12 C 336/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 970 Kč od 18. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 11 970 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky, ani poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 970 Kč, nevrátil. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně peněžní prostředky nevrátil, ani přes zaslání výzev k uhrazení. Žalobkyně následně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] s původním věřitelem. Celková výše nároků žalobkyně činí celkem 11 970 Kč.

2. První jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum]. Žalovaný byl o konání jednání vyrozuměn více jak 10 dnů přede dnem, kdy se jednání konalo, doručením předvolání ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 a § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“, a přes poučení o následcích nedostavení se a o možnosti rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, se bez důvodné a včasné omluvy na toto jednání nedostavil a k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil.

3. Ze Smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou dne [datum] mezi žalovaným, jakožto zákazníkem a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], reg. číslo C [číslo], se sídlem [adresa], 14 [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jakožto obchodníkem poté, co se žalovaný zadáním osobních údajů zaregistroval na webových stránkách [webová adresa], a následně zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se v předmětné smlouvě zavázal žalovanému poskytnout bezhotovostní neúčelový úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s poplatky za poskytnutí Úvěru ve výši 2 970 Kč, a to nejpozději dne [datum]. Pro případ prodlení žalovaného se splacením jakékoliv částky byla mezi stranami v čl. VI. odst. 1 smlouvy sjednána povinnost žalovaného uhradit věřiteli náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč, pokud prodlení Klienta trvalo alespoň sedm dní, a dále úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

4. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že původní věřitel při uzavírání smlouvy o úvěru ověřil totožnost žalovaného.

5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru informován o výši poskytnutých peněžních prostředků v částce 9 000 Kč, přičemž byl seznámen s druhem úvěru, podmínkami čerpání, dobou trvání spotřebitelského úvěru, výší a způsobem splácení i celkovou částkou ke splacení.

6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že tato potvrzení bylo vystaveno de [datum], po přikázání platby ve výši 9 000 Kč z účtu společnosti [právnická osoba] na bankovní účet č. [bankovní účet]. Platba s variabilním symbolem [číslo] a ID [číslo] byla provedena v 15:39 hodin toho dne. 7. [právnická osoba] ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že majitelem osobního účtu č. [bankovní účet], založeného dne [datum] a zrušeného dne [datum] byl žalovaný [celé jméno žalovaného].

8. Z výpisu původního věřitele [číslo] vystaveného dne [datum], soud zjistil, že žalovaný byl povinen splatit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru 2 970 Kč, tj. v celkové výši 11 970 Kč, nejpozději dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet], s variabilním symbolem [číslo].

9. Smlouvou ze dne [datum], byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena na žalobkyni, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně].

10. Oznámením ze dne [datum] byl žalovaný informován právním zástupcem žalobkyně o postoupení pohledávky v celkové výši 12 470 Kč z původního věřitele a zároveň vyzván k úhradě této částky před podáním žaloby. Z podacího lístku soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému odeslána zásilka od advokáta [anonymizováno] [jméno] [jméno], sídlem [adresa žalobkyně].

11. Z obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice soud zjistil jejich obsah.

12. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil a žádným způsobem se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

13. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy žalovaný v daném případě vystupoval jako spotřebitel a tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem dle ust. § 1824 o. z., přičemž před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně poskytla žalovanému relevantní informace dle ust. § 1820 o. z. a ust. § 1811 o. z. Předchůdkyně žalobkyně dle výše uvedené smlouvy poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 970 Kč dne [datum], tuto povinnost však žalovaný nesplnil a ode dne [datum] se tak ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaný byl o změně v osobě věřitele řádně informován. Žalobkyni vedle nároku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků vzniklo právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o počátku prodlení soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

14. Jelikož dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ve lhůtě splatnosti, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nichž jsou příslušenstvím pohledávky též úroky z prodlení a žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 970 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.