12 C 333/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 3 795 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 795 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 795 Kč od 27. 5. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 795 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná porušila povinnost ze smlouvy o půjčce, kterou žalovaná uzavřela v elektronické podobě prostřednictvím sítě internet se společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, a na jejímž základě žalovaná obdržela na bankovní účet částku 3 000 Kč, když tuto částku předchůdkyni žalobkyně ve sjednané lhůtě splatnosti nevrátila. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum. Žalovaná dluh neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku žalobkyně.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s. ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o. s. ř.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO, sídlem adresa, smlouvu označenou jako Smlouva o úvěru číslo. Na základě této smlouvy se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit do datum společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč. Právní předchůdkyně svůj závazek splnila, když převedla na bankovní účet žalované částku 3 000 Kč (smlouvou, výpisem z účtu). Žalovaná vypůjčenou částku řádně a včas nevrátila. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem (smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum, seznamem postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani v návaznosti na předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně (výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne datum, podacím lístkem).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy žalovaná v daném případě vystupovala jako spotřebitel a tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem dle ust. § 1824 o. z., přičemž před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně poskytla žalované relevantní informace dle ust. § 1820 o. z. a ust. § 1811 o. z. Předchůdkyně žalobkyně dle výše uvedené smlouvy zapůjčila žalované částku 3 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni do dne datum, tuto povinnost však žalovaný nesplnila a ode dne datum se tak ocitla v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu.

7. Žalobkyni vedle nároku na vrácení částky 3 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 795 Kč vzniklo právo požadovat po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o počátku prodlení soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

8. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z.

9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 795 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.