12 C 31/2021

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 150 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 150 Kč od 19. 11. 2014 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč spolu s úrokem z prodlení. Svůj nárok odůvodnila tím, že dne [datum] provedla technický úkon spočívající v úplném odtahu motorového vozidla [registrační značka], a jeho dočasného umístění na parkovišti žalobkyně. Žalovaná za tento odtah nezaplatila stanovený poplatek, a to ani v návaznosti na upomínky žalobkyně. Dlužná částka se skládá z poplatku za odtah ve výši 1 900 Kč, z parkovného ve výši 250 Kč za umístění vozidla na parkovišti žalobkyně, a zákonného úroku z prodlení z této částky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., a následně byla dne [datum] vyvěšena na úřední desce soudu.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy, vykonávající oprávnění hlavního města Prahy uvedená v § 19b odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích v účinném znění, spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání (zřizovací listinou žalobkyně). Žalobkyně provedla dne [datum] technický úkon s motorovým vozidlem tovární značky [anonymizováno], [registrační značka], spočívající v úplném odtahu vozidla a jeho následném umístění na parkovišti žalobkyně, když provozovatelem vozidla byla ke dni odtahu žalovaná (čestným prohlášením žalované ze dne [datum], uznáním dluhu ze dne [datum], protokolem o odtahu vozidla [číslo]). Za provedení výše uvedeného technického úkonu s vozidlem náleží žalobkyni částka 1 900 Kč za úplný odtah a částka 250 Kč za střežení vozidla na parkovišti spravovaném žalobkyní (nařízením). Žalovaná dlužnou částku nezaplatila, ani v návaznosti na opakované výzvy žalobkyně (výzvou k uhrazení dlužné částky ze dne [datum], předžalobní výzvou ze dne [datum] včetně dodejky).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: aktivní legitimace žalobkyně vychází ze zřizovací listiny, dle které je oprávněna provádět odtahy vozidel na příkaz strážníků Městské policie hl.m. [obec] a policistů Policie ČR, hlídání odtažených vozidel a zajišťovat správu a vymáhání neuhrazených pohledávek hl m. [obec] za odtah a parkovné motorových vozidel. Po právní stránce soud posoudil nárok žalobkyně dle ustanovení § 45 odst. 4 ve spojení s ustanovením § 27 zákona č. 361/2000 Sb. Soud shledal žalobu v tomto rozsahu důvodnou a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 150 Kč.

7. Žalovaná za provedený odtah vozidla nezaplatila, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného částky i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

9. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 150 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

10. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci.