12 C 330/2024

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované ., IČ IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 435 587 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinná zaplatit žalobkyni částku 435 587 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 435 587 Kč od 23. 10. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 72 284,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalobkyně má na základě zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze a Statutu hlavního města Prahy svěřen pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , k.ú. , adresa, (dále jen „předmětný pozemek“) a vykonává k němu práva a povinnosti vlastníka. Žalovaná je dle katastru nemovitostí vlastníkem budovy č. p. , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , která se nachází na pozemku (dále jen „předmětná budova“) Užívání předmětného pozemku nebylo se žalovanou nikdy smluvně upraveno. Žalobkyně s žalovanou opakovaně jednala za účelem vypořádání vzniklého bezdůvodného obohacení ve výši odpovídající běžnému nájemnému pozemku, avšak neúspěšně. Žalovaná se domáhala žalobou na určení vlastnického práva k předmětnému pozemku, která byla rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11. 10. 2016, pod č. j. , Anonymizováno, , Anonymizováno, , zamítnuta. Žalobkyni byl již přiznán nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souvislosti s užíváním předmětného pozemku žalovanou, a to rozsudkem Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 18. 12. 2017, pod č. j. , Anonymizováno, , ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018, pod č. j. , Anonymizováno, . Žalovaná proti uvedeným rozhodnutím podala dovolání i ústavní stížnost, avšak tyto byly Nejvyšším soudem i Ústavním soudem odmítnuty (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2018, pod č. j. , Anonymizováno, , a usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 1. 2020, sp. zn. , Anonymizováno, ). Žalobkyně se tak domáhá vydání bezdůvodného obohacení žalované za období od 24. 10. 2021 do 23. 10. 2024, které vyčíslila na základě znaleckého posudku znalecké kanceláře , právnická osoba, . č. , hodnota, ze dne 18. 2. 2024, a to na částku 435 587 Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy prostřednictvím právního zástupce žalobkyně dne 15. 10. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok žalobkyně ani zčásti neuznává a navrhuje žalobu zamítnout. Žalovaná koupila předmětnou budovu na základě kupní smlouvy ze dne 26. 5. 1998 a nerušeně užívala předmětný pozemek po dobu 15 let s tím, že na oplátku umožnila veřejnosti využívat střechu předmětné budovy, která je nyní fakticky využívána jako veřejná komunikace, a to poté, co bylo v nedaleké blízkosti v roce 2020 otevřeno multifunkční hřiště. Následně došlo k několika soudním sporům, kdy žalobkyni byl na základě soudního rozhodnutí přiznán nárok na vydání bezdůvodného obohacení za období od 6. 9. 2014 do 6. 9. 2016, a žalovaná se neúspěšně domáhala určení vlastnického práva k předmětnému pozemku. Do odeslání předžalobní výzvy v předmětné věci, tj. do 25. 7. 2024, však žalobkyně nečinila žádné kroky za účelem zhojení současného právního stavu, a to zejména řádného uzavření nájemní smlouvy se žalovanou, přičemž žalobkyně se místo toho domáhá vydání bezdůvodného obohacení vyčísleného vždy jednostranně žalobkyní. Žalované byl sice v mezidobí ze strany žalobkyně zaslán návrh kupní smlouvy k předmětnému pozemku, avšak žalobkyně odmítla zohlednit výhrady žalované k návrhu smlouvy. Žalovaná rovněž nabídla žalobkyni předmětnou budovu k prodeji i společný prodej předmětného pozemku i předmětné budovy třetí osobě, avšak žalobkyně vždy návrhy žalované odmítla. Žalovaná tak považuje jednání žalobkyně za jednání v rozporu s dobrými mravy, které rovněž přičítá vyvolání současného právního stavu věci.

3. Při svém rozhodování ve věci soud vycházel ze skutkových zjištění učiněných jednak na základě shodných tvrzení účastníků, jednak na základě provedených důkazů.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to listu vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, soud zjistil, že žalovaná je výlučným vlastníkem budovy č. p. 2809 umístěné na parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, zapsané na LV číslo , hodnota, na základě kupní smlouvy VE , č. účtu, a rozhodnutí Magistrátu hlavního města , adresa, s přidělením č. p. 2809 ze dne 15. 2. 2001.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí, a to listu vlastnictví č. , hodnota, pro k. ú. , adresa, bylo zjištěno, že na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (o výměře , Anonymizováno, m² – zastavěná plocha a nádvoří) stojí stavba č. , hodnota, zapsaná na listu vlastnictví č. , hodnota, . Hlavní město , adresa, nabylo pozemek na základě smlouvy o převodu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, pro žalobkyni a Hlavní město , adresa, , přičemž správa nemovitosti byla svěřena žalobkyni, a tato nemovitost je zatížená věcným právem ve prospěch nemovitosti neevidované v katastru dle čl. II. smlouvy v rozsahu geometrického plánu č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, na základě smlouvy nazvané jednostranné právní jednání o zřízení služebnosti ze dne 2. 5. 2023, s právními účinky zápisu k okamžiku 24. 5. 2023.

6. Ze sdělení Úřadu městské části , adresa, , odbor výstavby, ze dne 13. 10. 2006 a sdělení Úřadu městské části , adresa, , odbor dopravy, ze dne 26. 10. 2006, soud zjistil, že dle stanoviska odboru dopravy shora uvedeného úřadu se tento úřad domnívá, že pochozí plocha nad objekty hromadných garáží, které se nacházejí na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, při ulicích Květinková, , adresa, a Pod Lipami má charakter účelové komunikace, neboť se nenachází v uzavřeném prostoru a přístup není omezen žádným jiným způsobem.

7. Ze stanoviska Úřadu Městské části , adresa, , odbor dopravy, ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. , Anonymizováno, soud zjistil, že se stanovisko váže k pochůzným střechám nad objekty garážových stání na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, vše v k. ú. , adresa, , a shora uvedený úřad jako silniční správní úřad podle zákona č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“) sdělil, že v předmětné věci nelze tuto střechu považovat za veřejnou komunikaci ve smyslu citovaného zákona, přičemž tyto pochůzné střechy jako veřejné komunikace stavební úřad Městské části , adresa, nepovoloval ani nekolaudoval.

8. Ze sdělení jednatele žalované ze dne 24. 4. 2012 adresované žalobkyni bylo zjištěno, že žalovaná v předmětném sdělení reaguje na výzvu žalobkyně a uvádí, že předmětnou budovu koupila v roce 1998 v dobré víře, že kupuje nemovitost včetně pozemku, na kterém stojí, a navrhuje, aby v případě, kdy „město“ užívá střechu předmětné budovy, mělo by také nést náklady na její údržbu. Žalovaná dále uvedla, že ráda uzavře dohodu, kde by se legalizoval stav, který trvá již 14 let a každá strana by se pak mohla řádně starat o to, co užívá.

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro , adresa, ze dne 11. 10. 2016 pod č. j. , Anonymizováno, , soud zjistil, že tímto rozhodnutím byla zamítnuta žaloba o určení vlastnického práva k podaná žalovanou k předmětnému pozemku.

10. Soud konstatuje, že Obvodní soud pro , adresa, rozhodl rozsudkem ze dne 18. 12. 2017 pod č. j. , Anonymizováno, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 19. 4. 2018 pod č. j. , Anonymizováno, , ve věci nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení žalované spočívajícím v užívání předmětného pozemku bez právního důvodu v období od 6. 9. 2014 do 6. 9. 2016, tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 194 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné částky od 1. 10. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a dále náhradu nákladů řízení. V předmětném řízení zdejší soud došel k závěru, že pochozí střecha předmětných garáží není pozemní účelovou komunikací ve smyslu zákona o pozemních komunikacích, a i kdyby tomu tak bylo, nešlo by o samostatnou stavbu, stavbu v právním slova smyslu, kdy vlastníkem účelové komunikace by byla a je nadále žalovaná, zdejší soud učinil závěr, s kterým se ztotožnil i odvolací soud, a to, že žalobkyni je svěřena správa předmětného pozemku, jehož vlastníkem je Hlavní město , adresa, a je tak oprávněna činit právní úkony týkající se tohoto pozemku a je v uvedené věci aktivně legitimována, žalovaná je vlastníkem předmětné stavby a užívala předmětný pozemek bez právního důvodu, v důsledku čehož vznikl žalobkyni nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

11. Z e-mailu ze dne 17. 6. 2019 od jednatele žalované adresovaného mj. , jméno FO, z Úřadu městské části , adresa, vyplývá, že obsahuje závěry schůzky ze dne 17. 7. 2019, konané mezi účastníky ohledně garáží nacházejících se na adrese , adresa, s tím, že se účastníci schůzky dohodli na tom, že pozemky pod garážemi budou do konce roku 2019 nabídnuty k odkupu majitelům staveb na pozemcích stojících, členům sdružení uživatelů garáží, včetně staveb, a to za ceny dle platné cenové mapy a stavby budou prodány za ceny zohledňující technický stav garáží s tím, že by k podpisu kupních smluv byly zastaveny všechny soudní spory a peníze, které žalovaná dosud žalobkyni zaplatila, by žalobkyni zůstaly s výjimkou poslední platby ve výši 1 052 Kč. Žalobkyně by se posléze neměla domáhat dalších částek mimo kupní ceny za pozemek, přičemž výše dohodnuté předpokládalo schválení radou žalobkyně.

12. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované k rukám jednatele žalované ze dne 6. 11. 2023 soud zjistil, že tímto dopisem žalobkyně vysvětlila žalované závěry znaleckého posudku č. , č. účtu, ze dne 16. 9. 2020 včetně dodatku č. , hodnota, ze dne 18. 10. 2021 a opakovaně vyzvala žalovanou k uzavření kupní smlouvy do konce roku 2023 s tím, že v případě jejího uzavření bude kupní cena garantována tímto znaleckým posudkem.

13. Ze znaleckého posudku č. , hodnota, –, Anonymizováno, ze dne 18. 2. 2024, zhotoveného , právnická osoba, . znalecká kancelář, IČO: , IČO, , bylo zjištěno, že zadáním posudku bylo určení ceny obvyklé a obvyklého nájemného předmětného pozemku, a to na základě objednávky žalobkyně ze dne 26. 1. 2024 za účelem prodeje pozemku se závěrem, že obvyklá cena předmětného pozemku byla ke dni ocenění 18. 2. 2024 stanovená po zaokrouhlení na částku 2 876 200 Kč a cena obvyklého nájemného pozemku byla stanovena ke dni ocenění 18. 2. 2024 po zaokrouhlení na částku 147 400 Kč ročně, to vše ve znění dodatku č. , hodnota, s datem zpracování 27. 5. 2024 a s oceněním k témuž dni, přičemž tímto dodatkem byla obvyklá cena předmětného pozemku za období roku 2021 vyčíslena na částku 2 835 500 Kč, za období roku 2022 na částku 2 873 000 Kč a za období roku 2023 na částku 2 910 500 Kč, zatímco a výše obvyklého nájemného předmětného pozemku byla vyčíslena za období roku 2021 na částku 141 775 Kč ročně, za období roku 2022 na částku 143 650 Kč ročně a za období roku 2023 na částku 145 525 Kč ročně.

14. Z návrhu nájemní smlouvy mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem, bylo zjištěno, že žalobkyně navrhla na základě znaleckého posudku č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 18. 2. 2024 nájemné za užívání předmětného pozemku žalovanou ve výši 147 400 Kč ročně. V řízení však nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k uzavření nájemní smlouvy.

15. Z návrhu kupní smlouvy mezi žalobkyní jako prodávajícím a žalovanou jako kupující bylo zjištěno, že žalobkyně navrhla kupní cenu předmětného pozemku ve výši 2 876 200 Kč, a to na základě znaleckého posudku č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 18. 2. 2024. V řízení však nebylo prokázáno, že by mezi účastníky došlo k uzavření této kupní smlouvy.

16. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 25. 7. 2024 adresované žalované soud zjistil, že touto výzvou byla žalovaná vyzvána k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání pozemku od 25. 7. 2021 do 25. 7. 2024 v celkové výši 434 300 Kč, a to nejpozději do 5. 8. 2024 s upozorněním, že v opačném případě bude ve věci podána žaloba.

17. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne 15. 10. 2024 adresovaného právnímu zástupci žalované vyplývá, že tento dopis obsahuje opětovnou předžalobní výzvu, kdy bezdůvodné obohacení žalované bylo k uvedenému dni vyčísleno na částku 435 472 Kč.

18. Z obsahu dalších provedených důkazů soud ke skutkovému stavu nezjistil podstatných okolností. Soud nepřipustil důkaz úmrtním listem , tituly před jménem, , jméno FO, , navrhovaný žalovanou, když žalovaná ani přes výzvu soudu během jednání neuvedla, k jakému tvrzení by měl být tento důkaz proveden. Soud rovněž nepřipustil důkaz navrhovaný žalovanou, a to listinou ze dne 11. 2. 2016 od advokátky , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť z kopie této listiny není patrná shoda s originálem, se kterým však žalovaná nedisponuje.

19. Ze shora uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyni je svěřena správa předmětného pozemku, jehož vlastníkem je Hlavní město , adresa, . Žalobkyně je tak oprávněna činit právní úkony ve věcech týkajících se tohoto pozemku a je v předmětné věci aktivně legitimována. Žalovaná je vlastníkem předmětné stavby stojící na předmětném pozemku. Žalovaná užívala v období od 24. 10. 2021 do 23. 10. 2024 předmětný pozemek ve správě žalobkyně bez právního důvodu, avšak za užívání pozemku však žalobkyni ničeho neuhradila.

20. V období od 24. 10. 2021 do 23. 10. 2024 se tak žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Vzhledem ke skutečnosti, že z povahy předmětné věci nelze bezdůvodné obohacení vydat, má žalobkyně dle § 2991 odst. 1 o. z. ve spojení s § 2999 odst. 1 o. z. právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení tak soud vycházel z částky stanovené znaleckým posudkem předloženým žalobkyní, jehož správnost, resp. správnost jeho závěrů nebyla v řízení zpochybněna. Výše bezdůvodného obohacení tak za předmětné období činí částku 435 587 Kč.

21. Žalovaná náhradu za bezdůvodné obohacení neuhradila ve lhůtě stanovené žalobkyní v předžalobní výzvě, a tudíž se dostala dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalované vedle dlužné náhrady i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 72 284,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 779,50 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 435 587 Kč sestávající z částky 10 060 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby, účast na ústním jednání) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024 a dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 41 740 Kč ve výši 8 765,40 Kč.