12 C 377/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 500 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 1 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba sídlem: adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, uzavřela s žalovanou dne datum Smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytla žalované bezhotovostně zápůjčku ve výši 1 500 Kč a žalovaná se zavázala vrátit zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne datum. Žalovaná nesplnila svou povinnost a dostala se do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne datum zápůjčku ani částečně nesplatila a nereagovala na výzvy k zaplacení pohledávky, ani na oznámení o postoupení pohledávky žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh neuhradila ničeho, ani přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.

2. Žalobkyně je právnickou osobou se sídlem v anonymizována dvě slova, žalovaná je občanem České republiky, jenž bydlí v České republice, pravomoc českých soudů tak vyplývá z čl. 18 odst. 2 Nařízení EU č. 1215/2012. Rozhodné právo je právo české v souladu s čl. 6 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle ust. § 46b písm. a) o.s.ř. na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel i na adresu uvedenou v žalobě ve spojení s ust. § 49 odst. 2, 4 o.s.ř., a následně z důvodu nemožnosti doručení bylo zdejším soudem dne datum vyvěšeno sdělení podle § 49 odst. 4 o.s.ř.

4. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba sídlem: adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země, smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované zápůjčku ve výši 1 500 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku do data splatnosti vrátit, tj. do datum (smlouvou, výpisem z účtu věřitele, obchodními podmínkami). Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni dne datum, přičemž tuto skutečnost právní předchůdce žalobce žalované písemně oznámil (smlouva o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum). Žalobce vyzval žalovanou k uhrazení dluhu před podáním žaloby, žalovaná však neuhradila ničeho (předžalobní upomínkou ze dne datum, podacím archem).

6. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

7. Na základě shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k právnímu závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), když za zapůjčení peněžních prostředků nebyly sjednány úroky. Žalovaná v daném případě vystupovala jako spotřebitel, přičemž před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně poskytla žalované relevantní informace dle ust. § 1820 o. z. a ust. § 1811 o. z. Žalobkyně dle výše uvedené smlouvy zapůjčila žalované částku 1 500 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni do dne datum, tuto povinnost však žalovaná nesplnila.

8. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobkyni postoupena v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z., přičemž žalovaná byla o změně v osobě věřitele řádně informována.

9. Žalovaná peněžní prostředky žalobkyni nevrátila, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle poskytnutých peněžních prostředků ve výši 1 500 Kč i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 500 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.

12. Lhůtu k plnění stanovil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.

13. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.