12 C 278/2022

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 84 327 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 17 326 Kč, k rukám právního zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou soudu dne 7.9.2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 84 327 Kč s příslušenstvím, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaná byla v roce 2018 výlučným vlastníkem výrobního průmyslového areálu, tj. nemovitostí zapsaných na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce] (dále jen„ areál“). V listopadu 2018 si účastníci ujednali odkup areálu žalovanou a možnost užívání areálu žalovanou jako nájemcem na základě nájemní smlouvy ze dne 9.11.2018 se sjednaným nájemným ve výši 50 000 Kč měsíčně, splatné dle článku IV. odst. 4.2. nájemní smlouvy formou jednorázové platby 150 000 Kč na dobu od 12.11.2018 do 15.2.2019. Žalobkyně nájem uhradila dne 12.11.2018 bezhotovostně v částce 150 000 Kč na účet žalované. Dne 28.11.2018 účastníci uzavřeli kupní smlouvu, ve znění dodatku ze dne 17.12.2018, kterou žalovaná převedla na žalobkyni areál, kdy právní účinky zápisu vkladu nastaly ke dni 21.1.2019 a kdy k tomuto datu zanikla nájemní smlouva. Protože žalobkyně měla zaplaceno nájemné až do 15.2.2019, měla žalovaná žalobkyni vrátit poměrnou část nespotřebovaného nájemného ve výši 40 625 Kč, tj. za 96 dnů po 1 562,50 Kč za jeden den nájmu (za dobu nájmu od 12.11.2018 do 20.1.2019 činilo nájemné 109 375 Kč, tj. za 70 dnů). Současně žalobkyně po nabytí vlastnictví k areálu zjistila, že žalovaná dne 30.11.2018 uzavřela nájemní smlouvu se [právnická osoba], a.s., kdy předmětem nájmu byl pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce] (dále jen„ pozemek“), a to se sjednaným nájemným ve výši 6 000 Kč měsíčně s DPH (celkem 7 260 Kč) na dobu od 1.1.2019 do 30.9.2020 a kaucí ve výši 12 000 Kč. Sjednané nájemné pobírala žalovaná od této společnosti jako nájemce až do května 2019, když žalobkyně se s touto společností dohodla po zjištění trvání nájmu na placení nájmu k rukám žalobkyně od června 2019 [právnická osoba] prokázala žalobkyni, že do května 2019 včetně řádně hradila sjednané nájemné k rukám žalované, tj. i za dobu, kdy vlastníkem a pronajímatelem pozemku byla žalobkyně, což činí celkem částku 43 702 Kč (7 260 Kč za 4 měsíce + 2 662 Kč jako alikvotní část nájemného za dobu od 21.1.2019 do 31.1.2019 a kauce 12 000 Kč). Žalovaná ani na základě předžalobní upomínky žalobkyni částku 84 327 Kč s příslušenstvím nevrátila.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 17.2.2023 tak, že nárok žalobkyně neuznala, neboť žalobkyni nevznikl právní nárok na vrácení části nájemného a plateb přijatých od [právnická osoba], a.s. dle smlouvy o nájmu ze dne 30.11.2018. Žalovaná současně vznesla námitku promlčení, neboť rovněž dle tvrzení žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně zaplatila žalované nájem ve výši 150 000 Kč dne 12.11.2018 a právní účinky změny vlastnického práva k nemovitostem nastaly dne 21.1.2019, tzn. že žalobkyni bylo již v lednu 2019 známo právně účinné vložení vlastnictví k areálu do katastru nemovitostí, a tedy již od této doby mohla předmětnou částku nevráceného nájemného od žalované žalovat. Pokud jde o platby nájemného, pak i žalobkyně potvrdila, že se jedná o nájmy za měsíce únor, březen, duben a květen 2019, kdy žalobkyně tento svůj nárok u žalované uplatnila dopisem ze dne 22.8.2019. Žalobkyně podala žalobu až dne 7.9.2022, tj. po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, a to v obou případech. Žalovaná argumentovala dále tak, že ve věci vymáhání částky 43 702 Kč není žalobkyně ve věci aktivně legitimována a žalované není zřejmá výše této částky, když žalobkyně po žalované již dříve požadovala vrácení (email ze dne 12.11.2019) částek 6 000 Kč a 12 000 Kč, celkem tedy 18 000 Kč. <b>3. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků, jednak na základě provedených důkazů.</b> 4. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná byla v roce 2018 výlučným vlastníkem areálu a uzavřeli spolu dne 9.11.2018 nájemní smlouvu se sjednaným nájemným ve výši 50 000 Kč měsíčně, splatné dle článku IV. odst. 4.2. nájemní smlouvy formou jednorázové platby 150 000 Kč na dobu nájmu od 12.11.2018 do 15.2.2019, kterou žalobkyně uhradila žalované dne 12.11.2018. Dále učinili nesporným, že dne 28.11.2018 uzavřeli kupní smlouvu, ve znění dodatku ze dne 17.12.2018, kterou žalovaná převedla na žalobkyni areál, kdy právní účinky zápisu vkladu nastaly ke dni 21.1.2019 a kdy k tomuto datu zanikla nájemní smlouva. Účastníci učinili nesporným, že žalovaná dne 30.11.2018 uzavřela nájemní smlouvu se [právnická osoba], a.s., kdy předmětem nájmu byl pozemek parc. [číslo] s kaucí ve výši 12 000 Kč a sjednaným nájemným ve výši 6 000 Kč měsíčně s DPH na dobu od 1.1.2019 do 30.9.2020, které bylo žalované hrazeno do května 2019. Účastníci učinili rovněž nesporným, že žalobkyně zaslala dopisem ze dne 22.8.2019 výzvu k vrácení nájmů za pozemek za měsíce únor, březen, duben a květen 2019.

5. Z nájemní smlouvy č. [anonymizováno] soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 30.11.2018 žalovaná jako pronajímatel a [právnická osoba], a. s. jako nájemce, kde předmětem nájmu byl pozemek parc. [číslo] zapsaný na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce], na dobu 1.1.2019 do 30.9.2020 s nájemným ve výši 6 000 Kč měsíčně + DPH, kdy nájemce složil jistotu dvou měsíčních nájmů v částce 12 000 Kč.

6. Z nájemní smlouvy soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 9.11.2018 žalovaná jako pronajímatel a žalobkyně jako nájemce, kde předmětem nájmu byly pozemky zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce], vyjmenované v článku I. nájemní smlouvy na dobu od 12.11.2018 do 15.2.2019 za nájemné 150 000 Kč na dobu uvedených tří měsíců, odpovídající nájemnému 50 000 Kč měsíčně.

7. Z výpisu běžného účtu žalobkyně ze dne 22.11.2018 soud zjistil příkaz k úhradě ve výši 150 000 Kč na účet č. [bankovní účet], uvedený i v článku IV. nájemní smlouvy ze dne 9.11.2018.

8. Z kupní smlouvy soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 28.11.2018 žalovaná jako prodávající a žalobkyně jako kupující, kde předmětem prodeje jsou uvedeny pozemky zapsané na [list vlastnictví] pro obec a [katastrální uzemí] úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce], vyjmenované v článku I. kupní smlouvy, shodné jako v článku I. nájemní smlouvy ze dne 9.11.2018.

9. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ve věci spisové značky V [číslo] 2019 [číslo] soud zjistil, že na základě kupní smlouvy ze dne 28.11.2018 byl proveden vklad dne 12.2.2019 s právními účinky ke dni 21.1.2019.

10. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 10.11.2021 soud zjistil, zjistil doručení dopisu žalované s předžalobní výzvou.

11. Z výzvy žalobkyně vůči žalované ze dne 6.5.2022 soud zjistil, že žalobkyně žádala vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 87 035 Kč, a to za kauci a nájemné za [právnická osoba], a.s. ve výši 43 702 Kč a dále neoprávněně ponechané nájemné od žalobkyně ve výši 43 333 Kč.

12. Z emailu právního zástupce žalované ze dne 12.11.2019 s přílohou, kterou je faktura v počtu dvou stran, soud zjistil, že email byl adresovaný právní zástupkyni žalobkyně, kdy v příloze mailu byla faktura číslo [anonymizováno], kterou vystavila žalovaná žalobkyni na částku 16 104 Kč, jako přefakturaci faktury za dodávku vody, výpis [právnická osoba] ze dne 4.11.2019, kde vlastníkem účtu je žalovaná a kde jsou uvedené platby po 6 000 Kč od [anonymizováno] CZ na účet žalované a částka 12 000 Kč ze dne 29.1.2019.

13. Z dopisů žalobkyně ze dne 22.8.2019 a ze dne 30.9.2019 soud zjistil, zjistil doručení dopisů žalované s předžalobní výzvou.

14. Z emailu právního zástupce žalované ze dne 18.10.2019 soud zjistil, že email byl adresovaný právní zástupkyni žalobkyně jako odpověď na výzvy žalobkyně.

15. Soud neprovedl další důkazy, neboť s ohledem na již provedené dokazování je považoval za nadbytečné, a v rozporu se zásadami hospodárnosti a ekonomie vedení řízení.

16. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných.

17. Na základě zjištění učiněných z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalovaná jako výlučný vlastník areálu uzavřela jako pronajímatel dne 9.11.2018 s žalobkyní jako nájemcem nájemní smlouvu se sjednaným nájemným ve výši 50 000 Kč měsíčně, splatné dle článku IV. odst. 4.2. nájemní smlouvy formou jednorázové platby 150 000 Kč na dobu nájmu od 12.11.2018 do 15.2.2019, kterou žalobkyně uhradila žalované dne 12.11.2018. Dále současně žalovaná uzavřela jako pronajímatel dne 30.11.2018 se [právnická osoba], a.s. jako nájemcem nájemní smlouvu, kdy předmětem nájmu byl pozemek parc. [číslo] s kaucí ve výši 12 000 Kč a sjednaným nájemným ve výši 6 000 Kč měsíčně s DPH na dobu od 1.1.2019 do 30.9.2020, které bylo žalované hrazeno do května 2019. Dne 28.11.2018 uzavřeli účastníci kupní smlouvu, kterou žalovaná převedla na žalobkyni areál, kdy právní účinky zápisu vkladu nastaly ke dni 21.1.2019 a kdy k tomuto datu zanikla nájemní smlouva. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 22.8.2019 k vrácení nájmů za pozemek za měsíce únor, březen, duben a květen 2019 jako bezdůvodné obohacení i za nespotřebované nájemné dle nájemní smlouvy ze dne 9.11.2018. <b>18. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:</b> Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném a účinném znění (dále jen„ o.z.“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Podle § 2079 odst. 2 o.z. neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně. Podle § 555 odst. 1 o.z. se právní jednání posuzuje podle svého obsahu. Podle § 2201 o.z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2217 o.z, se nájemné platí v ujednané výši, a není-li ujednána, platí se ve výši obvyklé v době uzavření nájemné smlouvy s přihlédnutím k nájemnému za nájem obdobných věcí za obdobných podmínek.

19. Na základě shora uvedeného skutkového závěru s odkazem na citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla řádně uzavřena nájemní smlouva, kdy předmětem nájmu byl areál, smlouva má všechny obligatorní náležitostí, byla uzavřena v písemné formě, s vymezením předmětu a účelu nájmu, výší nájemného, které bylo k rukám žalované zaplaceno žalobkyní 12.11.2018, a to na celou dobu nájmu až do dne 15.2.2019. Dne 28.11.2018 pak účastníci uzavřeli kupní smlouvu, kterou žalovaná převedla do vlastnictví žalobkyně areál, s právními účinky vkladu ke dni 21.1.2019. Žaloba ve věci však ze strany žalobkyně pro vrácení nespotřebovaného nájemného z titulu bezdůvodného obohacení žalované byla podána až dne 7.9.2022. Pokud žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7.9.2022 domáhala rovněž částky 43 702 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za nájemné za pozemek za měsíce únor, březen, duben a květen 2019, které [právnická osoba], a.s. zaplatila žalované na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalovanou jako pronajímatelem dne 30.11.2018, pak žalobkyně v této části žaloby není ve věci aktivně legitimována a nad rámec toho je nárok věřitele promlčen, jak namítala žalovaná. S ohledem na výše uvedené soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 326 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 84 327 Kč sestávající z částky 4 473 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t. z částky 4 473 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t., z částky 4 473 Kč za písemné podání, to vše včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč v částce celkem 900 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., dále náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 319 Kč ve výši 3 007 Kč, kterou je zástupce žalované povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalované a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.