11 C 92/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 9. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 8 528 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno].

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 1. 7. 2021 domáhal zaplacení částky uvedené v záhlaví. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná se prostřednictvím své právní zástupkyně výslovně zavázala žalobci uhradit v dopise adresovaném žalobci ze dne 12. 3. 2019 část svého dluhu, tj. částku ve výši 50 000 Kč ve dvou splátkách, a to k datu 31. 8. 2019 a k 31. 12. 2019, kdy svůj dluh v této části co do důvodu i výše výslovně uznala ve smyslu § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přičemž k uznání dluhu byla zástupkyně žalované výslovně zmocněna plnou mocí ze dne 11. 3. 2019. Uvedený příslib žalovaná nesplnila, proto žalobce dne 5. 2. 2021 zaslal do datové schránky zástupkyně žalované výzvu k plnění, ve které žalované stanovil dodatečnou lhůtu k uhrazení dluhu, a to nejpozději do tří pracovních dní od doručení výzvy k plnění. Žalovaná na písemnou výzvu k plnění reagovala prostřednictvím své zástupkyně telefonicky dne 26. 2. 2021, tak, že se do týdne vyjádří. Žalovaná se však k výzvě nevyjádřila a svůj dluh žalobci do dne podání žaloby neuhradila. Žalovaná je tak s úhradou svého dluhu již více než jeden a půl roku v prodlení, přičemž toto prodlení je nutné počítat od termínu, ke kterému se žalovaná zavázala uhradit první část svého výslovně uznaného dluhu, proto žalobce dále požadoval zaplacení zákonných úroků z prodlení z dlužné částky od 1. 9. 2019 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 25. 8. 2021 tak, že ji navrhla v celém rozsahu pro nedůvodnost zamítnout, a to z těchto důvodů. Žalovaná namítala, že žaloba postrádá jakákoli relevantní skutková tvrzení ohledně vzniku a důvodu údajného závazku, není v ní uvedeno, kdy a z jakého důvodu jí měl žalobce poskytnout jakékoli finanční prostředky a jakou formou. Pokud žalobce argumentuje dopisem [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] ze dne 12. 3. 2019, žalovaná namítala, že tam obsažené údaje jsou v současné době již promlčené, a z opatrnosti proto tuto námitku promlčení vznáší. Dále žalovaná namítala, že uvedený dopis nemá náležitosti uznání závazku ve smyslu § 2053 o. z., neboť v dokumentu, za který by bylo možné uznání závazku považovat, by bylo nutné uznání konkrétního závazku přesně identifikovat a uznání dluhu výslovně zmínit co do důvodu a výše, takovou formulaci však předmětný dopis neobsahuje. Naopak, uznáním dluhu není např. příslib dlužníka, byť písemný, vrátit v určitém termínu zapůjčené peníze (v takovém případě jde o závazek ze smlouvy o zápůjčce), k čemuž žalovaná odkázala na rozsudek [název soudu] ze dne 30. 3. 2004 [anonymizována dvě slova] [spisová značka].

3. Žalobce na výzvu soudu ze dne 16. 9. 2021, aby se ve lhůtě 15 dnů vyjádřil k vyjádření žalované a k námitkám ve vyjádření vzneseným, nikterak nereagoval.

4. K prvnímu jednání, které bylo nařízeno na den 18. 10. 2021, se žalobce, ač byl řádně předvolán v souladu s § 50b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalobce podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Soud provedl dokazování následujícími důkazy, z nichž učinil níže uvedená skutková zjištění.

6. Dne 12. 3. 2019 byl ze strany [anonymizována dvě slova] [role v řízení], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], zaslán žalobci dopis, v němž oznamuje, že převzala právní zastoupení žalované ve věci vypořádání finančních prostředků se žalobcem, který poskytl dne 8. 1. 2016 žalované finanční částku 100 000 Kč a dne 29. 4. 2016 finanční částku 76 000 Kč, čemuž se žalovaná nebrání, avšak započítává na předmětné částky platby spojené se zařízením a provozem bytu ve vlastnictví žalobce v [anonymizována dvě slova] v celkovém součtu 122 509 Kč, kdy zbývající částku 50 000 Kč uhradí ve dvou splátkách, a to k 31. 8. 2019 a k 31. 12. 2019. K dopisu byla přiložena plná moc ze dne 11. 3. 2019 udělená žalovanou této advokátce jako zvláštní plná moc ve věci majetkového vypořádání se žalobcem (viz dopis ze dne 12. 3. 2019 a plná moc ze dne 11. 3. 2019).

7. Dne 5. 2. 2021 byla bývalé zástupkyni žalované ze strany zástupce žalobce zaslána výzva k plnění s předžalobní upomínkou, v níž žalovanou vyzývá k úhradě částky 50 000 Kč, a to do tří pracovních dní od doručení výzvy (viz výzva ze dne 5. 2. 2021). Výzva byla bývalé zástupkyni žalované doručena dne 5. 2. 2021 prostřednictvím její datové schránky (viz doručenka datové zprávy ze dne 5. 2. 2021).

8. Skutková zjištění soud opřel o shora uvedené důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl pochybností. Další důkazy soud neprováděl, neboť žádné další důkazy nikdo z účastníků nenavrhoval. Provedené důkazy soud zhodnotil z hlediska jejich pravosti a vypovídací hodnoty a posoudil je jednotlivě i ve vzájemné souvislosti dle § 132 o. s. ř. tak, aby mohl zjistit skutečný skutkový stav.

9. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů: Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Dle § 609 o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Dle § 610 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Dle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Dle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

10. Po provedeném dokazování a na základě shora uvedených zákonných ustanovení soud shledal, že žaloba není důvodná.

11. V řízení žalobce neprokázal, že by dopis ze dne 12. 3. 2019 splňoval náležitosti písemného uznání dluhu ze strany žalované vůči žalobci ve smyslu § 2053 o. z.

12. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli. Uznáním dluhu však není např. příslib, byť písemný, vrátit v určitém termínu zapůjčené peníze, nýbrž v takovém případě se jedná o závazek ze smlouvy [anonymizována dvě slova] (k tomu srov. [anonymizováno] [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]). Uznávaný dluh pak musí být vymezen co do důvodu (titulu) a výše, neboť se jedná o obligatorně kauzální právní jednání. Právní důvod a výši dluhu je nutné identifikovat v okamžiku uznání dluhu, přičemž uznávaný dluh nesmí být zaměnitelný s jiným. Právní důvod dluhu (a jeho výše) nemusí být identifikován přímo v uznávacím projevu; postačí, bude-li z uznávacího projevu zřejmé, který dluh je dlužníkem utvrzován. Může být určen například odkazem na listinu, fakturu, objednávku, ve které je právní důvod dluhu určen. Dlužník může uznat právní důvod a výši svého dluhu též odkazem na žalobní návrh ([anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). Podle rozsudku [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka] pak závěr o uznání dluhu (závazku) musí mít podklad v písemném prohlášení dlužníka, v jeho projevu vůle; pouhé odsouhlasení údajů obsažených ve faktuře (bez nějakého dalšího případného textu, z něhož by bylo možné dovodit vyjádření vůle dlužníka směřující k uznání dluhu) nelze vykládat jako projev vůle, jímž dlužník svůj dluh uznává. V uvedeném ohledu listina dlužníka obsahující pouhý seznam faktur, zaslaná věřiteli jako informace o tom, že dlužník má ve svém účetnictví evidovány dluhy vůči tomuto věřiteli, není projevem vůle směřujícím k následkům, které zákon s uznáním dluhu spojuje (k tomu [anonymizováno] analogicky též [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). Zaslání dopisu s inventarizací pohledávek bez připojení dalšího textu tudíž nelze za uznání dluhu považovat ([anonymizována dvě slova] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]).

13. Z dopisu ze dne 12. 3. 2019 nevyplývá, že by se obsahově jednalo o jednostranné uznání dluhu žalované vůči žalobci, kdy tento není v dopise nikterak vymezen co do svého důvodu (titulu). V dopise toliko bývalá zástupkyně žalované oznamuje žalobci, že převzala právní zastoupení žalované ve věci vypořádání finančních prostředků se žalobcem, který poskytl žalované dne 8. 1. 2016 finanční částku 100 000 Kč a dne 29. 4. 2016 finanční částku 76 000 Kč, čemuž se žalovaná nebrání, avšak započítává na předmětné částky platby spojené se zařízením a provozem bytu ve vlastnictví žalobce [anonymizována tři slova] v celkovém součtu 122 509 Kč. Není zde však uvedeno, z jakého titulu měl dluh vzniknout, a již proto zde nelze hovořit o platném uznání dluhu. Uznáním dluhu totiž není oznámení či příslib, byť písemný, vrátit v určitém termínu zapůjčené peníze, a to právě s odhledem na shora citovanou judikaturu Nejvyššího soudu. Z tohoto důvodu tak soud nemá za prokázané, že by se skutečně jednalo o uznání dluhu ze strany žalované ve smyslu § 2053 o. z.

14. Ostatně ani z žalobních tvrzení žalobce nevyplývá, z jakého titulu měl dluh žalované vůči žalobci vzniknout. Zatímco vzniku a trvání závazku nebrání, není-li v něm kauza plnění vyjádřena, věřitel musí být schopen důvod závazku prokázat. Navíc za situace, kdy se v případě uznání dluhu jedná o obligatorně kauzální právní jednání, jak shora vyloženo. Uznáním dluhu sice dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje. Obecně obrácení důkazního břemene však nezbavuje věřitele povinnosti tvrzení. Podle konstantní rozhodovací praxe civilních soudů pouhé uznání závazku nemůže nahradit chybějící skutková tvrzení ve smyslu § 79 odst. 1 o. s. ř. O skutkovém vymezení věci by se mohlo uvažovat, pokud by v uznání závazku, na něž by bylo v žalobě poukazováno, byl závazek uznán co do konkrétních v něm uvedených důvodů (k tomu srov. [anonymizováno] [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). V dané věci však konkrétní důvody (tvrzeného) uznání závazku ze žaloby ani z provedených listinných důkazů nevyplývají.

15. Jde-li o tvrzený nárok žalobce vůči žalované na zaplacení částky ve výši 50 000 Kč s příslušenstvím, jímž se soud zabýval následně, kdy uznání dluhu nebylo shledáno jako platné, se soud vzhledem k procesní obraně žalované zabýval tím, zda mezi žalovanou a žalobcem vůbec vznikl závazkový právní vztah, na jehož základě by strany byly povinny si vzájemně plnit, resp. zda žalobce přenechal žalované peněžní prostředky. V předmětném sporném řízení bylo přitom jen a pouze na žalobci, aby tvrdil a především pak prokázal, zda žalované přenechal peněžní prostředky v tvrzené výši. Ohledně těchto sporných skutečností, vůči nimž se žalovaná vymezila svojí procesní obranou, tížilo žalobce důkazní břemeno, neboť ze sporných skutečností dovozoval pro sebe příznivé právní následky (právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků vč. příslušenství). Žalobce se k jednání, u něhož mu mohlo být poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., ač byl k němu řádně předvolán, nedostavil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení jednání. K tomu soud sděluje, že § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (k tomu srov. usnesení [název soudu] ze dne 27. 10. 2020 [anonymizována dvě slova] [ústavní nález], jakož i usnesení [název soudu] ze dne 24. 3. 2010 [anonymizována dvě slova] [spisová značka]). Žalobce v řízení neprokázal, že by mezi účastníky vznikl jakýkoliv závazkový vztah, proto rozhodl na základě neunesení důkazního břemene (tížícího žalobce) a žalobu v plném rozsahu zamítl, neboť žalobce nikterak neprokázal vznik dlužné částky žádnými relevantními důkazy, zejména pak z předloženého dopisu ze dne 12. 9. 2019, ani z výzvy k plnění ze dne 5. 2. 2021 neplyne, že by žalovaná žalovanou částku vůči žalobci dlužila. Dluh v žalované částce vyplývá toliko z oznámení bývalé zástupkyně žalované ze dne 12. 3. 2019 o evidenci příchozích plateb ze strany žalobce a z výzvy žalobce vůči žalované, tedy z jednostranných právních jednání, které ale stran otázky, zda takový dluh skutečně vznikl, nemají žádnou důkazní hodnotu. Jelikož žalobce neprokázal ani poskytnutí peněžních prostředků žalované, nemohl být žalobou uplatněný nárok posouzen ani podle § 2991 a násl. o. z. upravujících bezdůvodné obohacení.

16. Nad rámec ovšem nutno dodat, že i pokud by žalobce prokázal vznik jakéhokoliv závazkového vztahu mezi žalobcem a žalovanou a následné přenechání peněžních prostředků žalované ke dni 8. 1. 2016 ve výši 100 000 Kč a ke dni 29. 4. 2016 ve výši 76 000 Kč, byly by tyto nároky s ohledem na vnesenou námitku ze strany žalované, již promlčeny. Pokud by bylo prokázáno, že měly být žalované finanční prostředky poskytnuty žalované skutečně dne 8. 1. 2016 a 29. 4. 2016, přičemž již od následujícího dne mohl žalobce požadovat uhrazení dlužné částky, tak za těchto okolností by tříletá promlčecí lhůta počala běžet prvním dnem prodlení žalované s úhradou dlužné částky (§ 619 odst. 1, 2 o. z.), přičemž ke dni podání žaloby (1. 7. 2021) by tato již uplynula.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 528 Kč Tyto náklady sestávají z paušální náhrady hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za písemné vyjádření k žalobě ze dne 25. 8. 2021 dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 3 100 Kč za účast na jednání před soudem konaném dne 18. 10. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 3 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 6 800 Kč ve výši 1 428 Kč, kterou je zástupce žalované jakožto doložený plátce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. Soud nepřiznal v rámci odměny dle a. t. požadovaný úkon za vyjádření k žalobě ze dne 25. 8. 2021, neboť žalovaná nedoložila, a ze spisu toto ani nikterak neplyne, že by tento úkon vykonal její právní zástupce, když plná moc pro zastoupení žalované mu byla udělena až dne 15. 10. 2021.

18. Lhůta k plnění byla stanovena v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. a dle § 149 odst. 1 o. s. ř. byla povinnost žalobce k náhradě nákladů řízení stanovena k rukám zástupce žalované.