12 C 286/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka , rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky [částka]. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o zajištění dodávek vodného a stočného, na základě které byla žalovaná povinna dodávat vodné a stočné do domu [adresa] v katastrálním území [část obce], obec Praha, pro jehož správu byla žalobkyně zřízena. V předmětné nemovitosti nechala žalovaná dne [datum] instalovat vodoměr [číslo]. Vzhledem k postupné narůstající naměřené spotřebě měla žalobkyně pochybnosti o správnosti tohoto vodoměru, a tak na jaře roku 2018 došlo k přezkoumání jeho správnosti Českým meterologickým institutem, postupem podle zákona č. 505/1990 Sb. v platném znění, při kterém bylo zjištěno, že zmiňovaný vodoměr nevyhovoval příslušným meterologickým předpisům, neboť měřenou spotřebu výrazně nadhodnocoval. Dne [datum] došlo k jeho výměně a žalovaná následně provedla opravu a ponížení předchozího výpočtu spotřeby, kdy jako podklad pro výpočet spotřeby zvolila spotřebu za předcházející účtované období, tedy od [datum] do [datum]. Žalobkyně s opraveným výpočtem nesouhlasila, neboť byla přesvědčena, že pro výpočet spotřeby za reklamované období od [datum] do [datum], tedy za dobu, kdy prokazatelně vodoměr [číslo] spotřebu nadhodnocoval, nemělo být bráno referenční období, ve kterém byla spotřeba měřena vadným vodoměrem, tedy v období po [datum], ale období tomuto časovému úseku předcházející, tedy spotřeba roku 2014, která byla zjištěna ještě na předcházejícím vodoměru nebo naopak spotřeba v období následujícím.

3. Usnesením ze dne 10. 2. 2020 č.j. 12 C 286/2029-52 soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.

4. Dne [datum] bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (ve smyslu ustanovení § 49 odst. 6 o. s. ř.). Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne [datum], přičemž lhůta k vyjádření marně proběhla dnem [datum].

5. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání tehdy, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. Dle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.).

6. Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 (§ 114b odst. 1) včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

7. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem [datum], jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. [příjmení], [příjmení], [příjmení], [příjmení], Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).

8. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o zajištění dodávek vodného a stočného. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír.

9. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř.

10. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

11. Protože žalovaná dlužnou částku řádně a včas neuhradila, uložil jí tuto povinnost soud s tím, že jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].