12 C 424/2023

Plný text

Obvodní soud pro Prahu 10 rozhodl samosoudkyní Mgr. Monikou Kymlovou ve věci žalobce: IČO zainteresované společnosti 0/0 Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o 42 624 Kč s příslušenstvím, rozsudkem pro zmeškání

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce částka, k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 153b odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) aplikovaného ve spojení s § 157 odst. 3 o.s.ř.

2. Žalobkyně se žalobou domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku částka se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný je členem žalobkyně jakožto vlastník bytové jednotky Anonymizováno, v budově adresa, č.p. Anonymizováno, to vše vedeno u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, pro okres, obec adresa a katastrální území adresa. Členové žalobkyně včetně žalovaného jsou povinni hradit stanovené příspěvky na výdaje spojené se správou domu a stanovených příspěvků na opravy, rekonstrukce a modernizace domu, a to podle § 1180 a § 1181 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), jakož i podle stanov žalobkyně. Žalovaný se ocitl v prodlení, když tyto příspěvky nehradil řádně a včas, a vznikl mu tak dluh na nezaplacených zálohách za služby za období od ledna do září roku 2023 ve výši částka a na nezaplacených příspěvků do fondu oprav za období od ledna do září roku 2023 ve výši částka. Žalovaný tento dluh ani částečně neuhradil, a to i přes předžalobní výzvu zaslanou prostřednictvím právního zástupce žalobkyně.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. První jednání ve věci bylo nařízeno na den datum. Žalovaný byl o konání jednání vyrozuměn více jak 10 dnů přede dnem, kdy se jednání konalo, doručením předvolání ve smyslu ustanovení § 49 odst. 2, 4 a § 50l o. s. ř., a přes poučení o následcích nedostavení se a o možnosti rozhodnutí rozsudkem pro zmeškání se bez důvodné a včasné omluvy na toto jednání nedostavil. Žalobkyně na prvním jednání ve věci navrhla, aby soud s ohledem na neúčast žalovaného rozhodl rozsudkem pro zmeškání.

5. Podle § 153b odst. 1 o.s.ř. zmešká-li žalovaný, kterému byly řádně doručeny do jeho vlastních rukou (§ 49) žaloba a předvolání k jednání nejméně deset dnů přede dnem, kdy se jednání má konat, a který byl o následcích nedostavení se poučen, bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, a navrhne-li to žalobce, který se dostavil k jednání, pokládají se tvrzení žalobce obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkající se sporu, za nesporná a na tomto základě může soud rozhodnout o žalobě rozsudkem pro zmeškání. Podle § 153b odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2), došlo-li by takovým rozsudkem ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky nebo je-li žalovaným ke dni zahájení řízení nebo ke dni vstupu do řízení nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti.

6. Jelikož se žalovaný k uvedenému jednání bez omluvy nedostavil, soud vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o.s.ř., a nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o.s.ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 z.ř.s.); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z.ř.s. ve spojení s §§ 367 a 371 z.ř.s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, právnická osoba. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o.s.ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

7. V posuzované věci se jedná o spor z titulu členských příspěvků společenství vlastníků jednotek. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. spisová značka. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje povinnosti žalované, jež jí vnikly z uvedeného titulu.

8. Vzhledem k tomu, že v dané věci je podle ustanovení § 153b odst. 3 a contr. o.s.ř. rozsudek pro zmeškání přípustný, vzal soud tvrzení žalobkyně obsažená v žalobě o skutkových okolnostech předmětného sporu za nesporná a na tomto základě rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku včetně příslušenství rozsudkem pro zmeškání tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis a podání žaloby, účast na jednání dne datum) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a.t., cestovní náhrada v celkové výši částka, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada částka za cestovné v částce částka podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce částka podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada částka za cestovné v částce částka podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 3 × 30 minut v částce částka podle § 14 a.t. a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka, kterou je zástupce žalobce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.

10. Lhůta k plnění byla stanovena v délce 3 dnů od právní moci rozsudku v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo náhrady nákladů řízení bylo stanoveno k rukám advokáta dle § 149 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 10, přičemž odvolacím důvodem jsou jen vady uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 písm. a) o.s.ř. týkající se podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání tohoto rozsudku (§ 205b o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím plněna včas a řádně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.