12 C 31/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 150 Kč od 19. 11. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč spolu s úrokem z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne datum provedla technický úkon spočívající v úplném odtahu motorového vozidla registrační značka, a jeho dočasného umístění na parkovišti žalobkyně. Žalovaná za tento odtah nezaplatila stanovený poplatek, a to ani v návaznosti na upomínky žalobkyně. Dlužná částka se skládá z poplatku za odtah ve výši 1 900 Kč, z parkovného ve výši 250 Kč za umístění vozidla na parkovišti žalobkyně, a zákonného úroku z prodlení z této částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., a následně byla dne datum vyvěšena na úřední desce soudu.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, vykonávající oprávnění hlavního města Prahy uvedená v § 19b odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v účinném znění, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání (zřizovací listinou žalobkyně). Žalobkyně provedla dne datum technický úkon s motorovým vozidlem tovární značky anonymizováno, registrační značka, spočívající v úplném odtahu vozidla a jeho následném umístění na parkovišti žalobkyně, když provozovatelem vozidla byla ke dni odtahu žalovaná (čestným prohlášením žalované ze dne datum, uznáním dluhu ze dne datum, protokolem o odtahu vozidla číslo). Za provedení výše uvedeného technického úkonu s vozidlem náleží žalobkyni částka 1 900 Kč za úplný odtah a částka 250 Kč za střežení vozidla na parkovišti spravovaném žalobkyní (nařízením). Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, ani v návaznosti na opakované výzvy žalobkyně (výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne datum, předžalobní výzvou ze dne datum včetně dodejky).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: aktivní legitimace žalobkyně vychází ze zřizovací listiny, dle které je oprávněna provádět odtahy vozidel na příkaz strážníků Městské policie hl.m. obec a policistů Policie ČR, hlídání odtažených vozidel a zajišťovat správu a vymáhání neuhrazených pohledávek hl m. obec za odtah a parkovné motorových vozidel. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 45 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 27 zákona č. 361/2000 Sb. Soud shledal žalobu v tomto rozsahu důvodnou a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč.

7. Žalovaná za provedený odtah vozidla nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.