12 C 248/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 19. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný porušil povinnost ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel v elektronické podobě prostřednictvím sítě internet se [právnická osoba], a na jejímž základě žalovaný obdržel na bankovní účet částku 4 000 Kč, když tuto částku předchůdkyni žalobkyně ve sjednané lhůtě splatnosti nevrátil. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný dluh neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, [právnická osoba] [IČO], smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 4 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky právní předchůdci žalobkyně vrátit do 18. 2. 2018 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč. Právní předchůdce svůj závazek splnil, když převedl na bankovní účet žalovaného částku 4 000 Kč (smlouvou, výpisem z účtu). Žalovaný vypůjčenou částku řádně a včas nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky). Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani v návaznosti na předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně dne [datum] (výzvou k úhradě před podáním žaloby, podacím archem).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy žalovaný v daném případě vystupoval jako spotřebitel a tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem dle ust. § 1824 o. z., přičemž před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně poskytla žalovanému relevantní informace dle ust. § 1820 o. z. a ust. § 1811 o. z. Předchůdkyně žalobkyně dle výše uvedené smlouvy zapůjčila žalovanému částku 4 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni do dne 18. 2. 2018, tuto povinnost však žalovaný nesplnil a ode dne 19. 2. 2018 se tak ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu.

7. Žalobkyni vedle nároku na vrácení peněžních prostředků ve výši 4 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč vzniklo právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o počátku prodlení soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

8. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z.

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.