12 C 405/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudcem Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČ Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0, Anonymizováno zastoupená advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o 44 352,52 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 352,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 44 352,52 Kč od 31. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 3 953 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 352,52 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně, právnická osoba., IČO IČO, se sídlem Anonymizováno, adresa (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela dne 30. 11. 2021 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému jednorázově splatný, neúčelový, spotřebitelský úvěr ve výši 21 200 Kč, zatímco žalovaný se zavázal splatit poskytnutou částku úvěru žalobkyni spolu s příslušenstvím ve výši 23 152,52 Kč do 30. 12. 2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak ocitl se v prodlení, když na uvedený úvěr ničeho neuhradil. Dne 15. 6. 2023 právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě, které byla předmětná pohledávka včetně příslušenství postoupena žalobkyni. Žalovaný žalobkyni na předmětný dluh ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, právnická osoba., IČO: IČO, a žalovaným byla dne 30. 11. 2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno, na základě, které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši 21 200 Kč. Žalovaný se zavázal jistinu ve výši 21 200 Kč spolu s příslušenstvím ve výši 23 152,52 Kč vrátit se splatností do 30. 12. 2021 (smlouvou o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno ze dne 30. 11. 2021, souhlasem se zpracováním osobních údajů). Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 21 200 Kč, a to dne 30. 11. 2021 (potvrzením o provedení transakce). Dne 15. 6. 2023 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě, které byla žalobkyni postoupena předmětná pohledávka včetně příslušenství za žalovaným, který o této skutečnosti byl informován písemným oznámením ze dne 29. 6. 2023 (smlouvou o postoupení pohledávek, seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou zaslanou právním zástupcem žalobkyně (předžalobní upomínkou ze dne 29. 6. 2023 včetně podacího lístku).

5. Provedené listinné důkazy soud hodnotil jednotlivě i v jejich souhrnu jako pravé a pravdivé, když nebyla zjištěna žádná okolnost, která by je zpochybňovala.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Právní předchůdce žalobkyně vystupoval ve smyslu ustanovení § 420 o. z. jako podnikatel a žalovaný vystupoval ve smyslu ustanovení § 419 o. z. jako spotřebitel, tedy se dle ustanovení § 1810 o. z. jedná o spotřebitelskou smlouvu. Soud s ohledem na výše uvedené aplikoval na uzavřenou smlouvu právní úpravu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), a to s odkazem na § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

7. Soud dospěl k závěru, že smluvní závazek vznikl platně. Žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu o úvěru, což stvrdil prostředky umožňujícími uzavřít smlouvu dálkovým způsobem. Právní předchůdce žalobkyně po uzavření smlouvy zaslal na účet žalovaného požadovanou částku ve výši 21 200 Kč, jak bylo zjištěno z výpisu z bankovního účtu. Pohledávka právního předchůdce žalobkyně byla následně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován písemným dopisem.

8. Jelikož žalovaný ve stanovené lhůtě dlužnou částku nezaplatil, dostal se do prodlení dle § 1968 o. z., a žalobkyně je tak oprávněna požadovat po žalované vedle dlužné částky a úroku rovněž úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. Výše úroku z prodlení vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a soud o něm rozhodl vázán návrhem žalobkyně (§ 153 odst. 2 o. s. ř. a contrario).

9. Z uvedených důvodů soud žalobě ve výroku I. plně vyhověl.

10. Ačkoliv se žalobkyně domnívá, že jí má být přiznána plná náhrada nákladů řízení, soud došel k závěru, že v tomto případě jsou splněny podmínky pro přiznání náhrady nákladů řízení v rozsahu podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. Žaloba je podána na ustáleném vzoru, ve kterém žalobkyně pouze mění osobu žalovaného a několik málo dalších údajů, čímž se celý proces stává z velké části pouze automatizovanou administrativní záležitostí, nevyžadující složité právní posouzení ani zásadní individualizaci skutkových a právních tvrzení. Z úřední činnosti je navíc soudu známo, že žalobkyně je tímto právním zástupcem zastoupena ve větším množství velmi podobných řízení vedených u Obvodního soudu pro adresa. Soud proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 953 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 775 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 44 352,52 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis a podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.

12. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.