12 C 286/2019

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka, rozsudkem pro uznání

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky částka. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vnikl z titulu smlouvy o zajištění dodávek vodného a stočného, na základě které byla žalovaná povinna dodávat vodné a stočné do domu adresa v katastrálním území část obce, obec Praha, pro jehož správu byla žalobkyně zřízena. V předmětné nemovitosti nechala žalovaná dne datum instalovat vodoměr číslo. Vzhledem k postupné narůstající naměřené spotřebě měla žalobkyně pochybnosti o správnosti tohoto vodoměru, a tak na jaře roku 2018 došlo k přezkoumání jeho správnosti Českým meterologickým institutem, postupem podle zákona č. 505/1990 Sb. v platném znění, při kterém bylo zjištěno, že zmiňovaný vodoměr nevyhovoval příslušným meterologickým předpisům, neboť měřenou spotřebu výrazně nadhodnocoval. Dne datum došlo k jeho výměně a žalovaná následně provedla opravu a ponížení předchozího výpočtu spotřeby, kdy jako podklad pro výpočet spotřeby zvolila spotřebu za předcházející účtované období, tedy od datum do datum. Žalobkyně s opraveným výpočtem nesouhlasila, neboť byla přesvědčena, že pro výpočet spotřeby za reklamované období od datum do datum, tedy za dobu, kdy prokazatelně vodoměr číslo spotřebu nadhodnocoval, nemělo být bráno referenční období, ve kterém byla spotřeba měřena vadným vodoměrem, tedy v období po datum, ale období tomuto časovému úseku předcházející, tedy spotřeba roku 2014, která byla zjištěna ještě na předcházejícím vodoměru nebo naopak spotřeba v období následujícím.

3. Usnesením ze dne 10. 2. 2020 č.j. 12 C 286/2029-52 soud žalovanou v souladu s ustanovením § 114b o. s. ř. vyzval, aby se ve lhůtě 30 dnů ode dne doruční uvedeného usnesení písemně vyjádřila ve věci samé k žalobě, která jí byla doručena spolu s ním. Zároveň soud žalovanou uvedeným usnesením poučil o následcích nesplnění této výzvy vyplývajících ze shora uvedeného zákonného ustanovení.

4. Dne datum bylo shora uvedené usnesení doručeno žalované do vlastních rukou prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky (ve smyslu ustanovení § 49 odst. 6 o. s. ř.). Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne datum, přičemž lhůta k vyjádření marně proběhla dnem datum.

5. Podle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř. soud rozhodne rozsudkem pro uznání tehdy, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který je proti němu žalobou uplatňován. Dle ustanovení § 153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.). Dle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř. rozhodne soud rozsudkem pro uznání také tehdy, má-li se za to, že žalovaný nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznal (§ 114b odst. 5 a § 114c odst. 6 o. s. ř.).

6. Podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 (§ 114b odst. 1) včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku (§ 153a odst. 3) musí být poučen. To neplatí, jsou-li splněny předpoklady pro zastavení řízení nebo odmítnutí žaloby.

7. Vzhledem k tomu, že se žalovaná nevyjádřila ve smyslu § 114b o. s. ř. ve stanovené 30 denní lhůtě, která marně proběhla dnem datum, jsou splněny všechny podmínky § 153a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 114b odst. 5 o. s. ř. pro vydání rozsudku pro uznání. Soud má proto za to, že žalovaná nárok uplatněný žalobou uznává a na základě tohoto uznání (fikcí) rozhodl rozsudkem v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153a odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro uznání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro uznání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. příjmení, příjmení, příjmení, příjmení, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C.H.Beck, str. 332, bod 5 a 6).

8. V posuzované věci se jedná o spor z titulu smlouvy o zajištění dodávek vodného a stočného. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír.

9. S ohledem na shora uvedené má tak soud s odkazem na ustanovení § 114b o. s. ř. za to, že žalovaná uznala nárok, který je žalobou uplatňován, a proto ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání dle ustanovení § 153a odst. 1 o. s. ř.

10. Jen pro vydání rozsudku pro uznání soud nenařizoval dle § 153a odst. 4 o. s. ř. jednání a ve věci rozhodl rozsudkem pro uznání bez nařízení jednání.

11. Protože žalovaná dlužnou částku řádně a včas neuhradila, uložil jí tuto povinnost soud s tím, že jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, vzniklo žalobkyni s odkazem na § 1968 a § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolacím důvodem proti výroku rozsudku ve věci samé mohou být jen vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce (přísedící) nebo byl soud prvního stupně nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát (ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř.) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání. Právo odvolání nepřísluší těm, kteří se jej vzdali. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.