12 C 384/2020

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 960 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 960 Kč s úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od datum do datum v částce 165 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), doručenou soudu dne datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 960 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 165 Kč z titulu pojistné smlouvy číslo uzavřené stranami s počátkem pojištění ode dne datum a pojistným ve výši 1 276 Kč čtvrtletně, jejímž předmětem bylo pojištění podnikatelských rizik. Žalovaný neuhradil pojistné za období od datum do datum, pojištění zaniklo ke dni datum marným uplynutím dodatečné lhůty k zaplacení pojistného. Žalobkyně vedle dlužného pojistného požadovala zaplatit kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 165 Kč za období ode dne následujícího po dni ukončení pojistné smlouvy, tj. ode dne datum do dne vyhotovení žaloby, tj. datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, ačkoliv jí byla žaloba doručena dle § 45 odst. 2 o. s. ř. na adresu dle § 46 odst. 1 ve spojení s § 5 a § 17 odst. 3, 4 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech, osobních číslech a autorizované konverzi dokumentů, a žalované tak bylo řádně doručeno dne datum.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud na základě listinných důkazů, které měl k dispozici, učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník uzavřeli dne datum smlouvu označenou jako„ Pojistná smlouva číslo“ pro pojištění podnikatelských rizik. Smlouva byla uzavřena na dobu jednoho pojistného roku počínaje dnem datum s automatickou prolongací, pokud pojistník nebo pojištěný nesdělí 6 týdnů před uplynutím pojistného roku, že na dalším trvání pojištění nemá zájem (pojistnou smlouvou). Čtvrtletní pojistné bylo v pojistné smlouvě sjednáno ve výši 1 276 Kč a splatnost stanovena k 7. 3., 7. 6., 7. 9. a 7. 12. každého roku. Žalovaný neuhradil pojistné za období od datum do datum, a to ani v dodatečné lhůtě. Pojištění v důsledku neplacení pojistného zaniklo uplynutím dne datum (upomínkou s upozorněním na zánik pojištění ze dne datum). Žalobkyně dlužné pojistné vyčíslila částkou 1 960 Kč a vyzvala žalovaného k úhradě (oznámením o ukončení pojistné smlouvy ze dne datum, pokusem o smír ze dne datum). Právním zástupcem žalobkyně pak byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka, na kterou žalovaná také nereagovala (předžalobní upomínkou ze dne datum, výpisem ze sledování zásilky).

5. Shora uvedené listinné důkazy považuje soud za věrohodné, plně prokazují zjištěný skutkový stav, soud nemá důvodu pochybovat o skutečnostech z nich zjištěných. Žalovaný žádné důkazy soudu nepředložil. Soud proto při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze ze shora uvedených důkazů navržených žalobkyní.

6. Po právní stránce soud uvedená skutková zjištění posoudil takto: žalobkyně jako pojistitel a žalovaný jako pojistník mezi sebou uzavřeli pojistnou smlouvu dle § 2758 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému pojistné plnění v případě škodní události, a žalovaný se zavázal platit žalobkyni čtyřikrát ročně sjednané pojistné. Žalovaný svůj závazek porušil, když nezaplatil pojistné splatné dne datum, a to ani v žalobkyní dodatečně poskytnuté lhůtě do datum, kterou žalobkyně ve prospěch žalovaného stanovila daleko nad rámec jednoho měsíce, jak vyžaduje § 2804 o. z. Pojištění zaniklo marným uplynutím lhůty k dodatečnému plnění, tedy dnem datum.

7. Žalovaný dlužné pojistné řádně a včas nezaplatil, tudíž se dostal dle 1968 o. z., do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a podle § 1970 o. z., vzniklo žalobkyni právo požadovat po žalovaném vedle dlužného pojistného i zaplacení úroku z prodlení. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

8. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobce pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro Prahu 10.

9. O náhradě nákladů řízení proto rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 960 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč, kterou je zástupkyně žalobkyně povinna z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty. S ohledem na ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud tyto náklady k rukám právního zástupce žalobkyně.

10. Lhůtu k plnění stanovil soud ve výroku I a II v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.

11. Pro úplnost soud uvádí, že jelikož předmětem řízení bylo peněžité plnění (bez příslušenství – úroků z prodlení) nepřevyšující částku 10 000 Kč (bagatelní spor, § 157 odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na § 202 odst. 2 o. s. ř.), soud se omezil při svém zdůvodnění rozhodnutí pouze na závěr o skutkovém stavu a právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.