12 C 182/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od 16. 1. 2018 do 30. 9. 2020 částkou 252,39 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 620 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná se stala poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasový poplatek za jeden rozhlasový přijímač. Žalovaná tento poplatek, který činí 45 Kč za jeden přijímač měsíčně, za období od ledna 2018 do prosince 2020 neuhradila, a to ani přes výzvu žalobkyně.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo doručeno dne [datum].

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaná se ke dni [datum] stala poplatníkem rozhlasového poplatku s povinností platit rozhlasové poplatky za jeden rozhlasový přijímač, a to se čtvrtletní splatností vždy k 15. dni prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí, když poplatek činí 45 Kč měsíčně za jeden rozhlasový přijímač (výpisem z evidence rozhlasového poplatníka). Žalovaná povinnost hradit poplatky neplnila, když neuhradila rozhlasové poplatky za období od ledna 2018 do prosince 2020 v celkové výši 1 620 Kč (předžalobní upomínkou ze dne [datum] včetně doručenky).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně je právnickou osobou zřízenou zákonem č. 484/1991 Sb., o [anonymizována dvě slova], za účelem poskytování veřejné služby v oblasti rozhlasového vysílání. Žalované vznikla povinnost hradit rozhlasový poplatek, když se s účinností od [datum] se dle ust. § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), stala poplatníkem rozhlasového poplatku s pěti rozhlasovými přijímači. Výše rozhlasového poplatku činí dle ust. § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích od [datum] dosud částku 45 Kč měsíčně za jeden přijímač.

7. Žalovaná přes výzvu žalobkyně rozhlasový poplatek neuhradila, tudíž se dostala dle ust. § 1968 o.z. do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle ust. § 1970 o.z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného poplatku i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. a contrario).

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.

10. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.

11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.