11 C 9/2025

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 106 860,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 93 252 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se co do částky 13 608,11 Kč, úroku ve výši 10,99 % ročně z částky 105 860,11 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 105 860,11 Kč od , datum, do zaplacení a kapitalizovaného úroku ve výši 2 991,43 Kč od , datum, do , datum, , zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 633,82 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 300 Kč splatných vždy k poslednímu dni každého příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku až do úplného zaplacení pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 106 860,11 Kč s příslušenstvím představující zákonný úrok z prodlení a úrok. Mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 120 000 Kč, který mu žalobkyně poskytla téhož dne. Žalovaný se zavázal žalobkyni uhradit jistinu úvěru spolu s úrokem v měsíčních splátkách ve výši 3 156 Kč, skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 10,99 % ročně, a to vždy k 9. dni v měsíci počínaje dnem , datum, . Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 2 400 Kč. Dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o úvěru č., hodnota, ze dne , datum, byl změněn datum splátky na 25. den v měsíci. Žalobkyně uvedla, že v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Co do výše příjmů žalovaného vycházela ze žalovaným tvrzených údajů a tyto ověřila. Co do výdajů porovnala výši výdajů uvedenou žalovaným s normativními náklady na bydlení v daném místě a s právními předpisy stanovenou částkou životního minima. Žalobkyně čerpala informace též z dostupných bankovních a nebankovních registrů, insolvenčního rejstříku a registru SOLUS. Splátky od , datum, do , datum, byly splaceny. Ode dne , datum, žalobkyně neeviduje žádné úhrady od žalovaného do dne zesplatnění. Na základě bodu 5. Smlouvy měla žalobkyně nárok požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku či platbu. Opakovaným prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, proto žalobkyně přistoupila v souladu s čl. 5 Úvěrové smlouvy dne , datum, k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši 105 860,11 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 2 991,43 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy ze dne , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobkyně je , Anonymizováno, , Anonymizováno, se sídlem v České republice, žalovaný je státním příslušníkem , Anonymizováno, s bydlištěm v České republice. Mezinárodní příslušnost je dána bydlištěm žalovaného v souladu s čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Rozhodným právem je české právo v souladu s čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008.

4. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila.

5. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k jednání soudu nedostavil, ani včas nepožádal o jeho odročení, soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

6. Soud na základě provedeného dokazování, kdy vycházel z listinných důkazů, které předložila pouze žalobkyně, důkazy zhodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud učinil tento skutkový závěr:

7. Žalobkyně s žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , včetně dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , na základě které byl žalovanému dne , datum, poskytnut úvěr ve výši 120 000 Kč s úročením ve výši 10,99 % ročně za poplatek ve výši 2 400 Kč (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne , datum, č. , hodnota, , dodatkem č. , hodnota, ze dne , datum, , úvěrovými podmínkami žalobkyně účinnými od , datum, , formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzením o vyplacení úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, a přehledem splácení úvěru stran žalovaného). Žalovaný částku ve výši, Anonymizováno, 120 000 Kč čerpal dne , datum, . Splátku za měsíc březen, duben, červen, červenec a srpen , Anonymizováno, ve výši 3 156 Kč zaplatil žalovaný včas. Splátku za měsíc květen, září a říjen , Anonymizováno, zaplatil žalovaný ve výši 3 656 Kč opožděně. Splátku za měsíc listopad , Anonymizováno, již žalovaný neuhradil a ani následně již neuhradil ničeho (prokázáno přehledem splácení úvěru stran žalovaného). S ohledem na toto jednání žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění celé zbývající dlužné částky, a to ke dni , datum, , přičemž náhradní datum splatnosti celé dlužné částky byl žalobkyní stanoven do , datum, . Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky dopisem ze dne , datum, (prokázáno výzvou k zaplacení půjčky číslo , hodnota, – takzvanou předžalobní výzvou ze dne , datum, ).

8. Žalovaný byl před uzavřením smlouvy zaměstnán u , Anonymizováno, , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ) , Anonymizováno, s průměrnou čistou měsíční mzdou ve výši 47 025 Kč, byl , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , své celkové výdaje včetně splátek úvěrů uvedl ve výši 36 000 Kč měsíčně a jako příjmy ostatních členů domácnosti uvedl částku 40 000 Kč měsíčně (prokázáno potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný měl dluh na kreditní kartě ve zbývající výši 28 819 Kč s měsíční splátkou 2 778 Kč, na revolvingovém úvěru ve zbývající výši 68 977 Kč s měsíční splátkou 1 500 Kč, na spotřebitelském úvěru ve zbývající výši 944 629 Kč s měsíční splátkou 14 000 Kč a na osobním úvěru ve zbývající výši 151 191 Kč s měsíční splátkou 2 800 Kč (prokázáno potvrzením o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , výpisem z bankovních a nebankovních registrů k osobě žalovaného).

9. Po právní stránce soud nárok žalobkyně posoudil následovně:

10. Jelikož předmětem řízení je nárok vyplývající ze závazkového vztahu, aplikoval soud pro určení rozhodného práva nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), přičemž dle čl. 6 je rozhodným právem právo české.Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále též jen „ZoSÚ“), je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.Podle § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2, věta první).Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 87 odst. 2 ZoSÚ je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., podle nějž se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 o. z. jako podnikatel, který při uzavírání a plnění smlouvy jednal v rámci své výdělečné činnosti prováděné soustavně, samostatně na vlastní účet a odpovědnost živnostenským způsobem za účelem dosažení zisku, a žalovaný vystupoval ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel jednající mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu jeho povolání, tedy se dle § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu.

12. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je dle ustanovení § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru, když v řízení nebylo prokázáno jakékoliv zkoumání příjmové ani výdajové stránky žalovaného. Žalobkyně v žalobním návrhu pouze obecně tvrdila, že po podání žádosti o úvěr byla posouzena platební schopnost žalovaného, ničeho bližšího však netvrdila a žádné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepředložila. Žalovaný poprvé čerpal úvěr ke dni , datum, , když poprvé se do prodlení se splácením dostal ke dni , datum, , a pak se s nimi potýkal opakovaně až do dne , datum, , kdy přestal svůj závazek splácet zcela. Z nařízeného jednání se žalobkyně omluvila a nemohlo jí tak být poskytnuto poučení ve smyslu § 118a o. s. ř., tedy že stran této otázky neunáší břemeno tvrzení a důkazní.

13. Žalobkyně má povinnost úvěruschopnost zkoumat individuálně, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od spotřebitele. Je nutné, aby poskytovatel spotřebitelského úvěru při poskytování úvěrů zkoumal přiměřeným způsobem reálnou a celkovou majetkovou situaci spotřebitele a k tomuto požadoval doložit příslušné listiny. Tento závěr je i v souladu se závěry relevantní judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu. V rozsudku pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud konstatoval, že „povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon o spotřebitelském úvěru (§ 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“.

14. Na tyto závěry Nejvyššího soudu navázal i Ústavní soud ve svém nálezu pod sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, v něm rovněž Ústavní soud shrnul podobné závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu pod č. j. 1 As 30/2015-39 ze dne 1. 4. 2015, či Soudního dvora Evropské unie (např. v rozsudku ve věci C -449/13, Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). Podle nich součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení. Poskytovatel úvěru má tudíž „povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady).“.

15. Byť se uvedená judikatura vztahovala k zákonu č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinnému do 30. 11. 2016, je s ohledem na téměř totožné znění dotčených ustanovení plně použitelná i při aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru z roku 2016. Co se týče dílčího rozdílu, a to věty druhé a třetí § 87 odst. 1 ZoSÚ, dle nichž spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy; spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem, k tomu se vyjádřil Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, ve věci C-679/18, OPR- Finance s.r.o. v. GK. Soudní dvůr se v uvedené věci zabýval výkladem článků 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a jejich dopadu na aplikaci § 86 a § 87 ZoSÚ. Vyložil, že vnitrostátní soudy musí z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a musí z toho vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Dále nelze připustit takovou vnitrostátní právní úpravu, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

16. Je-li neplatná smlouva, pak včetně všech ujednání o úrocích, smluvní pokutě a náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením i dalších produktů v ní sjednaných.

17. Jestliže žalobkyně přes neplatnost smlouvy o úvěru plnila žalovanému 120 000 Kč, plnila dle § 2991 o. z. bez spravedlivého důvodu, a vzniklo jí dle § 2991 odst. 2 o. z. právo na vrácení bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného činí ke dni vyhlášení tohoto rozhodnutí částku 93 252 Kč, neboť žalovaný za dobu od , datum, do , datum, zaslal žalobkyni platby v celkové výši 26 748 Kč, což žalovaný ani nikterak nesporoval. O tuto částku se žalovaný vůči žalobkyni bezdůvodně obohatil a je povinen ji vrátit.

18. Podle rozsudku Nejvyššího soudu pod č. j. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022, má poskytovatel úvěru nárok toliko na nesplacenou část jistiny úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka. Účastníci řízení se na splatnosti nedohodli. Žalovaný pro soud po celý čas řízení zůstával nekontaktní. Soud tak nemohl zjistit jeho aktuální majetkovou situaci. V souladu s posledně citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu rozhodl soud tak, že lhůtu k vrácení nesplacené části jistiny žalovanému uložil ve splátkách ve výši 3 000 Kč měsíčně, když tato částka se soudu s ohledem na povědomí žalovaného o jeho dluhu, původní výši měsíční splátky a celkovou zbývající částku, kterou je nutné žalobkyni splatit, jeví jako adekvátní.

19. Co do částky 93 252 Kč je tedy žaloba důvodná, a proto soud rozhodl tak, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku (tj. co do částky 13 608,11 Kč a co do příslušenství) byla žaloba zamítnuta, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku III. tohoto rozsudku v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy soud přiznal žalobkyni, která byla v řízení ve větší části úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 633,82 Kč, přičemž tato částka představuje 74,54 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 87,27 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 12,73 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 4 275 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle níž účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (návrh ve věci samé, výzva k plnění). Taktéž úhradu nákladů řízení soud žalovanému uložil ve splátkách, a to ve výši 300 Kč měsíčně.

21. Důvodem pro rozhodnutí o povinnosti žalovaného splnit uvedené povinnosti v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách byla finanční situace žalovaného, který již nebyl schopen dostát všem svým měsíčním závazkům řádně a včas. Soud má za to, že takto vysoké splátky jsou v souladu s oprávněnými ekonomickými zájmy žalobkyně a ke splacení tak dojde v přiměřené době. Soud takto rozhodl podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. a určil dále (dle § 565 o. z.), že nesplní-li žalovaný, byť i jedinou splátku řádně a včas, stane se celý dluh splatný ihned. Soud má za to, že tento možný následek nesplacení bude pro žalovaného dostatečnou výstrahou, aby splátky plnil řádně a včas.