl ukončen právě v důsledku poškození zdraví, za které odpovídá žalovaný, lze-li zároveň podle okolností důvodně předpokládat, že nebýt poškození zdraví, postižený by u svého zaměstnavatele i nadále vykonával sjednanou práci v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou a zaměstnavatel by ho i v následné době zaměstnával.“ (srov. [anonymizováno] [název soudu] ze dne 30. 7. 2003, sp. zn. [spisová značka]).

56. V dané věci bylo prokázáno, že pracovní poměr žalobkyně na pozici stavebního technika byl ukončen ke dni 31. 8. 2017 ze zdravotních důvodů na straně žalobkyně, kdy nebyla nadále schopna vykonávat práci stavebního technika, a to jednak v důsledku negativního zdravotního stavu způsobeného jí dopravní nehodou, jednak v důsledku plánovaných vyšetření u lékaře a častých plánovaných terapií, kdy jedinou alternativou zaměstnavatele žalobkyně by v nastalé situaci bylo pouze ukončení pracovního poměru výpovědí pro neschopnost výkonu práce v důsledku úrazu, jak vyplývá z čestného prohlášení bývalého zaměstnavatele žalobkyně ze dne 19. 11. 2020. Nebylo lze z něho ovšem zjistit, na kolik byla pracovní schopnost žalobkyně pro účely posouzení dle § 55 zákona o nemocenském pojištění omezena.

57. Z jednotlivých lékařských zpráv a rehabilitačních záznamů žalobkyně také nebylo prokázáno, že žalobkyně byla v předmětném období od 5. 9. 2017 do 28. 2. 2018 ve faktické pracovní neschopnosti. Vznik práva na náhradu škody ve smyslu ušlé mzdy podle § 2962 o. z. tak v posuzované věci nebyl prokázán, jak níže rozvedeno.

58. Žalobkyně svoji faktickou pracovní neschopnost v předmětném období odvozuje z lékařských zpráv z návštěv svých ošetřujících lékařů, zejména [anonymizováno] ambulance a ortopeda, jakož i ze zdravotních záznamů ohledně podstoupených rehabilitací, fyzioterapií, masáží, lymfodrenáží, jakož i z jejího docházení na [anonymizována tři slova] terapie.

59. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně v předmětném období navštívila ordinaci [anonymizováno] celkem dvakrát (v září a listopadu 2017), kde jí sice byla diagnostikována smíšená úzkostně depresivní porucha a nasazena medikace antidepresivy, ani z jedné z návštěv však nebyl učiněn výstup v podobě prohlášení žalobkyně za pracovně neschopnou. Naopak z dalších lékařských zpráv z návštěv psychiatrické ambulance v jiném než předmětném období (před i po sledovaném období) vyplynulo, že se jednalo o dlouhodobější psychický stav žalobkyně, který se podařilo díky medikaci stabilizovat.

60. Co se týče zdravotních záznamů ohledně podstoupených rehabilitací, fyzioterapií, masáží, lymfodrenáží, nebo dokonce návštěv [anonymizováno] či [anonymizováno] terapie, ani z těchto nebylo prokázáno, že by se u žalobkyně dalo hovořit o pracovní neschopnosti v posuzovaném období. Ač byla situace žalobkyně nezáviděníhodná, způsobená v důsledku dopravní nehody, kterou si nepřivodila vlastní vinou, neshledal soud argumentaci žalobkyně, kterou spatřovala v prokázání faktického stavu pracovní neschopnosti v předmětném období, jako opodstatněnou.

61. Podle bodu 1 písm. a) přílohy k nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci, pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu se poskytne na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve [anonymizováno] zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si zaměstnanec zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo pracovišti zaměstnance a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout, pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo pracovní dobu.

62. Rehabilitaci většinou není možné považovat za vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení, neboť rehabilitace již má povahu léčení. Zpravidla následuje až po vyšetření nebo ošetření s cílem navrátit [anonymizováno] k jeho„ funkční zdatnosti“. Podle § 5 odst. 2 písm. d) zákona o zdravotních službách je jedním z druhů zdravotní péče (a vlastně tím hlavním) péče léčebná, jejímž účelem je příznivé ovlivnění zdravotního stavu na základě realizace individuálního léčebného postupu, s cílem vyléčení nebo zmírnění důsledků nemoci a zabránění vzniku invalidity nebo nesoběstačnosti nebo zmírnění jejich rozsahu. Pod tento druh péče lze nepochybně zařadit právě rehabilitaci, resp. přesněji léčebně rehabilitační péči. Standardní rehabilitaci provádějí na základě předchozí indikace lékaře„ nelékařští“ [anonymizováno] pracovníci (fyzioterapeuti či jiní odborní rehabilitační pracovníci). Jelikož takovou rehabilitaci nelze podřadit pod pojem vyšetření nebo ošetření, neboť jde o proces vlastního léčení, nevzniká zaměstnanci za tímto účelem automaticky právo na pracovní volno, natož pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Na rozdíl od situace, kdy se jedná o komplexní, periodické nebo kontrolní rehabilitační vyšetření prováděné lékařem před nebo v průběhu léčebně rehabilitační péče.

63. S argumentací žalobkyně, že pacient, kterému je předepsána rehabilitace, má automaticky nárok na uznání za pracovně neschopného, se tedy s ohledem na shora uvedený výklad nelze ztotožnit.

64. Argumentaci žalobkyně, že [anonymizováno] zpráva praktické lékařky ze dne 16. 11. 2021 je důkazem ohledně vzniku pracovní neschopnosti na straně žalobkyně v předmětném období, pak také nelze přisvědčit. Jednak se jedná o obecné tvrzení, že žalobkyně byla v péči [anonymizováno] lékaře, ortopeda a absolvovala intenzivní rehabilitaci, jednak souvislost mezi rehabilitacemi a pracovní neschopností žalobkyně nebyla prokázána, jak uvedeno výše.

65. Pokud nebylo lze prokázat pracovní neschopnost žalobkyně v předmětném období z důvodu podstupování jednotlivých rehabilitací, tím spíše toto nelze prokázat ani z podstoupených fyzioterapií, masáží, lymfodrenáží, jakož ani z občasných (nebo četnějších) návštěv psychologické či kraniosakrální terapie.

66. Ohledně žalobkyní tvrzené medikace na endokrinologii, jež měla vzniknout v důsledku dopravní nehody, též nelze přisvědčit pracovní neschopnosti žalobkyně v předmětném období, neboť toto lékařská zpráva z endokrinologie ze dne 20. 9. 2017 nikterak neprokazuje.

67. Pracovní neschopnost žalobkyně v předmětném období nebyla prokázána ani z odkazovaného znaleckého posudku ze dne 30. 11. 2019, neboť posudek hovoří o obtížích při fyzickém hendikepu a [anonymizováno] obtížích při [anonymizována dvě slova] stresové poruše a středně těžké obtíži při zaměstnání s používáním fyzické činnosti, či těžké obtíži při výkonu povolání masérky, avšak nikterak z něj nevyplývá, že by se žalobkyně měla v období od 5. 9. 2017 do 28. 2. 2018 nacházet v pracovní neschopnosti, byť faktické, a to navíc ve vztahu ke své předchozí profesi, tj. stavebního technika. Žalobkyně sice tvrdila, že praktická lékařka i psycholožka by jí v předmětné době napsaly pracovní neschopnost, ovšem nic takového z provedených důkazů nevyplynulo. Ani lékařské zprávy z [anonymizována dvě slova], ani dodatečně vyžádaná lékařská zpráva od praktické lékařky ze dne 16. 11. 2021, toto tvrzení nikterak neprokazují, ačkoliv byla žalobkyně u jednání konaného dne 4. 11. 2021 vyzvána k doložení vyjádření ošetřujícího lékaře ohledně vzniku pracovní neschopnosti u žalobkyně v posuzovaném období.

68. Výkladu žalobkyně o její faktické pracovní neschopnosti nepřisvědčuje ani posudek posudkové komise ze dne 8. 9. 2021, z něhož naopak vyplývá, že k datu 12. 5. 2021 nebyla žalobkyně invalidní, jelikož se u ní jednalo o pokles pracovních schopností toliko o 20 %.

69. Žalobkyně tedy neunesla své důkazní břemeno ve smyslu § 101 odst. 1 písm. b) a § 120 odst. 1 o. s. ř. ohledně svého tvrzení, že byla v období od 5. 9. 2017 do 28. 2. 2018 v pracovní neschopnosti, byť posuzované z faktického (nikoli čistě formálního) hlediska.

70. S ohledem na veškeré shora uvedené důvody tak soud žalobu v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

71. Způsobem výpočtu náhrady za ztrátu na výdělku v předmětném období, který byl mezi účastníky taktéž sporný, se soud nezabýval, neboť žalobu zamítl již z důvodu neunesení důkazního břemene stran prokázání faktické pracovní neschopnosti žalobkyně v předmětném období.

72. Pokud se týká nákladů řízení, žalovaná sice měla plný úspěch ve věci, neboť žaloba byla zamítnuta, tedy by jí ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. měla být přiznána náhrada nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud se však zabýval tím, zda by důsledná aplikace zásady úspěchu ve věci a tedy přiznání práva na náhradu nákladů žalované nevedla k nepřiměřeným tvrdostem, zda nejsou ve věci dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. Musí jít o takové okolnosti, které mají skutečný vliv na spravedlivost rozhodnutí o náhradě nákladů řízení. Kromě např. sociálních a zdravotních důvodů se v praxi zohledňují např. morální důvody, kdy jde např. o spory mezi příbuznými, v nichž bude uplatněný nárok po právu, avšak z hlediska mravnosti a vyšších principů by bylo přiznání náhrady nákladů příliš tvrdé.

73. Po zvážení všech okolností případu tak soud dospěl k závěru, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby soud při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení aplikoval § 150 o. s. ř., podle něhož jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. V daném případě spatřuje soud okolnosti zvláštního zřetele hodné jednak v morálních důvodech, neboť se jedná o spor mezi pojišťovnou a osobou dožadující se úhrady ušlého zisku v důsledku dopravní nehody způsobené jí osobou u žalované pojištěnou v důsledku ublížení na zdraví s doživotními následky, mezi kterými je už z podstaty věci nerovné postavení. Žalobkyni lze porozumět, z jakého důvodu podala žalobu, neboť se dožadovala náhrady ušlého zisku, o nějž přišla v důsledku dopravní nehody, kterou sama nezavinila, sic jí již byla nějaká finanční náhrada vyplacena, avšak z jiných nároků u žalované uplatněných. Dále soud spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné taktéž ve zdravotních důvodech na straně žalobkyně, která bude dlouhodobě (či dokonce možná i celoživotně) poznamenána v důsledku dopravní nehody, kterou sama ani v nejmenším nikterak nezavinila, a to jak co se týče jejího fyzického, tak i psychického zdraví, jak vyplývá z předložených lékařských zpráv.

74. Soud má za to, že byť se jednalo o skutkově a právně obtížné řízení, nemělo by se rozhodnutí o nákladech řízení výrazně dotknout majetkových poměrů žalované, která disponuje zcela nepochybně vysokými finančními příjmy. Žalovanou nadto v řízení zastupoval advokát, ač je soudu z úřední činnosti známo, že disponuje vlastním právním oddělením. Soud také u jednání (v pořadí třetího) poskytl účastníkům prostor se k takovému postupu vyjádřit.

75. Soud tak s ohledem na shora uvedené skutečnosti shledal důvody hodné zvláštního zřetele, využil proto své moderační právo, které mu dává § 150 o. s. ř. a žalované právo na náhradu nákladů řízení výjimečně nepřiznal, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

76. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že žalobkyně byla v řízení osvobozena od placení soudních poplatků dle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, přičemž poplatková povinnost se v případě úspěchu žalobkyně ve věci přenáší na žalovanou, která od placení soudního poplatku osvobozena není. Žalobkyně však v tomto řízení úspěšná nebyla, soud proto o povinnosti uhradit soudní poplatek nerozhodoval.