12 C 380/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 1 656,78 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 656,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 656,78 Kč od 24. 6. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit částku 1 656,78 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne datum s žalobkyní Smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu pro č. účtu bankovní účet, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit pro žalovanou běžný účet a žalovaná se zavázala v případě vzniku nepovoleného debetu na účtu z jakéhokoli důvodu neprodleně uhradit žalobkyni veškeré dlužné částky vč. příslušenství. Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanou informovala, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nepovolený debet neuhradila, žalobkyně využila svého oprávnění a ukončila smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu, o čemž žalovanou písemně vyrozuměla. Dne datum žalobkyně rovněž žalovanou informovala o skutečnosti, že byl účet ke dni 23. 6. 2017 zrušen. Žalobkyně pohledávku ve výši 1 656,78 Kč vzniklou záporným zůstatkem na běžném účtu žalobkyni neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo doručeno dne datum.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaná uzavřela dne datum s žalobkyní příjmení ke smlouvě o debetní kartě, na základě kterého byla žalované vydána debetní karta k účtu č. bankovní účet a dne datum bylo změněno dispoziční oprávnění k nakládání s prostředky na účtu č. bankovní účet. Z výše uvedeného vyplývá, že žalované byla vydána karta k účtu č. bankovní účet v době, kdy došlo k jeho přečerpání (dodatkem ke smlouvě o debetní kartě, výměnou dispozičního práva ze dne datum, všeobecnými obchodními podmínkami, sazebníkem). Žalobkyně informovala žalovanou, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná nepovolený debet neuhradila, žalobkyně využila svého oprávnění a ukončila smlouvu o zřízení a vedení běžného účtu pro č. účtu bankovní účet ze dne datum z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu (dopisem ze dne datum, dopisem ze dne datum). Ke dni 23. 6. 2017 byl bankovní účet č. bankovní účet zrušen v důsledku zániku Smlouvy dne datum, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Vzhledem ke skutečnosti, že účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek ve výši - 1 656,78 Kč, byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo bankovní účet (periodickým výpisem, historickým výpisem, oznámením o zrušení účtu a zřízení zvláštního účtu pohledávek ze dne datum). Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána právním zástupcem žalobkyně k úhradě dlužné částky, avšak neuhradila ničeho (předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky ze dne datum, vč. podacího archu).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazující zjištěný skutkový stav shora uvedený, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaná žádné důkazy soudu nepředložila. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Dle § 2665 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) ujednají-li si strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

7. Dle § 2395 a násl. o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla řádně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský úvěr ve formě přečerpání peněžních prostředků do záporného zůstatku. Žalovaná se zavázala čerpat peněžní prostředky do stanoveného limitu, dostal se však do nepovoleného debetu, v důsledku čehož žalobkyně odstoupila od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Žalovaná neuhradila ničeho.

9. Žalovaná nepovolený debet na vedeném bankovním účtu nevyrovnala, tudíž se dostala dle § 1 odst. 3 z. p. o. v. ve spojení s § 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z. vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalované vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 514 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 656,78 Kč sestávající z částky 1 000 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 000 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 400 Kč ve výši 714 Kč, kterou je zástupce žalobkyně povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně a lhůtu k plnění stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

12. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.