12 C 336/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 11 970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 970 Kč od 18. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou zdejšímu soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku ve výši 11 970 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 9 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne datum. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky, ani poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 970 Kč, nevrátil. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně peněžní prostředky nevrátil, ani přes zaslání výzev k uhrazení. Žalobkyně následně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum s původním věřitelem. Celková výše nároků žalobkyně činí celkem 11 970 Kč.

2. První jednání ve věci bylo nařízeno na den datum. Žalovaný byl o konání jednání vyrozuměn více jak 10 dnů přede dnem, kdy se jednání konalo, doručením předvolání ve smyslu ustanovení § 45 odst. 2 a § 49 odst. 2, 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o.s.ř.“, a přes poučení o následcích nedostavení se a o možnosti rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání, se bez důvodné a včasné omluvy na toto jednání nedostavil a k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil.

3. Ze Smlouvy o úvěru soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou dne datum mezi žalovaným, jakožto zákazníkem a právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, reg. číslo C číslo, se sídlem adresa, 14 příjmení jméno, anonymizována dvě slova číslo, země, jakožto obchodníkem poté, co se žalovaný zadáním osobních údajů zaregistroval na webových stránkách webová adresa, a následně zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně se v předmětné smlouvě zavázal žalovanému poskytnout bezhotovostní neúčelový úvěr ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit společně s poplatky za poskytnutí Úvěru ve výši 2 970 Kč, a to nejpozději dne datum. Pro případ prodlení žalovaného se splacením jakékoliv částky byla mezi stranami v čl. VI. odst. 1 smlouvy sjednána povinnost žalovaného uhradit věřiteli náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 250 Kč, pokud prodlení Klienta trvalo alespoň sedm dní, a dále úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o 8 procentních bodů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

4. Z kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že původní věřitel při uzavírání smlouvy o úvěru ověřil totožnost žalovaného.

5. Ze standardních informací o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalovaný byl před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru informován o výši poskytnutých peněžních prostředků v částce 9 000 Kč, přičemž byl seznámen s druhem úvěru, podmínkami čerpání, dobou trvání spotřebitelského úvěru, výší a způsobem splácení i celkovou částkou ke splacení.

6. Z potvrzení o provedené platbě soud zjistil, že tato potvrzení bylo vystaveno de datum, po přikázání platby ve výši 9 000 Kč z účtu společnosti právnická osoba na bankovní účet č. bankovní účet. Platba s variabilním symbolem číslo a ID číslo byla provedena v 15:39 hodin toho dne. 7. právnická osoba ze dne datum, vzal soud za prokázané, že majitelem osobního účtu č. bankovní účet, založeného dne datum a zrušeného dne datum byl žalovaný celé jméno žalovaného.

8. Z výpisu původního věřitele číslo vystaveného dne datum, soud zjistil, že žalovaný byl povinen splatit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč včetně poplatku za poskytnutí úvěru 2 970 Kč, tj. v celkové výši 11 970 Kč, nejpozději dne datum na bankovní účet č. bankovní účet, s variabilním symbolem číslo.

9. Smlouvou ze dne datum, byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena na žalobkyni, společnost právnická osoba, IČO, se sídlem adresa žalobkyně.

10. Oznámením ze dne datum byl žalovaný informován právním zástupcem žalobkyně o postoupení pohledávky v celkové výši 12 470 Kč z původního věřitele a zároveň vyzván k úhradě této částky před podáním žaloby. Z podacího lístku soud zjistil, že dne datum byla žalovanému odeslána zásilka od advokáta anonymizováno jméno jméno, sídlem adresa žalobkyně.

11. Z obchodních podmínek společnosti právnická osoba ke spotřebitelským úvěrům poskytovaných spotřebitelům s trvalým pobytem v České republice soud zjistil jejich obsah.

12. Shora uvedené listinné důkazy vedené důkazy považuje soud dle ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) za věrohodné, tyto důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že provedené důkazy plně prokazují zjištěný skutkový stav a soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil a žádným způsobem se k žalobě nevyjádřil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní, neboť další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

13. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdy žalovaný v daném případě vystupoval jako spotřebitel a tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem dle ust. § 1824 o. z., přičemž před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně poskytla žalovanému relevantní informace dle ust. § 1820 o. z. a ust. § 1811 o. z. Předchůdkyně žalobkyně dle výše uvedené smlouvy poskytla žalovanému částku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobkyni společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 970 Kč dne datum, tuto povinnost však žalovaný nesplnil a ode dne datum se tak ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaný byl o změně v osobě věřitele řádně informován. Žalobkyni vedle nároku na vrácení poskytnutých peněžních prostředků vzniklo právo požadovat po žalovaném také zaplacení zákonného úroku z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení se řídí § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., o počátku prodlení soud rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř.).

14. Jelikož dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena ve lhůtě splatnosti, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované částky, tak i co do úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dle nichž jsou příslušenstvím pohledávky též úroky z prodlení a žalobkyně uplatnila úroky z prodlení v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

16. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 970 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.