11 C 95/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlínou Štěpánovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 1 516 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 516 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % z částky 1 516 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [anonymizována dvě slova] žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 13. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 516 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná nastoupila přepravu u právního předchůdce žalobkyně, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], a.s., bez platného jízdního dokladu. Za jízdu bez platného jízdního dokladu byla žalovaná dne 25. 6. 2019 vyzvána revizorem k úhradě jízdného ve výši 16 Kč spolu s přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná příslušnou částku ani přes zaslané písemné výzvy neuhradila. Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 2. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v návrhu, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř.

4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná dne 25. 6. 2019 nastoupila přepravu na lince právního předchůdce žalobkyně, tj. [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], a.s., při kontrole revizorem však bylo zjištěno, že žalovaná nastoupila přepravu bez platného jízdního dokladu. Za jízdu bez platného jízdního dokladu byla žalované stanovena povinnost uhradit jízdné 16 Kč s přirážkou 1 500 Kč a k úhradě byla na místě řádně vyzvána (smluvními přepravními podmínkami ze dne 1. 9. 2018, tarifem jízdného od 1. 9. 2018, zápisem o přepravní kontrole [číslo]). Pohledávka za žalovanou byla dne 7. 2. 2020 právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek žalobkyni, [právnická osoba], a.s., o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalovaná příslušnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně (předžalobní výzvou ze dne 16. 3. 2020).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: jednáním žalované došlo k uzavření smlouvy o přepravě osob podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z níž plyne dopravci povinnost přepravit cestujícího do místa určení a cestujícímu zejména povinnost zaplatit jízdné. V souladu s § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a § 37 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách a v souladu s platným tarifem jízdného a smluvními přepravními podmínkami právního předchůdce žalobkyně vznikla žalované za jízdu bez platného jízdního dokladu povinnost uhradit jízdné ve výši 16 Kč s přirážkou ve výši 1 500 Kč.

7. Protože žalovaná dlužnou částku řádně a včas neuhradila, uložil jí tuto povinnost soud s tím, že jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně.

8. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s § [číslo] a násl. a § 1887 o. z.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 368 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 516 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. Právní zástupkyně žalobkyně požaduje za úkon výzvy k plnění částku 100 Kč, ačkoliv u postupu podle § 14b advokátního tarifu nedochází ke krácení odměny, soud je však návrhem vázán, a proto byla náhrada nákladů řízení ponížena o tuto částku (200 Kč + 200 Kč + 100 Kč + 21 % DPH), dále včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 800 Kč ve výši 168 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám zástupkyně žalobkyně.

10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.

11. O třídenní lhůtě ke splnění obou povinností bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o. s. ř.