12 C 23/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 7 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 675 Kč od 5. 5. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 5. 5. 2021, domáhala zaplacení částky 7 675 Kč s příslušenstvím, z titulu porušení povinností plynoucích ze smlouvy o podnikatelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 25. 2. 2020, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru v částce ve výši 175 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na účet č. [bankovní účet]. Přestože ve smlouvě o úvěru bylo sjednáno datum splatnosti peněžité částky, tvořené jistinou a poplatkem, na den 4. 5. 2020, žalovaný do dohodnuté doby splatnosti peněžitou částku ani částečně neuhradil, ačkoli mu byla ze strany žalobkyně zaslána písemná výzva k zaplacení dlužné částky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle ust. § 46 odst. 1 ve spojení s ust. § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalovanému tak bylo řádně doručeno dne 5. 3. 2022.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne 25. 2. 2020 distančním způsobem smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalobkyně žalovanému finanční částku ve výši 5 000 Kč se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2,50 Kč za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení v celkové částce 175 Kč. Peněžní prostředky ve sjednané výši byly zaslány na účet žalovaného č. [bankovní účet], a žalovaný se zavázal vrátit peněžní prostředky nejpozději do 70 dní ode dne čerpání úvěru, tj. do 4. 5. 2020 (smlouvou o úvěru, potvrzením o provedení platby ze dne 25. 2. 2020). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakékoli jednotlivé splátky byla mezi stranami v čl. VIII. smlouvy sjednána povinnost klienta uhradit věřiteli jednorázovou sankci ve výši 500 Kč, a pro případ prodlení s úhradou úvěru nebo jakékoli jeho dílčí části po dni konečné splatnosti byla sjednána povinnost žalovaného zaplatit úrok z prodlení z dlužné částky. Žalovaný však do dohodnuté doby splatnosti peněžitou částku neuhradil. Žalobkyně tedy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak bezúspěšně (předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021, podacím archem).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: Podle ust. § 562 odst. 1 o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky, umožňujícími zachycení jeho obsahu. Na základě shora uvedeného skutkového závěru dospěl soud k právnímu závěru, že mezi účastníky řízení (žalobkyně coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel dle § 1810 o.z.) byla platně uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru distančním způsobem v souladu s ust. § 1824 a násl. o.z. Vztah mezi účastníky na základě uzavřené smlouvy o úvěru se řídí ust. § 2395 a násl. o.z. Žalovaný jako úvěrovaný, doposud nevrátil žalobkyni, jako úvěrujícímu, poskytnuté peněžní prostředky a porušil tak svou povinnost vyplývající ze smlouvy, a to i přesto, že žalobkyně žalovaného písemně vyzývala k úhradě dlužné částky.

7. Žalovaný nezaplatil ve stanovené lhůtě žalobkyni dlužnou částku, tudíž se dostal do prodlení (§ 1968 o.z.) a žalobkyni vzniklo právo požadovat po žalovaném vedle dlužné částky i zaplacení úroků z prodlení (§ 1970 o.z.). Při stanovení výše úroků z prodlení soud vycházel z ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

9. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 675 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.

11. Lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.