12 C 119/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 150 Kč od 17. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne 29. 11. 2020, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne 18. 2. 2020 provedla technický úkon spočívající v úplném odtahu motorového vozidla [registrační značka], a jeho dočasného umístění na parkovišti žalobkyně. Žalovaný, který je vlastníkem vozidla, za tento odtah nezaplatil stanovený poplatek, a to ani v návaznosti na upomínky žalobkyně. Dlužná částka se skládá z poplatku za odtah ve výši 1 900 Kč, z parkovného ve výši 250 Kč za umístění vozidla na parkovišti žalobkyně, a zákonného úroku z prodlení z této částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., a následně byla dne 10. 6. 2021 vyvěšena na úřední desce soudu.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, vykonávající oprávnění hlavního města Prahy uvedená v § 19b odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v účinném znění, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání (zřizovací listinou žalobkyně). Žalobkyně provedla dne 18. 2. 2020 technický úkon s motorovým vozidlem tovární značky [anonymizována dvě slova], [registrační značka], spočívající v úplném odtahu vozidla a jeho následném umístění na parkovišti žalobkyně, když provozovatelem vozidla byl ke dni odtahu žalovaný (osvědčením o registraci vozidla, lustrací vozidla, protokolem o odtahu vozidla [číslo]). Za provedení výše uvedeného technického úkonu s vozidlem náleží žalobkyni částka 1 900 Kč za úplný odtah a částka 250 Kč za střežení vozidla na parkovišti spravovaném žalobkyní (nařízením). Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, ani v návaznosti na opakované výzvy žalobkyně (výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dodejky).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: aktivní legitimace žalobkyně vychází ze zřizovací listiny, dle které je oprávněna provádět odtahy vozidel na příkaz strážníků [anonymizováno] policie [anonymizováno] [obec] a policistů Policie ČR, hlídání odtažených vozidel a zajišťovat správu a vymáhání neuhrazených pohledávek [anonymizována dvě slova] [obec] za odtah a parkovné motorových vozidel. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 45 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 27 zákona č. 361/2000 Sb. Soud shledal žalobu v tomto rozsahu důvodnou a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč.

7. Žalovaný za provedený odtah vozidla nezaplatil, tudíž se dostal dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

9. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.