12 C 244/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně a žalované o zaplacení 3 564 Kč s příslušenstvím

I. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni částku 3 564 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1 188 Kč od 16. 9. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1 188 Kč od 16. 9. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 1 188 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, a náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhé žalované.

II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně, s tím, že plněním jedné z žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhé žalované.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne 12. 4. 2021, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 564 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že žalovaná 2) porušila smlouvu uzavřenou stranami dne 27. 9. 2017, když žalobkyně poskytla žalované 2) sídlo v nebytovém prostoru pro účely jejího zápisu do obchodního rejstříku a žalovaná 2) za poskytnuté služby neuhradila sjednanou úplatu, která činila 99 Kč měsíčně, splatných ročně, vyúčtovaných žalované fakturou [číslo] [číslo] [číslo] v celkové výši 3 564 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % z každé pohledávky za každý den prodlení žalované. Žalovaná 2) dlužnou částku neuhradila, a to ani v návaznosti na předžalobní upomínku. Žalovaná 1) přistoupila ke všem závazkům žalované 2) svým prohlášením ve smlouvě.

2. Žalovaná 1) se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. Žalovaná 2) se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo doručeno dne 26. 8. 2021.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Žalobkyně a žalovaná 2) uzavřely dne 27. 9. 2017 smlouvu označenou jako„ smlouva o poskytnutí obchodní adresy“, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované 2) služby spočívající v poskytnutí sídla pro účely jejího zápisu do obchodního rejstříku na adrese [adresa žalobkyně a žalované]) se zavázala za tyto služby žalobkyni platit odměnu ve výši 99 Kč měsíčně, splatných jednou ročně na základě žalobkyní vystavené faktury s tím, že první platba je splatná do 14 dnů od podpisu smlouvy. Smlouva byla uzavřena na 1 rok od uzavření s automatickým prodloužením o jeden rok v případě, že žalovaná během posledních dvou měsíců trvání smlouvy žalobkyni písemně neoznámí, že na dalším prodloužení smlouvy již nemá zájem. Pro případ prodlení žalované s úhradou odměny si strany sjednaly povinnost žalované zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z celkové dlužné částky splatné pohledávky za každý den prodlení s jejím zaplacením. Žalovaná 1) ve smlouvě přistoupila jako ručitel ke všem závazkům žalované 2), čímž se zavázala uhradit veškeré peněžité závazky žalované 2) vzniklé na základě této smlouvy (smlouvou). Žalobkyně za sjednané služby poskytnutí sídla za období od 27. 9. 2018 do 26. 9. 2019 vystavila žalované fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč, splatnou dne 15. 9. 2018 (fakturou [číslo]). Za poskytnutí sídla v období od 27. 9. 2019 do 26. 9. 2020 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč, splatnou dne 15. 9. 2019 (fakturou [číslo]). Za poskytnutí sídla od 27. 9. 2020 do 26. 9. 2021 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] na částku 1 188 Kč, splatnou dne 15. 9. 2020 (fakturou [číslo]). Žalované na uvedené faktury neuhradily ničeho a nereagovaly ani na předžalobní výzvu (upomínkami ze dne 9. 3. 2021 a 17. 3. 2021).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující tvrzení žalobkyně v žalobě, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalované žádné důkazy soudu nepředložily. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: předmětem řízení je závazek mezi podnikateli. Žalobkyně a žalovaná 2) mezi sebou platně uzavřely nepojmenovanou smlouvu dle ust. § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout žalované 2) ve sjednaném rozsahu smlouvou specifikované služby a závazek žalované 2) za tyto služby zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu, a to ročně, dle vyúčtování žalobkyně. Žalobkyně žalované 2) služby ve sjednaném rozsahu v období od 27. 9. 2018 do 26. 9. 2021, poskytla, jak ostatně vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku žalované 2). Žalovaná 2) naopak svou povinnost neplnila, když za uvedené období sjednanou odměnu, vyúčtovanou jí výše uvedenými fakturami, žalobkyni neuhradila. Žalovaná 1) se jako ručitel zavázala v případě prodlení žalované 1) uhradit její závazky vůči žalobkyni, vyplývající ze smlouvy. Žalované soudu neprokázaly, zda a jakou částku žalobkyni uhradily. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I a žalobě zcela vyhověl.

7. Protože se žalované dostaly do prodlení s plněním peněžitého dluhu, žalobkyni v souladu s ust. § 1968 a § 1970 o. z. vzniklo právo požadovat po žalovaných vedle dlužného plnění také zaplacení úroku z prodlení, a to ode dne následujícího splatnosti výše specifikovaných faktur. Výše úroku z prodlení se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně.

8. Nárok žalobkyně na zaplacení částky 1 200 Kč soud žalobkyni přiznal ust. § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když se v daném případě jednalo o závazek mezi podnikateli.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 564 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.